CaptainFione je velmi příjemná autorka, která neváhá podat pomocnou ručku nejen začínajícím pisálkům. Pokud se na vás usměje štěstí a začne vaše dílo číst, můžete se těšit na krásné a milé komentáře, jež dokáží nejen pomoci, ale především i povzbudit. Tato mladá žena má jako zbraň šroubovák, jenž neváhá použít, pokud nebudete slušní, ale přitom je milá a něžná. Nebojte se tedy a začtěte se.

1. Tvá tvorba se zaměřuje především na sci-fi a fanfikce. Jak tě napadlo psát zrovna sci-fi? Co byl ten popud, který tě k tomu přiměl?

Nu, ke sci-fi jsem měla blízký vztah už dříve. Neměla jsem v lásce dívčí literaturu – což mi vlastně vydrželo dodnes, ale snažím se to konečně překonat –, četla jsem hlavně naučnou literaturu, encyklopedie, novinové články. Nebylo překvapením, že když jsem si měla vybrat beletrii, hrábla jsem po co nejméně příběhové knize. Jmenovala se Solaris. Byla to má první kniha jako taková, sci-fi, kde se více řešilo složení živého oceánu. Ale líbila se mi natolik, že jsem četla dál.

A když došla četba, nějak jsem se zabavit musela. Psala jsem do šuplíku svou první dystopii, kterou jsem nikdy nedopsala, protože jsem poznala Wattpad a začala se věnovat jiné tvorbě. Po zkoušce fantasy, fanfikce i špetky té romantiky jsem se nakonec ke sci-fi vrátila. Je to podceňovaný žánr, mnozí si pod ním představí jen konec světa, roboty, nebo vesmírné lodě, ale já jim chci ukázat, že to tak nutně nemusí být. A to je důvod, proč jsem u sci-fi i vydržela a dlouho neplánuji tento žánr opustit.

2. Tvá postava Davida Merkla a jeho šroubovák je už na Wattpadu téměř legendární, zatím má vydané dva příbehy, z něhož je jeden dokončený, a dva bonusy. Plánuješ z toho udělat trilogii nebo zůstane jen u Humanoida a Nexusu?

Mám v plánu ještě dva prequely a možná i pokračování k sérii, protože je toho spousta, co musím vysvětlit a do Nexusu se nevleze. Mám spousty návrhů, ale uvidíme, jestli to nakonec vyjde a nechám Davida si projít delším utrpením.

3. Já myslím, že bez nějakého trápení postav by to ani nešlo, vždyť život není procházka růžovou zahradou. Myslíš, že nesnáze a trápení přidávají příběhu na reálnosti nebo slouží jen jako dramatické zpestření?

Záleží na tom, co je to za příběh a jak to autor podává. Pokud to vede k vysvětlení následného chladu postavy, je jen dobře, pokud ji potrápíme hodně. Bez trápení by to skutečně nešlo, ale je to jako s alkoholem – s mírou!

4. Jak jsi objevila Wattpad a co tě přimělo se do něj registrovat?

Přivedla mě k tomu přítelkyně. Prakticky celou registraci udělala za mě – někdy při hodině němčiny, pokud se nepletu. Chtěla jsem hlavně číst její díla, později i přepsat to, co jsem měla předepsané v šuplíku. Hlavně se jednalo o básně, ale ty jsem se bála publikovat, tak jsem přišla se svým prvním sci-fi. Přítelkyni musím stále děkovat, že mě k tomu přivedla. Myslím, že už jí to leze na nervy.

5. Budeme jí muset poděkovat. :D Kde bereš inspiraci ke své tvorbě? 

Nu... já sama úplně netuším. Občas se snažím napsat to, co jsem viděla ve snu, ale ve většině případech mi k tomu stačí pár minut nepřemýšlení. Neznám nic lepšího, než popadnout koště, nebo mop, utíkat po chodbě a představovat si, co by asi v tuhle denní dobu dělali hrdinové z mých děl. Občas je to úsměvné, koutky se mi vytahují úplně samy, jindy jen pokývám hlavou se slovy: „Ale to by nebyla špatná smrt, jen škoda, že může umřít jen jednou." Takže pokud to má spojení s koštětem, doufám, že se brzy dozvím, že se dopis do Bradavic jen zdržel.

6. Máš na psaní nějaký rituál? Pouštíš si k němu třeba určitou hudbu?

Hudbu mám puštěnou hlavně proto, aby přehlušila lidi kolem mě – většinou malé děti, které odmítají ztišit hlasitost, i když je o to požádají. Obvykle začínám se soundtracky, poté následuje indie rock a po něm power metal. Cesta do školy by měla mít vlastní hudební doprovod. 

