Peter

Od mé návštěvy na Asgardu už uběhlo několik dní. Po příchodu dumů jsem dostal jen menší výprask a musel utěšit tátu. Celkem brnkačka. Fury mi prozatím nedal žádný úkol, ale dneska bych měl k němu zajít na ústřednu. Nevím, co po mě chce, ale doufám, že to bude nějaká další mise. Už se strašně nudím. O Thorovi s Lokim taky nemám žádné zprávy. Pokouším se teď ukecat Pietra s Wandou, kteří jsou pro každou změnu. I oni jsou ze stereotypu téhle zpropadené věže unudění. To by mohlo vyjít. Navíc, jak říkal Thor, pokud jdou ti dva, jde automaticky i Vision a Clint. Čtyři v jednom, no ne? Thor na mě bude pyšný, pokud to dokážu.

Na sítích jsem se dohoupal až k pokraji města. Odtud už jsem raději šel pěšky. Nechceme přece zanechávat stopy. Byl to celkem kus, ale alespoň to byla hezká cesta kolem lesa. Nasával jsem vůni popadaného jehličí a broukal si melodii, co jsem slyšel u Tonyho v dílně. Znělo to celkem dobře. Z rozjímání mě vyrušilo zašustění na straně. Všechny chlupy na těle se mi zježily. Něco se blížilo. Vyhoupl jsem se na strom a z koruny se rozhlížel do všech stran. Ať jsem se ale snažil sebevíc, nemohl jsem narušitele zahlédnout. Na zemi pode mnou se vířilo listí a jehličí, jak se někdo rychle pohyboval, ale samotného dotyčného jsem neviděl. „Kdo je tam?" Odněkud neurčitě se ozval pobavený hlas. „Kdo myslíš?" „Pietro? Wando? Jste to vy?" Listí se zastavilo a já málem dostal infarkt, když se vedle mého ucha ozval hlas znovu. „Ahoj Pete! Kam máš namířeno?" „Pane Bože! Chceš, abych dostal infarkt?!" Pietro se rozesmál a poplácal mě po zádech. Wanda se vynořila zpoza stromu. „Ahoj Petere! Taky jdeš k Furymu?" Pokýval jsem hlavou a spustil se ze stromu. „On vás pozval taky?" Oba souhlasně potřásli hlavami a hlasitě se rozesmáli. „Co je tady vtipného?" „Měl by ses vidět. On ti nic neřekl?" „Ne. Co víte a já ne?" Wanda se lišácky usmála. „Dejme tomu, že brácha si vyslechl nepozorovaně jednu z porad Avengers, na kterou čistě náhodou nikoho z nás nepozvali. Jde o nový případ a měli bychom ho dostat právě my tři. Nějakej magor s plynovými granáty terorizuje vesnici v Mexiku." Zarazilo mě, kolik toho ti dva vědí. Cestou na ústřednu jsme si povídali o novém úkolu a zabrousili jsme i do Wandina vztahu s Visionem.

„Zdravím Avengers. Jsem rád, že jste se dostavili na čas. Ten nám momentálně trochu zchází. Samo sebou, že bych mohl na tento případ poslat své agenty, ale lepší něž město plné ozbrojených maskovaných agentu, jsou tři nadpřirozeně silní mladiství. Omlouvám se za ten výraz, ale Peter je ještě pořád pod dohledem pana Starka." Fury nás všechny přelétl pohledem a pak se rozmluvil dál. „Čeká vás další mise, tentokrát týmová. Jde o malou vesnici v Mexiku, kde útočí muž s granáty plnými neidentifikovatelného plynu. Potřebuji, abyste jej zadrželi a sebrali mu munici. Rozumíte?" Všichni jsme jednohlasně odpověděli a vyslechli si další podrobnosti. Dostali jsme tenké složky se záznamem a popisem dotyčného. Nic těžkého, alespoň myslím. Když jsme o několik málo minut poté nasedali do letadla, myslel jsem jen na nějakou novou zábavu.

---

„Fuj, tak to byla větší makačka, než jsem si myslel." „To jo! Kdo by čekal, že ten plyn ti bude rozpouštět pavučiny!" „Já jsem naprosto uřícený, ještě, že už je konec." Všichni tři jsme si vyměňovali zážitky a dojmy, když do místnosti na ústředí vešel Fury. „Dobrá práce Avengers, jen byste se mohli pro příště více sjednotit. Neměli jste žádný plán, ani strategii a tak jste ztratili spoustu výhod. Jako tým se musíte vzájemně domlouvat. Parkere, tech pavučin je mi líto. Dokážete to opravit?" Souhlasně jsem pokývnul a počkal až Fury odejde. „Asi měl pravdu. Tak na další misi nějaké strategie?" „Pokud nějaká další bude, tak proč ne?"

Odcházeli jsme z budovy a vesele si povídali. Ten den jsem jim nasadil brouka do hlavy ohledně Lokiho. Rozešli jsme se až před Avengers Tower a já se vydal proletět nad New Yorkem. To že se mi pokazily metače pavučin mi došlo, až když jsem spadl z jedné ze střech nízkých garáží. „Sakra! Au!" Zvedl jsem se z tvrdé země a protřel si bolavé rameno. Raději jsem se odebral do věže. Zbytek dne jsem strávil v Tonyho dílně a opravoval svoje metače. Zabralo to dost času a Steve mě volal minimálně pětkrát na večeři. Celý utahaný jsem se pak večer zhroutil do postele. Téměř okamžitě jsem usnul a nestaral je ani o to, že jsem pořád ještě v kostýmu Spidermana.

Další kapitolka vyplozená dneska ráno. Co na ni říkáte? Budu ráda za komentíky i hvězdičky!

Vaše Tiranis!