Vrním si blahem, máme zde dalšího muže. A navíc se nebál rozepsat. Krása. TuomasKoratt má zálibu v historii a cestování, je odkojen na Trpaslících a chodí na procházky se svým pejskem. A co dalšího o sobě prozradil? Mrkněte.

1. Na svém kontě máš sedm děl. Které je tvé nejoblíbenější a jak jsi k němu našel inspiraci?

Bez dlouhého přemýšlení mohu říci, že ve svém srdci mám výjimečné místečko pro Pustinu. Je to mé první dokončené dílo. Psal jsem ji jedním dechem v poměrně psychicky bouřlivém období. Stala se tehdy takovým mým útočištěm před světem venku. Jak jsem ji tvořil, uvolňovalo se ze mě napětí a stres a vše se zdálo hned veselejší. Pravděpodobně si ji nikdo mimo mě nikdy nepřečte, protože se vlastně jedná o nezajímavý příběh obyčejného chlápka, ale pro mě, teď to bude znít strašně egoisticky, je Pustina drahokam nedozírné hodnoty. Rád se k ní ještě teď vracím a přečtu si třeba jednu dvě kapitoly. Co se týká inspirace, netuším, jakým způsobem se v mé mysli zrodila první myšlenka s Pustinou. Pravděpodobně jsem byl ovlivněn Kafkou nebo Dykem nebo rovnou oběma najednou, ale jednoho dne vyvřela na povrch a já jako zběsilý začal po nocích ťukat do klávesnice.

2. No, ke mně takhle chodí postavy a diktují. :D Jaký žánr to je a co ti na něm vyhovuje?

A necháš se jimi ovlivnit nebo si jedeš neochvějně svůj stanovený kurz? Mně totiž také diktují a jen na malé výjimky jsem byl nucen je neuposlechnout. :) 

Teď k tvé otázečce. Pustina je hard fantasy. Tedy fantasy s omezenými fantaskními prvky a magií. Odehrává se sice v jiném světě, ale bez trpaslíků, elfů nebo skřetů, jak je zvykem ve velkých fantasy světech typu Forgotten Realms, Warhammeru, anebo nejznámější Středozemě od Tolkiena. Hard fantasy žánr mám téměř u všech svých příběhů. Vyjma V rytmu hrnce, který patří se všemi svými kouzly do high fantasy. Tedy alespoň doufám, že je to high fantasy. :D Ono je totiž někdy docela o hubu se všemi těmi názvy pro subžánry proklestit a najít pro svůj příběh ten správný.

Jinak abych přešel k další části tvé otázky, co mi vyhovuje na hard fantasy? Jedním slovem svoboda. Nic mě nesvazuje. Mohu si vymyslet lore svého světa od píky. Dosadit do něj různé kultury. Vymyslet pro ně zvyky, denní rituály, náboženství, vládní zřízení a kvadrilion dalších věcí. Příběh, který je pak na takovém světe postavený je jen špička ledovce. Lépe řečeno, chtěl bych aby to tak vypadalo. :D Jestli se mi to daří, nedokážu posoudit. Zpočátku jsem však chtěl psát historické příběhy, ale je to podobné jako u fanfikcí. Člověk si musí neustále hledat informace, aby jeho díla měly hlavu a patu a to já člověk od přírody lenivý nezvládám.

3. Upřímně? Nechávám je, ať si dělají, co chtějí, protože už jsem zjistila, že pokud se jim stavím do cesty, stejně to nějak obejdou nebo si vydupou další díl. Já zase nepíšu z lenosti fantasy, ale ff mi plně vyhovují. Jaké pasáže se ti píší nejlépe a v čem máš pocit, že plaveš?

Asi je to tak nejlepší. Člověk píše a sám je zvědavý, kam se jeho postavy dostanou.I přestože píši poměrně dlouho, jsem vlastně stále na začátku. Vyloženě v kramflecích se pořádně necítím vůbec nikde, ale nejsnázeji zvládám popisování světa a jeho zákonitostí toho tzv. lore, asi protože se při jeho vytváření pořádně vyblbnu. Na druhou stranu jsou pro mě obrovským problémem rozhovory. Stále mi přijdou plytké a takové mimo, že nezapadají pořádně do textu. Snažím se na nich pracovat, ale jde to šnečím tempem. Druhým rybníčkem, ve kterém se doslova topím, je popis prostředí. Často na něj zapomínám a čtenář se tak špatně orientuje v textu.

