Robin_Mayer má o sobě na profilu napsáno, že je nešťastný a trochu (hodně) zvrhlý chlapec milující zářivé barvy na vlasy, Connora Frantu, kakao a dívky s kočičími oušky. No, odpovědi na rozhovor tedy rozhodně zvrhlé nejsou.  

1. Jsi jeden z méně početné skupiny autorů na Wattpadu (myšleno podle pohlaví). Máš pocit, že tě to staví do horší, nebo naopak lepší pozice oproti ženské části autorů?

To je zrovna taková složitá otázka na začátek. :D
Rád bych řekl, že mě to nestaví ani do lepší, ani do horší pozice. Zároveň to ale nemůžu úplně hodnotit, protože nemám moc publikovaných děl a ani nejsem nijak známý. Takže pokud jsem ve výhodě, nevím o tom a nejde to ničím vidět.

Každopádně asi bych tím mohl být trochu v lepší pozici. Alespoň já to mám tak, že se mnohem více vyznám v mužských autorech, než v těch ženských. Protože je nás tady málo a tak vždy zbystřím, když vidím nějakého dalšího muže. A taky si víc pamatuju jména a tak nějak vím, jakým směrem se jejich tvorba ubírá.

Ale nevím, jak to mají ostatní, nikdy jsem se na to nikoho neptal. :)
Dle mého nejde úplně o pohlaví autora, ale spíš o téma, kterému se věnuje a o jeho styl psaní. I když mám totiž přehled v autorech, sleduju jen pár z nich, protože mě ostatní ničím neoslovili.

Myslím, že přímo na Wattpadu je to i jedno. Kolikrát si prvně přečtu příběh a až pak se dívám k autorovi na profil. Často podle přezdívky neurčím, jakého pohlaví daná osoba je a zjistím to až při bližším zkoumání. Proto pro mě často identita zůstává skryta po celý příběh a nikdy mi to nijak nevadilo. :D

2. Jaký žánr tě na čtení upoutal a kterému se naopak vyhýbáš?

No, nemám vyloženě nějaký nejoblíbenější, ale nemusím horory a většinu romancí. Čas od času narazím na nějakou hezkou, ale je to občas jako hledání jehly v kupce sena. Stejně tak to mám s poezií, kterou naprosto miluju, ale hledá se mi na Wattpadu těžko. Jsem totiž zrovna v tomhle celkem punťa a jen tak něco se mi nelíbí. Nevyhledávám moc fanfikce. Ne proto, že bych proti nim něco měl, ale většinou mi trvá dlouho, než najdu nějakou dobrou. A jsem fanouškem méně známých seriálů/knih/skupin, takže je pro mě v tomhle ohledu Wattpad neužitečný, protože tam většinou nenajdu to, co hledám. "Fantasy obdobím" jsem si prošel před pár roky a došel jsem k tomu názoru, že mě tento žánr úplně nebere. Ale i v tomhle se samozřejmě najdou výjimky. V závěru mi na žánru vlastně tolik nezáleží a přečtu cokoliv, co mě nějakým způsobem zaujme a zalíbí se.

3. Na co se zaměřuješ ve svém psaní?

Hlavně píšu to, co mě baví, nehledě na téma, žánr, nebo formu. Ale vždycky se snažím, aby byly mé postavy uvěřitelné a "reálné". Dávám do nich kus sebe, zkušeností z denodenního života.
Stejně tak jsem rád, když se mi podaří nějaká situace popsat tak, abych ji přiblížil čtenářům, i když jim na první pohled není ničím blízká. Taky rád vykresluju postavy z několika úhlů. Nechci mít nikdy ploché charaktery. Nevěřím na záporáky a kladné hrdiny, protože si myslím, že by každý měl mít od každého kousek. Je už pak na autorovi a čtenářích, kterou stránku postavy nechá vyhrát.

