Zase další den v Bradavicích a stále nic nového, prostě normální den.
Pokud nepočítáme to, že si Harry Potter, Hermiona Grangerová a Ronald Weasley stále myslí, že Kámen mudrců chce ukrást Snape, ale o tom teď mluvit nebudeme.Přesuneme se spíš na ošetřovnu, kde Poppy Pomfreyová s Evellin Potterovou léčí různá zranění studentů této školy, které řediteluje Albus Brumbál.

Práce Evellin dnes šla opravdu od ruky a to lépe než normálně, ale jakože ne, že by normálně nebyla v lékouzelnictví dobrá.Evellin byla dnes
totiž úplně pav z toho, kdy jí včera a nejen jí, ale i Rose Daviesové, Elisabeth Swannové a dalším jejím kamarádkám Katherine Patinsonová už brzy Katherine Lloydová oznámila své zásnuby a i další malé překvapení v podání potomka.

Ještě stále tomu nemohla uvěřit.Nebo vlastně mohla, ale měla za Kath takovou radost.Čekala kdy se Roger rozhodne svou lásku požádat o ruku, protože už to prostě potřebovalo a on ji doopravdy o tu ruku požádal.
Ne, naradila mu to, byl to pravděpodobně jen a jen jeho nápad, ale stejně, je borec!

A taky byla jak ve snu z toho, že už brzy budou mít Kath s Rogerem malého nebo malou Lloydovou.
Naštěstí se před všechny tyto šťastné myšlenky dokázala soustředit na práci, což byl i vlastně trochu zázrak.
No jo, byla to prostě její kamarádka a, když jí přišel jako partner sympatický, měla za ni jednoduše radost.

,,Herm!Hermino!"zavolala na Evellin na studentku přes celou chodbu a jmenovaná se otočila.
,,Jé, ahoj Evellin."pozdravila ji Hermiona s úsměvem.
,,Ahoj, Hermino."pozdravila ji ještě jednou i Evellin.
,,prosím tě, neviděla jsi Harryho?Potřebovala bych s ním nutně mluvit."

,,Měl by být s Ronem ve společence."
odpověděla kudrnatá čarodějka.
,,Díky."poděkovala Evellin a rozloučila se s Herminou a hned odešla.
,,Tak ty se takhle kamarádíš s Potterem a jeho kamarádíčky?"ozval se najednou za ní posměšný hlas.
,,Proč to tak řešíš, Severusi."otočila se na něj unaveně.Nechápal proč už konečně nenechá všech těch rýpavých poznámek, kterými obdarovával skoro všechny včetně jí samotné.

,,Neměla by ses s nimi prostě tak přátelit, jsou to studenti."
,,Můžu si dělat co budu chtít."odsekla, i když moc dobře věděla, že to není tak úplně pravda.
,,To určitě, ale ne, když máš před Potterem jisté tajemství."
,,Buď zticha!Může nás tady kdokoliv slyšet!"napomemula ho Evellin.
,,To by tě asi neměl tolik rád, kdyby se to dozvěděl, že?"ušklíbl se.

,,Ne, to asi ne."přiznala smutně, ale hned pokračovala.
,,ale pořád to není tvoje věc.A stále nechápu proč Harryho tak nesnášíš."
řekla najednou.
,,Jestli ti to ještě nedošlo, což asi ne, když máš pořád takový pocit, že je Potter naprosto svatý, přestože je stejný jako jeho otec.Je liný, arogatní-"
,,Jo, já jsem to už několikrát slyšela, nemusíš to opakovat.Jasně, je celý...James, ale, když by ses na něj pořádně podíval, všiml by sis, že je jako jeho otec jen vzhledem, ale chováním....je jako Lily."řekla a potom se zhluboka nadechla a odešla.

Nebyl to sice žádný velký monolog, ale pořád jí Lily s Jamesem chyběli a teď na ně po dlouhé době nahlas zavzpomínala.

