StrycekAndousek je velmi mnohostranně zaměřený autor, který miluje kočky a nechává si jimi ovládat život. Ok, jestli budu v příštím životě kočka, chci bydlet u něj. 

1. Na svém kontě máš 14 děl různého žánru. Všimla jsem si románu, povídky i poezie. Co z toho je ti žánrově nejbližší a nejlépe se ti píše?

Otázky typu „co se mi nejlépe píše nebo psalo" dostávám v rozhovorech poměrně často a ještě teď nedokážu nijak jednoznačně odpovědět. Mně upřímně na žánru v rámci prózy takto až tolik nesejde, obvykle se mi odvíjí až od hlavního tématu knihy, od toho, kolik mám co napsat. Samozřejmě, napsat román je náročnější než napsat kratší sbírku básní, jednak z hlediska časového, ale i s ohledem na to, že v psaní delších kousků mívám dost výrazné pauzy, které se občas do těchto děl promítají změnou stylu, atmosféry nebo podobně. Další věc je ta, že se mi to poměrně střídá, například teď hodně inklinuji k poezii, přestože nic nepublikuji. I tak ale nemůžu říct, že by se mi právě poezie psala výrazně lépe, protože má svoje specifické nároky. Když se trochu oprostím od tohoto žánrového rozdělení, obecně tvrdím, že nejlépe se mi píše lyrizovaná próza; rád si hraji symbolistickými prvky, metaforami i v rámci celých děl, baví mě zkoumat a popisovat psychiku postav. To jsou věci, kterými se většina mých knih hodně vyznačuje, přestože žánrově, případně druhově, jsou odlišné.

2. Miluju, když je v knize rozebraná psychika, sama se na ni dost zaměřuji. Máš radši temnější nebo světlejší stránky emocí?

Ona psychika je podle mě taková dost bezedná oblast, protože dneska už bylo popsáno tolik témat, vymyšleno tolik světů, že v tomto ohledu je velice těžké dojít s něčím originálním. Na druhou stranu jako lidé nechápeme ani relativně základní věci ohledně vlastního těla, natož čehokoliv psychického, co nemá zrovna zcela hmatatelný základ. Umožňuje nám to navíc nespočet variabilních reakcí... Každý člověk je jedinečný a v tom zkrátka nějaká originalita bude prakticky vždy. Další věc, která je velmi ovlivněná mým aktuálním stavem a vůbec tématem knihy. Obecně něco nerad takto favorizuji. Hodně dlouhou dobu jsem se brodil spíš těmi temnějšími stránkami, ale vždy tam, alespoň podle mě, byl nějaký ten náznak světla. Stejně jako všude jinde ve světě – nic není zcela černobílé. Ono „libování si" v těch temných emocích vždy hodně pramení i z toho, že jsem člověk, řekněme, který není vždy psychicky úplně v pohodě, spíše naopak. A když je člověk ve stavu, že sotva zvládne vyhrabat svoje tělo z postele a přesunout ho někam k papíru, o nějakém výrazném „světle" se pak moc psát nedá. Akorát zhruba dva roky zpátky přišel takový zlom, kdy jsem začal sám svět a život vnímat úplně jinak, takže dnes si umím užít i právě tu světlou, optimistickou stránku. A upřímně? Je to super pocit. Na základě tohoto zlomu vznikli například Chlapci v sukních, což je moje první lehčí, vyloženě humornější knížka plná pozitivity.

3. O čem to je? Zkus mě navnadit na přečtení. 

Celý příběh popisuje osud dvou chlapců studujících na vysoké škole. To asi nezní příliš lákavě ani originálně, no v ději nic tak extra převratného hledat netřeba. Hlavní stránkou příběhu je postava jednoho z chlapců – Charlieho – který studuje herectví a je právě jedním z těch lidí, pro které je tento obor stvořený. Svoji profesi si s sebou nosí nejen na jeviště, ale i domů. Jeho smysl pro humor, umění sarkasmu, manýry a vše, co k tomuto patří, dodává jiskru všedním i méně všedním situacím. A jak napovídá název, nemá problém si na sebe vzít sukni, což může být pro ostatní z postav lehce matoucí, nicméně příběhu se díky tomu daří. Je to opravdu spíše oddechové čtení, které má zlepšit náladu po dni stráveném ve škole či práci, takže nemohou chybět i sladší momenty, které vyvažují dávku humoru a sarkasmu. Stejně tak se příběh dotýká trochu hlubších témat (v rámci mého tematického pole zájmů) než je pouhý život vysokoškoláků a jejich vztahu, ale to nechci spoilerovat. :)