4. S popisem prostředí mám taky věčný problém. Jak dlouho už píšeš? Publikoval jsi už někam dříve než na Wattpad?

Poprvé jsem se pokusil něco napsat v 10 letech. Byla to fanfikce na Trpaslíky od Markuse Heitze. Moc mi to nešlo. Neměl jsem dostatečnou slovní zásobu, motal slovosled a mnoho dalších začátečnických chyb, a tak jsem s tím přestal. Znovu se ve mně probudila chuť něco tvořit až na vysoké před čtyřmi lety, kdy jsem ze sebe psaním dostával všechen stres. Bylo mi úplně jedno, co píšu. Jen jsem ťukal do klávesnice a lezly z toho všemožný patvary. Po roce různého zkoušení se z nich začalo stávat cosi podobného krátkým povídkám s historickým pozadím, některé jsem pak zveřejnil ve Střípcích světa mého. V té době mě napadla myšlenka, že bych mohl něco i zveřejnit a z dřívějška jsem věděl o oranžové stránce s hezkým interfacem, ale již si má hlava děravá nepamatovala, jak se jmenovala. Asi až po měsíci jsem na ni opět náhodou narazil a zjistil, že to je wattapad. S prvním publikováním jsem počkal něco přes půl roku a pak už to jen svištělo.

5. Je nějaký žánr, který bys chtěl vyzkoušet, ale zatím se na něj necítíš?

Jednoznačně Sci-fi. Již poměrně dlouho po něm tak nenápadně jedním očkem pošilhávám, ale nenacházím odvahu se do něj položit. Sci-fi je totiž podle mého skromného názoru oproti žánru fantasy, které preferuji, o celý řád komplexnější, a proto se na něj se svými dosavadními schopnostmi neodvažuji. V budoucnu bych však chtěl rozhodně do těchto neznámých vod zabrousit Mám tolik nápadů, že by byla škoda je nezaznamenat.

6. Držím palce. Je naopak nějaký žánr, kterému se vyhýbáš? Jak jsi na tom s klišé?

Samozřejmě. V mé skromné knihovničce se nikdy neobjeví, možná v paralelní realitě mám obrovskou sbírku, Teen fikce a Yaoi. Doslova se jich bojím a pronásledují mě v nočních můrách. Je to asi pochopitelné, jedná se o ryze dívčí žánry a pro muže se v nich toho moc neskrývá. V případě těch teen fikcí je to také asi převážně mým věkem. Příběhy ze školních lavic a randění mě prostě už moc netankují. :D Několik jich mé oko spatřilo, abych zjistil, co se tady na wattu píše, ale nic víc. V druhém zmíněném žánru, kulantně řečeno, nenacházím uspokojení. Tečka! :D

Ke klišé mohu říci, že se ho jako autor snažím minimalizovat, ale je to taková sysifofská práce, protože pro každého je klišé něco jiného. Netvrdím však, že je vždy na škodu. Nemělo by být na něm vystaveno celé dílo, ale hezky zakomponované klišovité motivy dokážou čtenáře lépe vtáhnout do děje. Tedy alespoň si to myslím. Rozhodně se nejedná o žádnou podloženou informaci. :D

7. No, tak to si ode mě asi nikdy nic nepřečteš, škoda. I když, v Blik, cvak, bys možná něco našel, z čeho bys neutekl. :D Jak se stavíš ke kritice?

Chtěl jsem si přečíst Uvidět bez očí a teď koukám na tag boyxboy. No nevadí, zkusím nevidomého Severuse i přesto! :D Blik... cvak, příjem dám určitě. Krátké povídky já tuze rád.

Kritika je jeden z hnacích motorů autora k zdokonalení, takže neskonale pozitivně. Strašně moc si ji vážím. Bez ní vlastně nevím, jak si vedu, zda se na svoji práci úplně nevykašlat, hodit flintu do žita a jít o dům dál. Samozřejmě věta o jednom dvou slovech doplněná o štiplavou poznámku je úplně k ničemu. Zatím kritiku dostávám především od kamarádů ve svém okolí a tady na wattapadu moc ne, proto ať se nikdo nebojí napsat svůj názor. Rozhodně si ho přečtu, a pokud se mi bude zamlouvat, nesmažu jej. Samozřejmě nic mazat nebudu, ale snad jsem si na sebe tímto vybízením ke kritice neupletl bič. :D

8. Och, tak to budu nadšená. A pokud se odhodláš, budu ráda za zpětnou vazbu. Přemýšlel jsi někdy nad tím, že by sis nechal udělat recenzi?

Určitě nějakou udělám! :)Ano, přemýšlel a to dokonce tak moc, že jsem si jeden svůj příběh Koruna bez krále nechal zrecenzovat od JedleOdVedle. Recenze již není k dispozici, ale hezky v ní Korunu rozebral a ukázal na její nedostatky, za což jsem mu velice vděčen.

