Od Siriusovy velké hádky s Evellin uběhly už necelé dva měsíce a od té doby se už neviděli.Sirius po tom, co odešla z jeho domu, doufal, že se ještě ten týden objeví, ale ona se neukázala.Ale na její obranu, on se jí neozval ani přes dopis taky.
A nemluvili spolu ani přes Vánoce.

,,Hermiono, proboha!"vyjekla Evellin, když Hermiona dorazila na ošetřovnu s prsty, které měla plné boláků, že to vypadalo, jakoby na nich měla tlusté, vyboulené bradavice.
,,Poppy, já si slečnu Grangerovou vezmu."zastavila lékouzelnici, která si to k nim mířila.Madam Pomfreyová se zastavila, kývla na ni a šla se opět věnovat jednomu studentovi z Havraspáru.

,,Co se ti to, prosím tě, stalo?"zajímala se, když Hermionu dovedla k jednomu lůžku, na které si dívka sedla.
,,Dostala jsem jeden výhrůžný dopis, kvůli tomu, co teď psali v Týdeníku čarodějek a byl v něm nerozředěný hnis z dýmějových hlíz."řekla mezitím, co ji Evellin začala ošetřovat.
,,To mě hrozně mrzí, zlatíčko, kéž bych ti mohla jakkoliv pomoct.Je to nespravedlivé a nehezké co o tobě říkají.Ty přece taková, jak tvrdí, vůbec nejsi."řekla soucitně Evellin.

Před pár dny totiž vyšel jeden článek v Týdeníku čarodějek, kde se psalo o Hermioně, jako o couře, co má zálusk jak na slavného Harryho Pottera, tak i na Viktora Kruma, se kterým byla na vánočním plese a vybral si ji v druhém úkolu Turnaje tří kouzelníků.

,,Netrap se tím, já to nějak zvládnu."
prohlásila Hermiona a Evellin už na to nic neřekla.Jen vzala svou hůlku a rány zahojila několika kouzly.
Bylo jí Hermiony opravdu líto.
Už od prvního ročníku poslouchala posměšky na svůj mudlovský původ, zejména od zmijozelských, a teď ještě tohle.
,,Tak, na péči o kouzelné tvory už budeš přítomná."usmála se, ještě Hermioně zavázala pevně ruku obvazy a byla hotová.

,,Můžu se ještě na něco zeptat?"
zeptala se ještě opatrně Hermiona a seskočila z lůžka.
,,Jistě, že můžeš, ale nezačíná už za chvíli hodina?"
,,To bude chvilka."odsekla Hermiona.
,,Co se stalo mezi tebou a Tichošlápkem, pokud se můžu zeptat a není to nic soukromého?V dopise, který psal Harrymu, se o tobě zmiňoval."zeptala se nejistě Hermiona a Evellin se zarazila.
Mluvila schválně o Siriusovi jako o Tichošlápkovi, kdyby je náhodou někdo slyšel, ať neví o kom se mluví.
,,Ty chceš mít opravdu o všem přehled, že?"zasmála se a zvážněla.
,,Je to trochu soukromější.Jen jsme se trošku nepohodli a...Myslela jsem si, že si ve všem věříme, ale asi to tak není, zklamal mě."řekla Evellin vyhýbavě, ale i to Hermioně stačilo.
Rozloučily se spolu a ona odešla znovu na hodinu.

,,V pořádku, Evellin?"zeptala se ustaraně Poppy, když si všimla, že Evellin není úplně ve své kůži.
,,Jojo, jsem v pohodě."zakývala hlavou a zkonstrolovala zlomenou ruku Eleanor Branstoneové, prvňačky z Mrzimoru.

Ale upřímně byla Evellin vděčná, když pak měla chvíli klid.Proto se zašla podívat do sovince, jestli tam pro ni nemá Magic nějaký dopis, ale hned litovala, že sem šla, když opravdu její sova pro ni dopis měla.
Podle písma totiž poznala, že je od Siriuse, ale stejně ho nechtěla číst, takže ho jen zastrčila do kapsy a vrátila se do hradu.

,,Evellin!"ozval se za ní klidný hlas, a když se mladá žena otočila, uviděla Albuse Brumbála.
,,Ach, pane profesore, trochu jste mě viděsil."chytla se rukou místa, kde tluče srdce.
,,To se ti omlouvám, tohle jsem opravdu nezamýšlel."omluvil se ředitel.
,,Potřebujete něco?"zeptala se.
,,Vlastně ano, "přikývl profesor.
,,máš čas?"zeptal se, a když Evellin přikývla, že ano, zavedl ji do své pracovny.