Šla chodbou dál a dál až vystoupala schody do patra kde měla takový svůj kabinet nebo prostě svůj pokoj, kde se zavřela.Došla k jednomu z regálů kde měla různé knihy a nebo fotky s přáteli či rodinou.Z jedné police vytáhla album, došla k posteli na, kterou si sedla a album otevřela.

Hned na prvních fotkách našla staré fotografie ještě, když byla malá a nechodila do Bradavic.Bylo to její takové celoživotní album, kde měla skoro všechny vyfocené fotky.
Pravda, ne asi úplně celoživotní, ale měla tam dost fotek po dobu kdy chodila do posledního ročníku a i několik po tom co dokončila Bradavice a žila se Siriusem.No dobře, možná to tak trochu to celoživotní album nakonec bylo.Používá se vůbec to slovo celoživotní?

Otáčela albem, kde měla fotky od úplného dětství.Tam byla hodně s Jamesem nebo rodiči.Pak se dostávala ke starším, kde už byla i s Lily a občas i s holkama.Otočila další stránku a uviděla fotky z předposledního ročníku.Byl to tehdy poslední rok, kdy chodila do školy s bratrem, s nejlepší kamarádkou, kamarádem a i  přítelem.Byli tam všichni a vypadali velmi šťastně.Jak by ne, vždyť v té době i šťastní byli a moc.

Pak ještě našla několik fotek z jejího posledního ročníku, kde se občas objevili i Andromeda, tehdy ještě Blacková, dnes už Tonksová a i Regulus Black.Narcissa tehdy měla už taky po škole.

A pak....Už tam byly jen ty, kde konečně byla každý den se Siriusem a taky samozřejmě i Jamesem s Lily.
Dokonce našla i pár fotografií ze svatby Potterových a i ty kde....byl Harry ještě miminko.

Při jedné fotce už to nevydržela a ukáplo jí několik slz.Byla tam ona v náručí s malým Harrym, který měl v té době jen pár dní nebo měsíců.
Láskyplně se na něj usmívala a on se zase usmíval od ucha k uchu na ni.
Vedle nich stáli Lily s Jamesem a taky Sirius s Remusem.Tuhle bude muset Harrymu ukázat, pomyslela si.

A pak tam byla ještě jedna kde byla sice s Harrym a Lily, ale i s holkama.
Musela se sama pro sebe usmát.Tolik by chtěla ty časy vrátit.

Ale pak ještě...našla jednu fotku, která byla vyfocena pár dní před smrtí Potterových a uvěznění Siriuse.
Po téhle fotce měla pocit, že zase naopak propadne v hluboký pláč, ale uržela se.

Byla silná tak, jak by si oba přáli.
A když už to nešlo, aspoň se silná snažila být.Prostě jí bylo líto Harryho.
Poslední dobou u ní trávil hodně času a měla i dokonce pocit, že si tvoří nějaký trošku hlubší vztah mezi dospělým a dítětem.Tak moc si přála mu říct pravdu, ale nemohla.
Byla si jistá, že by se na ni naštval a nepochopil by, že to co udělala bylo pro jeho dobro.Bylo jí líto, že to takhle musí hrát.Celý jeho život byl prozatím z velké části ve lžích a určitě ještě v lžích žít chvíli bude, když je ten Vyvolený a o to ji to mrzelo víc.

Ptáte se jak to Evellin ví?Jednoduše.
Harry jí to jednou řekl.Jak mu jeho teta lhala a namlouvala mu, že jeho rodiče zemřeli při vážné autonehodě.
Co tím sledovala?!A ten chlapec si to opravdu myslel.V té chvíli měla na Petunii takový vztek.Chová se k němu jako ke kusu hadru a ještě mu není schopná říct pravdu!

A proto se jednou rozhodla ji už konečně navštívit.Vynahradila si den, kdy měla aspoň trochu volno a přemístila se na Zobí ulici, kde Harry a zbytek jeho rodiny bydlel.

Cestičkou došla ke dveřím, na které zazvonila.Párkrát přešlápla na místě, když nikdo neotevíral a zazvonila znovu.Tentokrát se už dveře otevřely a v nich stála Petunie Dursleyová.

