Peter

Dusil jsem se kouřem, který rychle mizel. „Co to sakra bylo?!" „Už jsou tady. Petere, rád bych ti představil své tři děti: Ferniho, Jormunganda a Hel." S trochu vyděšeným, ale hlavně zaskočeným výrazem jsem si prohlížel tři bytosti. Byl tady obrovitý děsivý vlk, který ale uměl mluvit, stejně jako dlouhý had se zlatozelenými šupinami. Poslední byla dívka v mém věku, ale od půlky těla byla spíše kostrou, na které viselo trochu kůže a jedno oko měla rudé jako rubín. S otevřenou pusou jsem natáhl před sebe rozklepanou pravačku. „T-těší mě. Já jsem Peter." Potřásl jsem si s packou, kostnatou rukou i ocasem, než jsem se zmateně otočil na boha falše. „To si ze mě děláš srandu?! Proč jsi mi neřekl, že máš děti?! A rovnou tři!" „Nemám tři děti, ale čtyři. Kde je Sleipnir?" Za mými zády se ozval mrazivě děsivý ale podivně přívětivý hlas. „Dorazí za chvíli, ještě něco zařizoval." Tentokrát jsem se podíval na Thora a neverbálně mu naznačil, že netuším, kdo to je. „To je Lokiho syn. Kůň s osmi nohami. No nejsou všichni rozkošní?" Netuším, jestli jsou rozkošní, ale jde z nich celkem strach. Obvzlášť pak z oné dívky a velkého vlka. „Asi ano? Netuším, jelikož je neznám Thore. Vidím je prvních pět minut." Sedl jsem si raději na zem ke stolku a počkal, až se rodina přivítá mezi sebou. To, že je Loki dobrák jsem věděl, ale tak mile se chovat jsem ho ještě nikdy neviděl. Tisk si své děti k hrudi a z očí mu kanuly slzy štěstí ze shledání po tak dlouhé době. Klečel na zemi a zatímco se kolem něj proplétal dlouhý had, objímal svou malou dcerku a drbal vlka mezi ušima. Byl to neskutečný pohled. „Tati? Tohle je teď náš domov?" „Je zlatíčko. Všichni jste tady v bezpečí, ale beze mě nevycházejte z pokojů, ano?" „Ano." Jen co se odlepili od svého otce, obdařili silným stiskem i strýčka Thora. Ten je se smíchem a šťastným úsměvem zvedl všechny do vzduchu a točil s nimi, jako na odstředivce. Po dlouhém vítáni si sedli ke mně a povídali jsme si. Dozvěděl jsem se toho strašně moc jak o Lokiho dětech, tak i o obou bozích. Nakonec jsem se však musel rozloučit, jelikož jsem musel s otci vařit večeři, jak jsem slíbil. „Tak zase zítra? Mohl bych se zastavit s nějakou hrou, aby se tady nenudili." „Byl bys moc hodný Petere. Sice mají kde bydlet a podařilo se mi sehnat několik věcí, jež jim patřily, ale v tom spěchu se nedalo pobrat všechno. Ani knihy zde nemám, tak si budou muset vystačit sami se sebou a Thorem." Usmál jsem se a před odchodem ještě všechny pozdravil a objal. Myslím, že si s nimi budu rozumět, jsou vlastně fajn!

„Kde jsi tak dlouho? Hledáme tě s tátou celý večer." „Byl jsem u Lokiho a Thora. Trochu jsem se zdržel. „Celý den?" „Jasně! Bylo si o čem povídat!" Usmál jsem se a raději se vydal do kuchyně. „Tak na co máte chuť, ať vím, co kuchtit?" „No, jen ne vajíčka a slaninu." Tony se rozesmál a pak zaskučel, když ho Steve bouchl do ramene. „Tak si můžeš vařit sám, když se ti to nelíbí." „Tak promiň lásko. J8 přece tvoje vajíčka miluju." Zaculil jsem se nad tím, jak byli ti dva roztomilí a pak se vrátil zpět k tématu. „Tak alespoň nějaký nápad? Zeleninu? Maso? Sladké? Luštěniny?" „Myslím, že to necháme na tobě, jen zadávej úkoly." Steve se usmál a zavázal si svou zástěru s potiskem svého štítu, co ode mě dostal před třemi lety pod stromeček. „V tom případě si vem desku a nožík. Budeš krájet. Tati, ty si sem sedni a oloupej mi dvě cibule a hlavičku česneku, ano?" Podal jsem každému, co má krájet a loupat, než jsem se dal do přípravy sýrů. Rozkrojil jsem je a nacpal trochou šunky, než jsem je obalil, aby držely u sebe. Na pánvičce jsem je nechal smažit a převzal si od Tonyho česnek a od Steva nakrájenou zeleninu. Česnek jsem nechal na oleji trochu osmahnout s cibulí a pak do hrnce přidal zeleninu a zalil to trochou mléka. Ke konci jsem pak přidal pár lžic hořčice pro lepší chuť a na talíře tak naložil Zeleninovou majdu se smaženým sýrem. Každý talíř pak obdržel ještě kousek chleba. „Je hotovo!" „Tak rychle? A Máš tam všechno?" Tony tomu nějak nechtěl věřit. „Jo, to je všechno. Se zeleninou se dělá jednoduše a vždycky je to dobré, jen uvidíš." To že pak vylízal talíř, mě jen utvrdilo v tom, že takhle bychom měli vařit častěji. Třeba naučím tatíky i vařit! To by bylo super!

Tam, tam, tam! A je to  tady! Kdo to čekal? Snad jsem vás moc nezklamala, že jsou to jen děti a nebojte, vím, že Loki má dětí víc, ovšem tady ne. Jako shiper thorki prostě neuznávám jeho ženu, ani Thorovu Jane. Jinak doufám, že se kapitola líbila a do budoucna se můžete ještě hodně těšit na Lokiho malé caparty! Dejte kapče hvězdičku a napište komentářek!

Vaše Tiranis!