|A|

S mohutným zazíváním jsem vylezla ze svého kontejneru, jenž teď nahrazoval můj pokoj. Znovu jsem zazívala a vyskočila z kontejneru.

„Brý ráno,“ podívala se na mě Georgia. „Vždycky sis radši přispala.“

„Jo,“ přikývla jsem. Kate vzhlédla od dnešních novin, aby mi podala hrnek s čajem. Zašklebila jsem se nad ostrou vůní čaje. Přiložila jsem si ho ke rtůn, ale jakmile se tekutina dotkla mého jazyka, hrnek jsem odložila na stůl.

Jagger došel k našemu stolu. Podle jeho oroseného čela a propocené mikině jsem poznala, že dneska už svou fyzičku nejspíš trénoval.

„Co píšou?“ vybídla jsem Kate k mluvení. „Klasika. Výlov u Washingtonu, přestavba chodníků, opravy potrubí… a jedna bouračka.“

Ta upoutala mou pozornost. „Co je s tou bouračkou?“ zeptala jsem se a upřela svoje oči na oči Kate. „Cituji: ‚Patrick, sedmnáctiletý student ekonomiky byl při ní vážně zraněn a převezen do nemocnice v San Diegu. Po ošetření a stabilizaci se u něj objevily záhadné příznaky nevypovýdající o žádné známé chorobě - náhodný skon, otupělost a krvácení z nosu‘.“

„Jedem,“ zavelela jsem. „Georgie, raději tady zůstaň.“ Má nejlepší kamarádka přikývla, zbytek naší party se rozeběhl k autu.

Zapínala jsem si řemínek od mojí helmy na motorku. Proti mojí vůli se mi v mysli zjevil obraz jeho. Zatřepala jsem hlavou, abych tu představu odehnala, načež jsem přehodila nohu přes sedátko. Nastartovala jsem svoje žihadlo a zaposlouchala jsem se do předení motoru. Vyjeli jsme ze skladiště, které nám dělalo prozatímní základnu a já se svou motorkou se zařadila za auto, v němž seděli ostatní.

Auto sjelo na vedlejší cestu a vyjelo z města. Dupla jsem na plyn a zařadila se vedle něj. „Jaggere,“ zavolala jsem na řidiče, „Víš, že tam ten kluk furt je?“

„Ty jseš šéf,“ opáčil. „Laylo,“ zavolala na mě Kate. Přibrzdila jsem motorku, abych dojela na Katenino místo zadního jezdce. Kate upírala oči na tablet ve svých rukách. „Patrick Bayn, leží v Ar'yské nemocnici na normálním pokoji č. 17.“

„Jaks to zjistila?“ zakřičela jsem na ni. Vítr mě bičoval do tváře, takže bych se nedivila, kdyby mě neslyšela. „Učím se rychle,“ zazubila se na mě.
Na hledí helmy mi dopadla první kapka. Až teď jsem si všimla, že se celé nebe zatáhlo. Zaskřípala jsem zuby vzteky. Opět jsem se zařadila za auto. Do půl hodiny se spustil takovej déšť, že byste tomu těžko věřili.

Zaparkovala jsem svoje žihadlo vedle auta před nemocnicí. Navzájem jsme na sebe kývli a rozeběhli se k nemocnici.

«•»

„Já se omlouvám, ale nemohu vás pustit dovnitř.“ řekla sestra za pultem. Přiznávám, opravdu nevypadáme jako nějaká spořádaná rodinka, za niž jsme se vydávali. Přemýšlela jsem, jestli je na vině i moje totálně promočené oblečení. Kate odněkud vytáhla deset dolarů a jimi jí zamávala před obličejem. Sestra si upravila brýle na nose. Kate si povzdechla a vytáhla ještě několik bankovek z kapsy. Sestra je strčila do kabelky. Poté zamumlala několik údajů, které stejnak nikoho nezajímaly. Jagger řekl něco na pozdrav a náš tým se rozeběhl k pokojům.

Zatajila jsem dech, když jsem mačkala kliku pokoje. Můj dech na dveřích vytvořil páru. Kate mi položila ruku na rameno. To samé udělal i Jagger. Odhodlaně jsem rozrazila dveře. Náš malý gang vpadl (doslova) do pokoje.

Patrick zvedl hlavu z polštáře. „Kdo jste?“ zařval po nás. „Á, koukám, že tady někdo je hodně panovačný…“ neodpustil si Jagger.

„Zní to… šíleně, ale musíš jít s námi,“ pokusila se Kate o úsměv. Patrick nás přejel zkoumavým pohledem.
„… prosím,“ zaprosila Kate.

„Nebo?“ nadzvihl Patrick jedno obočí.
„Nebo se tu objeví maniak a všechny nás zabije!“ vyhrkla jsem. „A budeš v nebezpečí,“ dodala jsem.

