Když se ten dav přihlížejících trochu rozprostřel, rozehrála se hudba a Meře se dostalo trochu osobního prostoru, začala se cítit maličko uvolněněji. Poctivě si nandala od všeho něco a seznala, že Rusty rozhodně zůstane kuchařem jejího srdce. V tom davu ho nikde neviděla. Nejspíš se rozhodl večer strávit s Brie a ostatními, což měla Mera taky udělat. Proč se k tomuhle vlastně nechala ukecat? Reese se musel věnovat té příšerné ženské, která ho odvedla záhy potom, co vzal Meru ke stolům, a ostatní zaklínači se ocitli v obležení místních studentů. Věděla, že tady pro ni místo není a s hrůzou šířící se jejím tělem si uvědomila, že pro ni místo vlastně neexistuje nikde. Na celém tomto kontinentu nenajde místo, kterému bude moci říkat domov. Nebo místo, kam by zapadla. Najednou jí připadalo, že se jídlo mění v prach a hudba hraje moc nahlas. Rozhodně sem neměla chodit. Otočila se na podpatku, rozhodnutá co nejrychleji odejít, ale do cesty jí vstoupila jakási mladě vyhlížející čarodějka s dvěma sklenkami šumivého vína v rukou a dravým úsměvem ve tváři.

„Ahoj. Ty budeš ta krásná neznámá, co cestuje se zaklínači. Já jsem Eleonora," podala Meře jednu ze sklenek a lehce si s ní přiťukla. Mera se vzmohla jen na nejisté přikývnutí.

„Ani nevíš, jak ti tady všechny závidíme. Bože polovina z místních holek a možná i kluků by za tvoje místo zabíjela," pokračovala Eleonora zaníceně.

„Zabíjela? Proč?" zeptala se Mera nechápavě a obrátila do sebe celý obsah skleničky. S úlevou zjistila, že se jedná o příjemně sladký mok, který za sebou zanechával lehce citrusovou chuť a velice rychle otupuje její rozjitřené smysly. Možná, že se tenhle večer ještě dá zachránit, pokud si z něj nebudu nic pamatovat, pomyslela si a aniž by se zajímala o svojí novou společnici, atakovala první stůl, na kterém našla podobně vyhlížející skleničky a vypila hned dvě najednou.

„Copak jsi slepá, holka? Jsou k sežrání. Prozraď, už to na tebe někdo z nich zkusil? V posteli jsou prý nepřekonatelní," dohonila ji Eleonora a zahrnula Meru další salvou otázek, ze kterých se málem zadusila nápojem.

„Cože? Jistěže ne," podívala se po čarodějce pohoršeně a ke svému překvapení zjistila, že se k ní přidaly další mladince působící dívenky, zjevně dychtící po nějakých pikantnostech.

„Slyšela jsem, že Theo s Milem neodolají žádný sukni. A to, co prý umí jazykem... holky dneska rozhodně zjistím, jestli se tyhle drby zakládají na pravdě," ozvala se jedna z nově příchozích a pohledem zabloudila ke dvěma zmíněným zaklínačům, které obdařila vražedným úsměvem.

„Chceš je oba? Nebuď mrcha a rozděl se," zaúpěla druhá a Mera do sebe kopla další dvě skleničky, protože vůbec netušila, o čem se to tady baví a vlastně to ani vědět nechtěla. Nebylo jí příjemné, jak se o nich baví. Bylo jí jedno, co všechno údajně umí s jazykem (byť si nedovedla představit, co tím ty dívky myslí). Pro ni bylo rozhodující, že Theo s Milem se k ní vždy chovali jako k plnohodnotné živé bytosti. Nezacházeli s ní jako s odpadem, ale ani jako s princeznou a ona si jich vážila nehledě na to, jak vypadali.

„Já nikde nevidím ostříží zrak matky dohlížitelky, takže si klidně nechám Ballease. Jen se na něj podívejte," zavzdychala další, a aniž by čekala na svolení od svých kolegyň, vydala se za Balleasem, který zrovna rozmlouval s jedním z profesorů, jemuž vůbec nevadilo, že je studentka vyrušila. Mera sledovala, jak Ballovi přejíždí přes ruce, dotýká se ho na zádech, uvolněně se směje a umně pohazuje záplavou černých vlasů.

„Přesně. Na co čekat dámy. Nebudou tu s námi věčně," pronesla Eleonora, spiklenecky na Meru mrkla, jako by spolu sdílely nějaké tajemství, a vrhla se do víru bytostí, aby si ulovila svou vlastní kořist. Mera se o tom snažila nepřemýšlet. Ale pohled jí každou chvíli zalétl k jedné z čarodějek, které flirtovaly se zaklínači a očividně toužily s nimi odejít do postele. Mera nikdy nezažila milování, o kterém čítávala. Co se toho týče, znala jenom ukrutnou bolest a především Doregase. Ale očividně to mohlo jít i jinak a veškerý alkohol, který jí proudil tělem, uvolňoval její zábrany a toužil to taky zkusit. Alespoň jednou.

Nalila si do krku další skleničku, vypjala se do výšky a zamířila si to přímo k Siaře s Reesem, kterého poklepala zezadu na rameno a když se k ní otočil, věnovala mu ten nejsladší úsměv, kterého byla schopná.

„Ráda bych si zatančila. Přidáš se?" naklonila se k němu a po vzoru studentek mu lehce přejela prsty přes hrudník až k bradě, k té malé, nepatrné jizvičce.

