Tam hluboko v lese, pod vysokýmporostem se nachází malá hrouda. Není to však jen tak obyčejná hrouda. Je to totiž malé mraveniště, kde se děje spousta zajímavých věcí.

Bydlí tam mravenec jménem Bořek. V mraveništi pracuje jako hlavníarchitekt. Dnes má za úkol postavit most přes Stříbrnou řeku.Právě vyšel ze svého bytu v mraveništi. V podpaží drží plányna stavbu. „Ahoj Bořku," pozdravila ho sousedka Agáta.„Ahojky," usmál se na ní. Byla tak krásná. Od jejíchdlouhých tykadel až po tři páry dlouhých končetin. „Co mášdneska v plánu?" zeptala se zvědavě. „Budu stavět most přesStříbrnou řeku," pochlubil se. „A mohla bych se přijítpodívat?" zrudla. Bořek kývl:„To bych byl rád."„Uvidímese později. Už mám zpoždění," dodal rychle a utíkal směremk východu. Agáta se za ním ještě chvíli dívala, ale pakpokračovala ve svém plánu uklidit si byt. Vešla do předsíně,popadla smeták a začala zametat. Přitom stále myslela na Bořka.

Mezitím se Bořekdostal k řece. „Rád tě vidím kámo," zvolal Simon. „Játebe taky," řekl Bořek. „Jaký je dnes plán?" zeptal seSimon. Bořek roztáhl své plány „Potřebuju abyste přeneslityhle dvě velké klády přes řeku. Ty zajistíte taky, aby bylykolmo k řece. Mezi ně pak dáte menší dřeva, která svážetedohromady s velkými kládami," pronesl svůj plán Bořek. „Dobrá.Chlapi slyšeli jste. Jdeme na to!" křikl.

Bylo už pozděodpoledne, když přišla Agáta s košíkem v ruce. „Ráda tězase vidím Bořku," usmála se. „Já tebe taky," vykoktalBořek. „Agáto, čau, co tady děláš?" křikl Simon, kterýpřiběhl od mostu. „Přišla jsem se podívat, jak vám jde práceod ruky a taky bábovku," řekla a z košíku vytáhla bábovku.„Moc děkujeme, to jsi nemusela," ušklíbl se Simon. „Co kdybyses jako první prošla po mostě," navrhl Simon. „Myslím, žeto není moc dobrý nápad," špitl Bořek. „Ale prosím tě, tenmost je pevný a navíc, co by se mohlo stát," ujišťoval jeSimon. Popadl Agátu za ruku a vedl jí k mostu. Bořek šel rychlýmkrokem za nimi.

Všichni tři sezastavili před mostem. Simon pokynul Agátě, aby vyšla na most.„Agáto, prosím nechoď tam. Není to ještě bezpečné,"zavolal na Agátu Bořek, ale ta ho ignorovala.

Když Agáta došladoprostřed mostu, ohlédla se na Simona a Bořka. V tu chvíli sepod ní kláda uvolnila a ona spadla do řeky. Oba mravenci ihnedběželi po proudu za ní. „Pomoc!" křičela Agáta. „Užběžím," zavolal Bořek. Omotal si konec lana kolem pasu a druhýkolem stromu. Vzal do ruky dlouhý klacek. Odrazil se od něj askočil za Agátou do vody. Bořek se vynořil vedle Agáty. Chytiljí kolem pasu. „Máš doufám nějaký plán," ucedila Agáta.Bořek kývl. „Drž se mě," přikázal Agátě. Ta se ho všaknehodlala pustit. Bořek jednou rukou držel Agátu a druhou sechytil lana. „Simone, vytáhni nás!" zařval. Simon s pomocíněkolika dalších mravenců vytáhli Bořka s Agátou na břeh.„Díky Bořku," přitiskla se k Bořkovi Agáta. „To nicnebylo," řekl Bořek. Agáta ho políbila na tvář. „Ale ipřesto děkuji," usmála se. Bořek zčervenal. „Nechceš zajítdnes do kina? Dávají Indiána Mravence," zeptal se Bořek. „Ráda,co takhle v osm?" navrhla. „Tak jo," „Tak jo." Agáta vzalasvůj košíček do ruky a mířila směrem k mraveništi.