To, že ta růžová čarodějnice nic neučila a jen kontrolovala, jak to v Bradavicích vedou neměnilo nic na tom, že obrátila celou školu vzhůru nohama a neustále něco zakazovala.
A nakonec ji ještě ministr kouzel jmenoval vrchní vyšetřovatelkou, takže se ta strašná Umbridgeová rozhodla, že s touto funkcí začne chodit do vyučování a dělat inspekce.

A mezi prvními inspekcemi byla Evellina hodila.Hnědovlasá žena si
uvědomovala, že studenty zajímá, jak se té růžové náně postaví.

Zrovna celé třídě něco vyprávěla, když se zezadu třídy ozvalo nevinné:
,,Ehm, ehm."
Evellin si toho ovšem nevšímala, dokud se neozvalo druhé zakašlání.
,,Přejete si?"zeptala se jí Evellin.
,,Ano, jen mne zajímalo jestli jste dostala můj vzkaz o dnešní inspekci a v kolik hodin-"
,,Ano, dostala jsem ho.Navíc...myslíte si, že bych se nezajímala co děláte v mé hodině, kdybych vzkaz nedostala?
Nevím co o mě víte, ale rozhodně chci mít vždy ve vyučování pořádek a klid."
Zdálo se, že tímto Dolores Umbridgeovou utišila, takže pokračovala ve svém výkladu, ale nakonec se ukázalo, že přece jen pokračovat moc dlouho nebude.
,,Ještě něco byste chtěla vědět?"optala se a uvnitř ní to začínalo pomalu vřít.

,,Samozřejmě."usmála se sladce Umbridgeová, vstala a vzala si do rukou svůj notes, do kterého začala cosi zapisovat.
,,Byla byste tak hodná a pověděla mi, jak dlouho tu pracujete?"
,,Už to bude deset let."odpověděla Evellin a snažila se neznít moc naštvaně, že se jí zrovna na tohle ptá, a že je z celé její přítomnosti otrávená.
,,Ale celých těch deset let tu neučíte, že?"zeptala se.
,,Ne, celou dobu jsem pomáhala Poppy Pomfreyové na ošetřovně a jen občas suplovala za učitele.To až tento rok učím."odpověděla.

,,Také jsem slyšela, že celých těch sedm let nikdo, snad kromě několika profesorů, vůbec netušil, jak se jmenujete celým jménem.Můžete to nějak vysvětlit?"zeptala se a Evellin se nepatrně napjala, i když to naštěstí nemohl nikdo postřehnout.
,,Později jste ale své jméno prozradila..."pokračovala Umbridgeová a tak Evellin začala vysvětlovat, i když si musela pravdu trošku upravit.
,,Ano, ale žádný důvod jsem k tomu  neměla.Vždy jsem byla zvyklá, že mě všichni oslovovali jen jménem a to i v práci, nebo když jsem se klidně s kýmkoliv bavila na profesionální úrovni.Takže i tady v Bradavicích jsem chtěla tohle svým způsobem dodržovat, protože by mi bylo nepříjemné, kdyby mi najednou někteří říkali příjmením.Ale je pravda, že když jsem souhlasila s místem profesorky, tak jsem si řekla, že i kvůli studentům by to tak bylo lepší.Nic v tom nehledejte."řekla Evellin naprosto bez zájmu, že by snad nikoho nemohlo napadnout, že to může mít úplně jiný důvod.
Možná to bylo zvláštní, skoro celou dobu pracovala jen tady v Bradavicích, ale i tak vcelku nelhala.
Na ošetřovně své příjemní nepotřebovala, protože si všichni zvykli ji oslovovat prostě ,,Evellin".
Sice by se to možná nemuselo v nějakých případech zrovna hodit, ale možná proto, že si se  studenty tak rozumněla, teda některými, ani žádné problémy kvůli tomu u Brumbála neměla, takže to vůbec nevadilo.

Víc už Umbridgeová neřekla a Evellin opět doufala, že u toho konečně zůstane, ale ono bohužel zase ne.Až když se vrhli na praktickou výuku, kdy všechny rozdělila do dvojic a zkoušeli spolu bojovat, začala opět chodit mezi studenty a za Evellinými zády.
,,To bylo skvělé, pane Weasleyi!"
pochválila Ronovu skvělou obranu a zrzek se na ni šťastně zaculil.
Opravdu ji ta růžová ježibaba, která neustále chodila za ní jako ocásek opravdu vytáčela.Ne, že by ji to rozptykovalo od výuky, ale prostě se jí to nelíbilo.

