Začala jsem se probouzet. Ležela jsem na něčem měkkém. Otevřela jsem oči. Jako první jsem uviděla spícího Liama v křesle. Porozhlédla jsem se pořádně po místnosti a zjistila jsem že nejsem v známém prostředí. Chtěla jsem zatřást s Liamem aby se probudil. Pak mě napadla ale lepší věc jak ho probudit. Zaposlouchala jsem se, jestli tu náhodou nejsou další lidé. Nikdo další tu nebyl. Jenom já a Liam. Přeměnila jsem se do vlčí podoby a zařvala. Liam polekaně vyskočil z křesla, přeměnil se do vlčí podoby a zavrčel. Musela jsem se zasmát. ,,Klídek štěně to jsem byla já,'' řekla jsem mu se smíchem. ,,Proboha Clar,'' řekl překvapeně a hned mě objal. Objetí jsem mu opětovala. ,,Co je?'' zeptala jsem se. Jaksi jsem nechápala to, že mě z ničeho nic objal. ,,Víš jaký jsme o tebe měli všichni strach?!? To už nám nikdy nedělej!!'' odpověděl mi Liam. ,,Co se stalo? Jak dlouho jsem spala?'' ,,Claire, spala jsi 3 dny,'' odpověděl mi Liam. ,,3 dny?!?!?'' řekla jsem zděšeně. Liam jen zakýval hlavou na souhlas. ,,Co se stalo za ty 3 dny?'' zeptala jsem se. ,,Lydie rozluštila poslední třetinu seznamu,'' řekl. Poznala jsem že mi neřekl všechno. ,,Co se ještě stalo?'' zeptala jsem se. ,,Nic,'' řekl a zvýšil se mu tep. ,,Liame co se stalo?'' zeptala jsem se. Chlapec by se měl naučit lépe lhát. ,,Včera Derek a Malia našli tvou smečku,'' odpověděl. ,,Co se s nimi stalo?!!?'' ,,Jsou mrtví. Někdo je otrávil,'' odpověděl Liam. ,,Všichni?'' zeptala jsem se a stekla mi slza po tváři. Pořád jenom brečím! Utřela jsem si jí, nadechla se a snažila jsem se nějak vypnout ten smutek. ,,Všichni ne. Ale většina jo.'' ,,Lydia rozluštila poslední část seznamu?'' zeptala jsem se. ,,Jo,'' odpověděl mi Liam. ,,Tak kolik?'' zeptala jsem se. ,,Co kolik?'' zeptal se mě nechápavě. ,,Jakou mám cenu?'' ,,To je právě to. Nejsi na seznamu,'' odpověděl mi Liam. Nevím jak se mám cítit. Mít radost že po mě nikdo nepůjde, nebo mít strach že půjdou po mých kamarádech. Radši jsem se rozhodla změnit téma. ,,Liame kde to vůbec jsem?'' zeptala jsem se ho. ,,U mě doma,'' odpověděl mi v klidu. ,,Jako 3 dny jsem u tebe doma?'' zeptala jsem se. ,,Ne 2 dny jsi byla u Dereka a střídali jsme se na hlídkách. A jelikož dneska jsou všichni ve škole a Derek je v nemocnici tak jsem si tě vzal k sobě,'' vysvětlil mi to Liam. ,,Ve škole? Vždyť je sobota. Proč je Derek v nemocnici?'' zeptala jsem se ho. ,,Píšou nějaký testy. Jak našli tu smečku, tak tam byla i Braeden. Člověk. Nevím co tam dělala ale přežila to. Derek je celou dobu u ní,'' odpověděl mi Liam. ,,Aha. Liame?'' ,,Ano?'' ,,Kde tady máte koupelnu?'' ,,Druhý dveře vpravo'' odpověděl mi s úsměvem. Liam mi půjčil ručník. Šla jsem do koupelny a vykoupala jsem se(nečekaně). Vylezla jsem z vany, osušila jsem se a oblékla. ,,Jdu za Deatonem. Potřebuju se ho na něco zeptat. Jdeš se mnou?'' zeptala jsem se na rovinu Liama když jsem vylezla. ,,Jo jasně,'' odpověděl mi Liam. ,,Závod?'' zeptala jsem se radostně. ,,Ani náhodou! Půjdeme hezky v klidu! Právě jsi se probudila po 3 dnech,'' odmítl Liam. ,,Ale notaak!!'' řekla jsem a udělala jsem psí oči. Na Taliu a Satomi to vždy zabíralo. ,,Fajn,'' souhlasil Liam. ,,Díkyy!'' vypískla jsem jako malé dítě co dostalo novou hračku. Šli jsme ven. ,,Neber ohled na to že jsem holka! Chci férový závod,'' oznámila jsem Liamovi než jsme vyrazili. ,,Tak mi ale pak nebreč na rameni,'' mrkl na mě Liam. ,,Neboj,'' usmála jsem se a vyrazila. Liam vyběhl hned za mnou. Věděla jsem že nemám šanci, ale chtěla jsem se proběhnout. Celou dobu to bylo nerozhodně, ale když už jsme se blížili k veterině zrychlila jsem. Nakonec jsem doběhla první. Když doběhl Liam  řekla jsem mu: ,,Kdo bude brečet teď?'' ,,Nechal jsem tě,'' odpověděl mi Liam. ,,To jo prosimtě. Málem sem tě nedala!'' odpověděla jsem popravdě. ,,Se divím že jsem dorazila dřív než ty. Měl by jsi být rychlejší než Scott,'' dodala jsem. ,,Jak to myslíš?'' zeptal se nechápajíc Liam. ,,Vysvětlím ti to později,'' odpověděla jsem mu a usmála jsem se. Byli jsme na druhé straně veteriny, takže jsme to museli obejít. V tom momentě ze zadního vchodu vyšel Deaton, Satomi a Steve. Spíš Satomi táhla Steva. Běžela jsem k nim a uviděla jsem, že se Stevovi něco děje. Liam běžel hned za mnou. ,,Co se děje?''zeptala jsem se hned jak jsem byla u nich. ,,Claire co tu děláš?'' zeptala se Satomi. ,,Chtěla jsem se Deatona na něco zeptat. Co se se Stevem děje?'' ,,Nevíme. Vezeme ho do nemocnice,'' odpověděl pro změnu Deaton.,Melissa' pomyslela jsem si. ,,Jedeme s vámi,'' oznámila jsem. ,,Ne nejdete,'' nesouhlasila Satomi. ,,Lidi on umírá!'' ozval se Liam. ,,Fajn dělejte nastupte si!'' odpověděl Deaton.


