Otevřela jsem oči a povzdechla si. Tak je to tady. Štědrý den. Nevím, jestli bude letos úplně štědrý, když má Charlie službu a já strávím dnešní den i večer sama.

Včera večer, když se se mnou loučil, sliboval, že si určitě zavoláme, než půjdu ke štědrovečerní večeři a než si budu rozbalovat dárečky, které mi zanechal v kuchyni. „Nesmíš je otevřít dřív než zítra večer," vtipkoval. Neřekl mi už ale, jak se budu ráno cítit osamělá a opuštěná.

Vstala jsem z vyhřáté postele a dobelhala se do koupelny, kde na mě čekal jeden brzký vánoční dáreček. Náš starý mourovatý kocour Samuel nejspíš opět nestihl doběhnout do bedýnky na konci chodby a nechal loužičku přímo za dvěmi tak, abych do ní ihned po otevření dveří šlápla. „Samueli, ty jedna chlupatá potvoro," zaklela jsem a dala se do úklidu. Kocour kolem mě prošel se vztyčenou hlavou, jako by se mi vysmíval do obličeje.

Oblečená do mých nejoblíbenějších a zároveň nejdivnějších tepláků, které jsem měla speciálně podomácku ušité na vánoční rána, jsem došla k posteli a položila na Charlieho půlku stejně bláznivé kalhoty s rolničkami a našitými bambulkami. Společně se svetry se sněhuláky, které jsme dostali loni od našich, to tvořilo nevkusný, ale úžasně sváteční obleček. Kdybych jen neseděla za blbce oblečená sama.

Pod polštářem jsem vyštrachala telefon, odpojila jej od nabíječky a zkontrolovala zprávy. Usmála jsem se nad esemeskou, kterou mi Charlie poslal pozdě v noci, když už jsem spala.

Zrovna jsem dosedl do kokpitu. Jen co budu prolétat nad Šanghajem, budeš zrovna sedět u stromku a rozbalovat dárek ode mě. Myslím na tebe. Krásné Vánoce, lásko.

Došla jsem až do kuchyně, připojila telefon k reproduktoru a zaposlouchala se do vánočních písní od Franka Sinatry, k jejichž lásce mě dovedl právě Charlie. Nikdy jsem na jeho hudbu moc nebyla, ale s Charliem jsem objevovala leccos nového. Sinatra byl toho krásným příkladem. Pohupovala jsem se v bocích v rytmu Let It Snow a myslela na loňský rok, kdy jsme na ni s Charliem pomalu tančili.

Doploužila jsem se zasněná až k lednici a vytáhla z ní vejce s mlékem. Ze skříňky opodál jsem vyndala mouku s dalšími ingrediencemi a dala jsem se do pečení sušenek pro Santu. Mezi jednotlivými kroužky při míchání jsem si několikrát dala pauzu, abych těsto ochutnala, nebo se natáhla pro cukroví, které už bylo napečené a nazdobené z předešlých dnů na jídelním stole. Album s výběrem ze Sinatrových písní zrovna dohrávalo a nastal čas vyměnit jej za něco modernějšího, mému starému já známějšího. Last Christmas od Wham hrála na celý byt, až o sebe v kredenci cinkaly skleničky. Zpívala jsem s Georgem a cítila se zrovna tak opuštěná, jako on v té písni.

Zkontrolovala jsem digitální hodiny na troubě - sušenky měly ještě čas, ale já s přípravami na večer už teď moc nestíhala. Stromek stál stále na balkoně v původním síťovaném obalu a ozdoby ležely pokryté vrstvičkou prachu v kumbálu.
Oprášila jsem krabice a donesla je na kuchyňskou linku. Že jsem si měla včera Charlieho poprosit o nastavení stromečku do stojanu mi došlo až teď, když jsem ten zparchantělý kmen cpala do toho malého, železného otvoru.

Z reproduktoru se začal ozývat první refrén All I Want For Christmas Is You a já usoudila, že nastal vhodný čas si dát přestávku, než mi rupnou nervy. Strom jsem po bezúspěšném snažení odložila na rozložené noviny a došla si do kuchyně pro sklenici na víno. Láhev červeného jsem měla původně schovanou až k večeři, ale nemusím ji přece vypít celou, že?

Došla jsem až ke stromku, který se mi ze země vysmíval. Posadila jsem se na rozlehlý, měkkoučký gauč, nechala se jím dočista pohltit a věnovala chvilku času sklenici vína ve své pravé ruce. Z poličky nad elektrickým krbem se na mě usmíval Charlie z fotky z dovolené v Hollywoodu a já přemýšlela, kde zrovna asi je.
Za utržené peníze u aerolinek našetřil dost, aby mi splnil dětský sen a vzal mě na chodník slávy a podobná turistická místa. Dolila jsem si další sklenici a ještě chvíli rozjímala nad tou vzpomínkou.

Otočila jsem do sebe poslední doušky, odhodlaně položila prázdnou sklenici na stůl a rozhodla jsem se, že to se stromem jen tak nevzdám. Tohle přece dokážu i sama.

