„Nejsem tvoje hračka, ty bastarde," ozvalo se předtím, než kufr s věcmi vyletěl z otevřeného okna. Nebylo divu, že to byla právě dívka, která se zbavovala věcí. Především i proto, že opačně se to většinou nedělo. Mladík na ulici jen ve slipech udiveně hleděl na to, jak se jeho věci snáší k zemi. Nemohl s tím nic dělat. Pouze se snažil co nejrychleji najít kalhoty, aby ho nezavřeli za pohoršování mravní výchovy. Nic z toho, co se mezi nimi za poslední rok stalo, nenaznačovalo tomu, co se právě stalo.

„Stejně jsi jen tlustá kráva," dokázal se nakonec vzpamatovat a něco zařvat nazpět. Poprvé zahlédl skutečnou stránku vztahu. A právě toho, jak zanedbávání může skončit. Možná to bylo prostě jen tím, že mladík, říkejme mu třeba Filip, byl zahleděný jen do sebe. Chtěl vedle sebe modelku, aby ji mohl používat jako doplněk jeho image. O její city se však zajímat nechtěl, to už bylo moc. I když vlastně ještě jedna věc by se našla. Aby dívka uspokojila jeho chtíč, například i po párty, kdy přišel naprosto opilý. Vlastně pokaždé, když chtěl.

Dívka se v bytě konečně mohla znovu nadechnout. Jak jeho věci zmizely, přišla si zase svobodná. Zavřela okno, jako kdyby se právě nic nestalo a posadila se do pohodlného křesla. Bylo ještě třeba oznámit výsledek svému bratru ve zbrani. Otevřela jejich konverzaci a napsala jediná dvě slova „Je pryč". Uvnitř její hrudi se tvořily dva naprosto odlišné pocity. Jeden z nich byl štěstí, které cítila společně s úlevou. Druhý už tak pozitivní nebyl. Přeci jen se jednalo o bolest z odloučení. Sice byl totiž Filip hajzl, ale i tak ho měla jako naivka ráda.

A v tu chvíli do hry vstoupil nový hráč. Člověk, který vlastně za samotnou scénu mohl. Přesvědčil dívku, aby svého kluka odkopla. Dodával jí sebevědomí, přesně to, které měla předtím, než se stala jen hezkou tvářičkou vedle fotbalisty.

Lukas, ten, který většinu času trávil s nosem v knížkách nebo zavřený za počítačem. Studium pro něj bylo všechno, možná i proto, že jeho rodiče takové štěstí neměli. Chtěl se o ně postarat, i proto se tak snažil. I když se o milostný život téměř nezajímal, u Denise to cítil trochu jinak. Jako kdyby v něm probudila toho muže, kterým vždy chtěl být. Ne, že by se z šedé myšky najednou stal playboyem, ale něco se přeci jen změnilo. Především od chvíle, kdy se dívka objevila u jeho dveří.

„Co tu děláš?" nervózně se zeptal, jakmile otevřel dveře. Denise na sobě měla promočené oblečení, které se jí lepilo k tělu. Snažil se však své oči udržet mimo její tělo a koukat jí do očí. Přimhouřil oči, protože mu až doteď nedošlo, proč si ho tak prohlížela. Ještě aby ne, když byl do půlky těla nahý. Měl na sobě jen mírně roztrhané o číslo větší tepláky. Chtěl si z věšáku vzít něco na sebe, když na hrudi ucítil podivné teplo. Když se podíval, co se sakra dělo, spatřil její prsty přejíždějící po jeho kůži. Nevěděl, co si o tom měl myslet, ale nemohl ztrácet celý večer. Musel se ještě učit na následující zkoušky, které se blížily až příliš rychle.

Jenže Denise byla neodbytná. Mladík věděl, že toho bude litovat, ale zatáhl ji do bytu. Nechtěl, aby si o něm sousedi mysleli bůh ví co. Přeci jen polonahý, nechávající se osahávat v podstatě na veřejnosti? To nebyla zrovna dobrá vizitka. Táhl ji přes předsíň do svého pokoje. Dívka byla mírně zmatená, ale teprve až za ní zavřel dveře, pochopila.

