Odpoledne, když začalo zapadat slunce, pro nás přišli Peter, Henry, Ryan a Samuel, a odvedli nás k bráně.

Zatímco mě a Teresu drželi za ruce, Thomase pustili a on spadl na zem. ,, Tohle je plýtvání," povzdechl si Gally a zastrčil si malý nožík za opasek.

,, Gally," ozval se Winston, ,, nezdá se mi to správný."

,, Co když má Thomas pravdu?" přidal se Jeff. ,, Třeba nás dovede domů."

Jenže Gally si pořád mlel tu svou. ,, Jsme doma, jasný? Nechci už na zdi škrtat další jména."

,, A když nás vyženeš, něco se vyřeší?" zeptala se Teresa.

,, Ne, tohle není vyhnání, ale obětování."

,, Cože? Gally, počkej! Co to děláš?" zakřičela jsem, jenže už bylo pozdě. Peter mi svázal ruce okolo dřevěného kůlu, který stál před bránou.

,, Vážně si myslíš, že nechám jít Thomase do Labyrintu, potom, co napáchal? Rozhlídněte se. Vidíte náš Plac? Tohle je jediná cesta. Až Rmutové dostanou, pro co si přišli, všechno bude zase jako dřív."

,, Slyšeli jste ho?! Proč tam všichni jenom tak stojíte?! Je šílenej!"

,, Buď zticha!"

Ale já jsem pokračovala: ,, Jestli tu zůstanete, Rmutové se vrátí. Vrátí se a budou se vracet, dokud nebudete všichni mrtví!"

,, Ticho! Svažte ho!" poručil Gally a ukázal na Thomase. Jenže nikdo se ani nehnul. ,, Slyšeli jste?! No tak svažte ho!"

Ryan a Samuel zvedli Thomase za ruce. On vytrhl ruce, Ryana bouchl loktem do žeber, načež Ryan upustil oštěp. Než se kdokoli stihl nadát, Thomas oštěp popadl a přetáhl s ním Samuela.

Během několika vteřin se ostatním podařilo zpacifikovat Gallyho a jeho kumpány. Minho přeřízl provaz, kterým jsem měla svázané ruce, a podal mi nůž.

,, Jsi plnej překvapení," řekl Gally.

,, Nemusíte s námi, ale my odcházíme," ujal se Thomas slova. ,, Pokud chce někdo jít, má poslední šanci!"

,, Neposlouchejte ho, chce vás jen vyděsit."

,, Nesnažím se vás děsit, vždyť už jste. To já mám strach. Ale radši budu riskovat život, než abych ho strávil tady. My sem nepatříme, tohle místo není náš domov. Daly nás sem, byli jsme tu uvězněni. Venku máme na výběr. A dostaneme se odsud. Já to vím."

Než Gally stihl cokoli říct, Winston přešel k nám. Pak ho napodobil i Jeff a Clint. A pak přišli i další, jenže stále několik kluků zůstávalo na straně Gallyho.

,, Gally, je konec. Pojďte s náma."

Jenže Gally zůstal na místě. ,, Tak přeji hodně štěstí."

A tak jsme se rozeběhli do Labyrintu.

***

Běželi jsme dlouho. Thomas a Minho běželi celou dobu v čele naší skupiny. Většina Placerů už nemohla, a Thomas je celou dobu povzbuzoval.

Pak jsme zastavili. Thomas nakoukl za roh a otočil se zpátky s vystrašeným výrazem.

,, Je tam Rmut?" zeptal se Chuck.

Thomas přikývl. ,, Jo."

,, Sakra."

Minho podal Chuckovi klíč. ,, Vezmi to, Chucku, a drž se za náma."

,, Neboj se, drž se u mě," řekla Teresa.

Thomas začal s vysvětlováním našeho ,, plánu". ,, Až projdeme, zapne se a dveře se otevřou. Zůstaneme spolu, držme se u sebe. To zvládneme. Buď se dostaneme, nebo umřeme." Nastala chvíle ticha. ,, Připraveni?" V ruce jsem ještě silněji sevřela dřevěný oštěp, až jsem se divila, že jsem ho ještě nerozdrtila. ,, Jdeme!"

