Od jistého incidentu s hadem neboli Harrym a Malfoyem uplynul už nějaký ten týden.Evellin bylo Harryho skutečně líto, protože si všímala jak od něj mají všichni až na Hermionu a Rona velký odstup.Ve Velké síni si k němu lidi nepřisedli, právě naopak a kvůli tomu byl nucen být věčně sám.Přišlo jí, že se Harry snaží zamaskovat to, jak se trápí, že si všichni myslí, že právě on jako slavný Harry Potter otevřel Tajemnou komnatu a chce pozabíjet mudlorozené studenty, tak jak to říká pověst.Ale opravdu by se přátelil s mudlorozenou Herminou Jean Grangerovou, kdyby ji chtěl zabít?
Ne, nekamarádil a to si mnozí asi ani neuvědomují.

,,Ahoj, Rone, nevíš něco o Harrym?Už delší dobu za mnou nepřišel."
zastavila Evellin dalšího člena rodiny Weasleyových.
,,Šel na famfrpálové hřiště trénovat na zápas."odpověděl jí Ron.Evellin přikývla, poděkovala mu a Ron pokračoval dál v cestě.

Došla na hřiště a chvíli se dívala na hráče, ve kterých se snažila rozeznat Harryho Pottera.Už to byla nějaká doba co ho viděla létat naposled a nepochybovala o tom, že se už dávno zlepšil.A taky ještě větší doba byla, kdy naposled viděla létat ještě tady na hřišti Harryho otce.Už zase pomyslela na Jamese.Chyběl jí.A stále víc a víc.Možná to bylo i kvůli tomu, že vždycky, když se na Harryho podívala, viděla svého bratra a v jeho očích a občas i činech svou nejlepší kamarádku.

Netrvalo, ale příliš dlouho než Harryho na tom hřišti našla.Vypadal úplně přesně jako James, když létal na koštěti.Vypadal šťastně a takový pohled na něho se jí strašně líbil, protože věděla, že aspoň má v životě, něco co má rád.Navíc v této pro něj nelehké době to bylo důležité.
A měl dokonce i podobný pohled jako on...Prostě byl tak moc svým rodičům podobný, že to ani nebylo možné a vlastně se ani nebylo proč divit, že ho Snape tak nesnáší.Je celá kopie Jamese Pottera a jen z malé části Lily Evansové, vlastně už dávno Potterové.

Po konci tréninku na něj Evellin počkala před šatnami.
,,Ahoj, Harry."pozdravila brýlatého chlapce hned co vyšel.
,,Ahoj, Evellin."vrátil jí pozdrav a zeptal se na další otázku: ,,co ty tady?"
,,Jen tak jsem šla kolem a zastavila se."usmála se. ,,Dobře, přiznávám se, hledala jsem tě a Ron mi řekl kde tě najdu.Mám pocit, že se mi poslední dobou z nějakého nepochopitelného důvodu vyhýbáš a mě by zajímalo proč."
,,Ne, tak to není, opravdu.
Jen...potřeboval jsem být chvíli sám a taky si uvědomuju jak tě musím pořád obtěžovat.Vyptávám se na rodiče, svěřuju se ti skoro se vším-"
,,Počkej, počkej, Harry, ty mě vůbec neobtěžuješ."namítla.
,,Pojď, popovídáme si u mě, pokud máš čas."navrhla a Harry souhlasil.

Prošli školou a zamířili do jejích soukromích komnat.Evellin odemčela dveře a společně s Harrym vešli do místnosti, kde se Harry posadil na gauč.Až teď si všiml, že má hnědovlasá žena na jedné z poliček co visely na jedné ze stěn v oné místnosti fotky svých přátel a rodiny, kde si všiml i jeho rodičů.
,,Začneš nebo mám začít já?"zeptala se, když se posadila vedle něho.
,,Fajn, začnu já.Je pravda, že si poslední dobou připadám...nějak jinak a děsí mě to, nevím co s tím mám dělat."začal Harry.
,,Co tím myslíš, Harry?"zeptala se.
,,Ono to nejde úplně vysvětlit.
Prostě...no slyším takové divné hlasy."
vysvětlil.
,,Divné hlasy?A to ti něco říkají?"
zajímala se, protože už o toho chlapce začínala mít značný strach.Ano, jsou ve světě kouzel, ale i tady slyšet hlasy jak vám něco šeptají je divné a dost strašidelné.

