Ahoj, strašně mi to trvá, já vím. Doufám, že mi to odpustíte. Nakonec jsem se rozhodla moje odpovědi rozdělit do dvou částí (tu druhou přinesu asap), protože už takhle to má skoro 3k slov, tak ať vás nenudím tak dlouho.  

Je nějaké přísloví, moto kterým se řídíš ? A proč ? (GabrielSellesty)

Jak tak nad tím přemýšlím, tak asi ne úplně, spíš mám tak několik zásad, které se snažím dodržovat. I když, možná jedno by se našlo - jestli se chlapovi nebudu líbit taková, jaká jsem, tak ať se pakuje a rovnou koukne jinam. Podle mě by se tímto měl řídit v životě každý, ale bohužel ne všichni mají dost vysoké sebevědomí, aby do toho bodu dospěl. A to je dle mého škoda. Teď to možná bude znít jako klišé, ale skutečně to je tak, že dokud nemá člověk rád sám sebe a neváží si sám sebe, nemůže to očekávat od jiných. Vyzařujeme nějakou auru, ať už o tom víme nebo ne, ať už na to věříme nebo ne. Podle té aury k sobě táhneme určité typy lidí, vybíráme si partnery, a když jich je pak víc, dají se v nich najít podobnosti (a teď nemluvím o vnějším vzhledu). Vidím to hodně u svých kamarádek - ať přijdou s kýmkoliv, vždycky tam vidím něco, co měl už ten před tím. Ale těžko se to vysvětluje nebo mění, pokud člověk nezačne sám u sebe. 

Lidi, mějte se rádi. Napište si na papír nějaké své klady, každý večer si je čtěte před spaním, čtěte si je před probuzením. Pomáhá to. Sebevědomí je zdravé, pokud není přehnané. A život je pak snazší. A mám teď pocit, že jsem se do toho strašně zamotala a vlastně vůbec neodpověděla na otázku. :D

Takže ještě bych řekla - na každou svini se vaří voda. Někdy dlouho, ale nikdy nevystydne. To je taky dobré vědět. :-D

Zajímalo by mě, proč tvá volba padla zrovna na Snarry a Drarry příběhy (nou ajdija, jestli to píšu dobře). Co tě vedlo k tomu, že jsi začala psát zrovna to, co píšeš (neznám tu terminologii, pardon, ale něco mi říká, že se tu skloňuje slash)? Jak jsi se zkrátka dostala k této tematice a zrovna takovým shipům. :D (secret_ella)

To je vlastně strašně jednoduché a vtipné zároveň. Dodnes si pamatuju své první setkání se slashem (datum teda nevyseknu, ale třeba oproti většině čtenářek a čtenářů tady jsem byla v té době už jednou tak stará). Hledala jsem si tehdy fotku Toma Hiddlestona a potřebovala jsem záběr, kde Loki v řetězech stojí před Ódinem. A fuu, najednou jsem našla fanfikci, ve které si to rozdával se Starkem a ne úplně dobrovolně. Já normálně na to koukala jak zjara, úplně vyšokovaná, že co si to kdo dovoluje, aby mi sahal na Lokiho! FF jsem zavřela, rozdýchala... A za pár dní jsem tomu tak nějak přišla na chuť. Nutno podotknout, že tuhle FF jsem už nenašla, takže dodnes nevím, jak to skončilo (a celkem mě to štve).

No, oblezla jsem blogy, přečetla všechno, u čeho mi nekrvácely oči nad znásilňováním češtiny a zjistila, že toho mám prostě málo. Tak jsem začala psát sama. A tím se dostávám vlastně k tvé otázce. Na Wattpadu jsem začala opět tím, že jsem hledala Lokiho a Tonyho, zároveň začala zase po roční pauze psát. A náhodou jsem objevila Drarry. Mě vlastně do té doby vůbec nenapadlo, že by se dali shippovat. :D No a zase, jakmile jsem přečetla všechno, co dávalo hlavu a patu a dalo se to číst, přišlo na DIY. Womiska si musela něco sama napsat. Začala jsem psát Zraněného, seznámila se s pár kamarádkami, sepsala jim pár povídek... A už to jelo. :D

A co se Snarry týče, tak to je ještě vtipnější. Tuhle jsem na jedno dělala recenzi a četla si své komentáře z února 2018. Tam jsem psala, že Snarry moc nemusím. Povídku jsem vlastně začala číst proto, že tam mělo být i Drarry. Noo... O měsíc později jsem objevila hannibal234 a zjistila, jak úžasné Snarry může být. Ono totiž, já miluju Severuse už od prvního dílu. Od začátku jsem věřila v jeho dobré srdce. A když už je ve FF, tak chci, aby jeho postava měla úroveň. A tu správnou jsem našla právě u Sonky.