„Tak řekneš mi, co tu děláš?" Zkusil svou otázku položit znovu, tentokrát s mírně naléhavým tónem. Ne, že by jí nerad viděl, ale opravdu se netrefila do dobrého času.

„Byla jsem osamělá," řekla a sedla si na židli, kterou ještě před chvílí okupoval. Na stole měl stále otevřené věci do školy. Promnul si spánky, nevěřil, že se tohle opravdu dělo.

„Denise...," nestihl však říct nic jiného, protože se dívka najednou objevila přímo u něj. Najednou i přes závan voňavky, kterou se to jistě snažila zakrýt, ucítil poněkud silný odér alkoholu. Snažil se vymanit z malého prostoru, který mu zanechala. Jenže byla rychlejší než on. Netušil, co s ním hodlala udělat, ale žádná z možností se mu ani za mák nelíbila.

Chvíli tam jen tak stáli a vyměňovali si vzduch. Ve vzduchu rostlo napětí, které tam nikdy předtím nebylo. Dokud se Denise neodhodlala k riskantnímu kroku, který mohl celou situaci ještě více pokazit. Natáhla se k jeho obličeji a sundala mu brýle. Věděla, že měl zdravý zrak, především i proto, že jí to sám řekl. Šetřilo mu to oči při práci na počítači. Poté se i s nimi vzdálila o několik kroků dále. Doufala, že si pro ně půjde.

Mírně se pousmála, když zjistila, že měla celou dobu pravdu. I proto si je nasadila na obličej. Teprve až poté se rozhlédla. Všechno nabralo mírně žlutý odstín, ale i tak se jí to líbilo. Dokonce i její modřiny vypadaly najednou lépe. V tu chvíli se však rozbrečela, jako kdyby alkohol vyprchával z jejího organismu. Najednou si připadala malá, netušila, za jakým účelem za ním vůbec přišla. Předtím se chtěla pobavit, ale nyní jí to nepřipadalo jako dobrý nápad. O malou chvíli později však kolem sebe ucítila teplé objetí. Lukas ji v tom nechtěl nechat utápět. Navíc, když už u něj byla, mohl pomoct více než slovy. Sice dosud netušil, kde vzala jeho adresu, ale vlastně mu to bylo jedno.

Nějakou chvíli ji kolébal v objetí, přičemž se mu otevřel pohled na všechny její modřiny. Věděl, že její bývalý, kterého s hrdostí vyhodila ze svého bytu, byl tupec, ale tohle bylo přes čáru. Probouzel se v něm ochranitelský pud, který ještě pořádně nikdy necítil. Vlastně ani nechtěl, ale v její přítomnosti to bylo něco naprosto jiného. Dokonce by byl schopen i zapálit učebnice, kdyby na ně ukázala prstem. Až takovou moc měla. Doteď si však myslel, že takhle probíhalo normální zdravé kamarádství.

Denise nakonec však zvedla hlavu a opět se mezi nimi objevilo to podivné napětí, které se nedalo nijak vypnout. A nechtěl ji nechávat samotnou, i kdyby v jeho vlastním pokoji. To by ovšem jeden z nich nesměl mít jiné plány. Prostor mezi nimi se zmenšoval až do té chvíle, kdy se jejich nosy dotýkaly. V tu chvíli už to bylo neúnosné. I tak to byla dívka, která ho políbila první. Čekala, že se dostaví pocit jako kdyby se líbala s vlastním bratrem. Ten však nepřicházel. Stejně jako jeho rodina, i když o nich nic nevěděla. Odhrnula si vlasy na stranu a v podstatě dala Lukasovi najevo, že mohl zajít ještě dále. Svou ruku mezitím položila na jeho záda, čímž se mohl dostat blíže.

Ale mladíkovi to připadalo špatné. Přeci jen to bylo jen pár hodin, co se zbavila svého přítele. Nebo spíš ho vyhodila z bytu. Plus se cítil provinile, že mohl kdokoliv přijít. Rodiče si nevybírali čas, kdy ho navštěvovali v jeho studentském bytě. Alespoň to byla výhoda bydlet mimo. Jakmile ho však Denise přitáhla blíže, nedokázal si udržet čistou hlavu. Propadal jí každým nádechem. A věděl, že pokud to neudělá teď, tak se k učení nedostane.