,,Kdo jste?"zeptala se Petunie.
,,Slušnost je nejdřív pozdravit."
upozornila ji Evellin, čímž si vysloužila nenávistný pohled.
,,Slušnost je i odpovědět na otázku."
vyprskla Petunie.

,,No tak, Petunie, copak si mě vážně nepamatuješ?"Petunie si ji více prohlédla a pak jí to došlo.
,,Už si vzpomínáš?Evellin Potterová."
řekla Evellin.
,,Můžu dál?"zeptala se pak a Petunie přikývla.

Ani si nevyzouvala boty a rovnou vešla do prostorného obývacího pokoje co byl zároveň spojen s kuchyní.
,,Ostatní členové tvé vydařené rodinky nejsou doma?"zeptala se Evellin hned po tom co si v tom obýváku sedla na sedačku.

,,Nemluv takhle o Vernonovi s Dudleym!"osopila se na ni Petunie.
,,Vždyť takhle nějak...hnusně...jsi říkala nám, Lilyiným přátelům."
neopustila si Evellin poznáku a Petunie rázem...tak trošku změkla v obličeji.

,,Pořád jsi říkala jak jsme nebezpeční."
,,To bylo už dávno!"odsekla Petunie.
,,Takže už nemáš takový pocit?"
zeptala se.

Petunie si povzdechla a přisedla si k ní.
,,Proč jsi sem, Evellin, přišla?"zeptala se.
,,To ti musí být jasné, ne?Proč se tak odporně chováte k Harrymu?Je to vaše rodina, tvůj stejně jako můj synovec a hlavně syn Lily.Vážně se ti takhle líbí...ctít její památku?"

,,Je jen přítěží!"odfrkla si hnědovlasá žena, ale Evellin z nějakého neznámého důvodu věděla, že to co tady teď předvádí není pravda, jen přetvářka, ale přes to...
,,Takhle o Harrym nemluv!"v Evelliných očích se zablísklo.
,,Co je jinýho?"hrála Petunie stále tu hru.

,,Tomu co říkáš ani sama, Petunie, nevěříš, že ne?Opakuješ to, co tvůj manžel, já jsem ho jednou moc dobře slyšela.Ale říkala jsem, že tu pobudu jen chvíli, tak už teda půjdu, ale říkám ti, že jestli budete ještě víc Harrymu ubližovat, tak budeš a nejen ty mít co dělat se mnou."řekla naprosto vážně Evellin, vstala a vydala se chodbou ke dveřím k odchodu.

,,Chybí mi."zaslechla za sebou Petuniin hlas a s překvapením se otočila.
,,Lily."upřesnila Petunie smutně, i když to koho myslí, bylo oboum jasné.
Evellin se k ní pomalu vrátila.
,,Mě taky."přiznala Potterová.
,,Myslela jsem, že ji nesnáším, nenávidím za to, že ona byla...
vyjimečná, ale ne, mýlila jsem se.
Strašně moc bych ji chtěla aspoň naposled obejmout a dát jí najevo, že ji mám ráda, že jsme konečně v pořádku a nevedeme mezi sebou válku, ale už jsem to nestihla."
přiznala se Petunie a Evellin jí náhle bylo tak strašně líto.

Teď vlastně na tom byly úplně stejně a byly na stejně lodi.Aspoň v tom ohledu, že obě ztratily své sourozence a chyběli jim.Tak se k ní pomalu natáhla a opatřeně ji objala.
Všimla si, že má ubrečené oči a to bylo poprvé, kdy takhle Petunii viděla.
,,Jsem si jistá, že ti už dávno odpustila."ujistila ji.

Ale jakoby si Petunie náhle uvědomila jak vypadá, tak se od Evellin odtáhla a nasadila svou ochranu a to opět její masku, kterou nasazovala vždy, když potřebovala.Evellin to už dál neřešila, protože i kdyby chtěla, Petunie by to nechtěla, takže nejrozumnější řešení bylo odejít a to taky udělala.

[●1613 slov●]