,,Jak dlouho mě už takhle sleduješ?"
zeptala se Evellin ospalým hlasem.
Bylo brzy ráno a ona měla mít okolo desáté první hodinu.Ano, opravdu dneska začínala učit až dvě hodiny po osmé.Mohla být se Siriusem o to déle, takže už jen proto to byla výhra!

,,Jen chvíli, jsi vždycky tak roztomilá, když spíš a hezky se na tebe dívá."
usmál se Sirius a zastrčil jí jeden neposedný pramen vlasů za ucho, což způsobilo to, že se jeho manželka začervenala jako patnáctiletá holka.
,,Vážně?Ty mě sleduješ častěji, když spím."zašklebila se a sledovala jak Sirius zareaguje.

,,Ehm...na to bych nerad odpovídal."
zklopil pohled, čemuž se Evellin musela zasmát.Sice byl dospělý, ale občas se stále choval jako puberťák, i když to vlastně oba.
,,Jsi v pořádku?"zajímal se hned, když si všiml, že se Evellin tváří nějak zvláštně, a když se na ni zaměřil víc, vypadalo to, že opravdu není úplně ve své kůži.
,,Ne, jenom se dneska nějak necítím dobře, ale to bude v pohodě."mávla nad tím rukou.

,,Nebo možná ne."prohlásila a s rukou přirozenou na pusu a s omluvou se rozeběhla do koupelny, kde se vyzvracela.Sirius k ní ustaraně došel a podržel jí vlasy, aby si je neušpinila.Ony totiž totiž zbytky vyzvraceného jídla na vlasech nebudou zrovna něco krásného.
,,Vážně s tebou není něco v pořádku.
Neměla bys dneska jít do práce."
konstatoval, když viděl, jak je Evellin zmožená už jen z toho, jak chvíli zvracela do záchodu.
,,To ne!"zakroutila hlavou, ale hned na to se znovu musela naklonit nad záchodovou mísu, aby se vyzvracela.
,,V takovém stavu nemůžeš jít mezi studenty."stál si za svým.
,,Není nikdo, kdo by mě zaskočil, Siriusi.Musím tam přijít."odpověděla Evellin.
,,Neblázni, takhle by ses někde zhroutila a to nemůžu dovolit.Napíšu Brumbálovi, ano?Ty si hlavně musíš zalést do postele a odpočívat."pohladil ji po zádech.
,,No tak dobře, vyhrál jsi."vzdala se Evellin.Pravdou bylo, že jí opravdu nebylo dobře, a ať už by to přiznala nebo ne, trochu volna by uvítala.
,,Dobře."řekl jemně a odešel napsat dopis pro Brumbála.

Poslechla ho.Lehla si do postele s tím, že vedle měla kýblík, kdyby náhodou znovu potřebovala, tak aby nemusela znovu běžet na záchod kam by to už třeba nemusela ani stihnout a na chvíli se prospala.
No, ono to nakonec byly asi tři hodiny.
,,Nemusíš o mě mít takový strach a neustále tu se mnou být...i když spím."
pousmála se, když si vedle sebe všimla Siriuse hned co se probudila.
,,Teď jsem přišel."argumentoval Sirius.
,,Řekl jsem Kráturovi, aby ti udělal čaj.
Ale neboj, nakonec jsem ho přece jen udělal já."řekl, když viděl, že se jeho milovaná manželka chystá něco říct.
Věděl, že by v normálních situacích byl teď nucen poslouchat přednášku o tom, že se ke Kráturovi nemůže takhle chovat a toho chtěl předejít.
Ona by toho byla konec konců schopná, i když jí není dobře.

,,Děkuju."vzala si od něj čaj a trošku si usrkla.
,,Je ti už líp?"zeptal se.
,,Jo, trošku už jo."přikývla.
,,Harry ti poslal dopis."vytáhl z kapsy složený pergamen a položil ho na noční stolek.
,,Píše v něm ať se uzdravíš a...Docela by mě zajímalo, co tě v té hodině tak rozesmálo."ušklíbl se a Evellin si povzdechla.
,,Já za to nemůžu.Když se směju, tak brečím."
,,A kdo tě prosim tě tak rozesmál?"
,,Neville."odpověděla.Mluvuli k poslední hodině obrany proti černé magii, která byla opravdu k popukání.
Celá třída, a samozřejmě, že zrovna ta Harryho, byla svědkem jejího záchvatu smíchu, kdy nikdo nevěděl čemu se směje, jen ona a Neville Longbottom.Ale tak aspoň ukázala zase kus své lidskosti.

