„Jsi v pořádku?" zeptala se Mera Brie, která zkroušeně seděla na jednom z pařezů a nepřítomně hleděla do země.

„Mám o ně strach. O všechny. Vždyť se odtamtud nikdo nikdy nedostal. Co když už Balla nikdy neuvidím?" zvedla k ní Brie uslzený pohled. Mera si na něco takového zakázala myslet. Místo toho se rozhodla v Reese prostě věřit a nepřipouštět si jiné možnosti.

„Uvidíš, Brie. Určitě uvidíš. Vsadím se, že tohle určitě není ta nejhorší situace, v jaké kdy byli," usmála se Mera a použila oblíbenou zaklínačskou větu, kterou říkali tak často, že se pomalu stávala i její vlastní mantrou.

„Má k tomu hodně blízko."

„Která byla ta nejhorší?" odvážila se Mera zeptat a přisedla si k víle.

„Každý z nich má svoji vlastní situaci, která je budí ze snu, ale nikdy jsem se na ně nevyptávala. Pokud o nich nechtěli mluvit sami, nedolovala jsem je z nich."

„Znáš... znáš tu Reesovu?" Mera se ani nepokoušela o lhostejný tón.

„Znám. Ale kdybych Vám ji řekla, ničemu bych tím nepomohla." Brie střelila rychlým pohledem za Meřina záda, kde by se obyčejně rozprostírala křídla, která ale chyběla a Mera si tak mohla domyslet, jaká situace se pro Reese stala tou nejhorší. Princezna se nikdy nezamýšlela nad tím, pro koho ona noc byla vlastně bolestivější, protože chtěla znát jenom bolest, ne porozumění.

***

„Sázím na ten močál. S dobrým stopařem by se cesta dala najít a to Swen je," nadhodil svůj typ Caleb, když se na zem snesla noc a oni seděli kolem plápolajícího ohně a sázeli se o to, kterou cestu Rees zvolí. Mera byla ráda, že o nich začali smýšlet jako o žijících bytostech a ne jako o někom, kdo z tohoto světa odešel. Ani na vteřinu si neuvědomila, že to byla především její zásluha a její víra, která donutila to nevzdat a doufat spolu s ní.

„Já nevim. Asi bych zkusil tu nemoc. Třeba už tam dávno není. Mero, co myslíš ty?" zeptal se Milo. Mera se zahleděla do plamenů přecházejících v oranžové i modré odstíny. Nevěděla, jak by se rozhodla ona. Ale věděla, jak by se rozhodl Rees.

„Vybere si Gorgony," řekla a sama pro sebe pokývla hlavou.

„Proč by šel zrovna tamtudy?" zeptal se Dubar s plnou pusou srnčího masa, které se pomalu rožnilo na ohni, ale postrádalo chuť. Mera na jednu stranu litovala, že se jejich kuchař Rusty rozhodl pobýt nějaký čas ve Wartharu a vypomáhat Rositě v kuchyni. Jeho umění jí bude zatraceně chybět.

„Protože ostatní cesty se zdají schůdnější. Oproti Gorgonám možná i bezpečnější. V zemi bažin a nemoci nemáš nikoho, kdo by ti poradil cestu. Kdo by ti řekl, jak dál. Jsi tam naprosto sám. A ačkoliv jsou podle pověsti Gorgony pomstychtivé mrchy, které z tebe udělají kámen při první příležitosti, tak neznám živou bytost s bijícím srdcem, kterou by Rees nedokázal ukecat, aby fungovala, jak si přeje on," vysvětlila Mera.

„Jo. To zní jako Rees," zasmál se Thran, který tak odhalil své vypadané zuby, na což si Mera ještě stále zvykala.

„Proč sis ty zuby nikdy nenechal spravit? Čarodějem nebo něčím podobným?" zeptala se zaklínače a jazykem si mimoděk přejela po vlastních zubech, jako by se potřebovala ujistit, že tam ještě stále jsou.

„Protože takhle jsem mnohem větší fešák," zazubil se na ni.

„To rozhodně," poplácal jo po zádech Milo. Mera se musela uchechtnout. Tolik rozdílnosti v jedné skupině nikdy nepoznala.

Povídali si dlouhé hodiny o všem možném. Tma z okolního lesa vytvářela cosi zlověstného a tajemného. Meře se krajina ani samotný les nezamlouval. Neslyšela žádný šustot listí, nepatrný pohyb trávy ani praskot hlíny, ze které se dere nový život. A přesto by se nikde na světě necítila bezpečněji, než právě s těmito bytostmi.