Nicméně, než jsem se dostala k tomu, abych nějaké napsala, trvalo to. Nepočítám pár jednohubek v rámci výzvy a narozeninového dárku pro čtenáře. A ani nevím, jestli ještě nějaké další kapitolové, kromě Uvidět bez očí, napíšu. Pro mě je prioritnější a oblíbenější Harrylu (Harry/ Lucius). Drarry je super, ale chybí mi tam ta starší složka. Já sama bych vedle sebe nesnesla chlapa ve stejné věkové kategorii, 11 let je takové minimum na rozumný rozestup. :D

Ale jinak jsem schopná seshippovat jakýkoliv homo pár z HP, ať už gxg nebo bxb. Teda, kromě Filche a Pettigrewa. Ty dva ani za prachy.

Jaký člověk se skrývá za womiskou? Jak by ses představila, kdo jsi. Osobně mě hodně zajímá tvá role matky, ale to nemusíš rozvádět, já jsem teď jen v nějaké hormonální nerovnováze a děti mě děsně berou. :D (secret_ella)

Noo... Jsem takový Severus Snape. V kombinaci se znamením štíra to občas může být celkem vražedné, ale ještě jsem nikoho nezabila. Jen jsem se postarala o to, aby ex dostal podmínku a zákaz kontaktu za stalking. :-D

To není příliš rozsáhlá odpověď, zkusím to trochu rozvést. Jsem egoistická, sebevědomá, možná až moc psychicky silná, sarkastická, ironická, když na to přijde, tak i jízlivá... Taky bych mohla říct něco hezkého. Po přátele bych se rozkrájela, ale skutečných přátel mám velmi málo. Nerada si pouštím lidi k tělu, i když tak možná nevypadám. Nemám problém se bavit s mnoha lidmi, ale těch skutečně důležitých, co miluju a nedám na ně dopustit, je velmi malé množství, vejdou se do počtu prstů jedné ruky. Pak je druhý okruh, kde jsou blízcí přátelé, které i pustím za masku a mají možnost poznat reálnou Womi, a je jich celkem dost, ale nějaké speciální tajemství bych jim neřekla. No a pak jsou ti ostatní. 
Když nechci, neukazuju emoce, zvlášť takové, co by mě mohly před lidmi oslabit. Poslouchám, vnímám, vyhodnocuju, dělám si vlastní závěry, nenechám sebou manipulovat. Občas mluvím dřív, než bych měla, ale vždycky narovinu. Ne každý to snese, ale upřímně, pokud ne... tak si mě ten člověk nezaslouží. 

Ono to možná zní dost namyšleně, ale to nejsem. Jen se mám ráda natolik, abych neztrácela svůj život a volný čas, který nemám, pro někoho, kdo za to nestojí. To už mám za sebou a ne zrovna milými způsoby, takže už jsem ve fázi, kdy jsem řekla dost. 

A co se týče role matky... Jsem za tu divnou, ale už jsem si zvykla. Nejsem žádná lesana nebo biomatka, ale vedu si to po svém a diametrálně odlišně od nastavení společnosti, která tu zůstala od dob komunistů, kdy matka musela rychle do práce, děcko se nechalo vyřvat, fláklo se do postýlky s dudlíkem a nazdar bazar. 

Své dítě kojím, i když je starší než dva roky, a pokud bude chtít ještě v pěti letech, tak budu. Nikdy neviděla dudlík, protože, do háje, proč dávat děcku kus plastu (mimochodem, anglicky je to pacifikátor, to je celkem k zamyšlení), když má prso? Postýlku máme na plyšáky a na odkládání mobilu a brýlí, když jdu spát, jinak spí u mě v posteli. A mám spokojené dítě. Okolí si už zvyklo, přestalo mi vnucovat pevné boty a mít kecy, protože dítě chodilo až do září bosky. Přestalo mi vnucovat, jak je blbé, že jí nedávám čaje už od dvou měsíců... Je toho hodně a já nechci nudit. 

Takže to asi zakončím tak, že je to aktuálně dost na stereotypní, často jsem na mašli, nespím, nemám na nic čas a nepsat aspoň na telefonu, tak jsem si to snad už hodila. Ale malou miluju, tak snad se mi to jednou vrátí. :D

Máš v plánu zkusit napsat i něco jiného, co se vymyká tvému standardu? (secret_ella)

Tak záleží na tom, co bereme jako standard. Pokud se jedná o bxb, ne. Pokud se jedná o ff, tak ano.

