,,Dobré ráno, miláčku, přinesl jsem ti snídani."řekl jednoho rána Sirius líbezně a políbil svou manželku do vlasů.Nerad ji budil.Měl rád, když se na ni mohl dívat, jak krásně spí, ale bylo už ráno a tím pádem i čas na velikou snídani pro ni i jejich prcka.
,,Jé, za co jsem si to zasloužila?"
usmála se a těžce se zvedla.
,,Jen tak,"pokrčil rameny a pohladil ji po bříšku. ,,Tak co ty, taky si dáš?"
,,Siriusi, nejsem si jistá, jestli ti malý odpoví."zasmála se Evellin Blacková.
,,Třeba jenom kopne."zasmál se a sklonil se pro pusu na místo, kde se měl vyvíjet jejich potomek, ale hned jakmile se posadil zpět, tak si Evellin chytla bříško.
,,Co?"zeptal se Sirius.Trochu ho znervózňila.
,,Ale nic, kopl."řekla a s úsměvem si prohlížela své těhotenské břicho.
Pak jen zvedla svůj zamilovaný a zároveň dojatý pohled k Siriusovi, se kterým si vyměnila malinký polibek.

,,Budeš úžasný táta."šeptla k Siriusovi.
,,Vážně si to myslíš?"
,,Ne, já to vím."odpověděla a objala ho.
,,Nechceš se už konečně najíst?"
,,Když tak nad tím přemýšlím, tak moc ráda."zasmála se a přitáhla si tác se snídaní k sobě.
,,Doufám, že to můžeš."
,,Jojo a je to výborný!"pochvalovala si mezitím co jedla.
,,že to bylo vynikající, prcku?Táta umí  udělat výbornou snídani, viď?"
pohladila si svoje bříško.
,,Zapomnělas?Nemůže ti odpovědět."
vložil se do toho z legrace Sirius.
,,No vždyť jo, ale povídat si s miminkem není nic proti ničemu."
,,Tak jak to, že já si nemůžu s naším dítětem povídat a ty jo?"ohradil se Sirius.Evellin se zasmála.
,,Protože ty ses ho ptal, jestli se nají taky, když to já ne.Já jsem pouze komentovala."ušklíbla se.
,,To je věc názoru."pokrčil rameny Sirius, a i když to mělo znít asi naštvaně či co, koutky úst mu cukaly.

,,Nemáš nic jiného na práci, než mě sledovat, jak snídám?"zeptala se s úsměvem.
,,Mám, ale nechce se mi."ušklíbl se.
,,Seš hroznej!"plácla ho do ramena.
,,To možná jo, ale ty ses s tím už smířila, takže dobrý!"
,,Počkej, to jsi to snědla tak rychle?"
zeptal se překvapeně, když viděl, jak má Evellin už skoro celý talíř prázdný.
,,Jo, měli jsme hlad."zasmála se, zvedla se tězce z postele a šla se převléct.
,,Nepůjdeme už dolů za ostatními?
Za chvíli už tu budeme zase sami."
,,Když chceš..."pokrčil rameny.
,,Ty snad nejsi rád, že tu máme zase nějakou návštěvu, když jsme několik měsíců tady byli sami?"podivila se.
,,Samozřejmě, že jsem rád, že tu zase na chvíli někdo s námi je, neboj.Jen asi nebudu mít dneska dobrý den."
řekl Sirius a společně vyšli na chodbu a sešli po schodech dolů za ostatními.
,,Dobré ráno!"pozdravili hned jakmile přišli do kuchyně.Byli tu už snad všichni a to i Artur, kterého už dávno pustili z nemocnice svatého Munga, takže s nimi mohl oslavit Vánoce, které se už velmi rychle blížili a navíc to byly pro Evellin se Siriusem poslední svátky, kdy jsou jen sami oni dva.
,,Je ti už lépe, Arture?"zajímala se okamžitě Evellin, načež pan Weasley odpověděl, že mu je už mnohem lépe, než ještě před několika dny, i když pořád ho pobolívá celé tělo.