,,Pokud jste si nevšimla, jste tady sice na inspekci, ale za to v hodině obrany proti černé magii.Proto bych vám doporučovala si dávat pozor, aby vás netrefilo nějaké kouzlo, i když jsem to zajistila.I tak bych vám doporučovala si sednout.Anebo pokud chcete, tak klidně pokračujte, ale pak na mě laskavě nic neházejte, pokud by se vám náhodu něco stalo."vyjela na ni ledovým hlasem, ale Umbridgeová si toho očividně nevšímala, i když ji kupodivu poslechla.Otočila se k Harrymu, Ronovi a Hermioně a nenápadně na ně mrkla, protože i když před ní ztrácela hlavu, stejně nad ní zvítězila.

Když po hodině jeden po druhém studenti spolu s Umbridgeovou vycházeli ze třídy, Evellin si ještě na vteřinku zavolala Hermionu k sobě.
,,Udělala jsem něco?"zajímala se hned zděšeně Hermiona. ,,Něco bylo s tou esejí?"
,,Ne, ne, nic takového,"zakroutila Evellin okamžitě hlavou a musela se pousmát nad tím, co Hermionu jako první napadlo.V mnoha případech jí připomínala ji samotnou.
,,jen jsem se tě chtěla zeptat jestli máte s Ginny čas se zastavit na večer u mě."
,,Zeptám se jí."přikývla Hermiona.
,,Dobře, tak to bylo všechno co jsem chtěla.Jo a ať kluci nechodí, tohle je jen mezi náma holkama."mrkla na ni Evellin a Hermiona s rozloučením se vydala ke dveřím.Už brala za kliku, ale nakonec se ještě otočila k Evellin.
,,Pěkně jsi to nandala té růžové ropuše!"ušklíbla a Evellin, která nevěděla jestli je víc překvapená z Hermionina slovníku nebo z čeho vlastně.
,,Děkuju."usmála se a pak už Hermiona opustila její učebnu.

A tak jak Hermiona slíbila, tak učinila a na večer byly s Ginny u jejího kabinetu.
,,Ahoj, jsem ráda, že jste přišly, holky."
přivítala je Evellin s vřelým úsměvem, když otevřela dveře a pustila je dál.
,,Tak co jsi nám chtěla?"zeptala se Ginny.
,,No... už dávno víte, že se budeme se Siriusem brát a já bych od vás potřebovala takový malý názor..."
,,Jako jestli je dobrý nápad se vdát?"
zeptala se Ginny s úšklebkem.
,,Počkej, nech ji domluvit!"ozvala se Hermiona.
,,Díky, Hermiono, "usmála se Evellin a pokračovala: ,,chtěla jsem jenom vědět váš názor a chápate, že jsem zrovna tohle nechtěla úplně řešit s klukama..."řekla Evellin a odněkud ze skříně vytáhla nádherně bílé svatební šaty a položila je o opěradlo gauče, aby sukni nezašpinila.Byla je nedávno vybírat s Rose, takže ano, své kamarádky úspěšně pozvala a uvěřili jí, že je Sirius nevinný.I když se jí to trochu snažil Sirius vymluvit, ona svým kamarádka věřila a pozvala.
A opravdu se neměla čeho bát, i když vlastně...Ano, chvíli nevědely jestli si z nich nedělá náhodou srandu a pak když jí uvěřili zase trochu byly naštvané, že se jim nesvěřila dřív, ale v zásadě to dopadlo dobře.A taky se všichni sešli i se Siriusem.A proto měla radost.Každým dnem se blížil její svatební den a ona se už nemohla dočkat.

,,Páni, ty jsou nádherné!Budeš v nich jak princezna."řekla Ginny s úsměvem.
,,Tak to bych si měla pořídit ještě nějakou tu korunku."zavtipkovala Evellin.Možná to bylo zvláštní, že zrovna takové věci řešila s čtrnácti a třináctiletýma holkama, když ona samotná byla možná skoro o dvacet let starší.Dobře, to možná přeháníme, ale opravdu byla mnohem starší než ony.Ale jí to nevadilo a Ginny s Hermionou očividně taky ne.
Považovala je za takové svoje dcery, tak proč ne?

Holky chtěly, aby se v těch šatech ukázala, tak jim samozřejmě vyhověla.A nakonec se tak stalo - konec konců jak už to bývá - tak u Evellin nakonec Ginny a Hermiona byly docela dlouho.A ano, i Hermiona, která má neustále něco na práci!

No, musím říct, že kromě toho jak se Evellin postavila Umbridgeové se mi tahle kapitola příliš nelíbí 😂
Nevím, asi už neumím vůbec psát, protože poslední dobou se mi ty kapitoly skoro vůbec nelíbí.

To, jak Evellin ukáže holkám svoje svatební šaty jsem si představovala taky trochu jinak (že to napíšu trochu líp), ale vyšlo z toho tohle no.😅🤣

Juli🦋💗

|•1234 slov•|