Peter

„Už vážně musím jít. Víš dobře, že Karen mě už několikrát upozorňovala, že se Avengers vrací do věže." Nechtělo se mi odejít, vážně ne. Dva dny ve Wadeově bytě byly dokonalé. Skoro jsem se ani nedostal z ložnice. Byl jsem tady jako ten nejcennější poklad a Wade drak, jež si hlídá svou kořist. „Buď opatrnej Spidey a nezapomeň, že dneska večer budu čekat pod věží." Políbil mě na líčko a pak už jsem zdrhal, jak nejrychleji jsem dokázal zpět do věže.

„Vítej Petere." „Ahoj Friday. Už jsou tady?" „Právědorazili do garáží." Výtahem jsem se dostal do společného patra ve chvíli, kdyse ozval zvonek ze spodu. Sednul jsem si na gauč a dělal, jako že jsem tady bylcelou dobu. Počkal jsem, až vyjedou i ostatní nahoru a pak jsem se nenuceněohlédl přes rameno. „To už jste zpátky? Rád vás vidím." Usmál jsem se a dělal,že si čtu na mobilu něco hrozně zajímavého. Někteří odešli do svých pokojů,někteří do kuchyně nebo koupelen a pár z nich zůstalo na gauči vedle mě.Konkrétně tady byli oba tátové, tetička Nat, strýček Clint, Thor, Bruce a Lokia taky teta Nebula. „Ahojte lidi! Vypadáte nějak zničeně." Zasmáli se a dálnic. To nevypadá vůbec dobře. Už jen to, že jsou tady zrovna oni vypadalo nějakpodezřele. „Tak jak jste se-„ „Teď se tě na něco zeptám a ty mi popravděodpovíš, jasné?" Tony vypadal strašně přísně. Podíval jsem se na kapitána,který nebyl o nic méně zamračený a tak jsem raději jen přikývnul. „Fajn. Tak mipověz, proč mě Friday celou misi bombarduje upozorněním o tom, že jsi opustilvěž a dva dny se nevracíš domů!" „Nemám tušení, o čem mluvíš." Až jsem seleknul, jak na mě vyjel druhý z otců. „Táta ti snad řekl, abys nelhal!"Polknul jsem a obrátil se znovu na bruneta. „Já ale opravdu nevím, o co jde."„Nevíš?! Tak on neví!" Natasha si rozezleně přehodila nohu přes nohu a založilasi ruce na hrudi. „Pak nám tedy určitě rád povíš, co jsi celou dobu ve věžidělal." Thor vypadal klidně, což mě trochu uklidnilo. „Četl jsem si, zpravovaloblek, však to znáte." Thor se zamračil a koukl na svého přítele, i kdyžvlastně nikdo ještě neví, že je to jeho přítel. „Víš Petere, že bohu lži aneplechy bys lhát neměl?" Loki se nebezpečně podíval přímo na mě a já mělv tu chvíli vážně strach. „J-já ale-„ „Ježíši Marija Petere. Všichni tadyvíme, že jsi doma nebyl, tak nám řekni, co jsi dělal." Clint se na měpovzbudivě usmál a mrknul. Nechápal jsem, proč je na mě hodný, když jsem jimočividně nadělal starosti, ale byl jsem za to rád. „Měl bys to vyklopit rychlečlověče. Anthony se Stevenem se málem zbláznili už po první správě. Málemohrozili celou akci jen kvůli tobě." Nebula byla neutrální, jako pokaždé.Nebylo to nic příjemného, ale ani tonebylo tak špatné, jako naštvané výrazy ostatních. Začínal jsem se cítitopravdu hrozně. Ohrozil jsem celou svou rodinu, protože jsem nedal nijak vědět.Do očí mi vhrkly slzy. „Je mi to vážně líto. Byl jsem u kamaráda a přespal uněj. Nechtěl jsem tady být sám a taky jsem byl na vás naštvaný, že jste měnevzali s sebou. Omlouvám se. Strašně mě to mrzí." Začal jsem úplně brečeta složil si hlavu do dlaní. Těsně vedle mě se prohnula sedačka o objaly mě dvěpaže. Vzhlédl jsem k jedinému člověku, který zatím neřekl ani slovo. Brucese na mě usmál a silně mě stisknul v objetí. Vděčně jsem se do něj opřel.„Omlouvám se, vážně. Nevěděl jsem, co to způsobím, když na pár dní odejdu." Obětety, strejda Clint, Bruce, Thor i Loki jen mávli rukou. Usmáli se a odešli sikaždý po svých. Asi ani nebyli tak naštvaní, jak vypadali, zato tátové svůjvýraz nezjemnili ani o píď. „Čip v tvojem obleku hlásil souřadnice, kamnikdy nechodíš. Cos proboha dělal na tak nebezpečném místě!" „Byl jsem zakamarádem. Vážně." „Kdo to teda je?" Steve přeci jen alespoň trochu ubral nasvém rozzuřeném výrazu a hodlal mi uvěřit. „Wade. Už jsem vám o něm říkal.Pomohl mi tenkrát, jak jsem dlouho nebyl doma a vážně jsme se skamarádili."„Aha a proto ví, že jsi Spiderman?! Petere nedělej ze mě debila! Tak neopatrnýbys nebyl ani ty." „Vážně je to Wade. Dneska jsme měli jít spolu ven. Dojdu vámho představit, vážně! Přísahám, že říkám pravdu!" Dobže, zas tak úplně topravda není. Dost podstatnou část jsem vynechal o celé téhle návštěvě a ani oWadeovi jsem jim pravdu neřekl, ale ani jsem nelhal. „Pak tedy budeme počítats tím, že se večer ukáže." „V sedm tady bude."

Ahojky! Tak jsem se konečně dostala k internetu. Mám pro vás další dílek! Jak se líbí? Budu ráda, pokud dáte vědět.

Vaše Tiranis!