Peter

Sledoval jsem, jak vešel Wade dovnitř. Hned za ním došel i Steve, který vypadal normálně, ale jelikož ho dobře znám, tak jsem si všimnul rudých konců uší a křečovitého postavení. Museli se mezi sebou dost nehezky chytnout. „Takže...........promluvil jsem s Peterem a myslím, že s tím nic neuděláš zlato." „A-alo to nejde! Je to náš malý chlapeček! Nemůžu ho nechat...........no TOMUHLE!" Steve ukázal na Wadea, než si složil hlavu do dlaní. „Steve, lásko sedni si, ano?" Kývl a sedl si naproti mně. Probodával mě pohledem. Wade stál úplně v rohu místnosti, skoro až splýval se stěnou. „Co se tady děje?" Chtěl už jsem to vědět, ale byl jsem hodně rád, že se na to zeptal Pool první. Tony si nahlas povzdechnul a tačal chodit po místnosti sem a tam. „Jestli se nepletu, tak jste mutant, je to tak pane Wilsone?" Na to jsme oba přikývli. „No a Pete, ty jsi taky zmutoval po tom pavoučím kousnutí." Zase jsem kývnul. „Takže jste oba mutanti." Další kývnutí. „Kam tohle vede? Nechceš mi to říct rovnou?" Podíval jsem se na tátu, jakože nejsem malé dítě, ale on jen zakroutil hlavou. „Znova, oba jste mutanti. Pane Wilsone, zajímal jste se někdy o mutantská pravidla, život a tak?" „Ne, měl bych?" „Tak nějak ano. A Petere, hádám, že tys o tom dobrovolně taky nic nečetl." Zakroutil jsem hlavou.......už zase. Nějak se mi nelíbí, kam to míří. „Tak, abych to zkrátil. Vaše buňky jsou silně reaktivní a čilejší, než klasické lidské. Mutace z vás dělá abnormální případy. A s tím souvisí i jistá forma života, se kterou je klasicky každé malé dítě na Xavierově škole seznámeno, ovšem vy jste tam ani jeden nestudovali." „Můžu něco namítnout?" Všichni jsme se koukli na Wadea, který se stále vpíjel do zdi. „No?" „Jestli mě chcete poučovat, že nejsem hrdina a nechovám se tak, pak je mi líto, ale neprošel jsem konkurzem do X-manů. Ze mě mít superhrdinu nebudete a Peter o tom ví." „To jsem říct nechtěl, ale díky za.............upozornění." Steve na židli zaskučel a stáhnul si nohy k tělu. „Přejdi to rychle, nebo se zblázním. Peter má stejně právo to vědět." „Jestli je ti tok nepříjemné, pak můžeš jít do obýváku zlato, nedržím-„ „Ne, chci, aby si nesli následky a osobně si na to dohlídnu." „Tak, Wade, vy jistě víte kdo je Megasonic a Jukio. Jsou to partnerky, nerozlučné partnerky. Je strašně důležité, aby byla vaše volba správná, což jste ovšem vy nevěděli, tak jen doufejme, že opravdu byla. Když se totiž spojí dva mutanti, začnou tvořit jakýsi pomyslný spojitý komplex." „Nechápu." Zmateně jsem se díval na ztrápeného Steva, zarmouceného Tonyho a zaskočeného Wadea. „Vy......jste mezi sebou uzavřeli něco jako neoficiální nezrušitelné manželství. Jsou to taková neviditelná pouta, co vás drží pospolu. Neznám přesně všechny věci, jak to celé funguje, jelikož jsem to nikdy vědět nepotřeboval. Co je ale jisté je, že teď, ať už chceme nebo ne, patří tenhle..............Wade do naší rodiny." Celý svět se mi protočil. „COŽE?!" Oba jsme to vykřikli najednou. Wade vystartoval od stěny a chytl mě do pevného objetí, pak objal i Tonyho a Steva, který vypadal, že ho snad zabije. „Tak to je paráda! Petey!" Sevřel mě v objetí a začal se se mnou točit dokola. „P-počkat. To znamená, že.......že jsem teď jakože nějak oslabený, nebo naopak silnější, nebo jak to funguje? Budu mít Wadeovy schopnosti, nebo on moje? A jak se s tím mám vlastně vypořádat? Proč jsem ti to sakra neřekli dřív?! Já nevím, jestli jsem si vybral dobře. Miluju ho! Vážně tě miluju Wade, ale co když to bylo uspěchané? Už se to nedá zrušit. Co když tě omrzím, nebo co když jeden z nás umře? A-„ „Petere stop! Brzdi chlapče. My nic moc nevíme. Můžeme, můžeme zajet za profesorem, ten ti jistě na vše odpoví. A vy Wade......................můžete ještě na slovíčko?" Tony si odchytnul mého partnera a odtáhnul ho na chodbu. Steve se zvedl ze židle a přitáhnul si mě k sobě do objetí. „Měli jsme ti to říct dřív, ale doufali jsme, že nikdy nikoho jako jsi ty nepotkáš." „Mě to ale nemrzí, jen bych byl možná opatrnější. Já...........vážně ho mám rád." „Doufej, že on tebe taky. Přetrhané svazky bolí nejvíc."

Tak jsem se pokusila zase něco vyplodit. vaše komentáře mě neskutečně podpořily a motivovaly. Možná bych měla dělat tak dlouhé pauzy častěji, pak mi totiž píšete víc. No, to ještě uvidím, nicméně mě zajímá váš názor na tuhle kapitolu. Zapracovala jsem a i když mám psát zítra ze tří předmětů, raději jsem vám napsala tři kapitolky dopředu. Doufám, že to půjde vydat. Thorki příběh se mi totiž porouchal a nejde s ním nic dělat. Modlím se, aby se ta závada co nejdřív odstranila a já mohla dozveřejňovat hotový příběh. Takhle mě to jenom demotivuje a štve. Dejte hvězdičku a napište komentík!

Vaše Tiranis!