,,Tak, jak se máš?"zeptal se ředitel, což Evellin trochu vykolejilo a zároveň překvapilo, že se zrovna na tohle Brumbál ptá.
,,Ehm, v rámci možností celkem dobře, děkuji za optání."odpověděla.
,,To rád slyším."řekl ředitel a pokynul Evellin, aby si sedla.
,,Potřebujete něco urgentního, Albusi?
Jde o Harryho nebo..."zajímala se a Brumbál přikývl.

,,Ano, jde o Harryho.Asi se vám doneslo, čeho byli svědky spolu s panem Krumem."
,,Myslíte to, s tím panem Skrkem?
Ano, slyšela."přikývla a najednou se zděsila.
,,Můj ty bože, vždyť Harry byl jen pár kroků od toho místa!"dala si ruku před pusu.
,,Myslíte si, že to mohl být stejný člověk, co hodil do Ohnivého poháru lístek s Harryho jménem?"zeptala se vyděšeně a nad tou myšlenkou se otřásla.
,,Možné to je, skoro bych řekl, že téměř jisté."přikývl a přešel k nějaké skřínce.

,,To je...to je Myslánka?"zeptala se Evellin překvapeně.Brumbál jen s úsměvem přikývl.
,,Pořád se snažím najít něco, co by nám pomohlo toho pachatele vypátrat, ale nikdy nic.Jsem už zoufalý!"povzdechl si ředitel a Evellin spolkla poznámku, hodna mladého studenta, o tom, proč tu teda spolu komunikují, když oba na nic nemůžou přijít.V černé skříni ležela kamená mísa, ve které se leskla třpytivě, bělavě stříbřitá těkutina.
Ono se vlastně nedalo tak přesně určit, zda je to tekutina plyn.Jen se to čeřilo, jako voda za větru.Bylo to opravdu kouzelné, co bez pochyby patřilo do tohoto světa.

Náhle na dveře od pracovny někdo zaklepal,Brumbál i Evellin se otočili ke dveřím a do místnosti nevkráčel nikdo jiný než profesor Snape.
,,Zase ty, Snape!To máme na sebe, ale štěstí!"odfrkla si Evellin a profesor, který měl v obličeji opět obličej celý vzteku, se zarazil.Evellin tyto slova říkala opravdu vážně.Ne, jako vždycky, kdy se spíš jen provokovali a upřímně je to občas doopravdy bavilo.
Ale teď ne.Teď poznal, že se jí něco stalo a její změny nálady si všiml i sám ředitel.
,,Radši půjdu."vyhrkla Evellin a vydala se rychle ke dveřím.Když však procházela kolem profesora nezapomněla po něm vrhnout zlým pohledem a byla pryč.

A její špatná nálada trvala skoro až do června, kdy byl jednoho dne večer poslední úkol.A nálada se jí změnila zase zpět, na tu staroslivou Evellin, když se vrátil Harry i se Cedricem a pohárem, který jak později zjistili, byl přenašeč na hřbitov k lordu Voldemortovi.
Všichni začali oslavovat, když videli dva bradavické šampiony s pohárem uprostřed hřiště.Jásot ovšem hned utichl, když se zjistilo, co se stalo.
Harry ležel v slzách na zemi a v křečích s vysílení objímal Cedricovo tělo.

Evellin na nic nečekala a rozběhla se s profesory k nim.
,,Ten chlapec je mrtvý."šeptl Kornelius Popletal a Evellin proto vyrazila k dvoum, vlastně spíš už jen k jednomu, o to rychleji.Nečekala ani co si Snape s Minervou a Popletalem řeknou.
Běžela k Brumbálovi, který se snažil Harryho utěšit.
,,Vrátil se, lord Voldemort se vrátil!"
slyšela jen z dálky Harryho vzlyky a viděla, jak stále nepoustěl tělo mrtvého Cedrica.Takhle zranitelného Harryho Evellin ještě neviděla a při pohledu na něj se jí svíral žaludek.
,,Cedric, "natáhl plačtivě Harry přiškrceně.
,,chtěl, abych přinesl jeho tělo!"

