U Deatona jsem zůstala do doby, než bude Brett plně při vědomí. ,,Brette. Teď když tě nezabil oměj, tě zabiju já. Co to mělo znamenat?!!!'' vyjela jsem na něj když jsme šli do auta. ,,Můžeš být na mě milejší prosím? Právě jsem se vyhnul smrti!'' řekl se smíchem Brett. ,,Říkala jsem ti abys nehrál!'' ,,Prosímtě! Vyhráli jsme a přežil jsem. Co víc si přát!'' ,,Co kdybych tam nebyla? Co kdyby to nikomu nedošlo že jsi vlkodlak? Scott si myslel že jdou po Liamovi. Zajímal je jenom Liam! Byl jsi jim ukradenej! Mohl jsi být mrtvej!!'' vyčítala jsem mu to že mě neposlechl a stekla mi slza na tváři. ,,Máš pravdu. Promiň že jsem tě neposlechl. Děkuji za záchranu Clar,'' odpověděl mi na můj výbuch a přitáhl si mě do objetí. ,,Nevím co bych dělala kdybys umřel,'' zašeptala jsem mu do hrudi. Odtáhli jsme se a nasedli do auta. ,,Tak kam?'' zeptala jsem se ho. ,,Kolik je hodin?'' reagoval otázkou. ,,12:46. Proč?'' ,,V 7:00 jsme měli mít se smečkou schůzku. Budou mě hledat. Zvlášť když teď chce někdo mít všechny nadpřirozené bytosti mrtvé. Takže za Satomi,'' odpověděl a když zmínil Satomi srdce mi vynechalo jeden úder. Nevím co u mě převládalo za emoce. Radost že jí znovu uvidím nebo strach že ona nechce vidět mě. ,,Fajn,'' odpověděla jsem a nastartovala. Brett mi říkal kudy mám jet až jsme dojeli k domu kde by měla údajně bydlet Satomi. Byla jsem nervozní. Hodně nervozní. ,,Neboj. Bude moc ráda že tě vidí. Věř mi,'' dodal mi sebevědomí Brett. ,,Já se nebojím!'' odporovala jsem. ,,Tvojí nervozitu se strachem bych zachytil i kdybych byl v Evropě,'' odpověděl mi se smíchem Brett. ,,Fajn, dostal jsi mě!'' řekla jsem poraženecky a šli jsme k zvonku. Brett zazvonil a čekali jsme než někdo otevře. Otevřela nám Lori. ,,Proboha Brette!! Kde si byl??!! To už nám nikdy nedělej!!! Víš jakou jsme o tebe měli starost??!!'' vybalila na něj hned Lori a skočila mu okolo krku. Musela jsem se usmát. Bylo strašně hezký je vidět. ,,Děkuj tady té dívce. Kdyby tam nebyla, mohl bych být mrtvý,'' řekl Brett když se od sebe odtáhli a s úsměvem ukázal na mě. ,,Claire?'' zeptala se Lori a stekla jí slza na tváři. Taky jsem brečela. ,,Lori,'' šeptla jsem a skočila jí okolo krku, tak jak to ona udělala před chvílí Brettovi. ,,Nemůžu uvěřit že žiješ,'' řekla Lori. Trochu jsem to nepochopila ale zatím jsem to nechala být. Když tak se to dozvím vevnitř. Šli jsme dovnitř a tam byla půlka smečky. Šla jsem vzadu jako takové malé překvápko. ,,Kde jsou všichni?'' zeptal se Brett. ,,Kdo tu je s tebou?'' ignorovala jeho otázku Satomi. Nemohu uvěřit že znovu slyším její hlas. Brett s Lori se trochu odsunuli aby na mě mohli všichni vidět. ,,Ahoj,'' je jediný na co jsem se zmohla než jsem se znovu rozbrečela. Nejsem taková citlivka, ale když prostě vidím před sebou po 3 letech svou smečku, svou RODINU neudržela jsem se pláči. Řekněte mi kdo by nebrečel. ,,Claire? Jak to...? Co tu děláš? Jakto že žiješ?'' zareagovala hned Satomi a běžela mě obejmout. ,,Proč bych neměla žít?'' zeptala jsem se. ,,Když nás před 3 lety napadli lovci. Řekli něco jako ve smyslu ,Tý malý čubky jsme se zbavili raz,dva. Nebylo moc chytrý jí pouštět ven'. Proto jsme odjeli z LA. Mysleli jsme si že jsi mrtvá. Bože, kdyby tu tak byl Demarco. Nikdy se z toho nedostal. Uzavřel se a už skoro s nikým nemluvil. Až za