7. Co ráda čteš na Wattpadu, když máš možnost? Máš nějaké oblíbené autory?

Nejraději sci-fi, ale je pravda, že najít kvalitní chce hodně trpělivosti. Na Wattpadu jsem to se sci-fi už vzdala, proto jsem se vrátila k fanfikcím a zkouším nové žánry, ať mám vyzkoušené všechno.Mezi mé oblíbené autory patří Secret_Ella, KajisStories a nesmím zapomenout ani na tebe. Jste zárukou kvality a já si ráda počtu něco, u čeho si oddechnu a zároveň i zamyslím.

8. Děkuji za zmínku, moc si toho vážím. ❤ Je naopak něco, co ze zásady nečteš? Podařilo se ti najít zde něco, co ti na některé žánry změnilo názor?

Nedokážu skousnout romantiku, táborovky a podobné. Pokud tam té romantiky není moc a je tam i pořádný děj s tajemnem a vyšetřováním, do kterého se můžu zapojit, nevadí mi. Ale čistou bych přečíst nedokázala. Zatím se mi podařilo najít jen to, co mi změnilo názor k lepšímu. Nejlepším příkladem jsou právě HP fanfikce, které se mi zošklivily všemi těmi sestrami Harryho Pottera, každou Blackovou, každým tuctovým Dramione.

Nebýt toho, že jsme na sebe narazily, nejspíš bych se tomuto fandomu, i jiným fanfikcím, vyhýbala obloukem. Stejný případ jsou i příběhy o nadpřirozenu – dokud jsem nenarazila na Drákulu, na nic o upírech, nebo vlkodlacích, bych nesáhla. Děkuji za rozšíření obzoru, třeba nakonec skousnu i romantiku, až mi někdo pomůže objevit její krásu.

9. Já na Dramione názor rozhodně nezměním, Draco zkrátka patří k Harrymu :D Co papírové knihy, našli bychom u tebe v knihovně ještě něco jiného než sci-fi? Vzpomeneš si ještě na svou první dětskou knížku?

Na to už jsem stačila přijít taky! Tak! Harrymu, ne Hermioně.Co se papírových knih týče, mám i spousty fantasy. Mezi nimi je k nalezení Eragon, Pán prstenů, Učedník i Malfuria. Pak Píseň o Nibelunzích, pár romantických blbostí, které jsem nikdy nedočetla, a spousty encyklopedií a učebnic mineralogie.

Moje první dětská knížka byly povídky od Boženy Němcové. Až po několikátém pročtení Zlatého kolovrátku jsem našla Kocoura v botách – velká sbírka asi čtyřiceti pohádek, kterou jsem četla několik týdnů u babičky. 

10. Boženu Němcovou miluju, její Babičku jsem četla snad 20x a ani filmové zpracování s Libuškou Šafránkovou si nikdy nenechám v TV ujít. :-D Pojďme na chvilku opustit papírový svět. Co ráda děláš ve svém volném čase?

Mimo čtení a psaní občas počítám. Matematika mě uklidňuje. Venku bruslím – jak na kolečkových, tak na ledě, když zamrzne rybník. Pokud se najde odvážný protivník, zahraju si i stolní tenis, ale většinou se chodím ztrácet do lesa. Není nad trochu toho dobrodružství!

11. No, když jsem se ve třetí třídě ztratila na Šumavě, moc mi to jako dobrodružství nepřipadalo. :D Do jaké věkové kategorie spadáš, jsi ještě studentka nebo už musíš chodit do práce? Bydlí s tebou v domácnosti nějaké zvířátko?

Nu, taková ztráta v Kauflandu už zábavná není – ale pozor, v IKEA už je to na napsání dobrodružného románu!

Dala bych se zařadit do kategorie „stále student, dlouho student". Pracovat ještě nemusím, prázdniny samozřejmě trávím na nějaké brigádě, ale ještě stále nemám dostatečné zkušenosti a nulovou praxi. Ale kdo ví, třeba za deset let konečně skončím na úřadě.

Několik zvířátek máme na dvoře, pokud nepočítám pavouky. Mám je v pokoji vědomě, abyste si nemysleli, že jsem nepořádná. Ale venku máme několik koček a ryby – údajně kapry, ale víc jsem se nevyptávala.

12. Pavouci v domě jsou moc fajn, jednoho jsem nechávala pod oknem, žral mi tam berušky, které mě masivně atakovaly. :D Na profilu máš aktuálně i otevřenou knihu recenzí a knihu „Najdi svůj žánr". Co tě přimělo k pomoci ostatním autorům?

Hlavně to, že já sama bych byla na začátku ztracená, kdyby mi pár hodných zkušenějších autorů nepomohlo. Když už jsem se stačila vymotat ze „zelenáčckého guláše", chtěla jsem se otočit zpátky a pomoct dalším. A je to i hřejivý pocit, když vidím u pisálků zlepšení s každou kapitolou, kde jim zanechám komentář.

