Byl tu další školní rok, na který se těšila, konec konců jako každý rok.
Akorát teď měla obavy ohledně Harryho, který údajně nafoukl svou tetu a jak zaslechla od studentů, v bradavickém expressu byl mozkomor, kvůli kterému Harry omdlel.Pak si byla více než jistá, že už i Harry slyšel o Siriusovi, když po něm taky pátralo celé Ministerstvo, ale ona věřila a chtěla věřit, že se nemá čeho bát.A to nejen Harry, ale i celý kouzelnický i nekouzelnický svět.

V tuto chvíli už byli všichni studenti i profesoři dávno ve Velké síni a bylo už i po zařazování prvnáčků.Nebyla tu jen profesorka McGonagallová s Harrym a Hermionou, ale ti brzy přišli.Evellin se rozhlédla po místnosti a srdce jí poskočilo radostí a zároveň údivem, když na druhé straně profesorského stolu uviděla Remuse Lupina.Nikdo jí neřekl, že tu tento rok bude učit.Usmála se od ucha k uchu a když si ji všiml i on, měla velké nutkání mu zamávat, ale pak uznala, že by nešla příkladem studentům, když by se chovala jako malá holka.

,,Jak je na tom Harry?"šeptla Evellin k profesorce McGonagallové, vedle které seděla.
,,Je v pořádku."ujistila ji Minerva a Evellin jí poděkovala za informaci.
Ulevilo se jí, že tohle slyšela, protože se bála, aby si nemusel chvíli poležet na ošetřovně.Ale i když se na něj podívala, vypadal dobře, takže na ošetřovnu rozhodně nepotřeboval.

Po hostině ve Velké síni, když už všichni odcházeli, doběhla Remuse, který se jí z nějakého neznámého důvodu očividně snažil vyhnout.
Možná se bál co mu řekne, ale toho se rozhodně bát nemusel.
,,Remusi!"zavolala na Remuse a on se na ni otočil.
,,Ahoj, jak se máš?"zeptala se ho s úsměvem.
,,Ehm...ujde to, díky, a ty?"optal se trochu překvapeně.Zjevně nečekal takové uvítání po letech.
Jejich rozhovor upoutal několik lidí, ale ona to nevnímala.Nezajímalo ji co si pomyslí mladý Draco Malfoy, který si myslí o sobě Merlin ví co, nebo třeba Snape.Teď tu před ní stál její starý přítel a ona ho nehodlala nechat zase odejít.Skoro třináct let žila jinak než si kdykoli předtím dokázala představit a než ji kdy napadlo.
Žila téměř sama a proto byla neskutečně ráda, když měla šanci, že se jí do života vrátí zase Remus Lupin.

,,Jo, tak to jo, já se mám dobře."
usmála se a na chvíli zavázala než Remuse silně objala.Remus byl tímto gestem zjevně opět překvapen, ale úplně si nestěžoval a objetí jí oplatil.
,,Pojď, promluvíme si v soukromí, máme toho dost co si musíme říct."
šeptla k němu, tak aby ji nikdo neslyšel a cítila jak se Remus při těchto slovech napnul.Asi se bál, jenže ona vůbec nechápala čeho.
,,D-dobře."vysoukal ze sebe a dovedl ji do svého kabinetu.
,,Dřív než něco řekneš, Roso, tak bys měla vědět, že mě všechno co se stalo moc mrzí a pochopím, když mi už neodpustíš."začal, ale Evellin ho okamžitě přerušila.
,,Co to tu povídáš, Reme?To já bych se ti měla za plno věcí omluvit.Myslela jsem si, že když mi neodpovídáš na dopisy, jsi na mě naštvaný."řekla, ale Remus jí to vymluvil.
,,Blázníš?Rozhodně na tebe nejsem naštvaný.Trochu mě tehdy mrzelo, že jste se mi nesvěřili s tím tajemstvím a mysleli jste si, že jsem zastánce Voldemorta, ale už jsem to dávno přešel.Spíš jsem si myslel, že když jste se mi nesvěřili, potom co se stalo Lily a Jamesovi, se mnou nebudeš chtít mluvit."
,,To vůbec ne!"zakroutila hlavou Evellin a přistoupila k němu.
,,Jsem tak ráda, že tě zase vidím."
pousmála se a už podruhé ho vtáhla do objetí.
,,Víš, že jsem málem zapomněla jak krásně mi říkáš?"zasmála se.
,,Opravdu?Ale jestli chceš, tak ti klidně budu říkat normálně Evellin."
řekl Remus, ale Evellin zakroutila hlavou.
,,Ne, to nemusíš!Já jsem ráda, že mi tak říkáš.Sice jsem to nikdy neřekla, ale připadám si tak nějak důležitěji, když mi říkáš Roso."přiznala s úsměvem.
,,Vážně?Tak, aby z tebe ještě nebyla namyšlená mrcha."
,,Hej, nech toho, to není hezký!"
mlácla ho přes rameno.
,,No jo, promiň, nemyslel jsem to tak."
řekl Remus omluvným tónem.

,,Totiž jediní kdo mi říkal jinak než mým prvním jménem jsi byl ty a..."
Na chvíli se odmlčela, ale Remus moc dobře věděl co chtěla říct.
,,Já vím."přikývl.
,,Chybí ti, že?"zeptal se.
,,Moc, ale...Co když ho vážně Azkaban změnil?Co když na mě zapomněl nebo mě už nechce nikdy vidět?
Co když jsem pro něj už cizí osoba?Další člověk, který ho chce chytit a zavřít zpět do vězení?"podívala se na něj pomalu se slzami v očích.
Remus ji konejšivě vzal za ramena.

,,Hele, nejsem si jistý jestli to udělal nebo-"
,,Remusi, já si jsem jistá, že to neudělal.Té noci jsem byla skoro celou dobu s ním.To já jsem vynesla Harryho z domu a předala ho Hagridovi, i když jsem ho co nejvíc bránila a chtěla si vzít do péče, ale se Siriusem mě přesvědčili, že to není dobrý nápad a já jsem ho pak předala.
Taky ho znám docela dlouho na to, abych poznala, že s ním něco je...teda spíš tehdy něco bylo.Jsem si jistá, že to všechno je jen náhoda a že je nevinný!"vychrlila na něj.
,,Taky si nemyslím, že je Sirius...no vrah."ujistil ji Remus.
,,Opravdu?"zírala na něj překvapeně Evellin.Myslela si, že si i on myslí to stejné, co všichni ostatní.
,,Ano, ale nevíme to jistě, jsou to jen naše domněnky."řekl.
,,To máš pravdu, ale pevně doufám, že ty naše domněnky jsou správné."
odpověděla Evellin.

Ahoj!Možná je to moc brzo, ale říkala jsem si, že zveřejním tuhle kapitolu, na kterou jsem se strašně moc těšila.😂Sice to nakonec nebylo úplně podle mých představ, ale je to krásné shledání i tak, no ne?
Na Remuse a hlavně tuto scénku jsem se tak strašně těšila a konečně je Remus zpět!🥳Ještě Sirius a dojemné shledání Sirillin a bude to top!😉😻😭Omlouvám se jestli o tom moc mluvím, ale nějak si nemůžu pomoct.Budu ráda za každé názory💗

Juli🦋💗
|•1001 slov•|