Momentálně cílím na mladší čtenáře, dost možná i z lgbt komunity, kterou se trochu zabývám. Protože když jsem byl mladší, bylo pro mě hodně důležité najít si nějakou oporu, i když jen v knihách. A tak bych rád něco takového poskytl ostatním, kteří to třeba potřebují.
Poezie je kategorie v tomhle ohledu sama o sobě. Tam se nezaměřuju na nic jiného, než jsou emoce. Píšu většinou nárazově, kdy dokážu sepsat báseň na zastávce při čekání na autobus, nebo při chůzi na ulici. Nejhorší je, když nemám po ruce zápisník, ani telefon. To potom chodím celý den s tím, že si přehrávám v hlavě verše, co mě napadly. Moc nedokážu psát na povel. A pokud ano, nedopadá to dobře. :D

U básní se tedy nechám ovládat hodně pocity a tím, abych je dokázal „vypsat ven", když už cítím, že je toho moc.

4. Jaké emoce se ti vykreslují nejlépe?

Nejlépe se mi vykresluje štěstí, protože ho vidím jako nejjednodušší. Ne to, jak ho získat, spíš to, jaké je. Je hezké, všechno v tu chvíli září a člověk se cítí jako v pohádce. Většinou je ale hodně prchavé a krátkodobé.

Ale mám takový nešvar, že kdykoliv mám nějak moc šťastnou postavu, tak jí to pokazím. :D
Přesto nejčastěji vykresluju věci, které jsou pro mě nejvíc složité, ale zažívám je nejvíce. Je to například smutek, který je pro mě neskutečně hluboký a strašně těžký na uchopení a popsání. Stejně tak různé úzkosti a strachy. Protože pokaždé jsou tyhle emoce strašně jiné. Někdy člověka vážně těsně svírají a jindy by šly zobrazit jako nekonečná pláň, nebo jednoduše prázdnota.

Ale nejzvláštnější a hlavně nejzajímavější pro mě bylo popisování pocitů postavy, která má problém s tím, že necítí. Nebo si spíš myslí, že necítí. Že to nedokáže. A měla hodně problémy s tím, že se pořád zaplétala do různých potyček. Nechávala se téměř dobrovolně zbít, vyprovokovávala lidi, u kterých věděla, že mají problémy s ovládáním. Protože si myslela, že bolest je jediné, co cítí.

A nejhorší je popisovat zamilované postavy, ty jsou jeden velký zmatený vír emocí :D

5. To mi připomíná Nicci z Meče pravdy. Ta si dokonce myslela, že si tu bolest zaslouží. Na jaký svůj příběh jsi nejvíce hrdý? O čem je?

Aha, tak Meč pravdy neznám. A když se tak koukám, je to pěkně dlouhá série. :D

Nejvíce hrdý? Hodně jsem hrdý na své krátké vyprávění o deštníku, který chtěl být slunečníkem. To jsem psal asi v sedmé třídě jako slohovou práci a moc se mi to tehdy líbilo. Z publikovaných věcí to ale bude nejspíš příběh "Hořím". Je to příběh o toxickém vztahu mezi dvěma chlapci. Přesto však nepropaguju příběh pod lgbt nálepkou, protože v tomhle případě tam o to ani nejde. Vykresluju tam slepou lásku, manipulaci a postupné "sundávání růžových brýlí".

Měl jsem tedy chvíli chuť ho smazat, protože mi bylo řečeno, že mám špatnou kategorii a že to není ani vlastně příběh, protože to má v kapitole jen pár slov a že mám raději psát "normální příběhy", které mají myšlenku. Nejvtipnější na tom bylo, že daná osoba se ani na příběh nepodívala a soudila jen podle délky. :D

Teď jsem rád, že jsem to nesmazal, protože mi spousta lidí říkala, že je to nabité emocemi a já si stojím za tím, že nejde ani tak o délku, ale spíš o to, co příběh předá a co v člověku dokáže vyvolat. A myslím si, že "Hořím" je v tomhle ohledu jako šílená horská dráha plná pocitů.

6. Taky už se k němu musím dostat, mám to v knihovně už děsivě dlouho. Jakou postavu z kterékoliv knihy na Wattu nebo tištěné bys za žádnou cenu nechtěl potkat a proč?

To je vážně těžká otázka, protože mě prvně nikdo vůbec nenapadl. :D Ale nejméně rád bych byl, kdybych potkal Aelin z knihy Skleněný trůn. Je to tedy série tištěných knih, ne něco na Wattpadu. A proč?
To je také poměrně záludné. Určitě ne proto, že by byla nějak děsivá, nebo že by byla nějaká příšera. Nebál bych se jí.