ty dva roky to už bylo trochu lepší. Zemřel s domněním, že jsi mrtvá,'' vysvětlovala mi vše Satomi. Když začala mluvit o Demarcovi spustil se další nával slz. Před očima jsem znovu uviděla jeho tělo bez hlavy. ,,Viděla jsem ho. Viděla jsem ho pár minut před jeho smrtí. Nevím jestli si mě taky všiml. Bylo to na párty u Lydie. Přivezl tam sud piva. Věděla jsem že je to on. Šla jsem ven. Cítila jsem krev. Šla jsem podle pachu. Našla jsem jeho tělo. To já jsem ho našla. Mohla jsem ho zachránit! Kdybych se hned za ním rozeběhla hned. Kdybych nebyla tak blbá mohl by tu být teď semnou!'' řekla jsem jim a rozbrečela se ještě víc. ,,Zlato není to tvá vina. Pokud to udělal někdo kvůli penězům, udělal by to později,'' začala mě utěšovat Satomi. Vím teď jsem je našla ale já to nedávala. Musela jsem si jít zaběhat a vybrečet se. ,,Já musím jít. Satomi víš že pokud nepůjdu běhat bude horší,'' sdělila jsem jim. ,,Vím Clar. Jen běž. Znám tě moc dobře a vím že se o sebe postaráš. Až budeš v pohodě, klidně se stav. Myslím že si máme o čem popovídat,'' řekla s úsměvem Satomi. ,,Jasně..'' šeptla jsem a už vyběhla ven. Běžela jsem lesem po cestě kde běháme ve škole. Brečela jsem a zároveň jsem opět byla naštvaná na Violet. Tak moc jsem teď chtěla cítit jak mi její kosti praskají pod mýma rukama. Najednou mě někdo srazil k zemi. Když jsem se koukla na dotyčného, zjistila jsem že je to Mason. ,,Promiň neviděl jsem tě. Hele neviděla jsi Liama?'' zeptal se mě Mason. ,,V pohodě. Neviděla proč?'' ,,Že jsme se šli proběhnout a Liam najednou hodně zrychlil a je fuč,'' vysvětlil mi to Mason. Soustředila jsem se a pořádně jsem nasála vzduch. Ucítila jsem náznak krve. ,,Masone najdi Scotta! Musíš najít Scotta!'' řekla jsem Masonovi. ,,Proč? A co budeš dělat ty?'' ptal se. ,,Věř mi. Musíš to říct Scottovi. Já se zatím kouknu po lese.'' ,,Proč zrovna Scott?'' ,,Nevšiml sis že se s ním teď hodně baví?'' ,,Všiml jsem si jak po tobě zamilovaně pokukuje,'' řekl Mason. Trošku jsem se začervenala. ,,Prostě sežeň Scotta!! HNED!'' křikla jsem na něj. Když jsem se ujistila že v mé blízkosti nikdo není, začala jsem ze sebe sundavat oblečení. Když už jsem byla nahá, během 5 vteřin jsem se proměnila na kojota. Prohledala jsem snad každý kousek toho zas**nýho lesa a nic jsem nenašla. Běžela jsem zpátky ke svým věcem a proměnila jsem se zpět na člověka. Oblékla jsem se a vyrazila za Scottem. Nemohla jsem moc rychle běhat protože jsem z té proměny byla docela vysílená. Scott byl u školy. Doběhla jsem k němu. ,,Tak co? Máš něco?'' zeptala jsem se ho. ,,Dá se to tak říct,'' odpověděl Scott. ,,Co??'' ,,Má ho Garrett. Chce Violet. Violet za Liama,'' vysvětlil mi to Scott. ,,Fajn,'' řekla jsem a rozeběhla jsem se ke stanici. Slyšela jsem jak Scott za mnou něco křičí, ale už jsem tomu nevěnovala pozornost. Doběhla jsem ke stanici a doufala že tam bude Parrish. Deaton mě včera informoval o 2. půlce seznamu a je na něm on. Jdu za ním. Byl tam. Šla jsem k němu. ,,Teď mi dáš Violet!'' řekla jsem mu. ,,Promiňte nevím co tu děláte ani co potřebujete ale Violet vám vydat nesmím...'' začal mlít to co strážníci většinou říkají... ,,Teď mi dáš Violet, nebo tě zabiju,'' řekla jsem mu a ukázala mu mé žluté oči. ,,Zbraně na mě neplatí,'' informovala sem ho když jsem viděla jak šahá po zbrani. 