13. Odkud přišel ten impulz, že bys měla psát právě příběh Humanoid? (SecretElla)

Původně to bylo jen vaření z vody. Potřebovala jsem se vrátit ke psaní prózy a sci-fi se nabízelo jako nejvhodnější žánr na začátek. Až později, kdy to začínalo být vážnější, mi šlo hlavně o vysvětlení stavu „Já nejsem člověk, jsem jen humanoid.". Ten impulz dorazil až tehdy, kdy mi postava přirostla k srdci, do té doby to byl jen pokus o prózu.

14. Není obvyklé, aby zdejší autoři zasazovali své příběhy do českého prostředí. Co tě vedlo právě do českých končin a do Olomouce? (SecretElla)

Olomouc je mi hodně blízká. Je to město, které výborně znám, je i dost velké a významné, aby se tam mohlo odehrávat něco velkého. Původně měl být děj zasazen do Lipenska a Týnska, ale myslím, že to nebude znát nikdo. Navíc, chtěla jsem tím i ukázat, že i české země mají co nabídnout – sice ne zrovna líbivou formou genocidy, ale i tak tam byl ten klíček velkého objevu. Plus mám hodně ráda česká jména, taková dvojice Vilém a Vašek se nedá pomocí jiných jazyků vytvořit.

15. Jak jsi stvořila postavu Davida Merkla? Je někým inspirován, nebo pro jeho tvorbu využíváš vlastní empatie a představy, jak by asi člověk dopadl ve světě takřka bez lidí? (SecretElla)

Původně měl předlohu u stejnojmenného známého. Alespoň tedy vzhled a většina prvních ukázek sarkasmu. Později jsem ho upravovala podle toho, jak by se člověk choval. Nejdůležitější je u něj strach – něco, co nenávidí, ale zároveň si ho moc váží. Má taky spoustu mých vlastních myšlenek, „zbabělskou filosofii", vlastní názor na všechno, co by se mělo a co ne, postupnou proměnu osobnosti a vývin odvahy, kterou se taky snaží potlačit. Takže by se dalo říct, že se z něj nakonec stal úplně nový David – humanoid vytvořený mnou.

16. Existuje námět, který bys chtěla zapracovat do podoby příběhu, ale nejsou to tvé vody, takže se zatím zdráháš? (SecretElla)

Zrovna ta mnou nemilovaná romantika. Mám ji dokonce navrženou, předepsaných pár kapitol, ale nejsem s tím vůbec spokojená. Navíc to až moc odhaluje něco, co bych si raději nechala pro sebe, tak to pravděpodobně poletí do koše i s hodinami příprav a studiem působení minerálů na psychiku člověka. U psaní zůstanu věrná svému.

17. Ještě to nezahazuj, třeba na to dojde jednou řada, až přijde správný čas. :-) Kdyby ses mohla na jeden den proměnit na zvíře, jaké by sis vybrala a proč?

Ještě před pár lety bych neváhala a řekla, že bych chtěla být kočka. To bych nevydržela dlouho, brzy by mi moje „vegetariánské šunky" nakopaly ostatní kočky v okolí, nebo hlad. Proto bych si vybrala želvu. Nemusím nikam spěchat, jím, kdykoli chci, nikdy se nemusím bát o to, že bych byla bez domova... Ne, opravdu, kdykoli bych se lekla, zalezu si domů a nevylezu, dokud návštěva neodejde. Ideální!

18. Co bys vzkázala začínajícím pisálkům?

Aby se nebáli. Ať už něčeho nového, neobvyklého, exotického, neochutnaného, zkusit by se mělo všechno. Nebojte se číst, překonejte sebekritiku a vydávejte. Můžete na tom jen získat. A pokud byste potřebovali pomoc, nemusíte se ani bát na někoho otočit. Není to ostuda a většina lidí ze zdejší komunity nekouše. Tak nemohu dodat nic jiného, než čtení a psaní zdar!

19. Velmi ráda jsem si s tebou popovídala, děkuji za rozhovor. Pokud máš ještě něco na srdci, co bys nám ráda řekla, zde máš prostor.

I já jsem si tento rozhovor užila. Na srdci mám jen poslední poznámku a pochvalu, která tentokrát nebude patřit autorům, ale grafikům. Všichni víme, že mezi námi jsou, obdivujeme jejich práci. Soudíme knihu podle obalu. Tímto chci poděkovat nejen šikovným autorům, ale i grafikům, recenzentům, výrobcům trailerů a dalším, kteří jsou členy naší komunity, za to, že dělají Wattpad dokonalým místem pro seberealizaci a rozvoj vlastního umu.