Peter

Vzbudil jsem se uprostřed noci s nepříjemným pocitem. Rozhlédl jsem se po pokoji, ale nikdo tady nebyl, nebo alespoň nešel vidět. „Halo? Je tady někdo?" Nic, žádná odezva. Položil jsem se zpět do přikrývek a pokoušel se znovu ponořit do sladkého snu. Neúspěšně. Otráveně jsem zavyl a protřel si oči. Dnes v noci už neusnu. Vyhrabal jsem se z přikrývek a dostal se k psacímu stolu, na kterém ležela moje maska. Nasadil jsem si náramky a natáhl kuklu. Když už nemůžu spát, tak se alespoň proletím nad temným městem. Proskočil jsem oknem a zhoupl se nad pohaslými domy. Delší dobu jsem se jen přehupoval z místa na místo a lítal nad městem, až jsem se nakonec zastavil na jednom z mostů. Posadil jsem se nad téměř prázdnou cestu a pozoroval, jak se ve tmě odráží světlo od vodní hladiny. Seděl jsem tady dlouhé minuty, než mě z rozjímání vyrušil hlas. „Hej! Tady sedávám já!" Otočil jsem se za hlasem a uviděl toho divného chlapíka z banky. Co ten tady dělá? „Slyšíš? Tohle je moje místo. Sedím tady každý večer." „Cože?" „No posuň se, ne?" Ani nevím proč, ale udělal jsem, co chtěl. Posunul jsem se trochu na kraj a udělal mu místo. „Ahoj, já jsem Deadpool. A ty?" Natáhl ke mně svou ruku v červeném obleku. Přijal jsem ji a potřásl si s ním. „Já jsem Spider Man. Těší mě." Muž v červeném natočil hlavu na stranu. „Ty? Ty jsi ten rádoby hrdina, co pomáhá celému New Yorku? Tak to je gól! Já tady sedím s hrdinou! Můžu poprosit o autogram ctěný příteli?" Hrabe tomu bláznovi, nebo co? „Promiň, ale to myslíš vážně?" „No jasně! Vídám tě v telce! Kámoš se zblázní, až mu ten autogram dám k narozkám!" Musel jsem se usmát nad tou absurditou. Přes masku to ale nešlo vidět. „A máš něco na psaní a papír?" Zamaskovaný muž se otočil a vytáhl z tmavého pytle malou tužku a růžový deníček. „Na. Díky!" Naškrábal jsem do notesu nacvičený podpis a přidal malůvku pavouka jako bonus. „Umíš slušně malovat." „Díky." Nevím proč, ale potěšilo mě to. Byl jsem na tom mostě hodně dlouhou dobu a povídal si s tajemným Deadpoolem. Byla s ním zábava a rozhodně jsem se nenudil. Když jsem při svítání sbíral k domovu, domluvili jsme se, že se další večer se tady sejdeme zase. Udělal jsem si na dotyčného nový názor, lepší názor. Už to nebyl debil z banky, ale podivín z mostu. Docela jsem se i na další schůzku těšil. Vážně jsem se těšil na to, že ho zase uvidím. Když jsem se nad ránem plížil domu, ani ve snu by mě nenapadlo, že potkám zrovna Thora. „Co tady sakra děláš?!" „Jé, ahoj Pete! Zrovna jsem se vrátil z Asgardu. Pozdravuje tě Loki. Jak ses tady měl?" „Já dobře, ale tebe táta zabije, jen co tě uvidí. Co jsi tam vůbec řešil tak dlouho?!" Blondýn se zaculil a trochu zrůžověl. „Něco jsem si ještě potřeboval zařídit." „A to ti to trvalo dva týdny? Nemáš ani ponětí, jak jsem musel táty přemlouvat." „Omlouvám se, ale teď už jsem tady. Jak to jinak šlo?" Zakřenil jsem se. „Pokud si chceš povídat, tak pojď alespoň na gauč." Odešli jsme do obýváku a posadili se na pohodlný gauč. „Tak povídej." „Mluvil jsem s Furym, nelhal jsi mi." Pokýval hlavou. „Tak už mi stačí jen kousek a přesvědčím Pietra s Wandou. Kdybychom to zkusili společně, možná bychom je přesvědčili. Jak jsi říkal, když máš ty dva, máš vlastně čtyři." Bavili jsme se až do rána a taktizovali, jak brát popořadě jednotlivé Avengery. Pokud přesvědčíme ty čtyři, další na řadu přijde Rhodey, Falcon a Bucky.

„Co vy dva tady zase děláte? Už zase navádíš mého syna na nějaké nekalosti, Vikingu? To nestačila ta záležitost dva týdny zpátky?!" A jéje. Tony. To nedopadne dobře. „Tati klid, jen jsem ho potkal na chodbě a povídali jsme si. Nic tady nespřádáme, nemusíš mít strach. Že jo strejdo?" „Jo jasně. Jen jsem mu povídal o tom, co jsem dělal na Asgardu. Klid Tony, už ti ho nikam vodit nebudu." To tátu alespoň trochu zklidnilo. „V tom případě, není čas na snídani?" Všichni jsme se rozešli do kuchyně, jelikož po probdělé noci jsem měl celkem hlad. Co si dám asi na snídani?

Další kapča. Jak se líbí? Konečně se objevil Deadpool, tak snad dobrý. Budu ráda za vaše komentíky a hvězdičky taky potěší!

Vaše Tiranis!