Už to byla nějaká doba co se Siriusovi podařilo utéct a Evellin od té doby nemyslela na nic jiného než na něj.
Stále přemýšlela nad tím, kam mohl jít.A trvalo jí docela dlouho, než jí to docvaklo.Nebyla si jistá jestli je to přesně ono, ale za nic nedá, když se podívá do starého sídla rodiny Blackových.

Sice už za chvíli končil školní rok, ale ona už nemohla déle čekat.Musela vědět jestli tam opravdu je nebo ne.
Proto vyšla před bradavické pozemky a přemístila se na Grimaldovo náměstí dvanáct.Vlastně stála jen mezi domy s číslem jedenáct a třináct, ale věděla jak se do domu s číslem dvanáct dostat, i když tu nikdy osobně nebyla, ale vzpomněla si, jak jí to jednou Sirius vysvětloval a právě tak, podle jeho rad, to dnes udělala.

Když se mezi domy jedenáct a třináct objevil dům s číslem dvanáct, neváhala a došla ke dveřím.
Zaklepala, ale když nikdo neotevíral, zkusila kliku, která kupotivu byla odemčená, což ji vlastně docela zarazilo a vyděsilo.Pokud tu Sirius opravdu je a ona se nemýlila, může to znamenat, že ho našli, i když...Koho by napadlo, že se schová zrovna sem?
Tohle místo musí být už zapomenuté.
,,Siriusi?"zeptala se do prostoru, když procházela něčím co asi kdysi byla předsíň.Podívala se i do trochu už rozpadlé kuchyně, ale když tam taky nikdo nebyl, vyšla schody a prohlížela si zaprášené staré obrazy.

Na jednom z nich dokonce rozpoznala svého dávného dobrého přítele a bratra své lásky, Reguluse Blacka.
Kde je Regovi konec?Co se s ním stalo?pokládala si otázky.Kdysi dávno z minuty na minutu přestali být v kontaktu, podobně jako s Narcissou dnes už Malfoyovou, a pak už se nikdy neviděli.Ne, že by Sirius náhodu souhlasil, aby se jen tak setkala se svým bratrem, kterého už nebral za svého, že?To by se mu stejně nelíbilo, ale i tak ho chtěla zase někdy vidět, pokud už není mrtvý...

Došla chodbou až ke dveřím, který, podle písmen na dveřích, musel patřit Siriusovi.Otevřela pomalu s vrzáním dveře a vešla do starého pokoje.
Musela uznat, že to tu musel mít opravdu pěkné.Rozešla se hlouběji do pokoje, když v tom ji někdo chytl za ruku, otočil k sobě a když Evellin vyjekla, zakryl jí pusu.

,,Nekřič tolik, lásko.Ať si ještě někdo nemyslí, že se tu ubližuje.Navíc bys nás mohla pak prozradit."zašeptal jí do ucha tolik povědomý hlas a ona se okamžitě rozzářila.A nebylo to jen proto, že ji oslovil lásko.Aby se přiznala, vážně jí tohle všechno neskutečně chybělo.Jeho úsměv, co byl občas skoro až úsklebek, jeho objetí a...prostě celé jeho já.

,,Tolik jsi mi chyběl."zašeptala se slzami v očích než ji něžně políbil, i když jeho postava stále nevypadala zrovna nejlíp.Byl až moc hubený a Evellin se vlastně divila, že ještě stojí na nohou.Ale byla převelice ráda, když viděla jak se na ni Sirius usmívá.
To totiž bylo znamení, že je na tom vlastně dobře, a když se právě usmíval, vypadal i mnohem zdravěji a  jakoby omládl zase o několik let.
,,Ty mě taky."řekl, když se od ní odtáhl.
,,Takže tady jsi vyrostl?"zeptala se a prohlížela si jeho pokoj.
,,Bohužel ano."přikývl Sirius a Evellin trošku zarazilo a zároveň zamrzelo, jakým způsobem o tom všem co se týkalo jeho rodiny mluví.Když se Sirius porozhlédl po svém starém pokoji, neviděla v jeho očích nic, co by ukazovalo, že i když se k němu jeho rodina chovala jakoliv, má na tento pokoj aspoň trochu hezké vzpomínky a rád se sem vrátil, tak jako ona do domu, kde vyrostla.Asi vážně svou rodinu nenáviděl co nejvíc šlo.