---------------------------------------------------

Zrovna běžíme se Stevem na lůžku do výtahu. Melissa začne mačkat tlačítko jako splašená. (:D) ,,Neboj se Steve. Budeš v pořádku,'' řekla jsem a chytla Steva za ruku. Slyšela jsem Melissu jak si mumlá: ,,Dělej, dělej, dělej.'' Koukla jsem se na Steva. Nevypadal moc v pořádku. Podíval se mi do očí. V ten moment naposled vydechl. Podívala jsem se na Satomi. Vypadala jako by to s ní na místě mělo seknout. Nenapadlo mě nic jiného než jí obejmout.


---------------------------------------------------

,,Takže víte co to je?'' zeptala jsem se Deatona. ,,Tuším. Ale pokud to tak je Scott a ostatní jsou v nebezpečí. Větší dilema mi děláte vy Satomi. Proč jste se nenakazila?'' zeptal se Deaton Satomi, ale ta měla plné ruce práce Dereka. Pořád na něj zírala. Kdyby jsme nebyli v situaci ve které jsme, uchechtla bych se. ,,Promiň. Hrozně mi připomínáš Talii. Pamatuješ si mě?'' řekla Satomi Derekovi. ,,Pamatuju si čaj. Čaj co páchnul,'' odpověděl Derek. ,,Z čeho byl ten čaj?'' zeptal se Deaton. ,,Cože?'' odpověděla otázkou Satomi. ,,Z čeho byl ten čaj co páchnul?'' zeptal se důkladněji Deaton. ,,Z Reishi,'' odpověděla jsem já. Celých 7 let co co jsem byla u Satomi jsem ho také pila. ,,To je ono. Nenakazila jste se protože jste očkovaná! Je to lék. Dá se někde sehnat?'' řekl Deaton. ,,Máme ho v trezoru,'' odpověděl Derek. ,,Musíte jim zavolat! Ať to vědí!'' řekla Melissa. ,,Nevolejte! Půjdu tam,'' odpověděla jsem já. ,,Cože? NE!'' ozval se poprvé Liam. Zapomněla jsem že tu vůbec je. ,,Pokud jsou nakaženi nedokážou trezor otevřít. Navíc ten čaj jsem také pila. Jsem taky očkovaná. Nic se mi nestane,'' odpověděla jsem. ,,Musím jít,'' oznámila jsem a vyrazila z nemocnice směr škola.

