22. Zelený rarach

Tony

Jakmile se za tím hromotlukem zavřely dveře, vjel jsem si rukama do vlasů. „Přece na to nemůžeme kývnout?" „Ale když nad tím zauvažuješ, co by se vlastně mohlo stát?" Jako bych najednou Steva nepoznával. Co by se jako mohlo stát?! „Tak třeba by ten zelený rarach vypálil díru do domu?! Nebo rozpoutal třetí světovou?! Ne ne ne ne ne! Já svého syny nikdy nepustím do jeho dosahu! Je až moc nebezpečný, než abych spal s klidným srdcem, že nám ho po noci nezajde zaškrtit." Střetl jsem se s tmavě modrými duhovkami. Steve se na mě upřeně díval a držel mé ruce v těch svých. Vypadal až příliš klidně na to, že před ním leží tak velká volba. „Já to všechno chápu zlato, ale jak Peter sám řekl, tak jsme ho stejně nezadrželi. Vždyť už se s Lokim viděl. Chtě nechtě to může udělat prakticky kdykoli znovu, navíc...........jde mu o život Tony. Copak nemáme být ti dobří, co životy zachraňují?" „Chceš mi snad říct, že stojíš proti mně?" Do očí se mi nahrnuly slzy. Vytrhl jsem se ze sevření a odšoupnul se co nejdál to jen šlo. „Jistě že ne miláčku. Kamkoli půjdeš, pak budu na tvojí straně, jen.........měli bychom si to řádně promyslet. Třeba i s Peterem. Přeci jen Lokiho viděl a strávil s ním nějaký čas, tak by tedy mohl dodat jiné argumenty." Neochotně jsem musel přiznat, že v něčem má Steve pravdu. Rozhodně nechci být zodpovědný za něčí promrhaný život, ale musí to být zrovna bůh falše? To si Thor nemohl vybrat třeba nějaké mluvící zvíře, nebo jiné potvory, co se na Asgardu určitě vyskytují? „Pak bychom měli jít za ním. Jestli jde Lokimu opravdu o život, pak bychom se asi měli domluvit rychle." Steve se na mě šťastně usmál a vděčně mě objal, než na malý okamžik spojil naše rty. „Tak tedy do Peterova pokoje."

Sakra, proč je ten barák tak velkej?! To se to nedá jít rychlejší cestou?!" „Klid zlato. Nikdo nemůže za to, že to Slečna Pottsová rozvrhla takto, ani za to, že jsi Peterovi dal ten nejvzdálenější pokoj v celém domě. Proč že jsi to vlastně udělal? Ach, už vím! Říkal jsi, že v takovým tmavým místě se o žádné Avengers akci nedoslechne." Steve mě dost vytáčel a to jsme šli teprve dvanáct minut. Proč musí mít tak často pravdu? Není to fér. „Už jsme tady." Přerušil jsem svého manžela v půlce další věty s posměšným podtextem. Kdy začal být vlastně tak škodolibý? Asi jsem ho trochu zkazil. Zaklepal jsem raději na dveře a čekal, až se rozezní hlas, co by nás pustil dovnitř. „Petere? Můžeme dovnitř? Chceme si jen promluvit." Nic. Zkusil jsem klepnout znova a pak ještě jednou. „Petere? Jsi tam?" „Kam by mohl jinam jít?" Podíval jsem se na svého manžela, který byl stejně zmatený jako já. „Pane? Pokud vás mohu informovat, tak Peter je pryč asi deset minut." Nikdy jsem nebyl šťastnější, že slyším ten robotický hlas. „Jarvisi, jak to myslíš? Jak jako pryč?" „Vyskočil oknem pane. Mizí takto už několik dní vždy ve večerních hodinách a vrací se až k ránu, nebo pozdě v noci." „A TO MI ŘÍKÁŠ AŽ TEĎ?!" Steve si se mnou propletl prsty. „Kde je?!" „Jeho sledovací zařízení lokalizuje, že je na mostě pane. Mám mu nechat poslat po Karen vzkaz?" „Ne, jen mi to hoď na obrazovku." Vykašlal jsem se na dobré způsoby a vtrhnul jsem k Peterovi do pokoje. Na širokoúhlé televizi na stěně se objevilo pár základních údajů, mapa New Yorku se zaznamenanou polohou obleku a záběr z kamer na mostě. „Zvětši mi to." „Jistě pane." „Tony? Jsi si jistý, že to je správně? Nechceš přeci našeho syna šmírovat, že? Co když je tam s nějakou dívkou?" „A co když jo?! Může si tam být klidně i s Angelinou Jolie, ale pokud mu jde o krk, pak to chci vědět." Než jsem stačil cokoli udělat, zastavil mě pevný stisk zápěstí. „Co blbneš?! Pusť mě!" Steve se na mě díval přísným kapitánským pohledem, až jsem až ucukl. Ten pohled doslova vraždí. „Pokud tam chodí pravidelně, pak mu po krku asi nikdo nejde, nemyslíš? Nech ho, ať se na té schůzce baví a počkej se mnou na něj raději u nějakého filmu, hm?" Rezignovaně jsem spustil ruce dolů a vyčistil plochu. „Fajn, ale na co kouknem?"

Tak a je tady další kapča! Vím, že jsem psala, že budu vydávat málo, ale zrovna mě chytla inspirace, tak jsem se do toho pustila. Budu ráda za vaše názory a hvězdičky!

Vaše Tiranis!

Bạn đang đọc truyện trên: AzTruyen.Top