Probudila se až po době, kterou nedokázala sama odhadnout, ale najednou se jí očí zůžily strachem, když na černé obloze zahlédla plno mozkomorů.Ihned se klopýtavým krokem, protože ještě stále ji bolelo celé tělo, se rozběhla na místo, kam se slétali, ale to, co tam viděla, v žádném případě nečekala.

Dole, na mítině u nějakého jezera ležel Sirius, který k Evelliné hrůze vapadal jako mrtvý, a Harry, který ležel v bezvědomí taky.Ale zvláštní bylo, že než sem stačila doběhnout, něčí hodně silé Expecto patronum dokálo snad tisíce mozkomorů odehnat.Teď už tu leželi jen oni dva na studené zemi u jezera.Ať už to šlo jakkoliv těžko, Evellin k nim došla a zkontrolovala všechny životní funkce, jak Harryho, tak i Siriuse.

,,Harry, Siriusi, slyšíte mě?To jsem já, Evellin!"snažila se je probudit, když se jí ulevilo, že oba žijí.Ani jeden se, ale bohužel nepohnul.
,,Harry, Siriusi, probuďte se, notak!"
naléhala.
,,prosím..."zašeptala, a i když věděla, že jim srdce bije, nedokázala zadržet slzy než pomalu začala, stejně jako oni, padat do mdlob, jak ztrácela tolik krve a bolelo ji celé tělo.
,,Evellin!"zaslechla ještě odněkud z dálky, než se ponořila do tmy.

A nevěděla ani jak se to stalo, ale když otevřela oči, ležela na ošetřovně.
,,Merline, Evellin, jsem tak ráda, že ses konečně probudila!Už jsem myslela, že se neprobudíš."přiběhla k ní Poppy Pomfreyová dřív než pořádně otevřela oči a začala do ní ládovat všelijaké lektvary.
,,C-co se stalo?"zeptala se hnědovláska jakmile vypila všechny potřebné lektvary. ,,Je Harry v pořádku?A co ostatní?Jak je Remusovi?A taky Sirius...Black?"
,,Jen klid, všichni jsou v pořádku a o Blacka se taky nemusíš bát, už tobě ani nikomu jinému neublíží, protože ho konečně chytli a zavřeli do věže ještě tady v Bradavicích, ale za chvíli si pro něj přijdou mozkomorové."
,,Cože?!"vyjekla Evellin.Chtěla Poppy všechno říct, že je Sirius Black nevinný a všechno další, ale nemohla.
Stejně by si myslela, že má nějaký šok a plácá samé nesmysly.

,,Severus vás sem i s Blackem a Harrym odletaxoval z lesa.Našel vás, jak tam v bezvědomí ležíte.Měli jste vážně štěstí, že se ti v tomto stavu podařilo odhodit ty mozkomory."
řekla Poppy.
,,A-aha, ona to vlastně nebyla jen moje práce, Harry mi dost pomohl."
řekla zase Evellin a rozhlédla se po ošetřovně.Srdce se jí zastavilo a pak zase poskočilo, když uviděla pár lůžek od sebe ležet Rona, který byl sice obvázán několika obvazy, ale jinak byl v pořádku a ani nohu, jak se sám obával, neměl uříznutou.Vedle něj seděli Harry s Hermionou a všichni tři se na ni dívali.
,,A kde...kde je Remus?"otočila se Evellin na madam Pomfreyovou.

,,Ještě je stále v Zapovězeném lese ve své vlkodlačí podobě, ale je v pořádku.Brzy se promění zpět."
uklidnila ji Poppy.
,,Poppy, nemůžeš mě pustit, prosím?
Vždyť jsem v pořádku."začala náhle Evellin, ale madam Pomfreyová zakroutila hlavou.
,,Ne, Evellin nemůžu tě pustit.Sama dobře víš co všechno se může stát, když si tě tu nenechám na pozorování."
,,Vím jak mi je a já to zvládnu."stála si za svým.
,,Navíc jsem dospělá a dala si mi všechny lektvary, které si mohla.Jsem v pořádku a nic se mi nemůže stát.
Dovol mi aspoň jít odpočívat do mé ložnice.Budu tam mít větší klid a pokud chceš, tak mě někdo může klidně chodit kontrolovat."žadonila Evellin dál a díky Merlinovi i přes všechny řeči proč by měla zůstat ji nakonec Poppy propustila z ošetřovny, i když jí Evellin musela slíbit, že si bude dávat lektvar proti bolesti a hned brzy ráno se jí přijde ukázat.Věděla, že má jediné štěstí, že je také lékouzelnice jako Poppy, protože jinak se obávala, že by ji z ošetřovny nepustila.

A odcházela právě včas, protože na ošetřovnu vešel Brumbál.
,,Jsem rád, že vám je už lépe, Evellin."
,,Děkuji, pane řediteli."poděkovala Evellin a i s Poppy, která nesouhlasila ani teď, nechali ty tři s Brumbálem osamotě.

Hlavní důvod proč chtěla z ošetřovny pryč byl ten, že se chtěla jakkoliv pokusit zachránit Siriuse, jenomže jak jí pak později došlo, nemohla a ani neměla jak.Proto se prostě musela odebrat do svých soukromích komnat, kde se pokusila lehnout a odpočinout si, ale stejně to nešlo ať už se snažila sebevíc.Tak se prostě zvedla z postele a šla se projít.