,,Dobře, nechám tě zase odpočívat.Jo a Brumbálovi jsem napsal, že celý týden nepřijdeš."řekl.
,,Cože?Proč?Já zítra už určitě budu v pořádku."
,,Co ty víš, třeba je to něco vážného a proto tě v tomhle stavu odtud nepustím."pohladil ji po tváři a odešel.

Evellin se posadila a vzala do ruky Harryho dopis, který ji mimochodem velmi potěšil, kde opravdu psal ať se brzy uzdraví, a že mu chybí.Taky se zmínil, že její hodinu suplovala Dolores Umbridgeová, což jí bylo opravdu líto a zároveň byla naštvaná sama na sebe, že kvůli ní museli všichni studenti snášet tuhle růžovou ropuchu.
Jenže Sirius ji podle vlastních slov nechtěl z Grimaldova náměstí pustit, takže museli studenti bohužel přetrpět profesorku Umbridgeovou.
To ale ještě netušila, že to, co se jí stalo nebude jen týden...

O dva dny později se tu objevil Remus s něčím pro Řád, takže jí i on přál ať se uzdraví.To už ale netrávila celý den v posteli a trochu se starala o domácnost, což se zase Siriusovi nelíbilo.Tak co vlastně chce!?

,,Reme, prosím, řekni už konečně Siriusovi, že už mi nic není.Jen mívám ranní nevolnosti, to je všechno."
,,Já si taky myslím, že by ses měla šetřit.Ani tyhle nevolnosti nejsou úplně sranda."odpověděl.
,,No tak ti děkuju."povzdechla si, rozloučila se a odešla nahoru.
Věděla, že má o ni Sirius strach a vlastně ho i chápala, ale věděla určitě to nebude smrtelná nemoc.
Takže když se cítila dobře, proč by nemohla trochu něco dělat?

Zděšeně se jí rozšířily oči, když ji něco napadlo.Nemohla si tím být ale na sto procent jistá, takže napsala Rose jestli by se nemohli sejít.Když si Siriuse brala, nemohla tehdy tušit, že se tento rok změní jejich vztah se vším všudy...

,,O čem jsi se mnou chtěla mluvit?"
zeptala se ustaraně Rose Daviesová, když k ní přišla Evellin do domu.
,,Já nevím s kým mám tohle probrat."
začala, když se obě ženy posadily.
Možná by se mohla poradit i s Tonksovou, ale ta asi byla ještě moc mladá na taková témata.Nebo taky Molly, která sama měla několik dětí, takže o tom určitě musela něco vědět, ale i tak se rozhodla zajít zrovna za Rose.

,,Musím přiznat, že mě překvapilo,že si za mnou přišla s něčím naléhavým.
A podle toho jak akutně vypadáš, to musí být doopravdy důležité."
,,Ano, to tedy je...ale ne nic špatného."
řekla hned pro jistotu, aby bylo jasno.
,,Mám podezření, že jsem těhotná."vydechla, jakmile viděla Rosein pohled.
,,To je přece skvělé!"zajásala a šla Evellin pevně objemout.
,,To je a jsem samozřejmě ráda, kdyby to byla pravda..."
,,Proč?"
,,Nemám to ověřený, Rose, a nechci si dělat naděje kdybych náhodou těhotná nebyla.Vždycky jsem chtěla děti a kdyby to teď nevyšlo, tak...asi by mě to zničilo."
,,Tak víš co?Udělej si mudlovský těhotenský test.Aspoň budeš vědět, jak na tom jsi.Třeba opravdu čekáš miminko.Navíc podle toho, jak ti poslední dny není dobře, tak si už jen podle příznaků myslím, že se nemáš čeho bát."uklidnila ji Rose.