***

„Ty ses musel praštit do hlavy," zakroutil hlavou Ball a skepticky se podíval po Reesovi, který přítelovy obavy naprosto chápal. Všichni na něj hleděli, jako by se právě zbláznil. I on měl ten pocit. Na druhou stranu ale někde hluboko uvnitř sebe cítil, že je to správné rozhodnutí. Hladina řeky pomalu stoupala. Do několika hodin zaplaví jejich malý, záchranný prostor. Museli se rozhodnout.

Všichni by si raději zvolili možnosti světa bažin a nemoci, protože se zdáli bezpečnější. Snáze průchozí. Možná právě proto mu země Gorgon připadala jako ta správnější varianta. Protože by si ji nikdo jiný nevybral.

„Šel bych s tebou do samotnýho pekla. To víš. Ale tohle je šílenost," snažil se ho Swen přemluvit k přehodnocení. Ale Rees se rozhodl.

„Vždycky jste mi věřili. Tak mi věřte i teď. Zní to jako bláznovství, ale není. Pokud budeme držet pohromadě, můžeme Gorgony přemoci. Oči k tomu přece nepotřebujeme," řekl Rees.

„Oprav mě, jestli se pletu. Ale tvůj plán je nakopat zadej nějakejm prastarejm potvorám, donutit je, aby nám ukázaly cestu ven a doufat, že nám tohle vyjde?" zasmál se Törez a zahleděl se na šedivé nebe, jako by tam hledal nějaký svůj vnitřní klid.

„Jo. Zní to přesně tak šíleně, jak myslíš. Ale jo. Vlastně to dává smysl," pokrčil Theo rameny a podíval se na vchod vedoucí do útrob světa Gorgon.

„Jak moc může bolet, když jeden pomalu kamení?" podrbal se Ball nervózně za krkem.

„Nebudeš kamenět, pokud dokážeš udržet zavřené oči," připomněl mu Rees. Ani pro jednoho z nich nebyl novinkou pohybovat se v temnotě a spoléhat na ostatní smysly. Byl to jeden z prvních úkolů, který jako malí kluci museli podstoupit. Téměř na celý půlrok je Wlad zavřel do temné skály, kde slyšely jenom myšlenky vlastního šílenství. Spousta z těch kluků se odtamtud nikdy nevrátila, a pokud ano, nedokázala žít na světle.

„Kdybych řekl, že jsem zásadně proti, protože mě ten debilní Wladův test odolnosti tenkrát připravil o rozum, půjdeme přes bažiny?" rozhodil Törez rukama.

„Ty si měl někdy rozum?" protočil Deacon oči v sloup, za což si od něj vysloužil pobavený smích a dobrácké poplácání po zádech.

Rees opatrně přistoupl k zapečetěnému vchodu a přiložil na kamennou bránu dlaň. Ta se pod ní zachvěla a s dunivým burácením se odsunula stranou. Objevila se úzká chodba zalitá černí, ze které vyvanul chladný, štiplavý vzduch jako jeden mocný výdech.

„Pamatujte. Za každou cenu udržte oči zavřené a držte se pohromadě," zopakoval po několikáté.

„Nemohli bychom se svázat nějakým lanem nebo provazem?" zaúpěl Ball, který rozhodně netoužil bloudit slepý a sám zapovězeným světem.

„A máš nějaký?" povytáhl Deacon tázavě jedno obočí. Ball jenom cosi odfrkl a na protest chytil za ruku Swena, který se mu snažil vykroutit. Ale štíhlý lukostřelec mohl jen stěží konkurovat Balleasově síle, takže jen protočil oči a vzal za ruku nedaleko stojícího Thea.

„Tohle nemyslíte vážně," zavrčel Törez.

„Co? Bojíš se snad, že tvoje ego utrpí tváří v tvář Gorgonám?" zasmál se Deacon a uchopil Thea.

„Jste totální kreténi," rozčiloval se T¨rez, který se postavil vedle Deacona a následoval příkladu ostatních.

„Ale bude na nás naprosto rozkošný pohled," zahlaholil Ball a zamrkal na něj řasami. Společně tedy utvořili jakýsi řetěz a s Reesem v čele společně vstoupili do země Gorgon.