Líbal ji na krku a mezitím se jí snažil zbavit tílka. Ovšem, když mu dívka zajela rukou do kalhot, uslyšel ránu. Což ho zastavilo. O chvíli později se rozletěly dveře a dovnitř si to nakráčel jeho naprosto namol spolubydlící. Měl být ještě týden pryč, co tu ten zmrd vlastně chce?

„Ježíš, já nevěděl, že tu někoho máš. Promiň, bráško."

„Vypadni idiote, vlastně vypadni ven, než vystřízlivíš. Teprve až potom se vrať." To jediné ze sebe mladík dokázal dostat. Zněl úplně jinak, než ho Denise znala. Byla stejně vyděšená jako on, ale nepohnula se ani o píď. Ještě chvíli trvalo, než narušitel opravdu odešel. Denise však věděla, že nyní přišla řada na ní, aby ho utěšila. Snažila se tu stránku v sobě probudit, i když jí to připadalo strašně divné a vzdálené. Přesunula ruku k jeho hlavě a hladila ho po vlasech. Cítila jeho zrychlený dech na svém krku, i proto nepřestávala.

Až když oba uslyšeli prásknout hlavní dveře, mohli si trochu oddechnout. Lukas se chtěl odtáhnout, ale jeho tvrdý rozkrok měl opačný názor. Věděl, že to dívka musela poznat i sama. I tak se však nikam nehnala, snažila se o to stejné, co předtím on. Bezpečné prostředí.

Na chvíli zavřel oči a když je o pár vteřin otevřel znovu, ležel pod ní. Ruku mu držela pod krkem. Na tváři měla škleb, který mu však připadal více sexy, než by bylo zdrávo. Naklonila se k němu, čímž se mu odhalil nádherný pohled na její obnažená ňadra.

„Teď už nás nikdo vyrušovat nebude, tedy pokud nemáš další spolubydlící," poslední slova téměř zašeptala a foukla mu mírně studeným dechem do ucha. Mírně se oklepal, přičemž cítila, jak se určité partie začaly ještě více reagovat. Nyní to však měla ve své kompetenci ona. A tak to i nechal. Ze záhadných důvodů jí věřil. Možná to také bylo tím, že její ledová ruka ho držela za genitálie.

...

„A tady mi někdo tvrdil, že je panic. Po dnešku ti nevěřím ještě více, Lukasi," hlesla ve chvíli, kdy ležela vedle něj. Mladík měl přes ní stále přehozenou ruku, ale jeho obavy začínaly opět nabývat na velikosti. I proto se snažil bojovat s únavou a zvednout se. Musel se vrátit k učení, i kdyby ho při tom měla Denise pozorovat. Ze země popadl své tepláky a oblékl si je na nahé tělo. Cítil na sobě její pohled, ale už nad ním neměla zase takovou moc. Alespoň prozatím. To však ještě netušil, do jaké kaše se to namočil.

Mohla totiž přijít chvíle, kdy by se musel rozhodnout, co pro něj bylo důležitější. Zda vztah či kariéra. A vlastně do toho večera o tom měl dost jasnou představu. Jakmile však do ruky vzal tužku, nasadil své počítačové brýle a začal pracovat, najednou už to bylo jiné. Otočil se k posteli, kde nahá dívka zhluboka oddechovala. Což mu dávalo naději na chvíli, kdy se mohl připravovat na ten test. I přesto se rozhodl přes ní přehodit lehkou deku. Nechtěl, aby jí byla zima.

...

Od té doby se však vše změnilo. Jejich návštěvy byly čím dál častější a intenzivnější. Dokonce si všiml toho, že učení začínalo jít do pozadí. Ale vždy jen do chvíle, kdy Denise byla vzhůru. Takže se učil spíše po nocích. Začínal si však uvědomovat, že tohle nebyla cesta pro něj. Zpochybňoval své volby, což mu otevíralo úplně nové možnosti. Mezi nimi byla i ta, kterou za poslední tři roky vůbec nezvažoval. Měl však před sebou poslední zkoušku. Poté už by byl volný a mohl by se věnovat jen jí. O čemž stále netušil, jak to vlastně mezi nimi bylo. Sex byl výborný, ale pokud k němu něco cítila, musela mu to říct. Lukas jí do hlavy neviděl. Kdyby jo, nejspíše by se zděsil.