A ještě po snídani si Evellin odchytla Harryho, aby mu něco ukázala.
,,Co to je?"nechápal Harry, když byli spolu osamotě a ona mu podala nějakou starou krabici.
,,Vím, že jsem ti už ukazovala nějaké fotky tvých rodičů, ale nakonec se mi podařilo najít tuhle krabici, která je plná dalších fotek a dokonce i dopisů, které jsme si posílali.Napadlo mě, že by ses třeba na to chtěl podívat."
vysvětlila a Harry se v ní začal zaujatě přehrabovat.
,,Tohle je vzkaz, který mně a Siriusovi poslal James, když ses chystal na svět.
Byl tak nervózní."vzpomínala Evellin.
,,Tahle je zase hned po tvém narození.
Chtěla jsem ti ji ukázat už dřív, ale nemohla jsem ji najít."podala mu fotku, kde byl on jako novorozené miminko a jeho rodiče, dokonce i ona se Siriusem, jak si ho s úsměvem prohlíží.V té chvíli byla Lily snad ten nejšťastnější člověk na planetě.
,,A co tahle?"
,,Jé, to jsme my dvě s Lily!Tu fotku jsem neviděla už dlouho.Je z nějakého čtvrtého ročníku s našimi kamarádkami.Tohle je Rose Daviesová, Katherine Lloydová, Elisabeth Swannová a Brigitte Clarková.O Brigitte jako jediné už nic nevím.Se všemi ostatními jsem stále v kontaktu, ale o ní už jsem dlouho nic neslyšela.Ani nevím jestli si nakonec někoho taky našla jako my nebo ne, jakoby zmizela ze světa..."
,,A to ses s ní nikdy nepokusila znovu spojit?"
,,Pokusila, ale nejsem si jistá jestli jí někdy vůbec nějaký dopis došel, který jsem jí poslala, protože mi na žádný z nich nikdy neodpověděla."
,,Aha, no ani jsem nevěděl, že znáš nějaké jiné lidi, než jen ty z Řádu."
,,Jo, znám, ale je pravda, že nejvíc se stýkám s lidmi právě z Řádu už jen proto, že v mém domě se konají schůzky, kde se všichni tihle lidi sejdou."zasmála se.

,,Evellin, já...chtěl bych si s tebou o něčem promluvit...zeptat se...jde o tátu..."začal najednou Harry a Evellin, i když ji to značně vyvedlo z míry, když se chtěl promluvit o jeho otci, přes to ho povzbudila, aby pokračoval.Z Harryho vyprávění jí bylo trošku jasné o jaké Snapeově vzpomínce, kterou podle jeho slov omylem viděl při cvičení nitroobrany, přesně mluví.Věděla co se tam tehdy stalo, ale Harryho uklidnila, že později jeho táta takový už vůbec nebyl.Harryho to aspoň trošku uklidnilo, když slyšel, že James Potter nakonec z té šikany ostatních vyrostl.

Dál si prohlíželi fotky a všechny vzpomínky na Harryho rodiče, než přišla jedna zlomová chvíle, která změnila vše.Harry vzal do ruky jeden jistý dopis.Začal číst nahlas a právě v té chvíli Evellin věděla, že je celé její tajemství venku, že je zle.
Domnívala se, že všechny tyhle dopisy nebo jakoukoliv věc, díky které by Harry mohl přijít na to kdo doopravdy Evellin Blacková je dala pryč, ale očividně na jeden dopis zapomněla.A to ten, kdy jí James psal o tom, jak se jim s Harrym daří, a že je zve se Siriusem na oběd.

,,Moje milá sestřičko?"zopakoval nevěřícně Harry to, jak jeho otec oslovil Evellin úplně na začátku tohodle dopisu.
,,Já to nechápu.Co to má znamenat?"
,,Harry, dej mi ten dopis, tohle zrovna číst nemusíš."řekla Evellin a natáhla se pro dopis, který jí ale Harry nevrátil.
,,Vysvětlíš mi to?"zeptal se a Evellin tušila, že už mu to dochází, ale přesto mu to nechtěla přiznat jen tak jednoduše, což možná byla na jedné straně chyba.
,,Harry, já...opravdu ti to můžu vysvětlit."
,,Tak to bych rád slyšel!"řekl trochu uštěpačně.
,,Není to tak, jak to vypadá.Říkala jsem ti, že jsme si s Jamesem byli blízcí a-"
,,Řekni mi pravdu, Evellin!"
,,Tak...tak dobře, jsem...jsem Jamesova sestra, Harry."
,,Takže ty jsi mi celou tu dobu lhala?"
vykřikl Harry celý vzteklý.Už pomalu chápal to všechno.To, jak se k němu vždycky chovala úplně jinak než všichni ostatní.Cítil, že k němu má jiný vztah, než k ostatním a teď už věděl proč.Bylo to jen kvůli tomu, že jsou příbuzní.

,,Nechtěla jsem ti lhát, ale bylo to pro tvoje bezpečí, Harry."
,,Pro moje bezpečí?!"zopakoval nevěřícně.
,,Všichni všechno dělají pro moje bezpečí!Myslí si, že jsem asi úplně neschopný nebo co!A já...myslel jsem si, že ty k nim nepatříš, že jsi jiná!
Konečně jsem měl pocit, že mám opravdovou rodinu.Že ty se Siriusem jste moje rodina!Jenže ono to tak opravdu bylo, ale vy jste mi se Siriusem lhali!A ty...ještě ke všemu jsi ze sebe dělala celou tu dobu nejlepší přítelkyni mých rodičů, ale přitom jsi byla jen nejlepší kamarádka mé mámy!To je na tom snad to nejhorší.
Vydávala ses za někoho jiného a podle těch dopisů od mamky pro tebe, jsi byla oboum mnohem bližší!"křičel.
Opravdu si myslel, že oni dva a hlavně Sirius jsou ti, kteří mu rozumí ze všech nejvíc, co se mu děje, ale očividně tomu tak nebylo.
,,Siriuse z toho vynech, prosím.
Ano, věděl o tom, ale ani jeden z nás ti opravdu nechtěl lhát, věř mi."snažila se mu to zoufale vysvětlit.On ji ale neposlouchal a vyšel naštvaně z pokoje pryč.

