Rozhovor s jajafilm jsem si vážně užila. Jsem ráda, že jsem se dozvěděla zase něco dalšího. A co má o sobě na profilu, kromě neuvěřitelného množství skvělého čtení? Třeba to, že má ráda sport, fotografování, výtvarné umění, ale také, že je ve svém věku stále ještě dítětem. 

1. Na tvém kontě můžeme najít přes 130 příběhů různých délek a žánrů. Jak dlouho ti trvalo je sepsat a který žánr je ti psaním nejbližší?

No, na internetu publikuji od roku 2010. Takže to již máme devět let, za takovou dobu se již něco nastřádá.

Ano, píši hodně žánrů a všechny mě baví, ale asi každý autor má svůj podpis a témata, motivy, ke kterým ho to tak nějak táhne.

Miluji humorné povídky. Ráda se zasměji, vymýšlím šílenosti a tak, ale úplně to není žánr, které by mi perfektně seděl. Vždy v tom cítím trochu křečovitost a múza na něco takového mě líbá jen málo kdy. Myslím, že je to tím, že obecně nejsem příliš veselý člověk. Patřím mezi ty depkaře, kteří raději předem předpokládají, že vše dopadne na pytel s tím,  že alespoň pak nejsou zklamáni.

Dost často také píši různé povídky pro zamyšlení. Fejetony, filozofické a psychologické miniatury, povídky sahající po lidské podstatě i všednosti. Tak úplně netuším, kde se to ve mně vzalo.

Fantasy a sci-fi jsou také moc pěkné žánry. Je hezké si vymýšlet nové světy, fantazírovat nad technologiemi či kouzly i jinými kulturními zvyklostmi.

Myslím však, že hlavní, co je pro mě příznačné jsou "akčňáky", myslím detektivky, thrillery, špionážní romány a podobně. Ne, že bych tyto žánry psala víc než jiné, ale tak nějak si přijdu v nich jistá a asi mám pro ně větší nadšení. Navíc jsou to mé oblíbené žánry, které mě samotnou jako divačku či čtenářku přilákají.

Kromě akčních povídek píši hodně fanfiction a to se nebráním i shipovacím povídkám. Ačkoliv červenou knihovnu nevyhledávám u FF mi tento žánr nevadí. Přemýšlela jsem proč mě originální romance neberou, ale jakmile je to FF, klidně po tom skočím. Myslím, že je to právě faktorem toho, co mi v takovém typu literatury kategorie fanfiction nabízí. Baví mě doplňovat již existující "mýtus", mám ráda pracovat se známými postavami, nikoliv proto, že by to bylo jednoduší, ale naopak je miluji a chci s nimi ještě chvíli setrvat. Toužím po tom, aby žili, užívám si jejich interakci a reakce v nových nečekaných situacích. Je zajímavé psát crossovery a snít o tom, co by bylo kdyby tyto a tamty dva světy byly ve stejném vesmíru. Kategorie FF obsahuje všechny žánry, ale má i svá vlastní pravidla, co musí obsahovat. Můžu psát crossovery, humorné povídky, drama, horory i romantiku v podobě shipu. Na jednu stranu je to psaní omezené svázané původní předlohou a na druhou stranu, pociťuji z této kategorie neskutečnou svobodu... A vždy je to obrovská legrace!

2. Jaký crossover mezi kterými fandomy by sis nejraději někdy přečetla?

Páni, těžko říct. Různě se to mění dle mé chuti. Je spoustu fandomů a mraky variant.

Baví mě míchání fantasy fandomy s těmi krimi, například jsem četla skvělé crossovery na kombinaci Criminal Mind a Supernatural. Ty na, které jsem narazila byly prostě boží, škoda, že jich není ještě víc.

Dále patřím mezi ty podivíny, kteří mají rádi knižní sérii  Alex Rider od autora Anthonyho Horowitze. Ráda o tom tvrdím, že je to dětská Bondovka, která je "Bondovější", než James Bond. FF ovšem na tuto knižní sérii moc nejsou. V českém rybníčku nemožná věc a na fanfiction.net sice sem tam člověk něco najde a to i crossover, ale není to moc kvalitní. S Alexem by bylo zajímavé asi cokoliv: Avengers, Harry Potter, Teen wolf, James Bond, NCIS, Smrtonosná past... Ach Bože!