Denise seděla na svém gauči, v bytě, který si pořídila společně s jejím ex. Projížděla si nepřečtené zprávy, ve kterých jí Filip vyhrožoval. Nebýt Lukase, nejspíš by si to brala i k srdci. Dokud nenarazila na fotku, která všechno měla změnit. Byla na ní ona a Filip během jednoho z divočejších večerů. Chtělo se jí brečet, protože si to pamatovala až moc živě. Cítila se tehdy nadřazená, alespoň za zavřenými dveřmi. Ale rozhodla se, že tohle dělat nemůže. Alespoň ne někomu, kdo se o ni tak hezky staral. Navíc Lukasovi slíbila, že ho nechá dokončit zkoušky. I když se jí to celé zdálo hrozně dlouhé. Ve své zbrklosti měla i trochu té trpělivosti.

...

O pár týdnů později se však nálada mezi dvojicí úplně změnila. Lukas už neměl svázané ruce a většina učebnic ležela na dně skříně. Dodělal si titul, a dokonce i získal práci. K tomu všemu ještě vyhodil věčně opilého spolubydlícího, a tak u něj Denise mohla klidně trávit většinu času. Všiml si toho, že když se nevracela do svého bytu, byla mnohem klidnější.

Většina modřin za tu dobu zmizela a spolu s tím i myšlenky na špatné věci. Věděl, že tam stále jsou, ale hodlal ji být nablízku. Navíc, pokud to pro něj mělo znamenat šťastný konec, nebo alespoň období, byl schopen pro to bojovat. A že to bylo třeba. Nejen Denise se stala pro Filipa terčem. Našel si dokonce i Lukase a snažil se ho proti ní poštvat. Jenže on nebyl naivní idiot. V některých věcech ano, ale dokázal poznat dívku tak, jako ten druhý mladík nikdy. I proto se většinu zpráv z jeho strany snažil ignorovat.

A to i když jednou po návratu z práce našel na konferenčním stolku podivný vzkaz. Denise mu totiž hodlala ukázat jednu svou stránku, dříve než to za ní udělá někdo jiný.

„Co kdybychom něco zkusili?" Jedna věta stačila k tomu, aby se mladík vyděsil. Otočil se k Denise, která v ruce držela výrazně rudou masku. Stačil se pouze nadechnout k jednoduchému Ano a v tu chvíli stála dívka před ním a nasazovala mu to na oči. Než se však ponořil do absolutní tmy, měl krátkou chvíli prohlédnout si její tělo. Stála před ním jen v podprsence a v sukni. Stejně stále nevěděl, co se bude dít dál. Jeho důvěra v dívku stoupala. Přeci jen mu nic jiného nezbývalo, chtěl zjistit, co se vlastně bude dít. A jaký to v něm vyvolá pocit. Jakmile však ucítil něco pevného kolem zápěstí a kotníků, pochopil, kam to bude směřovat. Vlastně mu to ani moc nevadilo.

V mysli se však stále vracel k tomu, co mu napsal Filip. Jednou tě donutí litovat toho, že jsi se do ní zamiloval. To ona umí, zlomit člověka.

Ovšem nešlo to tak, jak si to dívka představovala. Okamžitě ho začala rozvazovat poté, co spatřila první slzy. Bylo to jako stopka přes kterou nehodlala jít. Jakmile mu uvolnila ruce, schoulil se do klubíčka. Hledal i telefon, který viděla ležet na stolku. Musel jí to říct, ale nevěděl jak. Nebylo lehké přiznat, že ho někdo skrze zprávy vydíral.

Když ho však zvedla, obrazovka se rozsvítila. V tu chvíli se jí začaly vracet vzpomínky. Všimla si totiž jména, které mu psalo. Filip, zopakovala si sama pro sebe v hlavě. Najednou začínala chápat, co se s ním dělo. Uvnitř ní se probouzel hněv, o kterém do té doby neměla ani potuchy. Především proto, že to ničilo jí blízkého člověka.

