Peter

V pokoji jsem zabalil do tašky staré hračky, plyšáky a hry se kterými si už dávno nehraju. Bylo toho opravdu hodně a vlastně jsem si alespoň pročistil pokoj. „Loki? Thore? Jste doma?" Zaklepal jsem na dveře od výtahu a vstoupil na jejich patro. „Petere!" Přihnal se ke mně Thor s obličejem od fixů. „Rád tě vidím kluku. Už je ti dobře?" „Jo. Donesl jsem něco na hraní, ať tě nezamordujou." Oba jsme se zasmáli a já si to zamířil dál do bytu. „Ahoj Petere. Přišel jsi na návštěvu?" Loki seděl u malého stolečku na zemi a vyčesával chlupy velkému vlkovi. „Tak nějak. Máte se?" Než jsem dostal odpověď, zakrylo mi cosi oči zezadu. Hned jsem pochopil, že mám hádat, kdo to je. Ne že bych musel, jelikož slo přes kostnatou dlaň vidět, ale hrál jsem hloupého. „Slepnir? Jormungand? Hel?" Na potřetí se holčička rozesmála a sundala své ruce z mého obličeje. „Ahoj! Přišel sis s námi hrát?" „Jasně. Donesl jsem hračky." Postavil jsem na zem tašku přetékající blbostma. Byly tam všemožné postavičky, auta, stavebnice, pastelky a papíry, stolní i venkovní hry, plyšáci a fotbalový míč. Děti se na tašku sesypaly a já se tak mohl jít přivítat s Lokim. „Děkuju. Budou z toho nadšené. Thor už přestával mít nápady, jak je zabavit a tady kouzlit nemůžu, alespoň ne hodně." Objali jsme se na přivítanou a dali se do příjemné konverzace. Nakonec jsme šli s dětmi nacvičovat představení pro své tatínky. Hel hrála růženku, já byl její rytíř ve zlaté zbroji a Jormungand byl zlá sudička. Slephnir byl můj oddaný oř se kterým jsem se dobil do zakletého zámku a Fenri byl Králem říše, jež mi dal princeznu za ženu. Kostýmy jsme naimrovizovali z mého staršího oblečení a pár kousků zbroje od Thora a Lokiho. Šaty jsem ukradl Nat ze skříně a růže na zámek jsem nanosil z Clintova pokoje trofejí z pouťí. Představení bylo velkolepé a Loki na konci plakal dojetím. Thor se jen usmíval a držel si svého partnera blízko u sebe. Bouřlivý potlesk musel jít slyšet až do nejvrchnějšího patra. „Jste tak šikovní. Bylo to nádherné." Loki pořád dokola objímal své děti a hladil a drbal je po těle.

„CO TO SAKRA JE?!" Všichni jsme se vyděšeně otočili za hlasem přicházejícím od chodby. Děti se schovaly se výhružně stojícího Lokiho v obranné pozici a Thor je chránil z opačné strany. „T-tati? Co tady děláte?" Na Tonym se v mžiku objevil oblek a Steve si musel poradit jen tak, jak byl, jelikož jeho štít zatím lítat neuměl. „Nechte toho, dost!" „Co je to sakra za věci?! Co dělají v mém domě?! TAK BUDE TO!!!" Vyděšený z toho, že by jim mohli ublížit, jsem je během mžiku svázal pavučinou a přikázal Friday, aby vypnula zbroj. „Tati klid. Všechno vysvětlíme, jen se uklidni." „Co jsou ty zrůdy zač?! To už Loki zase útočí na zem, nebo co?!" „Nejsou to zrůdy ty jeden imbecile!" Teď to byl Thor i Loki zároveň, kdo zakročili. Stále ve třehu, ale lehce klidnější chránili čtyři malé bytosti za sebou. „Ten kůň má osm nohou?" Steve se na mě zmateně podíval. „Jo, Slephnir má osm nohou. No a co? To je kvůli tomu jako špatný, nebo co?" Steve zakroutil hlavou a dál hypnotizoval děti pohledem. „Tak vysvětlí mi to někdo sakra?!" „Zlato slovník." „Jo, tak já se toho asi ujmu." Podíval jsem se na všechny přítomné a když nikdo nic nenamítal, tak jsem začal mluvit. „Tohle jsou Slephnir, Jormungand, Fenri a Hel. Jsou to Lokiho děti a jsou opravdu moc hodné. To proto chtěl Loki čtyři pokoje, aby mohl mít své děti v bezpečí u sebe. Než začneš křičet tati, zamysli se nad tím. Jsou to jen děti. Nemůžou za nic a uvidíš, že si je oblíbíš." „Vždyť jsou to zvířata!" „Tony stačí! Co když ti rozumí? Bude jim to líto." „COŽE?! Tak ty se jich zastáváš? Tys je neviděl, nebo co?" Povedlo se mu se vyprostit z pavučiny a stál teď přímo proti mně a koukal na obraz za mnou. „Tony klid. Peter má pravdu. Není hezké, že Loki myslí na své děti? Ty bys neudělal to samé pro Petera?" To ho dostalo. Sklidnil se a pojal mnohem vstřícnější postoj. „Pardon pane, ale co to máte na sobě?" Hel promluvila svým skřípavě mrtvolným hlasem na Tonyho v obleku." Ten se tak vyděsil, že skočil Stevovi kolem krku. „Bože ta je děsivá. Kdes k tomuhle prosimtě přišel?" Steve ze sebe Tonyho sundal a opatrně si klekl před malou kostnatou holčičku. „Ahoj, já jsem Steve a ten strašpytel támhle je Tony. Nemusíte se nás bát. Můj manžel má na sobě oblek, díky kterému umí lítat, proto vypadá tak zvláštně. A jak se jmenujete vy? N2jak jsem si to nezapamatoval." Hel se usmála a vzala Steva svou kostnatou rukou za paži a vedla je blíž ostatním. „Já jsem Hel a tohle je můj nejstarší bráška Jormungand. To je Fenri a ten nejmenší je Slephnir." Hel ukazovala na jednotlivé děti a vyjmenovávala je. Steve se s nimi mile bavil a nakonec si je podle mě i zamiloval. Tony byl oproti němu dost odtažitý, ale nakonec se přeci jen nechal přemluvit. Oba dva prvně vyděsilo, že všichni umí mluvit, ale nakonec i to překousli a při večerním odchodu spolu se mnou slíbili, že se zítra ještě zastaví.

Tak jsem zpátky! Jak se vám líbila kapitola? No není to hezká idilická rodinná chvíle? Mě se teda vážně líbí, je taková sladká. Budu ráda za komenty a hvězdičky!

Vaše Tiranis!