----------------------------------------------

Z Parrishe jsem Violet nějak dostala i když jsem myslela že se tam před ním celá přeměním. Teď jí táhnu za Scottem aby jsme jí dali Garrettovi. ,,Mám jí,'' řekla jsem když jsem viděla Scotta. ,,Jak jsi jí proboha dostala?'' zeptal se Scott. ,,Obchodování s Parrishem,'' odpověděla jsem stručně. ,,Teď jdem za Garrettem!'' oznámila jsem mu a šli jsme. Když jsem viděla Garretta tak jsem vytasila (Divný slovo:DD) drápy a přiložila je Violet ke krku. ,,Kde je Liam?'' zeptala jsem se ho rovnou. ,,To bys chtěla vědět co?'' odpověděl mi na to Garrett. ,,Řekni kde je Liam nebo jí zabiju,'' zavrčela jsem na něj. ,,Pokud jí zabiješ tak ti neřeknu kde je.'' ,,Pokud neřekneš kde je, zabiju ji,'' odpověděla jsem. ,,Dám ti nápovědu. Les a voda,'' řekl Garrett. ,,Je to marný. Ten nám nic neřekne,'' řekla jsem, prořízla jsem Violet hrdlo a hodila jsem ji Garrettovi k nohám. ,,Dala jsem ti na výběr. Vybral sis,'' řekla jsem. ,,Clarie co jsi to udělal?'' ozval se poprvé Scott. ,,Něco udělal Liamovi. Teď za to zaplatil,'' odpověděla jsem Scottovi a přeměnila jsem se do vlčí podoby. ,,Claire, tvoje oči..'' zašeptal Scott. ,,Co je s nimi? zeptala jsem se. ,,Jsou stále žluté. Neměli by být modré?'' zeptal se Scott. ,,Ne. Změní se jen když zabiješ nevinnou duši. Ona nebyla nevinná,'' vysvětlila jsem Scottovi. ,,S ním si udělej co chceš. Já jdu najít Liama,'' oznámila jsem mu. ,,Pokud odejdeš, zabiju Scotta,'' ozval se Garett. ,,Po Scottovi šla celá smečka Alf. Ale on jediný vyvázl živý. A to byl beta. Teď je alfa. Pravá alfa. Vážně si myslíš že máš proti němu šanci?'' ,,Mám oměj,'' byla reakce Garretta. ,,Myslím že i kdyby měl v sobě oměj, tak by tě zabil raz,dva,'' řekla jsem mu na jeho reakci. ,,A teď mě omluv. Jdu najít svého kámoše,'' oznámila jsem jim znovu a teď už opravdu odešla. Šla jsem do lesa a když jsem se ujistila že v mé blízkosti nikdo není, opět jsem se svlékla a přeměnila v kojota. Garrett říkal les a voda. Pamatuju si takovou studnu v lese. Byla hodně hluboká. Peter s Derekem mě vždycky strašili že když něco hroznýho provedu tak mě tam hodí. Rozhodla jsem se že poběžím k té studně. Sice si moc nepamatuji cestu, ale zkusit to musím! Kvůli Liamovi. Zapojila jsem všechny své smysly a rozeběhla jsem se směrem který mi radil instinkt. Snad mě můj instinkt nezradí. 