,,Vlastně ano a nejčastěji ve smyslu toho, že mě někdo zabije."přikývl Harry. ,,A od té doby se raději vyhýbám co nejvíc lidem."přiznal.
,,Takže i před Herminou a Ronem?"
,,Ne, před těma ne, těm jsem všechno řekl."zakroutil hlavou.
,,Promiň, to má být nějaký výslech?"
,,Ne, jen mne zajímá jestli jsi v pořádku."zakroutila Evellin hlavou a soucitně se na něj dívala.

,,A to je právě to!"vykřikl Harry.
,,Každý má o mě strach, každý se zajímá o slavného Harryho Pottera, kterýho jenom sláva ničí!Víte vůbec někdo jaké to je?!Když kam přijdete, tam vám pogratulují a každý si vás všímá?Nevíte a já ani nepotřebuju, aby o mě měl někdo strach a už vůbec ne, aby se na mě díval, tak jak ty!"
,,Harry..."
,,Víš, Evellin, jak se cítím?Všichni mluví o tom, jak jsem už dvakrát zvítězil nad Voldemortem a možná ještě zvítězím, podle některých, ale pravdou je, že jsem měl vždycky štěstí a ostatní v tom vždycky jen vidí něco jiného."řekl Harry už potišeji, neboť si uvědomil, že řval na dospělého člověka a navíc svým způsobem i profesorku.Ale Evellin to nevadilo.
Kdokoliv jiný by teď Harrymu dal trest, ale ona ne.Už jen kvůli tomu, že mezi nimi bylo takové zvláštní pouto.

,,Harry, pokud máš pocit, že jsem jako ostatní tak-"
,,Ne, promiň mi to, jen mi to ujelo."
omluvil se jí okamžitě Harry.
,,Všechno to na mě už tak nějak dopadá.Vím, že mě nevidíš jako ostatní profesoři."řekl Harry a ona ho po chvíli váhání objala.Viděla to jako teď nejlepší volbu, jak mu říct, že jí na něm záleží.I když se na chvíli pozastavovala nad tím, že ví, že pro ni není jen slavný Harry James Potter.
,,Mám tě ráda, Harry."šeptla do objetí a odpovědí jí bylo jen, že se na ni víc natiskl, protože teď vážně potřeboval jakkoliv uklidnit a u Evellin měl jistotu, že si ho vyslechne.A dnes ho i vyslechla, konec konců jako vždycky.

,,Víš, že se strašně podobáš Jamesovi?"
zeptala se najednou.
,,Podobáš se mu i jinak, ale myslím teď jako ve famfrpálu."upřesnila.
,,Vážně?"podivil se.
,,Ano a byl v tom stejně jako ty fakt dobrý.Vždycky jsem ho z tohoto pohledu obdivovala.Fakt létání miloval a nedokázal bez toho žít.
Ještě pořád si pamatuju jaký měl u toho úšklebek, teda hlavně na závodech."zasmála se Evellin.
,,Nevěděl jsem, že hrál taky famfrpál.
Nebo teda doteď, protože se mi už o tom zmiňovala i Hermiona a ukazovala mi jeho jmenovku."
,,Aha, no..stejně jako ty byl taky chytač a dokonce i kapitán družstva."
přikývla.Trochu ji překvapilo to, jak to mohla Hermiona zjistit, ale moc se po tom nepídila.
,,A ty jsi nikdy nelétala?"zeptal se.
,,No, je pravda, že párkrát ano, ale nikdy mě létání nějak nebralo.Já jsem byla spíš jako Hermiona a ze začátku jsem ani nechápala co na tom všichni tak baví a raději zůstavala u učení.
Ale byla jsem....dobrá kamarádka a podporovala jsem Jamese, i když jsem v tom úplně nenacházela zalíbení."
řekla.