Ale tahle hlavní hrdinka je mi děsně nesympatická a vážně ji rád nemám. Neměl bych na setkání s ní nervy, protože se pořád chová strašně jako dítě. Takže Aelin bych potkat vážně nechtěl, nebo bych se z ní zbláznil. :D 

7. Máš nějakou svou postavu taky takhle dětinskou? Případně, má nějaká tvá postava vlastnost, kterou nemůžeš vystát?

Ano, mám. A poměrně dost.
Snažím se každé postavě přiřadit nějaké "dobré" a "špatné" vlastnosti. Některé postavy mi chováním sedí více, jiné méně. Ale samozřejmě je mám i tak všechny svým podivným způsobem rád.

Například teď mě napadá postava René (z příběhu Chuť Naděje), u kterého moc nemůžu vystát jeho až moc velkou sebekritiku a to, jak si v ničem nevěří.
Potom mám přehnaně veselého a optimistického Martina, který sice není dětinský, ale skoro pořád veselý a lehkomyslný.

Mám taky pěkně manipulativní postavy, kterým bych občas rád vyfackoval, ale tak to k tomu prostě patří.

Vlastně se ve většině mých příběhů na hlavních pozicích vyskytují postavy právě s vlastnostmi, které mě v reálném světě vytáčí. :D

Ale tak nějak mi to jde nejlépe psát, možná proto, že často vytáčím i sám sebe tím, jak se chovám.

8. Občas se zadaří. :D Čteš na Wattpadu? Máš nějaká oblíbená díla a autory?

To ano.
A ano, čtu. Ne tolik, jako jsem čítával dřív, ale poslední dobou jsem na Wattpadu celkem často.
Mezi tištěnými knihami vyhledávám často fantasy, nějaké temnější knihy a poezii.

Ale na Wattpadu si rád přečtu něco lehčího na čtení. Ať už jsou to různé lgbt romance (ale hledají se těžko :D), nebo fanfikce.

Můj nejoblíbenější autor je StrycekAndousek, kterého vážně obdivuju a mám od něj rád snad všechny knihy.
Potom se mi velmi líbí jedna fanfikce s názvem All I Ask For Is A Little Bit Of Pain (NaggiS). :-D Což... Je poměrně zajímavá směsice lgbt a bdsm, ale já si tu knihu naprosto zamiloval. Akorát to teda není něco, co bych doporučil každému.
Též jsem nedávno úplně náhodou objevil FemmeFragile, která má vážně úžasný styl psaní a její příběhy jsou úžasné. ^^
Potom určitě stojí za zmínku úžasná RaSoKim a třeba SeiyaRei.
Plus i ty, protože posledních pár dnů čtu tvé fanfikce na HP a naprosto jsem si je zamiloval. Hlavně Profesorský dohled a Kouzelná noc. Mám pro Luciuse odjakživa slabost. A kdo taky ne, že. :D

9. To mám radost! Vždycky mám radost, když se do nějakého mého Luciuse někdo zamiluje. Kdybys měl jmenovat jednu tištěnou knihu, která tě v životě ovlivnila, jaká by to byla?

Tak to mám radost, že máš radost. :D

To je vážně těžká otázka, vzhledem k tomu, že musím jmenovat pouze jednu... Kdyby se jednalo o poezii, tak řeknu určitě někoho z prokletých básníků, nebo Fráňu Šrámka. U něj to tedy nebyla vyloženě kniha, ale těch pár básní, co jsem četl, mě ovlivnily dost.

Ale pravděpodobně je to Mechanický pomeranč od Anthonyho Burgesse. Což asi na první pohled není věc, o které bych říkal lidem na potkání, vzhledem k tomu, o čem kniha je. Je těžké to víc popsat, aniž bych příliš nespoileroval. Hlavní hrdina je ale na první pohled strašný "záporák". Vyžívá se v ponižování a ubližování lidem, krade, znásilňuje a rozhodně to není postava, kterou byste měli na první pohled rádi. Ale já si tak nějak díky této knize uvědomil strašně moc věcí a přehodnotil jsem pohled na celý svět a na lidi okolo mě. Protože vždy jsem soudil hodně podle prvního dojmu, ale mimo jiné mi při čtení došlo, že nikdo není vyloženě špatný a nikdo není vyloženě dobrý.
Jsou lidé, kteří se více přiklání k té špatné stránce, někteří spíše k té dobré. Ale nikdo není vysloveně "zlo"...
Takže ano, tahle útlá knížečka plná podivných výrazů, mě ovlivnila ze všech nejvíce. J