„Jsi opilá," hlesl přiškrceně a vzal její ruce do svých.

„Takže si mám na zábavu najít někoho jiného?" naklonila hlavu na stranu a pátravě se na něj zadívala. Možná, že jí halil mysl oblak alkoholu, ale dala by ruku do ohně za to, že mu obličejem mihla neskrývaná bolest, než zase odezněla a před ní stál generál zaklínačů. Dokonalý ve svém sebeovládání.

„Fajn," zazubila se na něj a rozhlédla se po místnosti, kdo by se mohl stát její obětí. Najednou jí připadalo, že chce všechno a všechno najednou. A co si rozhodně nepřála, bylo dostat košem od Reese kvůli nějaké namyšlené čarodějce. Nejspíš právě proto zamířila k Theovi, obklopenému dámským osazenstvem a v duchu se mu omluvila za budoucí potíže. Ale jestli měla žárlit ona, pak bude žárlit i Reese.

„Ahoj krasavče," broukla Mera, když se dostala k Theovi. Ostatní dívky jí šly z cesty, jako by v jejích očích zahlédly něco, co netoužili probudit.

„Nazdar princezno... jsi na mol," konstatoval nejmladší ze zaklínačů a střelil pohledem k Reesovi, když mu Mera omotala ruce kolem krku a přitáhla si ho k sobě.

„Copak potřebuješ?" zeptal se s pobaveným úsměvem, když ji od sebe jemně odtáhl na délku paží. Mera musela uznat, že chápe pohnutky všech v místnosti. Theo vypadal impozantně. Vlasy barvy uzrálých kaštanů nosil delší a svazoval si je do ledabylého uzlu, což v jeho případě působilo téměř rošťácky. Úsměv mu vždy zdobily dva roztomilé dolíčky, s kterými rozhodně uměl pracovat a na tváři si nechával narůst krátké strniště. Oproti svým bratrům nenarostl do tak obrovských rozměrů, ale byl šlachovitý a dobře stavěný. Mera znala jeho tetování a břišní svaly z každodenních rozcviček a vždycky se jí líbilo, co vidí. Ale nikdy to nebude Reese, proběhlo jí mimoděk hlavou.

„Zatančit si?" vyhrkla rychle Mera, než by ztratila odvahu a poraženecky se odplížila do pokoje.

„Proč mám pocit, že se za tím schovává mnohem víc?" zasmál se pobaveně, když ji odváděl doprostřed jídelny, kde se do rytmu hudby pohybovalo jen několik párů. Na malou chvilku pocítila osten provinilosti. Theo na ní byl vždy milý. Každé ráno jí popřál hezký den. Řekl, jak jí to zrovna dnes sluší a z každého jeho přídělu jídla jí kus daroval s jeho typickým uculením. Nemusel s ní vést dlouhé rozhovory, aby poznala, že byť je velkým milovníkem žen, je taky mužem s velkým srdcem. Jenomže teď nad ní přebíral vládu alkohol a všechny ty pocity, které v sobě tak dlouho dusila, vyplouvaly na povrch a hrozilo, že ji strhnou do propasti temnoty, ze které už by nemusela najít cestu zpět.

„Zítra ti bude strašně špatně," pronesl Theo vědoucně, když Meru lehce otočil na místě a ona mu hladce vklouzla do náruče, kde ji něžně, ale pevně držel.

„Chceš zjistit, co všechno mi projde, než Reese vystartuje a zabije mě?" zazubil se na ní Theo, jako by se na to snad těšil a jednou rukou jí sjel na zadek. Mera potlačila vyděšené zalapání po dechu, protože takhle rychlý spád nečekala a zaryla mu nehty do ramene.

„Uvědomuješ si, že mi strašně rozbije hubu?" pokračoval Theo dál, který jí snad četl myšlenky.

„Tse. To bych musela být vysoká, blonďatá a falešná pizda," vyprskla podrážděně a uvolnila se v jeho náručí, protože pochopila, že jí nechce ublížit. Vlastně si přál jí v jejím počínání pomoct. Věděl, kam její myšlenky směřují a i přes to s ní zůstával.

„A pak že princezna nežárlí," usmál se a na chvíli se jí zadíval do očí. Hledal v nich souhlas k poslednímu hřebíčku do rakve. Mera polkla a nejistě přikývla. Theo se naklonil blíž k ní a lehce a opatrně jí přejel rty podél čelisti. Někde vzadu za sebou uslyšela varovné, zlostné zavrčení, ale rozhodla se ho nevnímat. U Matky teď chápala, proč se kolem něj ženy rojily jako hejno much. A ačkoliv tohle toužila prožívat s někým jiným, lhala by sama sobě, kdyby tvrdila, že jí jeho počínání nerozechvívalo cosi příjemného mezi nohama.

„Rozbije mi hubu a bude mě to bolet. Ale jsem pro každou špatnost. Navíc nemám příležitost líbat princeznu každej den," zavrněl Theo, vzal její obličej do dlaní a přitiskl svá hebká ústa k těm jejím. Zavrčení nabralo na intenzitě, až se jim rozhoupal lustr nad hlavami. A o chvíli později už Theo letěl vzduchem a zastavil se až o vzdálenou protější zeď, kde se svezl k zemi. Mera se za ním chtěla rozeběhnout, ale pas jí ovinul železný stisk, který ji táhl úplně jiným směrem.