Stále pro ni nebylo lehké o sobě mluvit jako o Jamesově kamarádce, ale pro Harryho bezpečí to musela dělat.To byla další věc, která ji tak trápila.Nechtěla Harrymu lhát.
Vyprávěla mu o jeho rodičích, pomáhala mu s čím potřeboval, vlastně byla jeho taková kamarádka, i když by to tak mezi profesorkou a studentem nemělo být, ale ona si nemohla nějak pomoct a přesto všechno mu stejně lhala, protože prostě musela a jinak nemohla.
Musela mu lhát o tom kdo je a s kým se vůbec baví.Nesměl prostě vědět, že
tu sedí se svou druhou tetou.Nesměl vědět, že kromě Petunie má i jinou tetu, i když bylo celkem zvláštní, že se o ní nikdo nikdy před Harrym nezmínil.

,,Harry, ráda jsem si s tebou popovídala, ale už by jsi měl asi jít na kolej."zakončila to všechno Evellin.
,,Asi máš pravdu, tak se měj."rozloučil se Harry, ale při odchodu překvapil Evellin tím, že se u dveří otočil zpět a rozběhl se jí do náruče.
,,Děkuju."řekl a zmizel někde na chodbě.Evellin měla slzy v očích.
Nikdy si nemyslela, že bude moci být takhle k Harrymu blízko.

Aniž by o tom nějak velice přemýšlela, vyšla před bradavickou bránu a přemístila se na jedno místo, kam se dlouho dobu neodvážila vkročit.Do Godrikova dolu.Otočila hlavu a setkavala se s rozpadlým domem, ze kterého měla snad ty nejhorší vzpomínky v životě, vlastně spíš noční můry, protože právě tady zemřeli James a Lily Potterovi.Otřásla se nad tou vzpomínkou a vydala se k hřbitovu, kde měli být pohřbeni její blízcí a to včetně jejích rodičů.
Na chvíli se pozdravila s rodiči a pak šla směrem k hrobu jejího bratra a nejlepší kamarádky.Vyčarovala svíčku, kterou položila na náhrobní kámen a pak taky věnec.Chvíli tam jen tak potichu stála než promluvila.

,,Jamesi, Lily, tolik mi chybíte a ani nevíte jak moc.Připadám si bez vás tak sama a prázdná, ale teď, když Harry nastoupil do Bradavic, mi aniž by to věděl, pomáhá.A Harry už má za sebou dokonce první ročník Bradavic a za chvíli i ten druhý, věřili byste tomu?Vy to asi vidíte a moc dobře víte, ale fakt je Harry ten nejlepší chlapec pod sluncem.Jenom mě mrzí, že mu musím lhát, tak snad se na mě nezlobíte.Chci Harryho chránit co nejvíc to půjde, tak jak jsem vám to slíbila, hlavně tobě Lily, a tohle je bohužel v rámci ochrany."mluvila a u toho jí pomalu začínaly téct slzy.

,,Taky vůbec nevím kde je Remus nebo jak se má Sirius, i když asi ne moc dobře...Bez vás je všechno jinak a já bych vás tu tak strašně chtěla.
Chtěla bych, abys tu byla Lily, aby jsi mi poradila a utěšila mě.A ty Jamesi, aby jsi mě utěšoval tím svým speciálním způsobem jakým jsi to vždycky dělal.Taky mi chybí jak jsi mě občas až moc nezdravě chránil jako svou malou sestřičku.Prosím,
zůstaňte aspoň takhle se mnou."
zaprosila a utřela si další slzu.
Chvíli tam ještě stála a pak se zase s menším prásk přemístila zpět.

|•1579 slov•|