Také mám ráda, když autor crossoveru to třeba vezme dle logiky charakterů, nebo využije toho, že v těch dvou fandomech, které si pro crossover autor ff vybral, hraje stejný herec. To je přesně to, co jsem spáchala u "Lokiho světa", nebo v drabblu "Chuck a Neal". Může to jít však i dál. Bylo by zajímavé si přečíst nějaký crossover "Hry o trůny" a knižní trilogie "Sabriel Lírael a Abhorsenka" od autora Gartha Nixe. Jedná se o dva světy velmi podobné rozdělené velikou zdí s tisíci nemrtvých, kteří se po vás sápou. Je to podobné a to navzdory tomu, že Trůny jsou více o politice a Nixova série je prostě dark fantasy s originálním konceptem magie.

Dříve jsem moc crossoverům nefandila. Přišlo mi příliš jednoduché vymyslet jejich námět, ale už jsem to nějak překonala, jen ještě mám pořád trochu problém, když někdo těch fandomů do jedné povídky naseká víc třeba tři až dvacet. To se mi pak zdá až příliš.

3. Mě by třeba zaujal crossover, kde by se setkal Loki s Thranduilem z Hobitta. Asi to bude tím, že oba dabuje Lumír. :D Je něco, co nemůžeš ve ff vystát?

Vidíš to, to by též šlo... :-)

Spousta věcí.

Je dobré si uvědomit, že hodně věcí, co se může v FF zeslonit, se týká i ostatních kategorií a žánrů. Všechno musí mít dobrý pravopis s gramatikou, zajímavý námět, poutavě napsané, se stavbou dramatu, pointou a tak dále. FF nejsou nijak odlišné od zbytku literatury, jen je v tom ten princip, že se nějak také pracuje s již hotovým dílem od jiného autora. Což dělají i tvůrci adaptací, kritici a podobně. Vyžaduje to ještě navíc správně číst a interpretovat předlohu.

Nemám ráda "Mařenkoidní blbiny". Jsem již na Mary Sue tak alergická, že ji možná vidím již i tam, kde úplně není. Nicméně jako čtenářka oklikou se vyhýbám všem fanfiction, které mají OC jako hlavní postavu. Je to znát i na mé tvorbě. V mých FF povídkách se většinou OC vyskytují jako záporné postavy, či ty vedlejší. Mám na to jistou teorii, proč když čteme FF, tak jsme na fenomen MS a dobrou charakteristiku hlavní postavy daleko přísnější, než je tomu u originální tvorby. Domnívám se, že když člověk jde číst fanfiction, tak často chce právě setrvat déle se svými oblíbenými postavami a ve světě, který již z původní předlohy zná. Když mu pak autor FF vnutí jiný svět než očekává (takzvané AU), nebo OC postavu v hlavní roli, která okupuje post na výsluní čtenářovo oblíbencům, musí to být pak logicky co nejlépe napsaná, aby čtenáře to neotravovalo, aby to přijmou. Ta větší přísnost čtenáře nad dobře napsaným OC charakterem, může být jistou daní, za jeho zklamání. Další věcí je jde o jistý kontrast mezi všemi těmi dobře napsanými charaktery postav z původní předlohy a novou postavou. Důvodů a teorií, proč jsme přísnější u FF o proti originální tvorbě při vytváření charakterů nových postav je asi víc. Bylo by to nadlouho, kdybych to celé rozváděla.

Další věc, která se speciálně ve FF může zvorat je takzvané dodržení původních postav. Přiznám se, že k tomuhle jsem o dost mírnější. Je hodně o takové té fanfiction schizofrenii. Na jednu stranu se snaží, co nejvíce přiblížit canonu a na druhou staví postavy do nových situací, přičemž těžko odhadovat, jak by se zachovali. (Zatraceně, ani já nevím, jak bych se zachovala, kdybych najednou zjistila, že jsem adoptovaná a autoři FF to mají vědět o vymyšlených postavách, někoho jiného.) Řekla bych tedy, že je to více o takovém tom vysvětlení a přesvědčení čtenáře, že pohled autora FF a chování dané postavy z canunu je správný, nežli něco exaktního.