Mám na profilu jednu historickou romanci ze 16. století, která vznikla v rámci spisovatelské výzvy. Kvůli zadání má velmi urychlený děj (limit 6k slov je fakt vražedný), takže si pomalu v šuplíku sepisuju celý román, který bych chtěla odnést do nakladatelství. Thomas a Lucien prostě chtějí, abych jejich příběh vyprávěla celý, takže mi nezbývá, než jako hodná autorka poslechnout. :D

Hetero povídky mě nějak nebaví ani psát ani číst, za ty roky jsem jich už přečetla tolik, že mám dojem, že jsou všechny na stejné brdo.

Mám dnes narozeniny! Kdy máš narozky ty? (alexandravlkov)

30. října. Tipy na dárky ráda doplním.

Máš domácího mazlíčka? (alexandravlkov)

Jasně. Mám dva psy, borderu Maxe a hraběnku z útulku Ruby.

K nim teď chceme pořídit na jaře třetího psa, protože Max je magor, co je schopen v létě lítat okolo zahrady, aniž by se napil, a není nejmladší, takže čekám, kdy ho klepne. :/ A Ruby nemůže zůstat sama, takže radši budu mít doma nějakou dobu tři psy, než pak něco řešit narychlo.

Krom toho chovám 12 let potkany, mám chovatelskou stanici. Nicméně, v chovu je to jeden průser za druhým, takže mám teď aktuálně už jen tři chlupáče.

KFC nebo MC'donald? (alexandravlkov)

Sushi! :D Ne, podle nálady. V každém mám něco oblíbeného, ale hranolky jedině v Mekáči.

Děláš nějaký sport? (alexandravlkov)

Aktuálně provozuju tak maximálně gaučink. Kdysi jsem hrála závodně házenou, ale dlouho jsem u toho nevydržela. V klubu byla šikana, tak jsem chodit přestala a než jsem se rozkoukala, abych si vybrala jiný klub, táta se strašně naštval a vzteky mi rozřezal míč. Dodnes jsem nějak nepochopila proč, ale nějak mi to nevadilo asi. 

Jinak okolo 12 let tančím orientální tance. Nějakou dobu jsem i uvažovala nad otevřením vlastního kurzu, ale ještě na to asi neuzrála doba. Navíc s malým dítětem je to teď trochu utopie.  

Měla jsi někdy něco zlomeného? Já mám momentálně levou ruku. (alexandravlkov)

To mě moc mrzí :( Doufám, že budeš rychle v pořádku! Já osobně jsem měla asi jen zlomené nehty. Díky Loki! Jednou jsem si tedy asi zlomila prsteníček na noze (aneb když se vám ve tři ráno zhmotní mezi prsty neviditelná noha od postele, jste rádi, že vám nepovolí močák), ale protože jsem potřebovala jet za 14 dní na tábor jako vedoucí, tak jsem s tím nikam radši nešla a trpěla s fialovou nohou v žabkách. Nebylo mi tehdy moc teplo. :-D

Co tě tolik baví na slash příbězích? A proč nemusíš hetero romance? :D (xAsadx)

Takhle, ono to není tak, že bych hetero romance neměla ráda. Jenže za ty roky jsem jich přečetla už tolik, že je to prostě všechno stejné. Po romanci sáhnu na čtení jen do historického koutku, tam mě to baví, ale jinak to beru spíš jen jako vedlejší dějovou linku třeba ve fantasy, která to nemá jako hlavní námět. Co se týče psaní hetero romance - nemůžu. Já prostě strašně nerada píšu za ženské, protože je to podle mě strašně těžké na vcítění (jo, říká stoprocentní žena, ehm) a podání tak, aby ta holka dávala smysl a nepůsobila jak nerozhodná dilinka.

Ženský mysl je (bez urážky) mnohem komplikovanější než ta mužská a jako vážně nechceš vidět, co všechno obsahuje. Než ženská řekne ano nebo ne, tak jí v hlavě prosviští neuvěřitelný gejzír všeho možného, včetně seznamu na nákup, bot, které zahlédla před měsícem v jedné výloze, receptu na večeři a taky kvantum všelijakých možností, které se z té jednoduché odpovědi můžou vyvinout. Není nic divného, když chce žena jeden tohle, druhý den tamto, a nedej Loki, aby ještě do toho dostala menstruaci. :D Prostě podat ženskou neumím, ta nerozhodnost, kterou bych tam chtěla dát, abych opravdu ukázala na neuvěřitelný „bordel" v hlavě, by akorát každého rušila. I proto mám jen pár femslashů a jen jako jednohubky, na kapitolovku s holkama se necítím. 

