Peter

Vysoký muž v zeleném hábitu vstal z lože a mířil si to přímo k nám. Ani si mě nevšiml, mířil přímo ke svému bratrovi. „Thore! Čemu vděčím za tvou návštěvu? Už ses tady neukázal skoro tři týdny." Strejda zaraženě stál na místě a upíral pohled na svého bratra. Neříkal vůbec nic a minuty promlčeného ticha se nepříjemně začaly vléct. Loki se po chvíli přestal dívat na Thora a přešel zpět ke své posteli, na kterou se posadil zády k nám. „Loki? Prosím, promiň mi to. Na Midgardu bylo teď strašně moc práce. Vážně jsem chtěl za tebou přijít dřív. Je mi to moc líto. Můžu to nějak napravit?" Tak sklíčený strejda normálně nebýval. Něco mi tady strašně moc nesedělo, ale nedokázal jsem přijít na to, co. „Kdo to je? Tvůj nový přítel, nebo snad tvoje dítě?" „Pro Odina ne! Je to syn Antoniho Starka a Stevena Rogerse. Je teď členem Avengers a můj kamarád. Nic jiného, slyšíš? Věř mi, říkám pravdu." „To už jsem zkusil a teď trčím v téhle smrduté kopce už tři týdny bez jediné návštěvy skoro o hladu! Jak si myslíš, že mi musí být!" Thor se sesypal k zemi během Lokiho řevu. Teď klečel na zemi a hlavu si složil do dlaní. Takhle jsem ho ještě nikdy neviděl, tak slabého, tak lidského, citlivého. „Loki, já..........nechtěl jsem, mrzí mě to." Napětí, které panovalo v cele bylo až hmatatelné. Zdálo se mi, jako by se celá místnost otřásala v neznámém popudu síly. BUM! KŘÁP! Konferenční stolek i s vázou letěl k zemi a roztříštil se na několik kusů. Nad policí začaly levitovat knihy a polštáře na posteli se nebezpečně vznášely blízko nás. „Tak mluv! Co zdrželo velkého hromovládce na Zemi tak dlouho, že se tady nemohl ukázat?! Byla to snad ta hnědovlasá coura?! Mluv!" „Ne, jen to ne! Pomáhal jsem ostatním s případem! Museli jsme ochránit nějaké město, co se začalo vznášet nad zemí a potom jsem nevím jak dlouho hledal ztracený letoun, ve kterém zmizel Hulk! Říkám pravdu! Prosím!" Od postele vystřelily dva malé okrasné polštáře a proletěly strýcem. S tupou ránou pak narazily do zdi. „Tak ty jsi takový srab, že se sem ani neodvážíš vejít osobně? A to bych ti měl odpustit? Vlez mi na záda." Tmavovlasy se položil do postele a dále si nás nevšímal. Sehnul jsem se pro polštáře a odnesl je na postel. Položil jsem je vedle ležícího boha a vyhoupl se na kraj postele. „Ehm...........já jsem Peter, kdyby něco. Rád tě poznávám." Tmavovlasý na mě stočil nepříjemný pohled. „A co jako? Mě rozhodně nezajímá midgardský kluk dvou buzerantů, kvůli kterým jsem tady zavřený. Ani jsem nevěděl, že je vlastně něco takového u lidí fyzicky možné." Nechápavě jsem na něj koukal, než mi došlo, co mi chtěl vlastně sdělit. „Ale ne. Já nejsem jejich opravdový syn, jen mě adoptovali." Začal jsem se trochu smát a opřel se o roh postele. „Adoptovali? Co to má jako být?" Pousmál jsem se a napřáhl k Lokimu svou slabou paži. „To je, když tě někdo chce vychovávat i přes to, že mu nepatříš. Tak co, už se se mnou dokážeš bavit?" Loki podezřívavě sevřel mou ruku ve své a nepatrně zacukal koutky. „Rád tě poznávám Petere, asi."

Celou tu dobu nás strejda pozoroval z nedalekého křesla, ke kterému se nějak zázračně dostal. Koukal na nás s pootevřenou pusou a viditelných otaznících v očích. „Nechtěli byste mi konečně prozradit, co mezi vámi vlastně je? Už mi to začíná být nepříjemné a ty víš, že potřebuješ můj souhlas, tak to klop." Loki se na bratra zle zamračil. „Tak on to neví? A to jsi jim to chtěl říct jako kdy?! Jak mě chceš odsud dostat pryč, když jim o mě neříkáš pravdu? Co jsi jim pro boha živého nakukal?! Že jsem se polepšil a prosím tady na kolenou, nebo co!" Začal jsem si všímat, že je Loki dost náladový. Předtím takový ale nebýval, tak co se změnilo? Ž e by mu z téhle kobky už začalo šplouchat na maják? „Vlastně něco takového. Bál jsem se, jak by to nesli, tak jsem začal u Petera, protože mu věřím a myslím si, že to pochopí nejlépe ze všech. Omlouvám se, pokud jsem tě tím rozzlobil." Ku podivu nad tím černovlasý bůh jen mávl rukou. „Nerozzlobil, ale zklamal. Myslel jsem si, že vládce blesku je menší srab." Nad tím jsem se já i Loki rozesmáli. Ten pohled na zmateného Thora mi jen přidával smíchu. Začal jsem se v křeči svíjet na posteli a hlasitě se smál. Když jsem se jakž takž uklidnil, setřel jsem si slzy z očí. „Tak povídejte, nebo se fakt naštvu a ty budeš moct zapomenout na mou podporu." „Fajn." Rezignoval strejda a přitáhl si stoličku blíž k sobě, aby si na ni mohl dát nohy. „Ale slib, že si to necháš vysvětlit a nebudeš vyšilovat." „Slibuju." Šibalsky jsem mrknul na usmívajícího se Lokiho a pak se upřeně zaposlouchal do vyprávění.

Tak jsem se rozhodla vydat další z kapitol. Snad se líbila. Trochu se mi do toho dostaly ostatní shipy, tak snad nevadí. Budu ráda za komentáře i hvězdičky!

Vaše Tiranis!