Pak si všimla na jedné z polic něčeho velmi zajímavého.Došla k polici a vzala do ruky fotku s rámečkem, kde byl Sirius s jeho bratrem Regulusem.
,,To bylo ještě před tím, než jsem odešel.Předtím jsme vážně byli bratři, kteří by za sebe položili život."řekl Sirius, který stál za jejími zády.Ani si nevšimla, že přistoupil k ní.
,,Teď už ne."zakroutil Sirius hlavou.
,,Siriusi...jsi už dospělý a tolik...tolik sis toho zažil.Vážně ti ani po těch letech není líto, jak to s vámi dopadlo?Regovi to líto bylo.Vždyť se chtěl s tebou zase usmířit."řekla Evellin jemně a pohlédla na Siriuse.

,,Ať už ti to přijde sebevíc divné, pořád jsi stojím za názorem, že už není můj bratr.Navíc je jasné, že i kdyby se se mnou chtěl doopravdy usmířit, jak říkáš, tak nemohl, protože by matka vydědila i jeho a to nechtěl.Byl prostě obyčejný zbabělý Zmijozel."řekl.
,,No nic, takhle bychom se jen pohádali a to já nechci, když už tě mám konečně zase u sebe."usmál se na ni a na kratičkou dobu opět přilepil svoje rty na ty její.
,,Musíš mi říct tolik novinek.Co Harry, Remus a ostatní?"zajímal se Sirius a Evellin se zasmála.
,,Řeknu ti to až sejdeme dolů."
,,Nebo bys mi to mohla říct až potom co -"
,,Ne, Tichošlápku, tolik let jsme byli odloučeni.Vůbec nechápu, že to je první na co myslíš.Neříkám, že bych se bránila, ale chci být s tebou jinak, než takhle." řekla, provokativně se na něj nalepila, když procházela kolem něj a zamířila dolů.
,,Ale vždyť já jsem nic takového přímo neřekl, to ty."protestoval, když se rozešel za ní.
,,Neříkej mi, že to tak není.Znám tě a očividně ses ani po těch letech nezměnil."otočila se k němu a pokračovala dál po schodech dolů.
Sešla dolů, otevřela dveře, použila kouzlo, aby místnost dala zpátky do pořádku a posadila se na gauč, na kterém ještě před chvílí byl prach.

,,Tak povídej!"pobídl ji Sirius a Evellin začala vyprávět všechno co se od jeho odchodu odehrálo.Řekla mu snad téměř všechno a nezapomněla se ani zmínit o Harrym.Jak je celý James a co všechno dokázal.Pak se taky dostala už k té smutnější pasáži, která zahrnovala i upozornění, že i když si s Harrym rozumí, on nemá tušení kdo vlastně je.Že je jeho rodina.
Pak jí i Sirius řekl, jak se dostal z Azkabanu a užívali si chvíle, kdy jsou zase spolu.Byli spolu až do večera, kdy se Evellin už musela vrátit do Bradavic.

,,Linny, já...."zadrhl se Sirius, když se s ní loučil.
,,Neboj se, určitě tě brzy přijdu zase navštívit, konec konců je za chvíli konec roku, takže pak můžeme být spolu jak dlouho budeme chtít.
Taky ti budu psát."ujistila ho.

Nechtěla tu Siriuse nechávat samotného, ale musela se vrátit.
Věděla, že tu nechce být tak sám a plně to chápala, ale nemohla jinak.

,,Tohle mi chybělo."usmála se ještě než odešla.
,,Co?"nechápal.
,,To, jak mi říkáš Linny."upřesnila a Sirius se pousmál.
,,Moc tě miluju, Linny."přistoupil k ní a jako už po několikáté za tu dobu co tu byla, ji políbil.Dokonce to chvíli vypadalo, že se od sebe ani neodtrhnou, ale i taková krásná chvilka musela někdy skončit.
Se slovy, že ho miluje taky a ani neví jak moc, se přemístila do Bradavic.

Měla radost, že ho našla.Teď měla svůj život téměř zpátky a skoro stejný, jako kdysi.Pořád jí její bratr s nejlepší kamarádkou chyběli, taky někteří přátelé, kteří umřeli v první kouzelnické válce nebo se po nich slehla zem, či se odstěhovali, ale až teď začínala znovu plně žít i přes tohle všechno.

Přestože Sirius nebyl sproštěn vinny, mohli být zase spolu a to jí stačilo.
A měla i Remuse, holky, Harryho a byla šťastná.Když Lily a James zemřeli a Siriuse zavřeli, myslela si, že už nikdy nebude šťastná, ale mýlila se.
Teď byla znovu šťastná.

|•1234 slov•|