9. Zkusil ses někdy zúčastnit nějaké spisovatelské výzvy? Pokud ne, láká tě to vyzkoušet?

Ano, jednou jsem se pro ukojení své zvědavosti spisovatelské výzvy zúčastnil. Byla to malá soutěž přímo tady na wattapadu. Umístění bylo krásné poslední místo, ale pro klid v duši to svádím na mnou nepochopené zadání. Jako obvykle jsem totiž psal to své „osekané" hard fantasy. Ostatní se drželi více přízemnější linky a očividně se to vyplatilo. Také je zde samozřejmě varianta, že jsem byl prostě horší než ostatní. :) I přes tuto zkušenost jsem však na soutěže nezanevřel a někdy výhledově bych chtěl nějakou další podstoupit.

10. Jaký styl psaní ti vyhovuje víc, ich nebo er forma? Zkusils někdy psát za ženskou postavu?

Asi ich forma, ale věřím, že za několik měsíců se opět přikloním k er formě. Mám to totiž jako na houpačce. Jednou mi vyhovuje er podruhé zase ich. Většinou, když již dlouhou dobu píši jednou z nich, dostanu strašlivou chuť psát v té druhé. Prozatím mi však vyhovuje ich. Ono je to především dáno mým posledním příběhem V rytmu hrnce, kde převypravuji dobrodružství, které se mi opravdu událo ve stolní hře na hrdiny a zaznamenat vše ve třetí osobě, by v tomto případě asi nebylo nejvhodnější.

Ano, už jsem zkusil psát příběh očima něžného pohlaví, ale asi bych většinu žen a dívek velmi ošklivě urazil, protože můj pohled je dosti zdeformovaný. U mužských postav většinou umocním jednu ze svých vlastností. Bohužel u žen něco takového moc nezvládám. Horko těžko se do nich vžívám, a ani nejsem Jackem Nicholsonem z Lepší už to nebude, snad jsem si nespletl film. Nezbývá mi tedy nic jiného než psát a číst, protože toto je jeden z mých restů, které plánuji v budoucnu vypilovat.

11. Nic si z toho nedělej. Já nejsem schopná psát za ženskou postavu, i když bych k ní měla mít dost blízko. :D Čteš na Wattpadu? Máš nějaká oblíbená díla a autory?

Rozhodně. Wattapad sice na první pohled vypadá jako pískoviště pro malé děti, jenže mezi zrnky písku se skrývají zlaté valounky. Čas od času se je vydávám hledat. Často skončím s nepořízenou, což naštěstí vyvažují úspěšné úlovky. Jako například Nesmrtelný od ElsieW. Město páry a krve od RachelReuljane. Písně písku od Noarri. Krásné krátké příběhy od SilverSeraphim. Dále a to ještě nemám pořádně zanalyzované, zasáhly mi do toho zkoušky, je Humanoid od CaptainFionea pak celkově dílo od ErikaChichovainusdvorka. A teď nechci znít podlézavě, ale chystám se, jak jsem psal výše, i na tebe. :D

12. Snad tě nezklamu. :D Jaké knihy bychom našli v tvé reálné knihovně? Vzpomeneš si, která kniha tě přivedla ke čtení?

Jako malý jsem nejvíce četl fantasy, kterému holduje můj bratr. Nakoupil si ho obrovské množství. Jedná se především o sérii Zabíječ od Williama Kinga ze světa Warhammeru, kde bard Felix Jaeger putuje s Gotrekem Gurnissonem hledajícím hrdinskou smrt. Je plný neustálých potyček a nestvůr. Další jsou Trpaslíci a jejich čtyři pokračování od německého spisovatele Markuse Heitze. Tehdy jsem z nich byl strašně nadšený, protože ve filmech Pán prstenů byl pouze jeden trpaslík Gimli a najednou jsem držel v ruce knížku, kde jich byli stovky. Své místo si také vybojoval Drizzt Do'Urden od R. A. Salvatoreho.

Moje však nejoblíbenější fantasy jsou Orkové od Michaela Peinkofera. Jedná se o příběh o orčích dvojčatech Ramarovi a Balbokovi. Já sám jsem z dvojčat a musím uznale kývat hlavou, protože autor zde mezi nimi dokázal skvěle vystihnout jejich vztah. Jak už jsem nastínil, mám rád stolní hry na hrdiny, a tak nemohu opomenout české autory kolem světa Asterionu. Tedy Jana Čenise Galetu a Zbyňka Holuba. Především tedy Holuba a jeho Hrobníky, kteří jsou pořádně návykoví.