„Proč ti píše ten hajzl?" zeptala se stále mimo vypadajícího mladíka. Nevěděla, zda se nějaké odpovědi vůbec dobere, ale ráda by. Přeci jen se jí v hlavě odehrávalo mnoho scénářů, ze kterých ani jeden nebyl úplně pozitivní. Když už se však zvedla a hodila přes Lukase deku, konečně potichu promluvil. Denise stále svírala jeho telefon v rukách.

„Vydírá mě. Prý má fotky, kterými by mi mohl zničit kariéru. Navíc prý dokážeš zlomit člověka, možná tím myslel právě toto. Navíc chce to, co bylo jeho." Nepodíval se na ni, neměl na to odvahu. Kousek od sebe však spatřil provazy, které ještě před chvílí měl uvázané na sobě. Najednou byl však rád za to, že spoustu zpráv vymazal. Kdyby Denise odemkla telefon, uviděla by jen střípky jejich konverzace. A tak to mělo zůstat. Nepotřebovala vědět, jak se o ní vyjadřoval. A přesto jí to okamžitě došlo.

„Mě," hlesla tiše a vypadalo to, že se rozbrečí. Snažila se to rozmrkat, během čehož zahlédla jeho bolestný pohled. Cítila se, že se jí vzdaloval. A to i ve chvíli, kdy si k němu přisedla. Přehnala to. Ono napětí mezi nimi záhadně zmizelo. Nebo se jí to alespoň tak zdálo. Potřebovala však vědět ještě něco. Jen aby se uklidnila. Lukas se však bál, že ho uhodí.

„Jak dlouho?" vypadlo z ní. Bylo to úplně něco jiného, než původně čekal. Ovšem na tohle dokázal odpovědět velice přesně.

„Od ukončení zkoušek. V podstatě jsem ještě ani nevyšel z budovy a už jsem měl první zprávu," přiznal se nakonec. Především proto, že teď už neměl co ztratit. Dívka si k němu sedla, ale mladík se odtáhl. Díky tomu Denise začala spřádat plán, takhle to nehodlala nechat. I kdyby přitom měla ztratit i ten kousek sebedůvěry, která díky Lukasovi rostla. Jakmile mladík usnul, oblékla se a vydala ven. Moc dobře věděla, kde ho nyní najde.

...

Filip mu byl na stopě po několik dalších týdnů. Když už si mysleli, že zmizel, objevil se zpoza jiného rohu. V ten večer, jakmile zapadlo slunce, vydala se s podivnou tíhou na hrudi směrem k jeho bytu. Snažila se zakrýt monokl, který jí udělal. Potřebovala ho vidět, už dlouho se jí neozýval. A pokud jo, jednalo se jen o úsečné fráze.

Přesvědčování ohledně toho, aby Lukase nechal na pokoji, nevyšlo. Což pociťoval především Lukas. Ovšem Denise to tížilo. Jakmile však mladík otevřel dveře, všimla si nejen jeho zanedbaného vzhledu, ale také nevyspalých očí. V hlavě jí to spouštělo myšlenky. Cítila se ještě hůř, v podstatě ho zatáhla do hry, kterou nešlo vyhrát. Kdyby tenkrát raději zůstala s Filipem, měl by klid. A já nejspíše na blízkém hřbitově, pomyslela si.

Ustoupil ode dveří, aby mohla vejít. Nepřivítal ji polibkem jako to dělal obyčejně, což k obavám jen přispělo. V bytě byla tma a především ticho. Ohlušovalo ji to, i proto si to zamířila přímo do jeho pokoje. I když mohla jít kamkoliv. Tiše ji následoval. Až za zavřenými dveřmi se odhodlala otočit. Navíc tam byla rozsvícená lampička, díky níž konečně spatřila jeho zmučený obličej. Chtěla se ho dotknout, ale jakmile zvedla ruku, začala se jí klepat. Viděla na něm, že se bojí. Vlastně to i chápala. Odtáhl se od ní a otočil se. Teprve až poté promluvil: „Denise, takhle to dál nejde. Chci vedle sebe někoho klidnějšího. Poznal jsem takovou tu stránku, ale ty jako kdyby ses stále snažila tvářit jako někdo jiný. Zvládat všechno. Navíc stále žít ve strachu, s čím ještě tvůj ex přijde. Jsem vyčerpaný a to se jednalo jen o několik týdnů." Nic neskrýval, věděl, že to nemělo smysl. Navíc doufal, že pokud se s ní rozejde, alespoň něco se změní. Takhle by ji ublížil, ale věděl by, že by mohla jít dál. Hněv by si vybíjela směrem k němu a on by si mohl oddechnout.