4. Jak dlouho přibližně píšeš? A co tě vede k psaní LGBT příběhů? 

Píšu od svých zhruba 11 let... Takže v podstatě půlku svého života, jaaj. Upřímně, nikdy si nejsem úplně jistý, kdy přesně vznikl ten první pokus o příběh, ale určitě to bylo někdy v této době, protože zhruba tehdy jsem děsně propadl Potterovi a začal jsem na něj psát fan fikce. I když bych taky stoprocentně netvrdil, že ten první příběh byl fan fikce, i mimo celou tuto moji HP posedlost jsem byl dítě s hlavou v oblacích, pořád měl v hlavě scénáře, které se mi líbily a chtěl jsem je napsat. Co se týče druhé otázky, asi je to u mě trochu neuvěřitelné, ale začínal jsem na čistě hetero příbězích. Hodně brzy mi však podvědomě došlo, že to není úplně můj šálek (o čemž svědčí třeba moje povídka Bratr, kterou jsem smolil cca od 13 let, a ještě před Bratrem začal jeden nepublikovaný a téměř nekonečný gay román :D) kvůli sexualitě a tomuto všemu okolo. Samozřejmě, nemám problém napsat knihu, ve které budou hlavní non-LGBT postavy, nicméně, proč si koníček ztěžovat něčím, co člověku není až tak po chuti a hlavně až tak blízké? Nemyslím, že bych v tomto propadl nějakému trendu. Když jsem začínal tyto příběhy psát, byla jen poměrně malá slash komunita, byla to spíš malinká subkultura, nebylo to všude jako dnes. A sice jsem do spisovatelské kariéry vystartoval jakožto pisálek boyxboy příběhů, což mě dodnes nepustilo, ale v horizontu současných a budoucích příběhů bych rád zabrousil spíše do vod transsexuálů. Jednak je tahle oblast přímo mně na tělo, ale také je fakt, že trans postav je kolem nás žalostně málo a zasloužily by si minimálně stejnou úroveň pochopení, jako mají právě ostatní spadající pod zkratku LGBT. Dánská dívka, jakožto snad jediný trochu víc mainstream literární/filmový počin, je pro trans komunitu hodně málo.

5. V tom s tebou souhlasím. Ale myslím, že to je i tím, že se lidé jen postupně snaží přiznávat, jak je to s nimi doopravdy. Například, když se podívám ve svém okolí na posledních deset let - Tehdy jsem znala dva, co to o sobě bez ostychu tvrdili, dnes už to vím o více přátelích, neboť se konečně přestali obávat reakce okolí, a svobodně se k tomu "přiznali". To je hrozný výraz, omlouvám se za něj, ale několik nocí sporadického spánku mě snad omluví. :D
Není to tak dlouho, co jsi vydal Chlapce, který uměl létat, v papírové podobě. Co tě k tomu přivedlo? Byly to komentáře čtenářů nebo touha držet vlastní výtvor v ruce?

Upřímně, s vydáváním to bylo od každého trochu. Spousta lidí mi už dávno psala, že by bylo super mít moji knihu v tištěné podobě; sám jsem o tomto snil od té doby, kdy jsem vůbec začal psát, ačkoliv jsem si to zamlada vždycky představoval jak Hurvínek válku – že všechna nakladatelství jen čekají, kdy jim konečně pošlu svůj úžasný rukopis a budu druhá Rowlingová. :D S trochou nadsázky, samozřejmě. Fakt je ale ten, že když jsem vypustil do světa anketu o tom, kterou knihu tedy vyhotovit, Chlapec nebyl ten vítězný favorit. K tomu se váže skutečnost, že nejsilnější důvod byl ten, že jsem jednak cítil, že už něco vydat chci, ať už to bude jakkoliv, ale i potřeba ukončit jedno období mého života, které mi hodně vzalo i dalo. A tato knížka pro mě v rámci tohoto má a vždy bude mít speciální význam, protože se váže ke speciálním lidem i událostem v mém životě, o kterých ví pouze pár vyvolených kolem. :) Je to zkrátka takové rozloučení s minulostí, ve které už nechci žít. A myslím, že je vážně hezké. Alespoň zatím mi tu knihu každý převážně chválí. :D #egoup

