,,Můžu?"vešel po zaklepání Remus  opatrně do jejího pokoje.
,,Poslal tě Sirius?"zeptala se Evellin poněkud otráveně.
,,Má o tebe jen strach, ale, aby jsi věděla, tak... no dobře, máš pravdu, ale já mám o tebe strach taky."řekl a popošel blíž k posteli, na které teď Evellin už neležela, ale seděla.

A opravdu nevypadala dobře.Vlasy se jí už leskly od mastnoty, oblečení, které měla na sobě, bylo pomačkané od věčného ležení v posteli a maximálně pár kroky po domě.
A už i pomalu začínalo být poznat, že ztrácí poněkud na váze a má nedostatek spánku.Jenže mohla za to, že v noci nemůže spát?Ne, nemůže.

,,Ani mně se nechceš svěřit?"zeptal se a posadil se na kraj postele.Viděl jak váhá.Jako nejlepší přátelé si byli blízcí, takže opravdu váhala jestli dodržovat to, že si říkají skoro vše, nebo se teď na nějaké přátelství vybodnout.Ale byla to Evellin a co se týkalo vztahů a přátelství, bylo jasné co udělá.
,,Tak dobře,"souhlasila nakonec.Něco na tom bylo, že někdy jsou kluci lepší než holky.
,,Já jsem to nechtěla Siriusovi říct, aby neměl pocit, že mě omezuje, ale pravdou je, že teď... když jsem... když jsem teď čekala dítě, tak jsem si konečně myslela, že se na mě obrací štěstí.Myslela jsem, že ty roky utrpení za něco stály, i přesto, že jsem ztratila spoustu pro mě důležitých lidí.
Od té doby, co jsem se dozvěděla, že jsem v tom, jsem měla pocit, že to za něco stálo.Siriusovi se podařilo utéct z Azkabanu a my mohli být v rámci možností zase spolu.Dokonce jsem zase našla tebe.Byla jsem na blízku Harrymu.A pak, když jsem se vdala a překvapivě otěhotněla, tak jsem si opravdu myslela, že se na mě konečně obrací štěstí.Že mi to vrací a někdo tam nahoře mi přeje, abych byla šťastná, jenže...asi nepřeje, protože, když už jsem si začala myslet, že mi všechno tak vychází a nemůžu být šťastnější se to všechno zkazilo.Já vím, že jsem na úplném dně, což se mi nikdy dřív nestalo.
Vždyť jsem i jakž takž zvládla smrt mé nejlepší kamarádky a bratra!A člověk by čekal, že se s tímhle taky poperu, ale...to, co se se mnou děje není jenom kvůli tomu, že jsem přišla o dítě.
Souvisí to s celým mým životem a já nevím jak od teď budu schopná normálně fungovat.Mám pocit, že život chce, aby se mi všechno ničilo.
Abych byla už do konce života nešťastná."dokončila Evellin svůj monolog, zatímco Remus jen potichu seděl a poslouchal ji.Sice se mu svěřila, ale ta slova co mu řekla zněly dost špatně.Náhle si však uvědomil krutou věc.To, co tady říká...nesouvisí snad s tím, že by chtěla...
,,Nepřemýšlíš doufám, že se...zabiješ?
Víš, Siriuse trápí, jak ses před ním uzavřela.Většinou to byl právě on u koho jsi hledala oporu, pochopení a všechno jsi mu řekla.Měla by jsi vědět, že se přetvařuje jen kvůli tobě, protože vidí jak jsi kvůli tomu dítěti zničená.Jen z toho podobně zničený jako ty, ale snaží se být silný kvůli tobě, aby ti mohl pomoct, ale ty..."
,,Já vím, Reme, poznala jsem to, jenže já...Vážím si toho, že to pro mě dělá, ale nejsem si jistá, jestli mi to stačí pro to, abych se trochu vzpamatovala.Mě to ani nejde, i když se snažím!A zároveň vím, že pokud to takhle půjde dál, tak mě nakonec opustí i Sirius."vzlykla a přítáhla se k němu do objetí.
,,A neboj, neplánuju se zabít."šeptla s úsměvem.
,,Vidíš, vrací se ti humor, to je dobré znamení!"zavtipkoval Remus a oba se tomu zasmáli.
,,A abych ti ještě odpověděl, jsem si jistý, že Sirius by tě nikdy neopustil.Na to tě až moc miluje a právě proto by jsi mu to vscehni, co jsi mi teď řekla, měla říct i
Siriusovi."navrhl a k jeho překvapení Evellin souhlasila.
,,Hned pro něj zajdu."zvedl se a byl pryč.Evellin docela překvapilo, když tu byl Sirius téměř hned.Asi se o ni tak moc bojí, že po domě asi létá, či co.
,,Remus říkal, že... že si chceš konečně promluvit."řekl Sirius trošku nervózně.
,,Jo, asi už je načase."přikývla a hned jakmile k ní došel blíž, začali si všechno vysvětlovat.

Evellin mu zopakovala to stejné a i on jí přiznal několik věcí.Překvapilo ji, jak moc se na toho malého těšil a jak je z toho taky celý pryč až se začala cítit trapně, že všechnu pozornost strhla na sebe.
,,Takže nechci, aby sis dával cokoliv za vinu."ukončila svůj monolog, který byl v zásadě právě o tom, že zopalovala slova, která řekla Remusovi.
,,Ale jak můžeš vědět, že..."
Nechápal, jak je vůbec možné, že mu nedává za vinu, že tam s ní nebyl, nebo že jejich dítě nezachránil.
,,Prostě to vím a i kdyby ne, tak chci věřit, že pokud se to prostě mělo stát, tak se to prostě stalo.Bolí mě to a dlouho se to nezahojí, ale ty jsi jediný kdo mi může pomoct."řekla a s prosbou na něj hleděla.
,,Spolehni se."přikývl a po tolika měsících ji opět objal.

,,Takže, když jsme se usmířili, tak to znamená, že se můžu vrátit za tebou do ložnice?"zavtipkoval a Evellin s úsměvem přikývla.
,,Jo, můžeš."zasmála se s ním.
,,Tak jo, vydrž chvilku."chystal se zvednout, ale Evellin ho zadržela.
,,Ne, zůstaň tu ještě chvíli se mnou, prosím."zašeptala.Nemohl odmítnout, takže si k mí přisedl a znovu ji objal.
,,Nechápu proč jsem se tomu tak bránila.Chybělo mi to."řekla do ticha.
,,Mě taky a moc."přiznal a políbil ji něžně do vlasů.
,,Slibuju, že se pokusím znova postavit na nohy."
,,To jsem rád, ale nemusíš mít strach.
Já i všichni ostatní ti pomůžeme."
,,Nevím co bych bez tebe dělala, Siriusi.Miluju tě."
,,Já tebe víc."zašeptal zpět.Opravdu byl rád, že se to vyřešilo.Tušil, že budou muset ujít ještě velkou cestu, než se vrátí aspoň v rámci možností do starých kolejí, ale byl si jistý, že ona to zvládne.Je konec konců Blacková!

|•985 slov•|