Peter

Blížil se večer a já byl čím dál nervóznější. Co na něj řeknou a jak tohle mám vůbec sdělit Wadeovi? A mám po něm chtít, aby něco předstíral? Kouknul jsem na hodiny. Bylo za deset sedm. Musím dolů do haly a alespoň trochu ho připravit na ten výslech. Netuším, jak to vlastně všechno dopadne, ale hádám, že moc dobře ne. Pool se určitě prokecne, něco se pokazí nebo ho rovnou budou chtít uškvařit na popel. Doběhl jsem k výtahu a sjel až dolů. Nemusel jsem ani čekat. Ve stejnou chvíli, co jsem dojel dolů se otevřely dveře a vstoupil hnědoočko ve celé své „kráse". „Ahoj Petey! Šel jsi mi naproti?" Přitáhnul si mě k sobě a políbil do vlasů. Zasmál jsem se a omotal mu ruce kolem pasu. Najednou se všechno zdálo o hodně jednodušší. Zvláštní, jak vás dokáže milovaná osoba podpořit. „Wade, tátové étě chtějí poznat, ale neví naprosto nic. Neví, kdo jsi ani jak to mezi námi teď je, jen to, že jsem u tebe přespal ty dva poslední dny. Prosím hraj to se mnou. Oni mě zabijou, když to zjistí!" Wade se na mě zmateně podíval. „Chceš mě představit vašim, ale nemají vědět, že spolu chodíme?" „Chodíme?.................To zní hezky. Ty to tak bereš?" „A jak bych to měl brát jinak? Nechci se o tebe s nikým dělit a pořád toužím být ti na blízku. Nazval bych to i jinak, ale chození zní prozatím nejlépe." Usmál se, tak strašně hezky se usmál a políbil mě na tvář. „I tak jim to prosím neříkej." Nakonec neochotně kývnul. Vtlačil jsem ho do výtahu a zmáčknul tlačítko. Cestou nahoru jsem přemýšlel. Hodně přemýšlel. Celé to jde strašně rychle. Ani jsem si pořádně neuvědomil, že jsem gay a už mám přítele a vztah? Pool se s tím teda rozhodně nemaže. Doufám jen, že tak rychle mě nebude chtít cpát i do svatby. Nad tím jsem se musel zasmát. Jen ta představa vypadala nehorázně vtipně. CINK. A jsme nahoře. „Díky Wade."

„Tati? Tati? Jste tady?" Vešel jsem do obýváku a rozhlížel se do stran. „Jsme v jídelně!" Steve volal zpoza rohu. Naznačil jsem Wadeovi, ať počká na místě a rozešel se pro ty dva. Oba seděli u stolu a probírali se hromadou papírů. „Ty zprávy mě jednou zabijou. Ještě, že je nemusím všechny pročítat, jen je seřadit." „To máš tak, když nás je na misi asi dvacet a seš tam víc jak jeden den. Nakupí se to." „Ahojte. Chtěli jste poznat Wadea, tak já jen že čeká v obýváku." Oba nechali práci prací a rychle se postavili ze židlí. Tak to bude ještě zajímavé. Odvedl jsem je do obýváku a zarazil se ve dveřích. Wade měl na hlavě kuklu Deadpoola, což mi vlastně přišlo možná i lepší, než kdyby ho viděli bez ní, ale co mě vylekalo, nebyla kukla. Bylo to Wadeovo jednání. Stál u komody se spoustou věcí a prohlížel si naše fotky. Ty fotky, na kterých člověk vypadá strašně debilně, zvlášť pokud jste já. „Ehm! Zdravím! Já jsem Stark, peterův otec a vy pane musíte být Wade." Asi šlo vidět, že byli oba zaskočení jak stářím, tak vyzáží mého kamaráda. ůAch ano a já jsem jeho druhý otec. Říkejte mi Steve." „Už chápu, že ses nebál jít tam s kostýmem. Tenhle pajácek je taky nějaký hrdina, kterého ještě neznáme?" Tony vypadal nanejvýš pobaveně vzhledem Poola i šokovaným výrazem Steva. „No, ne tak docela. Wade, tohle jsou naši. Tati, tati, tohle je Wade." „Těší mě. Wade Wilson." Pool napřáhl k oboum ruku a potřásl si s nimi rukou. „Pevný stisk, to je dobré znamení. Povězte Wade, čím se živíte? Ten kostým to asi nebude." Steve vypadal zvědavě a hned se taky musel optat. „Ehm, jsem v ochrance." „Koho chráníte?" nastala chvíle ticha. „Jednoho vědce. Francis Freeman." Musím mu uznat, že lhát umí. Nejde to na něm vůbec poznat. „Zajímavé. Pojďte se posadit. Dáte si něco k pití?" „Jen vodu, děkuji." Sedl jsem si hned vedle Wadea na pohovku a doufal, že ho nebudou vyslýchat dlouho. „Prosím. A nestyďte se. Když ani my nemáme masky, vy se taky nemusíte kuklit. Vaše identita je u Avengers v bezpečí." Steve se usmál a sedl si naproti nám vedle stále zadumaného Tonyho. „Věřte, že budete raději, když si ji nechám." „Nesmysl. Buďte tady jako doma." Podíval se na mě. Co teď? Nevím ,jestli bude lepší si ji nechat. Nakonec jsem jen pohodil rameny a kývnul. Steve by se stejně nenechal odbýt. Pool si sáhnul dozadu na suchý zip a stáhnul kuklu dolů. Oba páry očí málem vyskočily z důlků. „Ehm........no vidíte. Ani to nebolelo." Steve se snažil zachránit situaci, ale moc se mu to nepovedlo. Praštil jsem se do čela a ukázal jim, ať už raději nemluví. Bože doufám, že to skončí rychle.

Tak kapitola plná divné a napsaté atmosféry. Moc se mi nepovedla, ale bylo tam alespoň trochu toho cukrování na začátku. Tak ti dva spolu chodí! Nebo spíš to bylo Peterovi oznámeno, ale i tak! Snad se kapča líbila a dáte hvězdičku nebo koment!

Vaše Tiranis!