6. Já se na ni chystám už fakt dlouho, musím to napravit. :D Dala ti ta zkušenost něco do života? 

Tak rozhodně. Jeden by řekl, že vydat si knížku bude hlavně o tom si vyzkoušet, jaké je připravit podklady a řešit tisk, no pravda je taková, že se dozví hodně o lidech – ať už o zájemcích, nebo třeba i o těch, kteří dobrovolně nabídnou pomoc. Člověk s nimi počítá, ale potom se po nich slehne zem. Což chápu, že dělat zadarmo, vlastně jen za zmínku v knize, asi každý nechce. Jenže když už se někde přihlásím, měl bych alespoň dát vědět, že tedy nakonec nic nebude. Mohl bych tu psát dlouhý elaborát o slušnosti mezi lidmi, ale nechci si až tak kazit náladu. :) Pořád nejsem rozhodnutý, jestli právě přístup lidí k tomuto projektu zničil můj pozitivní dojem z toho, že držím vlastní knihu tak, že už další rozhodně takto vydávat nebudu, nebo do toho půjdu ještě podruhé. Na druhou stranu mě to totiž fakt hodně posunulo, získal jsem v tomto ohledu větší sebedůvěru. Zajisté to je zkušenost, kterou bych doporučil každému, kdo má kvalitní materiál, ale nehodí se úplně na komerční prodej a podobně.

7. No, já to silně zvažuji, vzhledem k fanfikcím mi nic jiného než samonáklad nezbývá, jenže furt ještě nejsem odhodlaná to řešit. :D Jak dlouhá byla doba od rozhodnutí k držení knihy v ruce? Co vše bylo nutné pro to udělat? 

Ještě to můžeš obejít jak ta holčina, co napsala After, že změnila jen jména postav... :D

První post o tom, že chci tisknout knihu, jsem psal někdy začátkem srpna, definitivní rozhodnutí, že to bude Chlapec, padlo v polovině onoho měsíce a knížky jsem měl fyzicky doma za dva měsíce a pár dní od této doby (ke konci října). Byla to poměrně rychlovka, spousta věcí mi upřímně trvala daleko kratší dobu, než jsem očekával – co si budeme nalhávat, například za nějak extra skvělého a schopného ilustrátora se nepovažuji, přesto jsem s výsledkem opravdu spokojený. Netvrdím, že v knize nejsou žádné chyby a je dokonalá po všech stránkách, ale s mými zejména časovými a finančními možnostmi by nebyla nijak výrazně lepší ani za dalšího půl roku. A beru to jako takový dlouhodobý projekt – za pár let, asi až (snad úspěšně) dostuduji, se na tu knížku podívám, opravím si ji a zhodnotím, co jsem se od vydání naučil. :) Co se týče celého procesu vytvoření knížky, hodně jsem se o tom i průběžně rozepisoval na svojí facebookové stránce a snad nebude vadit, že se na ni odkážu, protože to psaní bylo už tehdy vyčerpávající. :D Navíc jsem tam vypíchl i pozitiva a negativa vydávání samonákladem. Čili moje stránka je veřejná pro všechny, dá se najít pod „Andy R. Black – author & poet", příspěvek je z 8. listopadu 2018. Bohužel, Watt nepodporuje vkládání odkazů takto do textu, aspoň pokud vím. 

8. No jo, jenže Afterlife má vlastní svět, což já nemám. :D Čteš na Wattpadu? Máš nějaká oblíbená díla a autory?

Na Wattpadu nečtu téměř vůbec. Ani to není o tom, že bych byl líný hledat kvalitnější příběhy, spíš je to o tom, že teď začínám dva obory na vysoké, rozjíždí se mi pořádně vztah s člověkem v jiném státě, začínám se více socializovat, takže když už mám sáhnout po knize, vyhraje to zpravidla některá tištěná z mé knihovničky doma. Vlastně na Wattpadu aktivně čtu jen u svého milovaného chlapce, protože spolu poměrně často spolupracujeme na našich projektech a jeho tvorba mě samozřejmě baví. Pak tu mám svoji srdcovku Jellicle, akorát první díl toho už mám fyzicky doma taky, takže znovu budu číst určitě tištěnou verzi. :D

9. Dva obory? Nejsi troškař. :D Mám dojem, že se zabýváš i grafikou. Jak ses k ní dostal? 

Já fakt nejsem, pokud se mi povede dostudovat, budu odborník ve 4 oborech. :D

Dojem máš správný. :) Na Wattpadu nic takto nedělám (až na malé výjimky pro některé známé a sebe), ale grafika mě chytila někdy ke konci devítiletky a od té doby se tomu snažím věnovat. Zaměřoval jsem se na to i na střední škole a co jsem odmaturoval, tak dělám grafiku spíše příležitostně, když je někde potřeba a mám čas. Rozhodně mi to pomohlo s vydáváním knihy, vše jsem si mohl takto udělat sám. :)

10. Čtyři? Ehm jdu se se svou maturitou zahrabat. :D Co rád děláš ve svém volném čase?

