Doopravdy se na té zemi nedalo spát, takže není se čemu divit, že se Evellin probudila.Podívala se tam kde měl být její společník.I přes tu tmu rozpoznala postavu, která ležela stejně jako ona opřená o zeď.

Jenže ji celkem vyděsila myšlenka, která se jí najednou zrodila v hlavě.
Byla jí zima a......Bojovala sama se sebou, ale nakonec....nakonec se zvedla a přisedla si k Blackovi.
Probudila ho, když si na jeho rameno položila hlavu.On jí přes to automaticky omotal ruku kolem jejích ramen.

,,P-promiň, mě jen....byla zima a nemohla jsem spát."šeptla a opartně se na něj podívala.
Čekala, že se jí vysměje nebo něco takového, ale on ne.Jen přikývl, přitáhl si ji blíž, což ji překvapilo a sundal si bundu, kterou přehodil přes ni.Celá jeho reakce ji velice překvapila a ať by si chtěla říkat cokoliv, překvapilo ji to k jejímu překvapení velmi příjemmě.A to ji docela vyděsilo.

,,Tak zkus teď usnout.Sama si říkala, že na vyučování musíš, tak bys neměla být nevyspalá pokud nás do té doby najdou."řekl a Evellin se k němu nejistě o něco víc přitulila.
Pořád to sice nebylo kdovíjak přijemné, stejně jim moc nešlo spát, ale aspoň jí nebyla zima, ne aspoň taková jaká předtím.Se Siriusem si připadala bezpečně.
,,To máš asi pravdu."připustila a jemně se usmála.

Pak už nemluvili, ale jen chvíli, protože uznali, že stejně nemají šanci usnout.
,,Chce se ti spát?"raději k ní šeptl, kdyby náhodou třeba doopravdy spala.Neviděl jí do tváře, díky tomu jak se opírala o jeho rameno, takže nevěděl jestli má zavřené oči, či nikoliv.

A ještě vzhůru stále byla.Zvedla k němu pomalinku hlavu a ochraptěle mu odpověděla.
,,Ne a myslím, že už neusnu."zasmála se.
,,Já taky ne."řekl.
,,Tak, to bychom si mohli povídat a třeba se nám do rána podaří usnout."
navrhla a on souhlasil.

,,Hm, tak začni."
,,Víš, že jsi byl každý prázdniny co si byl u nás čím dál víc nesnesitelnější než tady ve škole?Ne, vážně!Tady v Bradavicích jsi sice taky...ehm..idiot, ale jak trávíš prázdniny u nás, mám tě ještě větší chuť proklít a zabít."řekla a vyprskla smíchy, když viděla jeho výraz.

,,Nedělej si srandu."varoval ji, ale ona toho nenechala.
,,Já si pořád říkám proč seš furt takovej debil."
,,Hele, to probíráme pořád dokola!
Já jsem Sirius Black a nehodlám se jakkoliv měnit."řekl hrdě a ona se tentokrát začala chovat jak čarodějka, kterou by každou chvíli měli převést k Mungovi.

,,No to vážně jsi.A taky pěknej idiot Blacku a to na tebe většinou používám úplně jiný výrazy."
,,Hele, nech toho!Jestli teď okamžitě nepřestaneš, tak tě to bude velice mrzet."řekl varovně a v očích se mu zablýsklo.

Jenže teď šlo moc dobře poznat, že je Evellin sestra Jamese Pottera.Nedělala si s tím starosti.Dokud....
,,Já jsem tě varoval."až teď Evellin došlo, že není něco v pořádku, ale bylo pozdě.Sirius Black ji začal lechtat.A doopravdy v této chvíli vypadali jako už dlouhověcí přátelé nebo možná i něco víc.....

,,Ne!Ne!Prosím!"žadonila mezi smíchem a byla ráda, když se jí podařilo vyvleknout se z jeho spárů a postavit se.
,,Asi už spát nepůjdeme, co?"zeptal se v zápalu hry.
,,Zaleží jak to myslíš Blacku, ale rozhodně ne."zašvitořila a raději se dala na úprk, pokud to v téhle malé místnosti vůbec šlo.No malé, byla to pravděpodobně učebna, takže se zde dalo běhat, ale nebylo zde příliš míst kam se schovat a vydýchat se.

,,Ach jo, ty mě musíš pořád něčím vytáčet.Jen počkej až tě chytím!"
,,No jo!"
,,Ale víš, že asi bude dobře, když budeš pořád takhle křičet?Třeba nás pak líp najdou."řekl jí, když ji doběhl a za pas si ji přitáhl k sobě.
,,Já, ale nekřičím.Maximálně tak pištím, když mě lechtáš."zasmála se a chvíli mu zůstala viset na očích stejně, jako on na těch jejích.

,,Tak jo, asi bychom se měli zase uklidnit a pokusit se usnout."
řekla rozpačitě a sedla si tam, kde před chvílí leželi.Black si sedl vedle ní.
,,Ne, spát ne, vždyť ani spát nemůžeme."
,,Tak dobře no."rozmáchla rukama.