,,Harry, Harry, poslouchej mě!"klekla si k němu a donutila ho, aby se na ni podíval.
,,Už je dobře, ano.Jste doma, oba."
snažila se znít co nejvíc klidně, ale nebyla si jistá jestli se jí to daří.
Cítila, jak se na ně všichni dívají.
Všimla si, že už i nad nimi stojí Minerva se Severusem, ale nevěnovala tomu pozornost.
Ono vlastně než dokázala nějak zareagovat, už jí profesor Moody vytrhl Harryho z náruče a táhl ho z místa dění pryč, pravděpodobně.
A to byla právě ta chvíle, kdy jí všechno docvaklo.Sama Harrymu, samozřejmě i s Hermionou a Ronem, pomáhala s každým úkolem Turnaje tří kouzelnických škol a pamatovala si, že se jí občas i Harry svěřil, že ho na pár věcí navedl i Alastor Moody a právě teď jí to konečně to všechno došlo.Byl to něco jako mateřský instinkt.

Tohle nebyl Alastor Moody, ale někdo jiný a mohl to být klidně ten, co hodil do Ohnivého poháru Harryho jméno a snažil se ho zabít.Pravý Alastor Moody by totiž nikdy neodvedl Harryho stranou, to si aspoň tedy myslela z toho, co si vzpomněla, co o něm říkal James, když s ním pracoval u bystrozorů.

Zděšeně se podívala směrem k Brumbálovi, a i když podle jeho výrazu ve tváři jí došlo, že myslí nad stejnou věci, i tak se rozběhla za Harrym i Moodym, vlastně někým o kom nevěděla kdo je.Brumbál, který vypadal rozčileně a profesorka McGonagallová s profesorem Snapem jí byli hned v patách, i když si nebyla úplně jistá jestli profesoři, kromě ředitele, ví co se tu děje a kam to vlastně běží.

A čím víc se blížili ke kabinetu profesora Moody, tím víc se Evellina tvář měnila do vzteklého výrazu, podobnému tomu Brumbálovu.
Doběhli před onen kabibet a Evellin na nic nečekala a rozrazila dveře.
Brumbál se celý vzteklý vrhl na Moodyho a odehnal ho od Harry.
Přišli tak akorát v čas, protože člověk nalitý mnoholičným lektvarem se právě snažil Harrymu ublížit a co víc, zabít.

,,Harry, pojď sem!"nařídila Evellin, aby šel chlapec k nim.
,,Jsi v pořádku?"zeptala se a ustaraně ho pohladila po rameni. ,,Neudělal ti nic?"
,,Ne, jsem v pohodě."řekl Harry a Evellin přikývla.Pak ho vtáhla za svá záda a mířila, jako ostatní profesoři, na Moodyho hůlkou, mezi tím co Brumbál vyzvídal jestli to byl opravdu on, kdo hodil do Ohnivého poháru Harryho jméno.Taky ho zajímalo kdo je a kde je opravdový Moody.

Moody kývl k nějaké truhle a Brumbál ji opatrně otevřel.A právě tam ležel zmožený pravý Alastor Moody.Pokusili se ho z té truhly vytáhnout, ale než to stihli udělat, začal se nepravý Moody měnit a najednou před nimi seděl Barty Skrk junior.

,,Pošlete sovu do Azkabanu!Zdá se, že jim tam chybí jeden vězeň."nařídil Brumbál a Minerva hned odběhla.
,,Přivítají mě tam jako hrdinu!"
zakřenil se Skrk.
,,Možná, já jsem hrdiny nikdy moc neobtivoval!"odsekl profesor a s Evellin vyvedli Harryho pryč.Severus ho tam zůstal hlídat dokud si pro něj nepřijdou z Azkabanu.

,,Potřebuje na ošetřovnu, pane řediteli."řekla Evellin.
,,Máte pravdu, Evellin, ale vy ho tam určitě ráda odvedete."usmál se Brumbál, jakoby jeho vztek na onoho člověka, co se vydával za Alastora Moodyho, byl ten tam.
Evellin přikývla a vedla Harryho
chodbou pryč.

,,Chceš...chceš si o tom promluvit?"
zeptala se opatrně, když potichu kráčeli vedle sebe.Bylo jí jasné, že si Harry nemohl projít žádným rájem.
Viděl i smrt svého spolužáka.
,,Ne."zavrtěl Harry hlavou. ,,i když...
Víš, když jsem byl s Voldemortem na tom hřbitově a naše hůlky se spojily...
Byl tam jeden takový zvláštní okamžik..."řekl Harry a Evellin se zastavila.

,,Viděl jsem maminku a tátu, "polkl.
,,ale nebyli skuteční, spíš nějaký přízrak, duch nebo něco takového, nevím jak to pojmenovat."
,,Harry...to...to ti vysvětlí lépe Brumbál než já."řekla soucitně Evellin a pak už jen spolu pokračovali na ošetrovnu.

|•1740 slov•|