Tak já nejsem zrovna člověk, kterému by stačil jeden obor... :D Chci mít co největší možný záběr. :) Taky dost stojím za názorem, že je třeba se vzdělávat celý život a dokud mám možnost chodit do školy, využívám ji. Toho volna poslední měsíce moc nemám, ale když už ano, tak samozřejmě rád píšu, o něco méně rád čtu, poslední dobou dávám přednost filmům, seriálům nebo hudbě, protože to jsou oblasti, které mě také velmi zajímají (třeba bych se rád někdy věnoval, ideálně v rámci studia, i režii, scenáristice, hudební kompozici). Mimo to velmi rád cestuji, především zatím po ČR, což je koníček, ke kterému připojuji i svůj zájem o focení. Dál bych určitě zařadil mezi své hobby již zmíněnou grafiku a rozhodně i některé předměty mého studia jakékoliv školy, kam jsem chodil/chodím.

Když se trochu odkloním od tohoto kreativního směru, rád chodím na procházky (ideálně sám, případně s někým, s kým je mi dobře... Takže většinou sám :D), baví mě plavání, rád krmím kachničky a labutě, chodím na výstavy a podobně, baví mě řídit a občas mě popadne vařící nebo pečící mánie. :D

11. Máš na psaní nějaký rituál, bez kterého bys nenapsal ani fň?

V tomto jsem poměrně nenáročný – stačí mi nápad, čas, klid a ideálně notebook, žádné rituály nevedu.

12. Měl jsi někdy spisovatelský blok? Pokud ano, jak jsi ho překonal?

Rozhodně ano, jeden mám asi i teď, akorát si nejsem jistý, jestli je to vyloženě blok, nebo jen nedostatek času spojený s nechutí cokoliv dělat, když už mám chviličku volno. :D Očekávám, že jakmile se věci v životě trochu usadí a bude pryč zkouškové, tak se to zlepší. Žádný univerzální „lék" na tenhle blok nemám, ono hodně závisí na tom, čím je způsobený a jak moc je hluboký. Někdy mi pomohlo se prostě přinutit ke psaní, jindy se na čas úplně odreagovat nebo třeba pročíst něco ze starší tvorby, co mě nastartovalo.

13. Držím palce, ať se zkouškové co nejrychleji ukončí. Kdybys mohl být na jeden den zvíře, které by to bylo a proč?

Díky, bude to potřeba. :D Věřím tomu, že všichni na tuto otázku odpovídají nějak víc poeticky, ale já bych byl kočka. To abych mohl být jeden den tlustý a každý by mě za to jen mazlil. :)

14. Co bys vzkázal svým čtenářům?

Jako vždy bych jim moc rád vzkázal svůj dík za jejich podporu, o které jsem v takovéto míře při registraci na Wattpad rozhodně ani nesnil.

15. A co bys vzkázal začínajícím autorům?

Hlavně asi to, aby popřemýšleli nad tím, jak moc vážně tento koníček berou, protože od toho se odvíjí vše. Pokud by rádi vydali knihu, živili se jakkoliv psaním, tak bych jim určitě doporučil hodně číst, vzdělávat se v této oblasti, ať už jde o jazyk, nebo o informace z literatury obecně. Všem se každopádně dá vzkázat, ať prostě píší a píší, najdou si svůj styl, nebojí se zkoušet nové žánry nebo formy. :) A taky ať se naučí přijímat konstruktivní kritiku, případně si o ni i aktivně žádat.

Moc děkuji za rozhovor. Pokud chceš ještě něco dodat, pódium je tvoje. 

Jen bych ti taky rád poděkoval za možnost vůbec rozhovor udělat. Moc mě bavil, bylo super mít zas některé otázky úplně jiné než v jiných rozhovorech. :) Taky při této příležitosti přeji krásný nový rok tobě i všem čtenářům. Hlavně hodně inspirace ke psaní. :)