A tak jsme se rozeběhli proti Rmutovi. Využili jsme toho, že Rmut stál u okraje útesu, a snažili se ho natlačit dolů. Ale tak lehké to nebylo. Rmut se kovou paží ohnal a popadl Maxe, kterého odhodil za sebe a Max spadl z útesu.

Netrvalo dlouho, a podařilo se nám Rmuta shodit z útesu.

Oddychla jsem si s pomyšlením, že to byl poslední Rmut, který nám bránil k přístupu na svobodu, ale mýlila jsem se. V momentě, kdy jsem se otočila, jsem spatřila další dvě obludy, které se k nám rychle blížili.

,, No to si děláš srandu!"

Začali jsme couvat dozadu. ,, Thomasi, funguje to!" zakřičel Chuck.

Obrátila jsem se, abych si prohlédla ono hnízdo Rmutů. Stěny se rozevřely.

Pohlédla jsem zpět na Rmuty až ve chvíli, kdy zakřičel jeden z Placerů. Byl to Dominic. Rmut ho odhodil za sebe.

,, Thomasi!" křičela Teresa. ,, Je tu kód! Osm čísel!"

,, Osm sekcí Labyrintu," řekl si Thomas pro sebe. ,, Minho, jaké je pořadí?"

,, Cože?" nechápal Minho.

,, Sekce Labyrintu! Jak se otevírají?"

,, Sedm, jedna, pět, dva, a šest..."

Nestihl to ani doříct, Rmut ho popadl za nohu a stáhl pod sebe. Ještě dřív, než ho stihl Rmut přidat na jeho seznam zabitých Placerů, jsem ho chytila za ruku.

,, Pomozte mi!"

První, kdo zasáhl, byl Jeff. Vrazil do Rmuta oštěp. Rmut vydal hrůzostrašné zasténání, ale pořád na nás útočil. Thomas pomohl Minhovi na nohy.

Kovová paže popadla tentokrát Jeffa a odhodil ho za sebe svému společníkovi.

,, Jeffe!" zakřičel Winston a chtěl se za Jeffem vrhnout, ale Pánvička ho chytl za ruku.

Couvali jsem ještě dál, až jsme se ocitli na konci uličky. ,, Jak je to pořadí?"

,, Šest, čtyři, osm, tři!" Teresa naťukala čísla. ,, Máte to?"

Najednou se stěny začaly uzavírat. Rmutové začali ustupovat, protože věděli, že je stěny rozmáčknou, ale už bylo pozdě.

Se zavřením poslední stěny, poslední Rmut zavřeštěl a zmizel pod těžkým kamenem.

Snažila jsem se popadnout dech. Minho se zasmál a poplácal Thomase po zádech.

Najednou se ozvalo zaskřípání kovu a celé místo upadlo do tmy. Během pár vteřin jsem zaslechla otevírání dveří. Oslnila mě trocha světla.

Několikrát jsem zamrkala. Pomalu jsem pootevřela těžké kovové dveře a opatrně vešla do další chodby. Ostatní mě napodobili a také vešli.

Porozhlédla jsem se okolo sebe – na jednu i na druhou stanu se rozprostírala chodba dlouhá, kam až oko dohlédne.

Nezbývalo nám tedy nic jiného, než si vybrat jednu cestu a tou jít.

Celou dobu jsme šli potichu.

A pak jsme se zastavili u dveří, nad kterými zeleně svítil nápis Výhod.

________________________________________________________________________________

Tak a máme tu předposlední kapitolu! Chtěla bych vám poděkovat, tenhle příběh má totiž teď momentálně přes tisíc přečtení a přes sto hvězdiček, za což jsem neskutečně moc ráda! 

Ještě jednou vám děkuju a uvidíme se zase příště u poslední kapitoly!