,,Harry, počkej, já jsem ti to chtěla říct, opravdu!"volala na něj, ale on se nezastavil, aby ji vyslechl.
,,Já jsem ti věřil, Evellin!Tobě i Siriusovi!"vykřikl Harry a bylo mu jedno, že má Evellin kvůli němu slzy v očích.
,,Slíbila jsem to tvým rodičům!"
vykřikla zoufale a až po těchto slovech se chlapec zastavil a otočil se.
Evellin tam stála, jako hromádka neštěstí a celá ubrečená se na něj dívala.Možná, že teď vypadala jako malá ubrečená holka, ale bylo jí to jedno.Konec konců pláč není známkou slabosti, ale toho, že jsme byli až moc dlouho silní, což Evellin určitě byla.Věděla, že se tohle někdy stane.Věděla, že se mu to nebude líbit, ale rozhodně nečekala, že to bude až tak strašné.

,,Tu noc...v Godrikově dole, kdy jsem našla tvoje rodiče...jako jediný jsi přežil a já jsem se zapřísáhla, že tě za každou cenu ochráním, ať mě to bude stát cokoli.I když mě už nemohla slyšet, tak jsem jim slíbila, že nedopustím, aby ti kdokoliv ublížil.
A dodržela jsem to, protože...než si šel do Bradavic, tak jsem na tebe z dálky dávala pozor, protože jsem věděla, že nemůžu jít blíž.
Harry... víš, jak mě to celé ty roky sžíralo, že ti neustále lžu do očí?
Nenáviděla jsem se za to a stále se nenávidím, ale chtěl to tak Brumbál.
Díky jeho rozkazu jsem tě v Godrikově dole dala vůbec z ruky.
Ještě pořád si pamatuju, jak jsem si tě tiskla k sobě a nechtěla tě dát ani Hagridovi, který tě do Zobí ulice přivezl.
Harry, i když to nevidíš a jsi teď na mě naštvaný, což chápu, tak bys měl opravdu vědět, že jsem to dělala pro tebe, protože tě mám ráda.A ne jen jako syna mého milovaného bratra a mé nejlepší kamarádky, která pro mě byla mnohem víc, byla jako sestra.
Jsi pro mě jako můj syn, Harry."
Teď už zněla opravdu úzkoslivě.
Dobře, nešlo to, co udělala vysvětlit,
ale mohl by ji aspoň poslouchat.
A poslouchal.

,,Vždyť jednoho syna teď čekáš!"řekl Harry nepříjemně.
,,A kdybych byl pro tebe tak důležitý jak tvrdíš, řekla by jsi mi to dřív."
dodal.
,,Já vím, ale...sám určitě znáš ten pocit, když se snažíš ochránit to, co ti je nejbližší.Já vím, že jsem udělala chybu...nejhorší chybu v životě, které není omluvy, ale...zkus mě pochopit, Harry.Když jsi nastoupil do Bradavic...
Byl jsi v úplně novém prostředí a já ti chtěla pomoct.Ale asi jsem to neměla dělat, protože ses zase vrátil do mé rodiny, do mého života a já...už jsem tě nechtěla ztratit, tak jsem ti to neřekla."
,,To máš pravdu.Neměla jsi to dělat.
Nejsi moje rodina."vyprskl Harry ještě než se otočil a odešel.

Evellin se za ním jen smutně dívala.
Už to nevydržela a začala potichu vzlykat.Čekala, že to nepřijme dobře, ale že až takhle?Že jí vrátí kudlu do zad a ublíží ji svými slovy?Konec konců si to zasloužila, ale bolelo to i tak.
Cítila jak k ní zezadu někdo přišel, a když se otočila, uviděla Siriuse.
Nemusela mu nic říkat, on to poznal a...taky to slyšel a nejen on.Harry se neobtěžoval mluvit aspoň tak, aby neřval pomalu na celý dům, takže její tajemství znali už všichni přítomní co se v tomto domě zrovna nacházeli.

,,V-věděla jsem, že-že mě b-bude nenávidět."vzlykala, zatímco ji Sirius konejšivě objímal.
,,Ššš, to bude dobrý, uvidíš.On se potřebuje jen uklidnit, je po svém otci a víš přece jaký byl James horká hlava."
,,Ne, ztratila jsem ho, my oba...už navždycky!"řekla naprosto zlomeně, takže si ji Sirius přitáhl ještě víc k sobě.
,,Ne, neztratili, já věřím, že ne."

Přiznám se, že jsem měla jiný nápad na to, jak by se to Harry konečně dozvěděl, ale... Bohužel jsem si to nikam nepoznamenala dřív, než jsem začala tuhle kapitolu psát a teď už si nemůžu na to vzpomenout, takže jsem udělala jinou verzi😂Snad jsem vám teda kapča líbila, i když ke konci nekončila zrovna dobře...
Jak myslíte, že to bude pokračovat?
Odpustí ji Harry nebo už ji se Siriusem nebude chtít nikdy vidět?

Juli🦋💗
|•2043 slov•|