Chvíli byli potichu než se Evellin ozvala.
,,Proč tě baví mít každý týden jinou holku?"Sirius se zarazil, ale přesto odpověděl.
,,Nevím, prostě to tak přišlo.Proč se ptáš?"
,,Já jen....že bys asi nebyl takovej kretén, kdybys nebalil holku jen proto, aby sis mohl užít."řekla vážně.
,,To má logiku."uznal.
,,No tak já většinou mívám pravdu, že jo."zasmála se.

,,Vážně mě tak nesnášíš jak pořád říkáš?"vypadlo z něj najednou a Evellin se zarazila.Podle Blackova výrazu šlo poznat, že vůbec nevěděl co mluví, ale...nechal to být a čekal na její odpověď.

Evellin si dala s odpovědí trochu načas, ale odpověděla mu.Ani jeden si vlastně ani nevšiml, že jsou až moc nebezpečně blízko sobě.
,,Já vlastně ani nevím.Když jsem tě potkala nemyslela jsem si, že jseš...zlý člověk.Dokonce jsem se s tebou i...chtěla bavit, ale to jsi ještě nebyl...no jednoduše děvkař.A pak-"
nenechal ji to, ale doříct.
Typický Black!Agr!

,,Nejsem děvkař!"řekl vážně a trošku se od ní odtáhl, ale ani jeden to pořád nezaznamenal.Evellin se k němu, ale samozřejmě zase zpátky přiblížila, neměla o tom stále samozřejmě tušení.
,,Jo, tak mi řekni, kdy jsi naposled měl aspoň trochu stálý vztah a nesbalil si nějakou blondýnu jen proto, že se ti líbila její postava nebo něco...jiného."řekla s vítězným úšklebkem.

,,No tak řekni."
,,Tak jo, Potterová!Asi...máš pravdu."
přiznal a Evellin se opět zasmála.
,,Hm, já jsem ti to říkala."
,,No jo."odfrkl si.
,,Ale tak víš co?Za tvůj malý vztah by se dalo považovat to, kolikrát jsi chodil s Marlene.Kolikrát to bylo?"
,,Myslím si, že tak....třikrát nebo čtyřikrát."
,,Všichni si myslí, že máš pro ni slabost, že je pro tebe něčím důležitá."
řekla a při těchto slovech jí píchlo u srdce.Ale proč, to nevěděla a možná to raději, ani zjistit nechtěla.

,,To nevím, úplně si to nemyslím.
Ale proč to říkáš?Byl by to problém?"
zeptal se s tím svým známým úšklebkem.
,,Cože?Ne, to rozhodně ne!Buď v klidu."vyhrkla.
,,A víš co?Už toho raději necháme.
Nemám teď úplně náladu poslouchat to, proč....však víš.Vážně nechápu jak se sebou můžeš žít."
,,A vidíš, pořád žiju.Tak jo teda, už toho necháme a budeme se bavit o nás."Evellin k němu zvedla po jeho slovech hlavu.

,,Jak o nás?"nechápala.
,,Přece proč se nesnášíme.Myslela sis něco jiného."povytáhl obočí.
,,Ne, jen jak tu tak sedíme na zemi a nevíme kdy budeme venku, jsem z toho nervózní."
,,Neboj, určitě nám někdo pomůže."
snažil se ji uklidnit a přitáhl si ji opět blíže k sobě.Evellin neprotestovala.

,,Dokud jste se s Jamesem a ostatními nepoznali, byli jsme jako bratr a sestra, tak jak bychom měli být.
Jenže jakmile začal James chodit do Bradavic a přestal si mě všímat a mluvil jen o vás, o Pobertech a Lily,
neměla jsem tě ráda kvůli tomu, že jsi to byl právě ty kdo mi vzal bratra."
řekla náhle a podívala se mu do očí.
,,Nevěděl jsem to, ale....Vždycky o tobě mluvil hezky a chtěl nás seznámit.
Chtěl a určitě pořád chce, abychom se přestali hádat a byli jeho nejlepší kamarád a sestra, kteří se aspoň tolerují.Tak bychom víš mohli...no....
Mrzí mě to co se stalo."řekl a natáhl k ní ruku.

,,Jo, to bychom mohli."přijala ji a usmála se.
,,Tak začneme teda od začátku?"
zeptal se a Evellin přikývla.
,,Sirius Black."usmál se na ni.
,,Evellin Potterová, těší mě."oba se zasmáli a Evellin si potichu zívla.

,,Chce se ti spát?"zeptal se a ona jen nepatrně přikývla.
,,Jo chce, ale tady na tý dlažbě to moc nejde."zasmála se přitáhla si jeho bundu blíž k tělu, aniž by to věděla, nasávala jeho vůni.Z té bundě samozřejmě!
,,Sice to nebude nic příjemného, ale aspoň se trochu prospíš."
Evellin jen přikývla a opatrně, kdyby náhodou protestoval se o něj zase opřela, jako už po několikáté.