Uchopila jsem strom, který byl naštěstí stále ještě zabalený v síti, takže se s ním dalo snadněji manipulovat, a nadzvihla ho ze země, kde zůstalo pár opadaných jehliček. Stojan jsem si zapřela nohou, aby mi stejně jako předtím neujel a stromek jsem do něj postavila. Těžká jedlička se nakláněla sem a tam, ale já ji se svým odhodláním (a posílená už druhou sklenkou vína) nedovolila upadnout. Dosud neupevněný stromek jsem i se stojanem dotlačila do rohu místnosti ke krbu, kde jsem ho původně i zamýšlela nechat. Strom jsem opřela o stěny a kmen snadno poupravila tak, aby seděl. Stačilo už jen otočit uzávěrem a stromek tak zafixovat. Hurá. Mé pětileté já v mé hlavě poskakovalo radostí a tleskalo jako divé.

Ozdobit stromek už byla proti tomu hračka. Neměli jsme naštěstí několikery sady koulí a světýlek jako někteří naši známí, a tak jsem nemusela řešit, jestli se k sobě hodí akvamarínová a šarlatová. Zlatá s červenou to jistila po každý rok a s Charliem jsme měli aspoň víc času na sebe.

Loni touhle dobou jsme leželi pod už ozdobeným, rozsvíceným stromkem, zamotaní do světýlek, jelikož se Samuelovi zalíbily rolničky a vlítl do stromku po hlavě. Museli jsme jej z řetězů a kabelů vymotat, ale jak byl vyděšený a vzteklý, víc a víc se do nich jen zamotával. Nakonec se mu podařilo uniknout, ale jeden z lesklých střapatých řetězů tahal za sebou po celém bytě ještě asi hodinu na to. Ten den jsme se vůbec hodně nasmáli.

Nostalgicky jsem ze stromečku odmotala jeden řetěz a omotala si jej kolem krku. Samuel se posadil přede mě a nechápavě naklonil hlavu na levou stranu. Nejdříve mňoukl, pak zasyčel a potom utekl do kuchyně.

Zápachu z trouby jsem si všimla až po chvíli, kdy mi jeho křik už začínal být podezřelý. Honem jsem běžela k troubě a ve zmatku vytáhla rozžhavený plech plný na uhel spálených sušenek jen s utěrkou v ruce. Plech jsem odhodila do dřezu a opařenou ruku vrazila pod ledový proud vody. Nadávala jsem na celé kolo a vztekala se kvůli spáleným sušenkám i popálené, bolavé ruce. Mrknutím na dvouciferníkové hodinky (To abys vždycky věděla kolik je u mě v oblacích, zněla mi v hlavě jeho slova), které jsem pod stromečkem nalezla loni, jsem zjistila, že druhou, opravnou várku péct nestíhám. Byl čas akorát se pustit do přípravy večeře.

Po dnešním fiasku, popálení ruky a v emočním rozpoložení, ve kterém jsem se nacházela, jsem měla sto chutí ohřát si jen něco v mikrovlnce a na celou večeři se zvysoka vy... Slíbila jsem ale Charliemu, že tradici dodržím a večeři udělám, i když u ní budu letos sedět sama.

Dala jsem se tedy do příprav, pustila si do pozadí pohádky, kterých byl plný televizní program a zaposlouchala se do Grinchovo nesmrtelných, nenávistných poznámek k Vánocům a vánočnímu veselí. Pousmála jsem se nad faktem, že máme teď oba dost společného. Jsme sami a Vánoce nám nepřináší nic než bolest. Doslova.

K večeři jsem usedala smutná a ustaraná. Telefon ležel připojený v nabíječce a Charlieho slíbený hovor pořád nepřicházel. Venku burácel silný vítr a přes sníh za okny téměř nebylo vidět na krok.

Jediná věc, než se dám do jídla ale zbývala - zapomněla jsem dát dárky pod stromek. S láskou zabalený polaroid jsem opatrně položila na zem k ostatním drobnostem, které jsem Charliemu nakoupila. Dárek, který mi nechal na lince, jsem pod stromeček položila s dětinským očekáváním také. I Samuel tady měl zabalenou zbrusu novou misku a pěknou řádku hraček.

Usadila jsem se znovu ke stolu a zapálila svíčku, která stála uprostřed. Hleděla jsem na prázdné, ale prostřené místo naproti sobě a dovolila si naposledy zkontrolovat telefon. Ve zpravodajství meteoroložka hlásila vánice po celé svátky a nabádala občany Seattlu, aby nevycházely z domovů. Veškeré lety byly zrušené a nebo odložené na dobu neurčitou. Pomyslela jsem na Charlieho, jestli stihl doletět a nebo někde bloudí těmi zatracenými mraky.

Zvuk zvonku mě vytrhl z myšlenek a zaskočil mě natolik, že jsem při zvedání od stolu převrhla zbytek vína, který mi stál při ruce. V zámku najednou zaštrachal klíč a ve dveřích se objevil sněhem pokrytý Charlie.

„Šťastné a veselé Vánoce, Emily," zavolal s úsměvem od ucha k ucha a rozběhl se s otevřenou náručí za mnou.