Poslední dobou jsem si také všimla takového nešvaru při použití světa z předlohy. Na příkladu Harryho Pottera to bude asi nejlepší. Často narážím na to, že nezkušení autoři píší sice ze světa HP a svoji FF nesituují do AU, ale světa, který jim J. K. Rowlingová poskytla, neumí správně využít. Píší TF romanci z kouzelnického prostředí, kde ovšem skoro žádná kouzla nejsou. Takže, jinými slovy dejte si pozor na nejen dobrou charakteristiku postav, ale i světa ze kterého čerpáte.

Omlouvám se, je to trošku přednáška. Když mně je to vždy tak strašně líto, když vidím třeba hezký námět a tak špatně zpracovaný.

4. To s těmi OC postavami máme společné. Mimo psaní občas tvoříš i trailery. Jak dlouho ti průměrně trvá udělat jeden?

Průměr netuším. Záleží to hodně na stopáži, na tom kolik mám volného času, nápady i jak je to samo o sobě složité. Přičemž nikdy dopředu nevím, jak dlouho a jak složitá bude ta či ona upoutávka, pokud se jedná o onu koláž z různých filmů a seriálů. Těžko odhadovat, co mě napadne k sobě spíchnout a kde nakonec najdu zdrojové záběry a věty.

Je to paradoxní, ale navzdory tomu, že některé povídky píši třeba i rok a trailer na "Nepochopeného" mi trval čtyři dny, trailer na "Bystrozora" a "Uvidět bez očí" zhruba každý tři týdny, zaberou mi v konečném důsledku videa o mnoho více času, než povídky. Je to tím, že když píši, jednoduše to mohu přerušit, nebo mohu psát v autobuse... mohu povídky tvořit kdekoliv, kdykoliv a jak dlouho chci. U videí mám jiný pocit. Když se do toho položím, nedokážu se od toho jen tak odpoutat. Sedím nad tím dnem i nocí a když musím jít dělat něco jiného, i tak nad tím přemýšlím. Navíc s počítačem na stehnech se v autobuse střihá těžko. Proto, když někomu takto naslibuji upoutávku upozorňuji ho, že je možné, že mi to nějaký ten pátek potrvá. Než se do toho pustím čekám, kdy si budu moci ve svém životě dovolit pár dnů jen sedět u počítače a skutečně se tomu videu věnovat.

5. Který trailer tě zatím bavil nejvíce? A který dal nejvíc práce co do technického hlediska?

Asi nejvíce mě bavilo tvořit "Nepochopeného", u kterého mi šly zdroje tak na ruku, že jsem již od půlky věděla, že tohle video bude lidi bavit tak, jako mě. Dále jsem si moc užila tvorbu traileru "Uvidět bez očí".

Nejtěžší však asi byl "Bystrozor".

6. Se kterou literární postavou by ses chtěla v životě potkat a proč?

Chtěla bych potkat Severuse Snapea, abych si ho mohla ukořistit sama pro sebe. Ne, dělám si legraci.
Upřímně ani nevím. Asi jakékoliv takovéto setkání by bylo zajímavé, pokud by nebylo nebezpečné.

7. Jakou postavu bys naopak nikdy potkat nechtěla a proč?

Nevím, jak již jsem zmínila dříve. Jakékoliv takové to setkání by bylo zajímavé. Jen třeba u takového Voldemorta, nebo nějakého nazgûla bych se asi více bála o svůj život.

8. Jak snášíš kritiku?

Chtěla bych říct, že ji snáším dobře, ale asi by to nebyla tak docela pravda. Na mém psaní mi docela záleží, a tak se mě dotkne jakýkoliv negativní ohlas. Vím to o sobě, a tak pokaždé, když se objeví nějaká tvrdší kritika potřebuji nějaký ten čas, než vychladnu, vydýchám a pak již bez prvotního impulzu, chránit svoje dítě, uvážím, jestli je na té negativní kritice něco pravdivého, z čehož bych se mohla poučit.

9. Myslím, že takto to má každý z nás. Přece jen, jsme na svá dítka náležitě pyšní. Dokážeš mezi svými příběhy najít nějaký, který považuješ za svou srdcovku?

Asi na každém svém příběhu si něco najdu, proč ho mám nostalgicky ráda a to i na těch starších. Pozoruji, že na Wattpadu se dost autorů chytá za hlavu a říká si: "Co já jsem to psal před těmi třemi lety!" Tím já tak docela netrpím, kdybych to tak brala, musela bych smazat většinu svých děl. Je naprosto přirozené, že autor se postupně ve své tvorbě nějak vyvíjí, zlepšuje se a že jeho starší tvorba má své mouchy... není však ani odvěcí si říct, co se člověku již tenkrát povedlo, co se tím dílkem naučil a jak ho to posunulo.