A opravdu se jí nespalo dobře, takže spala možná ani ne dvě hodiny.
Noc proleželi ve vzájemné objetí a už to vypadalo, že se usmíří a budou kamarádi.Jenže svým citům poručit nemůžete a tak.....

,,Myslíš, že nás ještě najdou?"zeptala se šeptem Evellin, ale nepodívala se na něj.Black si jen povzdechl.
,,To nevím, ale musí do rána, protože jinak by ses z toho zbláznila a to nikdo nechceme."uchechtl se, ale nedíval se na ni.

,,Víš...že kdyby jsi nebyl ten Sirius Black jakého každý, kromě tak Jamese a Pobertů, zná, byl bys celkem...."
nedořekla to a začala se jen šklebit.
Podívala se na něj.
,,No..."usmál se na ni.
,,Byl bys celkem fajn."dořekla to.
,,Vážně?"
,,Jo."ujistila ho.

,,Můžu mít takový dotaz?"zeptala se a poškrábala se za krkem.
,,Ptej se."
,,Můžu tě obejmout?"optala se a, když jen rozpačitě přikývl, natáhla se k němu a uvěznila v pevném objetí.

Oba se po chvíli od sebe odtáhli, ale pak si pohleděli do očí a zůstali navzájem na sobě viset.Evellin i Sirius se na toho druhého dívali tak intenzivně, že to ani nebylo možné.
Evellin jeho bouřkové oči přišli najednou tak krásné...a neviné.
Vlastně nikdy barvu jeho očí nezkoumala a on na tom byl stejně, s jejíma očima, jestli jste to nepochopili.

Pomalu se k sobě začali přibližovat a po krátkém zaváhaní se to stalo, políbili se.Bylo to možná trochu zvláštní, ale oba pocítili takový zvláštní pocit.Jak Evellin četla v různých kouzelnických i mudlovských románech, měla pocit jako by jí v břiše poletovalo hejno motýlů.

A Sirius?Ten pociťoval něco co nikdy z žádnou dívkou a že jich líbal už celkem dost neměl.Něžně si ji přitáhl k sobě blíž za boky a ona mu tak nějak...automaticky zajela rukama do vlasů a jemně za ně zatáhla, ale samozřejmě tak, aby ho to nebolelo.
Přece mu nechtěla vytrhnout vlasy, není blázen!

Mezi tím se dostala do příjemnější pozice, protože v sedě by to bylo trošičku namáhavé a nepříjemné.
Asi by to ani jeden nepřiznal, aspoň ne teď, ale líbilo se jim to.Ale náhle jakoby Siriusovi došlo co dělá a pomalu se odtáhl.
Evellin se na něj nechápavě a zároveň s jiskřičkami v očích dívala.
Při pohledu na ni ho strašně moc bolelo to, co udělá, to co jí musí říct.

,,Víš...asi by to nemuselo dopadnout dobře.Nechme toho" šeptl a ona se rozpačitě odtáhla.
,,No jo, jasně, promiň." řekla a posunula se od něho dál.Od té chvíle mezi nimi to něco viselo ve vzduchu a do rána už spolu raději nepromluvili.
Pak, ale přišla záchrana.Zarachotil zámek a ve dveřích stála profesorka McGonagallová.

,,Pane Blacku, slečno Potterová?Co tady děláte?"zeptala se.
,,Zůstali jsme tu uvězněni.Zámek se rozbil a neměli jsme hůlku."řekla Evellin a Minerva to naštěstí víc neřešila a nevyptávala se, což bylo trochu divné, protože by jí mělo být jasné, že se sem nedostali jen tak náhodou.Ale tak...asi má dobrý den.
,,Tak dobrá, teď jděte."pustila je a oni se vydali na své koleje.Po celou dobu se spolu, ale nebavili stejně, jako v  učebně, kde se stalo hodně věcí.

Ahoj!Vítám vás u další kapitoly.Nebyla jsem vás schopna déle napínat a kapitolu jako pokračování té minulé jsem prostě vydala.Aby jste věděli, tohle byl pro oba velmi důležitý moment a pro jejich dějovou linku úplným klíčem.😁🙈🥰🥰

A ještě další věc.Já prostě nemůžu uvěřit tomu, že jsem první díl dopsala, takže teď vám mohu s jistotou říct, že bude i druhý díl.
I, když nejsme ani v půlce vám teď už napovím, že druhý díl skončí smutně a to smrtí Lily a Jamese, takže už teď tu máte takový malý spoiler😅😂❤i, když to, že Potterovi umřeli ví každý.Samozřejmě, že je to moje FF a já jsem je vůbec nemusela Voldemortovi vydat, ale to pak by příběh nemohl pokračovat a o ničem nebyl.Tak jo, už konec!🤣😅❤🦋
JULI🖤

•1969 slov•