Tím bych ukončil fantasy a přešel do druhé části mé knihovničky. Tedy k historickým publikacím. Jedná se především o odbornou tvorbu zabývající se českým středověkem. Nemám toho moc, protože většinu si půjčuji z knihovny, ale pár by se jich našlo. Například díla od Josefa Žemličky, Petra Čorněje nebo Olafa Radera. Mezi neodborné patří Husitská epopej od Vlastimila Vondrušky a Musaši od Jošikawi Edžiho, snad ho skloňuji správně. Musašiho mám právě teď rozečteného. Pojednává o životě Takézoa Šinmena po bitvě u Sekigahary. Nejedná se však jen o příběh tohoto samuraje, ale Musaši ukazuje japonskou kulturu a zvyky, proto bych ho vřele doporučil lidem, kteří se s tímto státem, kde zapadá slunce, chtěli seznámit.

Pravděpodobně to bude má první kniha Lovci mamutů od Eduarda Štorka. Četl jsem je asi v osmi letech, a abych se přiznal, pamatuji si jen na ohnivé kameny a Kopčema s Veverčákem. Mám dokonce dojem, že asi posledních deset stran jsem ani nedočetl.

13. Co děláš ve svém volném čase, pokud zrovna nečteš nebo nepíšeš?

Provozuji kontaktní historický šerm, spíše známý jako HMB. Historical medieval battle. Je to poměrně nový sport, kdy se proti sobě v kolbišti postaví počet od 3 až do 20 bojovníků a začnou do sebe bušit. Je to dosti brutální. Hlavně na celosvětové úrovni, kde jsou časté úrazy. Naštěstí na takové úrovni nejsem. :D S našim týmem se ani neúčastníme většiny utkáních. Dále hraji poměrně aktivně stolní hry na hrdiny. Hlavně tuzemské Dračí doupě, ale vyzkoušel jsem DnD: Pathfinder. Jako asi všichni ostatní sleduji seriály. Především kriminálky. Fargo, True Detective. Rád se také kouknu na všem známé Game of Thrones a Vikingy. Asi posledním žroutem mého volného času jsou počítačové hry. Dosti ujíždím na Crusader Kings 2, kde hráč spravuje své feudální panství.

14. Dračí doupě. Och. To jsem hrála snad naposledy před dvaceti lety s bráchou. :D Kdybys mohl být na jeden den zvířetem, jaké by sis vybral a proč?

Já to hrál spíše jako děcko, ale před dvěma lety jsme se zase s kamarádama sešli a zatím nám to vydrželo. :) Chtěl jsem říct orel nebo albatros. Létat v oblacích by bylo něco úchvatného, ale já se svým strachem z výšek bych se stejně proletěl jednou, možná dvakrát. Proto bych raději zůstal při zemi jako kočka. Zajímalo by mě totiž jaké to je běhat s oháňkou za sebou. Vystrkovat a zastrkovat drápky lidem do stehen a především, jak je pohodlné chodit po kočičích polštářcích. Přeci to musí být jako kráčet po obláčcích! :D V rouše kočičím bych pak šel poškádlit sousedovic psa a vyzkoušet, co je pravdy na devíti životech. Možná bych dokonce překonal i svůj strach z výšek a vylezl na nějaký strom, abych byl následně zachráněn hodnými pány hasiči.

15. Co bys vzkázal svým čtenářům?

Těm několika málo zatoulaným duším bych chtěl poděkovat za nehynoucí podporu a věcné rady. Bez nich bych pravděpodobně už možná vůbec nepsal, anebo jen v omezené míře. V dohledné době se mohou těšit na druhou část V rytmu hrnce, kterou začnu vydávat až s více kapitolami. Možná za měsíc. Možná za dva. Možná za týden.

16. A co bys vzkázal začínajícím autorům?

Já sám jsem ještě začátečník, tak snad mé rady nebudou znít směšně. :D Teď budu opakovat ostatní, ale je naprosto klíčové psát, číst a zase psát. Neliší se to od sportů či dalších aktivit, kde, abyste byli dobří, musíte trénovat. Někdo potřebuje pilovat své schopnosti méně, ale nikdy se bez tréninku úplně neobejde. Druhým možná i důležitějším faktorem je čas. Buďte trpěliví. Výsledek nepřijde hned. Musíte se k němu, jak jsem teď zmiňoval, dostat tréninkem, který může být zdlouhavý. Berte smysluplnou kritiku. Je to pro vás nejcennější dar, jaký můžete jako začínající autor dostat. A v neposlední řadě pomáhejte zlepšovat se ostatním, protože jednoho dne oni zase mohou pomoci vám.

Moc děkuji za rozhovor a vyčerpávající odpovědi. Kdybys chtěl ještě něco dodat, sem s tím.

Myslím si, že vše bylo řečeno. Děkuji tedy za příjemný rozhovor a nechť tě provází mnoho spisovatelských úspěchů.