Hledám v myšlenkách svůj přístav,
všechno na mě křičí zastav,
moře slz ve mně hlasitě duní,
po tváři mé se proudy ladně vlní.

Pocity viny v sobě krutě nesu,
celý týden se bez úsměvu třesu,
jak tělo bez duše prostorem bloumám,
nová východiska z té fáze zkoumám.

Když zvedám se po pádu,
zas strhne mě to do zadu,
na kolenou proto prosím tiše,
tohle nechci zažít nikdy příště.

10.10.2024