«•»

„No teda, alfo 15, nečekal bych, že se ti po mně stýská,“ usmál se slizky Serov a z pouzdra vytáhl paralizér. Abych vám to vysvětlila: Serov byl ten, kdo unášel těhotné ženy a jejich děti upravoval na mutanty. A většina z přítomných v této místnosti byla (bohužel) do této situace zapletená.

„A já jsem ti chyběla?“ zeptala jsem se a začala hromadit vzduch kolem sebe.

Patrickovi se rozšířily zorničky. „Kdo jste?“ vykřikl znova. Do pokoje poté vešla ještě jedna osoba - Leo.

„Leo,“ hlesla jsem. Ani se na mě nepodíval. Taky jsem sklonila hlavu.
„Útěk!“ zavolal Jagger. Kate přeskočila na druhou stranu postele, aby pomohla Patrickovi sundat kapačku.

Já se vrhla na Serova. Skočila jsem po něm a kopla ho do boku. On vykryl můj úder a podrazil mi nohy. Podkopla jsem mu nohy taky. Oko za oko, zub za zub! Překulila jsem se na záda, abych vyskočila na nohy. Serov po mně začal střílet tím paralyzérem. Ohlédla jsem se přes rameno; Kate skončila s kapačkou, Jagger zaměstnal Lea a Serov… zmizel. Rozhlížela jsem se po pokoji, zapojila své extrémně citlivé smysly a vzduch kolem mě se rozvířil. Poté mě do krku trefila nějaká šipka. Celým mým tělem projela ostrá bolest, při níž jsem ztratila vědomí.

«•»

„Já mám strach,“ zakvílel Patrick. Kate protočila oči. „Tak fajn, alfo 2,“ začala, „Co máš za schopnosti?“

„Podle Layliných archů máš mít nauvěřitelnou odolnost, rychlou regeneraci a…“

„A co?“ zeptal se netrpělivě Patrick. „Máš tři oči a umíš plivat jed,“ dočetla Kate. „Really?“

Kate opatrně přikývla. Na důkaz svých slov mu podala arch papíru. Patrick psaný text přejel očima. „No to je bezva,“ utrousil. „Co jsem? Pavouk?“

„Jedovatej seš na to dost,“ ozval se Jagger. Patrick si nedůvěřivě prohlížel
interiér auta. „A my teď musíme zachránit Laylu.“

«•»

J

ako vždycky, když jsem se probudila, tak jsem byla přivázaná k posteli. Nade mnou stál Leo a tvářil se… hodně naštvaně. Pokusila jsem se o úsměv, ale on mi ho neopětoval.

„Proč seš tady?“ ptala jsem se ho.

„A ty?“ zeptal se Leo. Naši úžasnou romantickou chvilku nám zas a znovu zkazil Serov.  „Dobrá práce, beto 8,“ chválil Lea.

„A teď,“ podíval se na mne, „začneme s experimenty.“

Když je mně vztáhl ruku, cukala jsem sebou, jak to šlo. Odněkud vytáhl dlouhou stříkačku s černou tekutinou. Socioramin. S úsměvem se naklonil k mému předloktí. Našel žílu a vpíchl hrot jehly do mojí ruky. Poté, hezky pomalu, stlačoval píst. Zatnula jsem zuby, abych potlačila výkřik. Cítila jsem, jak ten hnus prostupuje mým tělem. Bylo to, jako by mi někdo zapálil oheň uvnitř těla.

Zmučeně jsem pohlédla na tříštící sklo, jež s hlasitým křupáním praskalo. Z okna poté vyskočil Jagger, za ním Patrick, Kate a nakonec Georgia. Povzdechla jsem si. Všichni jsou tak tvrdohlaví. Serov se v šoku otočil. Toho jsem využila, shromáždila vzduch kolem sebe a zaútočila na Serova. Ten to nečekal, klopýtl a spadl na tvrdou zem. Patrick na nic nečekal, protože Serova jedním výstřelem oddělal. „Tady jsme skončili, můžeme jít,“ oprášil si ruce Jagger. Kate vyprskla smíchy.

„Sláva vítězům, čest poraženým,“ neodpustila si Georgia, zatímco se snažila mě dostat z pout. Sotva skončila, naklonila se mi k uchu a zašeptala mi: „Myslím,že se Leovi líbíš. Teda, on si to myslí.“ prsty vytvořila srdce. „No jasně,“ zašklebila jsem se na Georgii. „Teď myslí na to, jak tě pozvat na večeři.“ Zavrtěla jsem nad jejími slovy hlavou. „Ty a ten tvůj dar číst lidem myšlenky.“ Georgia rozhodila rukama. „Já za to nemůžu!“

«•»

1172 slov

Psáno do soutěže od Denny-a-ZaFe