Procházela se, když najednou uviděla na obloze něco zvláštního.Po chvíli zjistila, když se na objekt více zaměřila, že to byl Harry, Hermiona a...Sirius!Teď jí ani nepřišlo divné, že letí na Klofanovi a jakmile se snesli k zemi, rozeběhla se přes celý hrad k nim.Až když se Sirius chystal nasednout na hypogrifa, rozeběhla se po nádvoří a vběhla mu přímo do náruče
,,Siriusi!"zvolala a pevně ho objala.
Sirius jí překvapeně objetí opětoval taky.Nečekal, že se tu objeví, ale byla pravda, že i když zpočátku byl překvapený, okamžitě poznal tenhle hlas a nemusel se dívat ani dotyčné do tváře, aby poznal, kdo to je.

Byla stále tak stejná, skoro vůbec se za ta léta nezměnila.A když byla opravdu stále stejná, tak to opravdu bylo tak.Snad v ničem se nezměnila.
Možná až na to, že za těch třináct let neuvěřitelně zkrásněla, trošku možná i vyrostla a měla i delší vlasy než si pamatoval.A ani ve tváři nijak nezestárla.

,,Už tě nikdy nenechám odejít."šeptla a pohlédla mu naléhavě do očí.Sirius se musel hodně přemáhat, aby ji přesvědčil, že nemůže s ním jít.
,,Evellin..."nadechl se, aby mohl něco říct, ale slova sebral až za chvíli, která pro ně mohla být snad věčnost, ačkoliv to mohlo být tak třicet sekund, možná až skoro minuta.

,,Musím jít, můj život teď asi nebude za moc stát a nechci, abys musela v tom žít.Ještě by si mohli myslet, že jsem tě unesl."dořekl a zakroutil hlavou.Věděla, že by za normální situace tohle bral jako obrovskou srandu, ale on se tvářil vážně.Takhle ho snad ještě nikdy neviděla a to ji trochu děsilo, ale zároveň i těšilo.
Brala to tak, že nemyslí jen na sebe, ale i na ni a to ji, i když ho musela pro teď nechat jít, hřálo u srdce, přestože by to asi nepřiznala a rozhodně to tak nevypadalo.Zvlášt, když vypadala tak strašně bezmocně a zranitelně.

,,Půjdu s tebou!"náléhala a po tváři jí stekla slza, kterou Sirius okamžitě setřel.
,,Ne, musíš zůstat tady."stál si za svým. Pak přistoupil k Evellin blíž a řekl jí ta dvě slova důkazu lásky, než ji po letech zase konečně políbil, načež Evellin jakmile tahle kouzelná chvilka skončila, ho ujistila, že i ona jeho.
Bylo to zvláštní, ale i po těch letech se jí podlamovala kolena.Teď, ale nebyl čas na nějakou romantiku.Museli jednat rychle.

,,Pokud tě to zajímá, tak půjdu tam, kam jsem nikdy nedoufal, že se ještě někdy podívám."šeptl než nasedl na Klofana.
,,Jsi opravdu ta nejchytřejší malá čarodějka, Hermiono."řekl, podíval se na mladou nebelvírku a vznesl se do vzduchu.

Hnědovlasá žena zůstala hledět na oblohu a vlastně ani nepromluvila, dokud ji neoslovili Harry s Hermionou.
,,Evellin, my už budeme muset jít a ty bys asi měla taky."řekla Hermiona.
,,Jo-jo, j-já hned půjdu a nebojte, nikomu neřeknu, že jste tu byli."
uklidnila je a oni s rozloučením začali běžet do hradu.Evellin věděla o Hermionině obraceči času, který dívce dala profesorka McGonagallová, takže jí až teď došlo, jak se jim podařilo Siriuse osvobodit a byla jim za to neskutečně vděčná.Bylo jí jedno, jak se na to tvářil ministr kouzel nebo třeba Severus Snape, který pociťoval zášť i proti Siriusovi kvůli dávnému žertíku ve škole.Měla naději a to pro ni bylo teď důležité.

Když už zmiňujeme Snapea, na něj byla dost naštvaná, protože zjistila jak moc si přál Blacka dopadnout a z Harryho i jeho přátel dělal...přesně řečeno blázny, takže ho i za tohle přišla sprdnout div, že mu nevytrhala všechny vlasy na hlavě a neroztrhala hábit, což taky nepomohlo jejich vztahu, ale to nehodlala řešit, když šlo o Harryho a Siriuse.Moc dobře si byla vědoma, že když by Severus přiznal, že se může plést a že Pettigrew žije, hodně by se toho usnadnilo a Sirius by byl volný, ale on to neudělal a právě kvůli tomu pociťovala k němu nenávist, i když většinou ho obhajovala.Teď, ale ne, protože šlo o její rodinu, kterou už mohla mít zase pohromadě a to bylo něco na co čekala celých třináct let.Bylo to kvůli tomu, že schválně lhal a přibližoval.

Konečně tu je další kapitola!Musím říct, že z této části nejsem úplně nadšená.Pořád mi to přijde takové zamotané a nesrozumitelné, ale nic lepšího mě bohužel nenapadlo.
Nejsem si jistá, ale už v příští kapitole by měla být první scénka Sirilin v tomto díle🥰🥺💗
Na to se vážně těším, i když i tady jsem měla představu, že to napíši víc romanticky než tak, jak to teď je, ale tak nevadí.😂Snad se vám kapitola líbila a bude líbit i ta další😂💗😅Omlouvám se za případné chyby.

|•1479 slov•|