Například má úplně první na internetu publikovaná povídka (kterou ovšem na Wattpadu nenajdete): „Byla jsi mi sestrou, prosím, postarej se o mé dva bratry." Byla naprostá hrozná Mařena, ale mám ten příběh ráda, protože to bylo první dílo, se kterým jsem se odvážila jít s kůži na trh. Také beru za klad, že je v tom takový ten drsný humor. Nebo "Lháři", ti by určitě potřebovali korekci jak prase drbání, ale vážím si toho, jak jsem dokázala splést děj a promyslet to. Stejně tak ta myšlenka stojí za to a na moji tvorbu to má neobvyklou délku (37 167 slov, 76 stran ve Wordu). "Bleach Europe", kde se najdou stále určitě děsná krkolomná souvětí a jiné chyby, nicméně má to pěknou temnou atmosféru s koncem u kterého mrazí. A takto bych mohla pokračovat ještě hodně dlouho. Prostě mám je ráda všechny, i když nejsou dokonalé.

10. S tím souhlasím. Já u sebe kolikrát vidím progres i v jednotlivých příbězích. Jaké pasáže nejraději píšeš a ve kterých máš pocit, že se potřebuješ nejvíce zlepšit?

Nevím, asi nemám oblíbené a méně oblíbené části. Baví mě psaní jako takové a je jedno, jestli zrovna píši akční scénu, nebo něco klidnějšího, jestli jsem v daném příběhu v expozici, či už v jeho závěru.

V čem se potřebuji zlepšit? Hlavně asi v pravopise a stavbě vět. Jako dyslektická osoba jsem schopná nasekat mraky hrubek, kterých si nevšimnu ani po mnohačetném přečtení. Stejně tak mi dělá problém správná stavba vět. Což však není záležitost nějakých částí v příběhu, jako spíš jazykové dovednosti, obratnosti.

11. Máš na Wattpadu oblíbená díla a autory?

Ano, mám spoustu oblíbených autorů a děl.

Například tebe. Obdivuji tvoji schopnost seshipovat skoro jakékoliv postavy, které znáš, tak aby to bylo přitažlivé a logické, stejně jako tvůj jazyk. Máš moc dobrý styl, který vtáhne čtenáře do děje a nepustí.

Stejně tak mám ráda i tvorbu xAsadx. Jedná se o autora, nikoli o autorku a jednoduše, jeho tvorba je taková, jakou by člověk stereotypně od muže čekal. Je to znát jak na jeho výběru žánrů, tak i u popisů a motivů, které ve svých povídkách uplatňuje... a... je to vlastně hrozně fajn, na stránce, kde jinak vládnou ženy.

Další velmi dobrou autorkou je VivianaStellata, miluji především její tvorbu FF na seriál Supernatural. A pokud se nemýlím, tak jde o zkušenou autorku, které i něco vyšlo tiskem.

Za zmínění také stojí: ChoiPM a FemmeFragile.

Nejlepší díla, která jsem našla na Wattpadu, můžete najít v mém seznamu "Doporučuji!" na mém profilu. Z toho bych asi nejspíš vypíchla: "Uvidět bez očí ",  "Malí dinosauři nepláčou", "Harry Potter a Alternativy nenávisti ", "Katara: Soukromý život vládkyně krve", "Sherlock Watson [Sherlock BBC FF, CZ]", "Špatná a horší rozhodnutí".

Spolu s tebou a s xAsadx tvoříme projekt "Výběr z fanfikcí" FadedFiction... a v rámci toho si myslím, že se nám povedlo najít spoustu krásných a kvalitních děl.

12. Děkuji, červenám se. :) Jaké tištěné knihy tě v životě ovlivnily?

No, asi většina lidí, kteří se podívají na můj profil, můžou jednoduše usoudit, že jsem blázen do Harryho Pottera (J. K. Rowlingová) a že jsem též četla sérii Artemis Fowl (Eoin Colfer) a Alex Rider (Anthony Horowitz). Knížky mého dětství o mladých hrdinech, kteří zachraňují svět, které do teď miluji a které zapříčinily tu neukojitelnou touhu po příbězích a čtení.

