Loki

„Kapitáne, Pane Starku, čemu vděčím za takovou drahocennou návštěvu?" Naučeným úsměvem jsem je přivítal a vybídl je, aby se posadili do křesel u kulatého konferenčního stolku. „Přišli jsme sem, abychom probrali pracovní záležitost. Ta novinka se k tobě jistě také dostala." „To ano, jen jsem vás tady nečekal osobně." Posadil jsem se naproti nim vedle Petera na delší kanape a položil si dlaně do klína. „Nebudeme asi chodit kolem horké kaše. Co po mě přesně chcete?" Stark si posměšně odfrkl. „Ani kávu nenabídneš? Kam spěcháš prosím tě?" „Kávu nenabízím, jelikož ji nemám odkud vytáhnout. Nejsem kouzelník s bezedným kloboukem, já mám jisté prostředky, za ně se posouvat nedokážu." Nahodil jsem kamennou masku a zapřel se do opěradla. „Pak tedy není, čím se zdržovat. S mým manželem jsme se přišli dohodnout, ne se prát. Že ano Tony?!" Pobaveně jsem sledoval, jak si kapitán usměrňuje svého miláčka. „No jo." Kývl jsem a začal naslouchat, co vlastně přišli řešit. „Ty se odsud chceš dostat a Thor ti zařídil, že můžeš k Avengerům. Mě by ale zajímalo, jestli to myslíš vážně. Neohrozím znovu New York jen proto, že si nějaký bůh rozmyslí svůj předešlý slib." „Bojíš se, že to všechno jenom hraju, co? Nechceš chránit město, ale svoji rodinu, to chápu. Pak tedy věř, že ani já nejsem necita a pokud svému bratrovi něco slíbím, myslím to vážně. Mám vůči němu jisté závazky, které bych neporušil." Blondýn kývl hlavou a usmál se na malého kluka vedle mě. Šlo vidět, že se mu značně ulevilo. „Co z toho budeme mít my, když to přijmeme?" Podíval jsem se lehce zmateně na bruneta v křesle. „Chceš snad kompenzaci za tvou dobrotu?" „Stačil by třeba podpis na nějaké listině. Nechce se mi věřit, že by ses změnil tak moc, že bys spolupracoval bez problémů se svými nepřáteli." Zle jsem se zamračil a promnul si ruce, do kterých mi začala proudit magie. „Mým jediným nepřítelem je Thanos. Byl jsem pod kletbou, když jsem útočil na New York. S nepřáteli zásadně nespolupracuji." Uzemnil jsem ho, šlo to vidět. Že by nevěděli o tom kouzlu? To se mi nechce věřit. Kývl a podíval se na Steva. „Ovšem ani já nejdu zcela bez podmínek." Všichni tři se na mě nechápavě podívali. Jen jsem mykl rameny směrem k Peterovi, než jsem se znovu zaměřil na ty dva. „Chci mít jistotu, že mě nezavřete do jiné kobky, jako je tahle. Chci mít volnost a chci pokoj, vlastně potřebuju minimálně čtyři pokoje." „Čtyři?! To jsi jako spadl na hlavu?! Nebudu ti dávat čtyři pokoje, když v nich budeš sám! To bych ti rovnou mohl nechat celé patro!" Tony se zřejmě čertil, ale já ty pokoje potřebuju, bez nich se nehnu. „Mám své důvody, ale proti celému patru taky nic nemám. Kde vůbec bydlí můj bratr?" Kapitán zklidnil svého manžela a usmál se. „Thor má dva pokoje, ale ten si je u nás již stihl odsloužit. Ty máš naopak spíš resty za pobořené hlavní město." Ignoroval jsem tu poslední poznámku a ptal se dál. „A kolik pokojů je na jednom patře?" „Jak na kterém. Jedno prázdnější, kde bys byl ty, má osm pokojů." „Pak tedy Thora přestěhujte vedle mě a nechte nás na jednom patře. Nechce se mi věřit, že byste snad s místem strádali. Mohl jsem se sám přesvědčit, že takové slovo v té věži neexistuje." „To ovšem neznamená, že ti nechám celý patro!" „Jen čtyři pokoje, ten zbytek bude bratra. Bez nich se nehnu. Potřebuji je." Stark skřípěl zuby a zatínal pěsti. Kapitán ale začínal cosi tušit, jelikož se jeho výraz změnil. „Na co je vlastně potřebuješ?" „To nesmím říct, alespoň prozatím. Můžete však věřit, že to není nic nebezpečného, čím bych někomu ublížil." „Bez vysvětlení žádné nedostaneš." „Já myslím, že je nedostane tak jako tak. Začíná mě srát. Asi ho tu nechám zdechnout." „Tati!" „Anthony!" „Co je?! Doslova si o to říká! A ještě si klade podmínky! Měl by být vděčný, že ho odsud chceme dostat!" Pozoroval jsem, jak se ti tři hádají, a napadl mě plán, jak si svůj osobní prostor zajistit. „Když vám podepíšu nějaký ten papír, tak mi ty pokoje dáte?" „Cože?! Ty bys to fakt podepsal?" „Záleží na tom, co by v těch smlouvách bylo, ale nejspíš ano. Je to pro mě důležité." Podíval jsem se na nechápajícího, ale povzbuzujícího chlapce. Byl jsem rád, že alespoň s někým budu rozhodně vycházet. „Petere vstávej, jdeme domů." Tony zvedl mladého pavouka ze sedačky, než se na mě otočil. „Pošlu sem Thora, ty papíry ti předá. Pokud to podepíšeš, pak počítej s novým domovem. Prozatím nashle." Kývl jsem a máchnutím ruky nechal oba zmizet. „Bude se mi stýskat Loki. Uvidíme se brzy." Zase mě to malé stvoření objalo, než zmizelo za nepropustnou stěnou. Budu mu chybět? Musel jsem se pousmát. Něco mě zahřálo u srdce. Přeci to možná jen nebude tak špatné.

Ahoj, tak jsem tady po dlouhé době zpět s jednou podivnou kapitolou. Kdo z vás uhádne, proč chce Loki čtyři pokoje? Budu ráda za komenty a doufám, že se vám kapča líbila! Pokud jo, pak dejte hvězdičku!

Vaše Tiranis!