Nebyl slepý, všiml si toho, že opět skrývala modřiny. Nechávala se bít kvůli němu. Takhle to dál nešlo. Její slova ho ovšem naprosto odrovnala: „To znamená, že je konec? Jenom kvůli nějakému parchantovi?" Mozek to stále nějak nepobíral. Dokázala si ovšem spojit několik proměnných. Bála se odpovědi, protože by to znamenalo, že i po útěku by nakonec zůstala sama. Dalo by to Filipovi znamení, že dokázal zničit dalšího člověka. Vyhrál by na plné čáře. Ani tak by nelitovala žádné modřiny, kterou si kvůli Lukasovi nechala udělat. Lepší ona než on.

„Ne...Možná...Já fakt nevím, spíše se ti snažím něco naznačit," na chvíli se odmlčel, přešel přímo k ní a pohladil ji po tváři. Teprve až poté promluvil znovu. „Poznal jsem tebe, ne tu kreaturu, kterou z tebe udělal Filip. Jsi skvělá, velice chytrá holka. Ale i já jsem jen obyčejný člověk, kterého se snaží zničit nějaký ex. Nemám na to, abych bojoval s něčím takovým. Než jsem tě poznal, moje priority byly úplně jiné. Jenže teď? Vlastně ani nevím, za co bojuji nebo zda jen přežívám."

Chtěl se otočit a odejít od ní, ale Denise jej chytila za zápěstí. Měl rád její dravost, kdy ho dokázala úplně ovládnout. To patřilo mezi něco, co miloval. Ale svá slova myslel vážně, pro všechno by se jí dokázal zřeknout. Jen aby dívce otevřel oči. Potřeboval někoho skutečného, ženu, která by mu byla oporou. Což v ní viděl, tedy v té nevytvořené Denise, ale v té původní. Kterou pomalu ztrácela v záplavě falše. Navíc to, že za ní visel stín někoho dalšího. Jemu v podstatě neznámého muže, který mu vyhrožoval jen proto, že nyní mu patřilo její srdce.

„Miluji tě, Lukasi. Ale pokud si myslíš, že by to bylo lepší, tak odejdu." Nedokázala skrýt bolest, kterou v ní ona slova vyvolávala. Chtěla by zpět toho nerda, do kterého se zamilovala. Lukas, který musel bojovat s neviditelnými démony její minulosti, byl akorát tak zlomený.

Mladík místo odpovědi sáhl do zadní kapsy a vytáhl něco, co jim mělo připomenout jejich první schůzku. V podstatě to dívce mělo dát odpověď. Žlutě zabarvené brýle, kterých se dívka nemohla nabažit. Udělal několik kroků k ní a nasadil jí je na obličej. Teprve poté ji políbil. Dívce se rozklepala kolena, protože stále nemohla uvěřit tomu, že tomu několikaletému hororu byl opravdu konec. Sice vyhrožování stále pokračovalo, ale od mladíka se nemusela bát, že by na ni vztáhl ruku. Dokonce i s tou její podivnou stránku byl Lukas schopen ji přijmout. I když mu musela slíbit, že se bude krotit. Mohl by se jí totiž rozpadnout. Což oba zamilované rozesmálo. Poté Lukas na chvíli odešel a vrátil se s ledem zabaleným do látky. Čímž dal Denise impuls, že i přes vrstvu make-upu byl schopen ty modřiny vidět.

„Budeme bojovat spolu. Na jednoho je to moc, ale dva už jsou v podstatě malá armáda." zakončila jejich zprvu zkažený večer Denise. A alespoň na chvíli to vypadalo, že je jejich svět přeci jen v pořádku. I když venku stále číhalo nebezpečí v podobě bastarda, který chtěl mít něco, co mu nikdy nepatřilo. Navíc, když její pohled a láska patřila jen jednomu člověku. Tomu, kdo ji zachránil. Lukasovi.