,,Díky, Rose."usmála se Evellin, po několika minutách dalšího povídání, ovšem o něčem už úplně jiném, a podle její rady se vydala i s Rose do světa mudlů.

,,No, tak jak?"vyzvídala její kamarádka, když vyšla z kabinky.
,,Neměla jsem odvahu se podívat.
Myslím si, že Sirius by se dítěti nebránil a já samozřejmě taky ne, ale bojím se.Čekala jsem tak dlouho, a co když...co když to nevyjde?Měla bych se pak Siriusovi svěřit, že jsem si myslela, že jsem těhotná, ale byl to planný poplach?A co když budu těhotná?Sice jsem se na miminko vždycky těšila, ale můžu ho mít v téhle nejisté době?Dovolit, aby vyrostlo v tomhle všem?A-"
,,Počkej, Evellin, nemysli na to a prostě se podívej.To jestli je teď těhotenství správný budeš řešit až potom, ale já na tvém místě bych si to nechala tak či tak, protože ty jednou a možná už brzy budeš úžasná matka."zastavila ji Rose.
,,Vážně si to myslíš?"zeptala se Evellin mírně dojatě, a když Rose přikývla, zhluboka se nadechla a udělala ten jeden krok, který měl změnit celý její život.
,,Tak..."nahlídla Rose do těhotenského testu, který držela hnědovláska v rukou.
,,Dvě čárky."vydechla Evellin a ruce se jí začaly opravdu třást.Opravdu je to pravda?Je v tom?Byl to splněný sen, ale zároveň trochu šílený, protože role rodiče nebyla úplně jednoduchá.

,,Mám za tebe takovou radost!"
vypískla Rose a opět svou kamarádku objala.
,,Díky, já...tomu nemůžu uvěřit."
pousmála se a instinktivně si položila ruku na břicho.
,,Gratuluju!"rozzářila se znovu Rose.
Samozřejmě, že to ještě nebylo jisté na sto procent, ale dalo se předpokládat, že tomu opravdu tak je už jen podle příznaků a teď i podle testu.

Evellin od té doby byla neskutečně šťastná a všímal si toho i Sirius.
Bohužel tedy jenom on, protože stále zatím ještě s ním zůstávala v domě.
Ono to vlastně bylo jen pár dní, ale i tak už vypadala mnohem lépe, v rámci možností samozřejmě.
Ale pořád mu nešlo do hlavy, co mohlo jeho manželku tak rozradostnět.Pochyboval o tom, že by to způsobovalo to, že se těší na studenty až je bude zase učit.Ne, to určitě nemohlo být ono, ale nikdy se jí na to nezeptal, aby to zjistil.A tak žil v nevědomosti, která ho začínala už pomalu štvát.Vždyť byli manželé a všechno měli řešit spolu, sakra, tak proč ona to nedodržovala!Ach, kdyby jen věděl o tom, co mu sice tají, ale už se mu to brzy chystá říct...

,,Siriusi, musím si na chvíli odběhnout, jo?Mám něco domluvené."řekla mu.Sirius jen zamručel.
,,Děje se něco?"pozastavila se nad Siriusovým chováním.
,,Ale nic, neřeš to."mávl nad tím rukou.Evellin se k němu ještě před odchodem natáhla pro polibek a pak už odešla.Kdyby jen tušil, že jde pro důkaz, který potvrdí tuhle radostnou zprávu...

A zůstal v domě sám, opět.Strašně ho to frustrovalo.Nemohl, kromě sídla Fénixově řádu, ničím přispět.Harry byl s přáteli v Bradavicích, Remus taky na nějaké misy pro Řád a jeho manželka když už tu byla, tak mu něco zatajovala.A on tu musel stále trčet v domě po svých rodičích,
s obrazem jeho milované matky a skřítkem Kráturou.Bylo to k zbláznění!

Musím říct, že původně jsem neměla v plánu dávat to, že má Evellin podezření, že je těhotná, ještě sem do této kapitoly a původně jsem to psala až v další, ale to mi pak vycházelo na docela málo slov, a tak jsem to spojila.
Takže pravděpodobně už v příští kapitole to řekne i Siriovi, ale ještě nevím.Nechte se překvapit😁💗😆

Juli🦋💗
|•1688 slov•|