10. Co ti dává psaní?

Další těžká otázka... Dává mi strašně moc. Ať už je to nějaký pocit klidu, pokud se to tak dá nazvat, tak mi vážně dělá radost. Baví mě psát, baví mě tvořit, představovat si různé situace a vymýšlet postavy. Plus je samozřejmě potom hezký pocit, když si to někdo přečte a líbí se mu to. Dál mi taky poskytuje trochu útěk z reálného života, protože na chvíli nemusím řešit sebe, ale mám šanci "být" někde jinde a sledovat životy mých postav. Psaní mi dává strašně moc, ale nejde to vyjádřit slovy.

11. To chápu, máme to dost podobné. Máš na psaní nějaký rituál?

Nemám žádný, ačkoliv bych rád nějaký měl, znělo by to lépe. Píšu celkem náhodně, nemám ani nějaký určitý čas, nebo něco podobného. Snad bych mohl zmínit akorát to, že často při psaní poslouchám hudbu, nebo piju. Akorát jen čaj, či kávu, protože s alkoholem v krvi sice dokážu vyplodit zajímavé věci, ale mám tam tolik překlepů, že mi na druhý den dělá problém, to po sobě vyluštit. Takže ne, nemám žádný rituál. Ale mám rád, když mám zavřené dveře od pokoje a taky mnohem raději píšu u stolního počítače, než u notebooku.

12. Co rád děláš ve svém volném čase, pokud nečteš nebo nepíšeš?

Já teda hlavně píšu, takže to je těžké. Ale rád kreslím, sleduju seriály, filmy, chodím ven. Ale jen s přáteli, samotného mě to nebaví. Nejraději chodím k babičce pít kávu, to je moje asi nejoblíbenější činnost, hlavně když si přisedne děda a začne povídat o válce. A taky se rád učím, ale jen věci, co chci. Takže většinou nějaké nepotřebné kraviny, které mi k ničemu nejsou. Ale do školy, to už se nenaučím. Rád fotím, přemýšlím (nad vším možným, matikářka se mě vždycky ptala: "Nad čím přemýšlíš? Na nesmrtelností chrousta?") a taky rád uklízím v knihovně. Což je asi jediné místo, kde mě to baví. xd Plus teda samozřejmě rád sleduju nějaká videa a trávím čas na sociálních sítích.

13. Kdybys mohl být na jeden den zvíře, které by sis vybral a proč?

Určitě moucha. Můžu létat, otravovat lidi, budu malý a všude se vlezu. Budu krást lidem jídlo, koukat jim za zády do obrazovky telefonu, poslouchat cizí rozhovory a hlavně budu moct chodit po stropě. :D Moucha to u mě prostě vyhrává na celé čáře, nenapadá mě žádné výhodnější zvíře. I když ona je i vosa fajn, ta už má lehký tuning, když má žihadlo. Ale zase tu většinou lidé zabíjí a nestrpí ji tolik jako mouchu, která je všem celkem jedno.

14. Co bys vzkázal svým čtenářům?

Tak jako první, jim strašně děkuju za veškerou podporu. Já jsem totiž ztracený případ, co se týče nějaké pravidelnosti vydávání, takže si občas musí pěkně počkat. Též bych jim chtěl popřát co nejvíce úspěchů v životě, dobré přátelé a aby se víc usmívali, protože toho není nikdy dost.

15. A co bys vzkázal začínajícím autorům?

Ať to hlavně nevzdávají. Začátky umí být pěkně těžké a ne každý z nás je Rimbaud, aby psal dobře už jako hodně mladý. Měli by psát více pro sebe, než pro čtenáře, ale zároveň by se neměli bránit tomu, vyslechnout si rozumnou kritiku a poučit se z ní. Méně řešit neopodstatněný hate a ít zdravou sebedůvěru. Nepřehánět to, ale ani neshazovat své dílu už v popisku. Ono to někdy nepůjde a bude to těžké, ale za pár let se ohlédnou a není nic lepšího, než vidět ten posun.

Děkuji za rozhovor. Pokud chceš ještě něco dodat, sem s tím.

Já děkuji. JA nemám asi už co dodat.