-----------------------------------------------

,,Šerife? Šerife!'' zavolala jsem na šerifa Stilinskiho. ,,Pusťte ji!'' řekl šerif. ,,Co se děje?'' zeptal se mě. ,,Musíte mě dostat dovnitř. Nemám čas to tu rozebírat, ale pokud se co nejdřív nedostanu dovnitř Scott a ostatní nemusí vyjít živí ven!'' řekla jsem. ,,Stačí jen aby jste mě dostal dovnitř,'' dodala jsem. ,,Fajn, ale nebude to snadné,'' odpověděl šerif.

Stilesův pohled (Poprvé:D)

,,Napočítám do tří a ty mi odpovíš kde jsou tví přátelé,'' řekl chemik (neznám jméno:D). ,,Raz,'' začal. ,,Dva,'' pokračoval. Čekal jsem už jen jak se mi kulka prožene hlavou. ,,Tři,'' řekl povědomý hlas. Otevřel jsem oči a uviděl Clar jak mu rozpárala hrdlo. ,,Pane bože! Děkuju ti Clar! Co tu děláš?!'' nechápal jsem. ,,Taky tě ráda vidím! Nemáme moc času! Kde jsou ostatní?'' vychrlila ze sebe. ,,Jsou v trezoru. Proč?'' zeptal jsem se. ,,Fajn. Dělej jdeme tam!'' řekla a rozeběhla se chodbou k trezoru. ,,Clar počkej!! Neměla bys tu být! Ten chlap všechny nakazil nějakou nemocí co působí jenom na nadpřirozené bytosti,'' řekl jsem. ,,Já vím. Jsem očkovaná a v trezoru je lék pro ostatní. Takže nemluv a hejbni zadkem ať jsme tam!'' odpověděla mi a zase si to mířila k trezoru.

Clairin pohled

Běžela jsem školními chodbami až k trezoru. ,,Víš že to nemáme jak otevřít?'' řekl Stiles. ,,Já to otevřu,'' odpověděla jsem a vytasila jsem drápy. ,,Ale může to otevřít jen Hale,'' řekl Stiles. ,,Tak si aspoň ověřím jestli patřím do rodiny Haleů nebo ne,'' řekla jsem a zastrčila jsem tam drápy. (Do toho zámku co tam byl..:D) Čekali jsme na moment pravdy. Trezor se otevřel. Už vím kdo je má pravá rodina. Ta co mě vychovávala. Rychle jsme vběhli do trezoru. Koukla jsem se po ostatních. Ztratili zrak, což znamená že zbývá už jen pár minut. Našla jsem Reishi mezi policemi. Rychle jsem se vydala k té polici, ale to bych nebyla já kdybych zakopla přímo u té police. Nakonec jsem tu sklenici strhla s sebou a její obsah se vysypal. 

---------------------------------------------------------------

Už jsem tady zas!:D 
Doufám že se vám dnešní kapitola bude líbit ale možná bude slabší jelikož to píšu teď ve 22:15:D a už mé oči nemůžou:( 
Jen taková menší otázečka. Kapitoly vycházejí 1 týdně někdy i dýl. Tak se chci zeptat:
Chtěli by jste 1 kapitolu za týden s 1000-2000 slovy nebo více kapitol za týden ale ty by zase měli okolo 500 slov:).
Pište pls do komentářů^^
A chtěla bych moc poděkovat za 348 přečtení!!!^^ :33 
Já vím děkuju v každé kapitole ale já vám vážně moc děkuju!!:)
PS: K té písničce.... není to jako že by jste jí měli poslouchat aby to udělalo lepší atmosféru, jen jsem jí tam dala protože jsem tuto kapitolu psala a poslouchala k tomu tu písničku...:D

Dobrou noc Jednorožci!!♥