Běžela jsem už asi hodinu a nikde nic. Už jsem to chtěla vzdát ale slyšela jsem řev. Liamův řev. Je mi jedno že mě to vysílí a že to bude mít následky, ale co nejvíc jsem se rozeběhla za řevem. Snad nikdy v životě jsem tak rychle neběžela. Doběhla jsem k té studně. Koukla jsem se dovnitř a viděla Liama už skoro nahoře ale neudrží se. Chtěla jsem mu podat ruku, ale došlo mi že jsem kojot. Zavolat Scotta není čas, navíc určitě slyšel ten řev. Kašlu na to že budu nahá. Liam umírá a já mu musím pomoct. Rychle jsem se přeměnila na člověka a naklonila se do studny. Liam se neudržel a kdybych ho nechytla za ruku, spadl by dolu. Rychle jsem ho vytáhla a padla mu kolem krku. Byla jsem hrozně slabá. ,,Jsi v pořádku?'' zeptala jsem se Liama. ,,Jo. Jsi ty v pořádku?'' zeptal se mě Liam. ,,Když vím že jsi v pořádku ty, jsem i já,'' odpověděla jsem mu. Nemohla jsem se skoro hýbat. ,,PROBOHA Claire jsi NAHÁ!!???'' začal vyšilovat Liam. Zní to divně ale taky mi to nějak úplně došlo až teď že se tu celou dobu objímám nahá s Liamem. Byla jsem tak slabá že mi to bylo i jedno. ,,Chceš mě radši vidět nahou nebo mrtvou?'' zeptala jsem se ho. ,,Proč bys měla být mrtvá?'' zeptal se nechápavě Liam. ,,Za dnešek jsem se v kojota přeměnila dvakrát a dala jsem do toho celou svou sílu. Teď se budu muset změnit znovu a nevím jestli to moje síla vydrží,'' odpověděla jsem mu. ,,Proč se budeš muset přeměnit?'' vážně Liame? ,,Míří sem Scott. Navíc by se mi nechtělo chodit po lese nahá a ještě s tebou,'' ,,Teď jsi tu taky se mnou a nahá,'' řekl Liam. ,,Objímáme se takže moc nevidíš,'' řekla jsem mu. ,,Doufám že se nevidíme naposled,'' řekla jsem mu a podívala jsem se mu do očí. Políbila jsem ho. Přeci jenom to může být můj konec. Odtáhli jsme se a já se změnila v kojota. Liam už držel v náruči kojota. Hladil mě jak nějakého psa. Bylo to příjemný. Po chvilce dorazil Scott. No neříkala jsem to? ,,Malio?'' byla první Scottova reakce. ,,Liam,'' opravil ho Scott. ,,Liame jsi v pořádku? Co tu dělá Malia?'' ptal se Scott. ,,Je mi fajn až na ten oměj. Tohle je Claire,'' odpověděl mu Liam. Šli jsme k Deatonovi. Neměla jsem sílu chodit, tak mě Liam celou cestu držel v náručí.Chtěl mě nést Scott ale Liam si stál za svým že mě ponese on.
Když jsme dorazili k Deatonovi tak se hned začal vyptávat. Mě odnesli do místnosti se zvířaty a zavolali Lydii. Aby mi přinesla nějaké oblečení a oblékla mě. Sama to na 100% nezvládnu. Když Lydia dorazila tak jsem se přeměnila. Nemohla jsem se ani zvednout. Oblékla mě a zavolala Scotta aby mě odnesl za Deatonem. Zkontroloval mě. ,,Z nejhoršího je pravděpodobně venku. Jen bude dlouho trvat než jí bude úplně dobře. Nejspíš jí dost pomohlo jak zabila Violet. To dalo kojotovi sílu.....'' víc jsem neslyšela protože jsem vyčerpáním usnula.





--------------------------------------------------------------------------------

2069 SLOV!!!:OOO 
Zatím nejdelší kapitola!:D 
Užijte si jí!!!^^ 
Chtěla bych poděkovat za 227 přečtení a 29 hlasů!!:OOO 
Pro někoho to může být málo ale já se divím že pro to hlasoval jeden člověk! Takže je pro mě 29 hlasů hodně!!:33 

Jste neuvěřitelní!!!^^ 

Takže Děkuji!!!^^
Snad se kapitola bude Líbit.