Peter

S otci jsem si nakupování opravdu užil, i když jsem se ze začátku vůbec netěšil. Mám teď spoustu nových kousků oblečení a doplňků. Samo sebou nesmí chybět drahý oblek, na kterém trval táta Tony. V pokoji jsem pak třídil přes tři hodiny své staré kousky a velké množství potrhaných a špinavých vyhodil. Než jsem to všechno dodělal, už jsem měl celkem tlak s časem. Seběhl jsem do kuchyně a začal pracovat se zeleninou a párky, abych to všechno stihnul. Krájel jsem a čistil kousky jídla a házel je na pánvičku s roztopeným máslem. Netrvalo to ani patnáct minut přípravy, než došel do kuchyně Clint s jazykem až na zemi. „To táááááák voní. Nechtěl bys mi kousek dát?" „To s uhádl- nechtěl. Musí zůstat pro mý táty." Ostrostřelec jen svěsil ramena a otevřel ledničku. Nakonec z ní vytáhl toust, co jsem si přichystal na ráno a než jsem stačil něco namítnout, už měl polovinu nacpanou v puse. „To je můj sandwich." „Teď už ne." Popadl ještě sklenku džusu a odběhl pryč. Parchant jeden. Dodělal jsem zeleninu a klobásku, než jsem je rovnoměrně rozdělil. Bagety jsem vytáhl z trouby a nakrájel je na malé kousky k ukusování. Tak a je to. Restovaná zelenina s kvalitní klobáskou a rozbečenou bagetou s bylinkovým máslem. Mňam! Prostřel jsem stůl a dochystal poslední detaily. Talíře jsem položil na stůl a uvařil tátům ještě kávu pro Tonyho a čaj pro Steva. Sobě jsem si nalil džus. To by mě zajímalo, jestli ten Thor dojde. Neměl jsem možnost dále přemýšlet, jelikož se do jídelny nahrnuli oba mí tatínci. Vypadali hladově a očividně je sem přilákala vůně zeleniny. „Ahoj Pete! Voní to až dolů do dílny, co to děláš?" „Vaši večeři!" Oba se jen usmáli a posadili se na svá místa. Následoval jsem jejich příkladu a zasedl k hotovému jídlu. S chytí jsme se do toho všichni pustili a přesně jak jsem říkal, táta Tony se oblizoval ještě deset minut po tom, co mu jídlo došlo. „Hele Pete, nemáš ještě?" Zasmál jsem se a sklidil talíře ze stolu. „Už ne, ale klidně uvařím i zítra, jestli tedy budete chtít." Táta horlivě přikývl a zase si olízl prsty (Už asi po desáté). „Petere, kdo tě vlastně naučil takhle vařit?" Táta Steve se na mě podíval se zvláštní emocí v očích. Takto na mě ti dva snad nikdy nekoukali, nebo jen velice výjimečně. Byla to snad hrdost? Kdo ví. „Učím se sám z internetu a pořadů o vaření. Základy mě naučila tetička May, když jsem byl ještě malý." „Co tak, kdybychom ho daly do nějakého kuchařského kurzu? Talent na to má a s penězi by nebyl problém." Díval jsem se, jak si ti dva začali vyměňovat pohledy a začínal jsem zase cítit ten nepříjemný pocit. Nechtěl jsem mezi lidi, nemám rád velké davy. „To nebude nutné. Zvládnu to sám." „Ale mohlo by ti to pomoct. Mohl bys být třeba šéfkuchař, to zní dobře, ne?" Zakroutil jsem rezolutně hlavou a odnesl posbírané nádobí. „Nikam nechci." Táta pokýval hlavou, ale šlo vidět, že je mu to trochu líto. Asi mu to opravdu přišlo jako dobrý nápad. „Ale můžeme vařit spolu, co vy na to? Se Stevem bychom kuchtili a ty tati bys nám dělal ochutnávače." Už při té představě jsem se musel popadat za břicho. Začal jsem se smát v doprovodu smíchu táty Steva. „Co se tak blbě smějete?! Já to náhodou beru!" Táta dělal dotčeného, ale koutky mu cukaly v pobavení vzhůru. Nakonec jsme se váleli smíchy po zemi všichni tři. „D-dobrý podvečer Starkovi." Se slzami smíchu v očích jsem se otočil za hrubým hlasem. Thor postával ve dveřích a nervózně přešlapoval z nohy na nohu. „Ahoj Thore! Tak jsi přišel, to je super!" „Tys pozval zlatovlásku na večeři?" „Ne, pozval jsem strejdu Thora, aby s námi strávil večer." Zamračil jsem se na tátu a pokynul strejdovi, ať si přisedne k nám. „Aha a můžu vědět proč?" Táta si prostě nedá pokoj. „Tak třeba jen tak. To už jako nemůžu?" „Ale jistě, jen bychom o tom rádi věděli dopředu Pete. Nic se samozřejmě neděje." Steve zasáhl a přívětivým hlasem a povzbudivým úsměvem zase celou napnutou situaci srovnal. Dlouhovlasý blondýn se posadil k nám a nalil do sklenic nějaký alkohol, co přinesl s sebou. Bavili jsme se a čas rychle utíkal. „Tak Starkovi, chtěl bych se vás vlastně na něco zeptat." Oba tatínci nastražili uši, i když Tony už měl celkem problém s vnímáním, jak vypil téměř celou flašku sám. „Posloucháme, tedy v rámci možností. O co jde příteli?" Šlo vidět, že je Thor rád, že iniciativu v konverzaci převzal Steve a né Tony, to by totiž vypadala dost jinak. „Chtěl............chtěl bych vás o něco požádat."

Tak jsem si říkala, že bych vám konečně mohla udělat radost, když už jsem tak dlouho nic nenapsala. Tak na ten nový školní rok je tady jedna rodinná. Snad se líbila a dostanu od vás hvězdičky a komentíky! Nebudu už vydávat pravidelně, jelikož mi inspirace zrovna do nosu necvrnká, ale alespoň jednu kapitolu za týden bych se pokusila vyplodit. Pá u dalšího dílu!

Vaše Tiranis!