Obdivuji Tolkiena, přečetla jsem od něj nejen celého Pána prstenů a Hobita, ale i Húrinovy děti. Mám ráda detektivky Sherlocka Holmese (Arthur Conan Doyl) a Agatu Christie. Ze špionážních románů, nejen, že jsem si oblíbila Alexe, ale také mě oslovil Altmanův zákon (Robert Ludlum) a i jsem četla Bondovky (Ian Fleming). Cítila bych se však špatně, kdybych se nezmínila ještě o: Dni Trifidů (John Wyndham), Pánu much (William Golding), o Válce s mloky (Karel Čapek), Kytici (Karel Jaromír Erben) a o něčem tak šíleném, že to člověku otevře obzory, jako je V melounovém cukru (Richard Brautigan).

Z odborné literatury doporučuji Šest procházek literárními lesy (Umberto Eco) a Poetiku od Aristotela.

13. Co ráda děláš ve volném čase, když se odkloníme od literatury a grafického tvoření?

Na to, že svým vzhledem tak nevypadám, poměrně ráda mám hned několik sportů.

V zimě ráda lyžuji i snowboarduji... I na běžkách umím, ale to mě zas tak nebere.

Z letních sportů pak vede určitě kanoistika. Miluji jak to vzrušení, když se jede něco divočejšího, tak zátoky řek nabízejí krásná panoramata a u vody je vždy fajn v perných dnech. Jsem také zdatná plavkyně. Několik let jsem byla akvabela a ovládám asi všechny plavecké styly.

Je ovšem pravda, že běhat mě asi nikdo nedonutí.

Kromě sportů ráda vidím své přátelé a pokecám s nimi u kávy či u piva. Také jezdím na různé akce a festivaly jako je Festival fantazie.

14. Kdybys mohla být na jeden den zvíře, které by to bylo a proč?

Vzhledem k tomu, že ve vodě jsem jako doma nebylo by mi asi nepohodlné být nějakou rybou.

Nebo by bylo fajn umět lítat, takže bych nepohrdla ani být orlem.

Nicméně asi nejlepší a nejpohodlnější by bylo být kočkou. Miluji kočky, jsou to krásná a svobodomyslná stvoření.

15. Co bys vzkázala svým čtenářům?

Že jim moc děkuji za jejich podporu, za všechny hvězdičky i komentáře. Jsem ráda za každého z nich.

16. A co bys vzkázala začínajícím autorům?

Nedejte se odradit, nebojte se, pište a čtete. Myslím, že spousta lidí brzy hodí flintu do žita, když se jim na poprvé ani na podruhé nezdaří, nebo když je někdo sepsuje v komentáři. Je dobré mít na paměti, že každý někde začíná. Tvůrčí praní je sice umění, ale též je to z velké části řemeslo a u řemesla cvik dělá mistra. Buďte trpěliví, pracovití, a když se budete učit ze svých chyb i úspěchů, výsledky se dostaví. Nebojte se, že na základě tématu/motivu/zápletky, které si vyberete pro své dílo, budete souzeni. Od spisovatele, který se zaměřuje na tvorbu hororů, také snad neočekáváte, že na vás v temné uličce vyběhne s motorovkou. Nicméně není od věci přemýšlet dopředu nad konečným vyzněním díla a tím, co chcete čtenáři vzkázat. Čtěte, nejen jako obyčejní čtenáři, ale i jako autoři. Všímejte si, jak věci fungují v kvalitních dílech i poučte se z chyb těch méně kvalitních. K dispozici je také i odborná literatura. Ta vám sice nedá tolik jako tuna praxe, ale není zbytečné si něco z toho alespoň prolistovat. Pokud si nejste jistí s pravopisem, víte, že je to vaše slabá stránka, tak jako to vím já. Zkuste si najít hodnou duši, která vám bude dělat korektora, ale bacha stoprocentně se na ni nespoléhejte. Nebuďte líní a než něco této hodné duši pošlete, zkuste si text zkontrolovat sami, co nejlépe, jak jenom můžete. Víc očí více vidí a vy se budete tak posouvat i v kategorii, kde jste slabší. Přeji vám hodně štěstí, silné nervy a držím palce.

Děkuji za rozhovor. Pokud bys chtěla něco dodat, pódium je tvé.

To já děkuji.