Právě proto mám radši boyxboy. Chlap je jednodušší na pochopení a nevypadá divně, když je psychicky silný. Když je ženská psychicky silná, už v romanci nepůsobí jako ta něžná květinka, kterou bych si tam představovala, ale je z ní málem feministka. To ovšem neznamená, že ty kluky v příbězích nerozpláču, to zas ne. :D No a taky, vzhledem k tomu, jak své postavy trápím... Ne, ženská by to nevydržela. Promiň, Hermiono. :D

Jaký je tvůj nejoblíbenější džus? (Já musela 😂😂 a odpověď chci!!!) (Tyveren)

Granini, ideálně meruňka nebo multivitamin. Ale nepohrdnu ani švestkou a pomerančem.

Kdyby sis měla vybrat jakýkoliv jiný pár z Avengers, kromě IronFrost, který by to byl? A proč? (Tyveren)

Asi Stony, případně FrostHawk. Tony nebo Loki by tam prostě figurovat museli, jsou to moje nejoblíbenější postavy. Taky mě celkem baví Loki s Fandralem, protože když se podívám na obyvatelstvo Ásgardu, tak ten rytíř je asi jediný, kdo se svým charisma Lokimu může vyrovnat. 

Kde bereš energii a čas vychovávat dítě, normálně žít a ještě tak aktivně psát? Mně stačí chodit do školy a mám dost (Puellainrotis) 

Jak už mnozí položili za otázku, jak to sakra všechno stíháš. Psát, číst, práce, děti. Mě stačí škola a kroužky a jsem v háji. (Sivatka)

Ahoj, mám taky malé dítě, tak jsem se tě chtěla zeptat, jak se ti daří skloubit starost o dítě a psaní. Protože mne to často přijde jako zhola nemožné 😄 (veronica_petter)

Tak, kde začít? Nemám tušení. Občas to svádím na to, že jsem Lokiho nevěsta (Ódinžel, on o tom ještě neví). 

Asi se to hodně odvíjí od toho, že píšu především na mobilu, k počítači se dostanu jen velmi sporadicky, takže ho mám vlastně vždycky u sebe a můžu psát, i když sedím na gauči, malá mi bivakuje na klíně a koukáme na pohádky. Plus, samozřejmě, když jde spát. Navíc, já mám dvě třetiny života problémy se spaním, takže v době, kdy normální lidi spí, tak já koukám do stropu a nebo do telefonu. Takže pokud zrovna nečtu nebo neprokrastinuju u hraní nějaké pitomé hry, tak píšu. 

Když se pak konečně dostanu k PC, tak se zase snažím dohánět resty u korektur (taky bych se už mohla odhodlat k tomu, abych si opravila své příběhy :D) nebo pak dělám nějaké věci do práce, které mám teď ale velmi málo, takže mi čas až tak nebere. Každopádně jsem si ale všimla, že nejlepší výkony podávám pod tlakem. Nějak nedokážu překousnout, aby mi povídky nevycházely pravidelně (kromě pár výjimek, vlastně teď aktuálně je to Cíl: Země – promiň, Daleku), když už to tak na začátku nastavím, takže to prostě musím stíhat. Je mi rozumět? Snad jo. 

A taky, já se ke psaní vrátila, až když byl dceři skoro rok.  Do té doby na to nebylo ani pomyšlení, starostí bylo až moc. Kdybych začala psát v té době, hádám, že by nikdo nepřežil do druhé kapitoly. :D A energii beru z cukru. Tím, že přes 2,5 roku spím průměrně 3 – 4 hodiny denně a ne v kuse, cpu se sladkým. Hodně. Až fakt moc. 

Na jaký příběh co jsi napsala a zveřejnila jsi nejvíce pyšná? (AnikaAnikov)

To je složitá otázka. Mám ráda všechny své příběhy a všechny jsem vydala v době, kdy byly v tu chvíli tím nejlepším, co jsem ze sebe byla schopna vyplodit. Hrdá jsem na všechny, i na ty staré, které bych dneska už napsala jinak, ale aspoň vidím ten progres, kterého jsem za tu dobu dosáhla.

Kdybych si ale měla vybrat, tak to asi bude V rukou nepřítele. Je to poměrně temná fanfikce se Stockholmským syndromem a není úplně pro každého. Já většinou píšu ff „post war", nejen proto, že mi vyhovuje, že jsou postavy starší a člověk si může trochu přizpůsobit charaktery, ale dává to také mnohem víc možností na témata příběhů, aniž by se člověk musel držet kánonu. Nepřítel je zasazený do druhé části sedmého ročníku Harryho a vedle Vlkodlačího lektvaru je to moje nejvíc kanonická fanfikce. Krom toho je plná myšlenek a emocí, na které se zaměřuji ve svých příbězích celkově. 

 A pokud piješ čaje, jaký je tvůj nejoblíbenější? (AnikaAnikov)

Rozhodně Earl grey. A pak ovocné čaje, které nejsou jen ze zbytkového prachu smeteného na hromadu. A taky mám ráda pečené čaje.