Než se zorientovala v mapce kampusu, kterou dostali na semináři, utíkal jí drahocenný čas. Přenést informace z mapky do reálného světa bylo o to těžší, jelikož byl kampus plný studentů, kteří chodili z místa na místo a nebyl prakticky metr čtvereční, kudy by neproudily davy lidí.

„Nevíš náhodou..." zkusila oslovit blondýnu, která šla výrazně pomaleji než ostatní, ta ji ale sjela pohrdavým pohledem, vrazila do ní ramenem, když ji míjela a pokračovala dál v chůzi, aniž by se ohlédla. Amy zkontrolovala telefon, ale Charlotte si její zprávy ještě ani nezobrazila, natož aby jí odepsala.

„Kde bych našla učebnu 3c?" zeptala se kluka, který vypadal stejně zmateně jako ona.

„Vím já? Jsem tu první den," řekl a odkročil o kousek dál, aby ho nemohl nikdo další vyrušovat všetečnými otázkami a znovu zabořil nos do telefonu.

Amy znovu rozevřela mapku a podle kresbiček se znovu pokusila zorientovat. Jestli se jí povede dostat kolem všech těch lidí, půjde už jen kousek rovně, zahne doprava a asi po padesáti metrech dojde k St. Cross, kde jí má za patnáct minut začínat přednáška. Spoléhala, že v budově už jí snad někdo poradí najít správnou učebnu.

„Amy!" ozval se jí za zády dobře známý hlas a otočila se za ním.

„Letty, tady jsi. Napsala jsem ti asi tisíc zpráv," řekla a kamarádku spěšně objala.

„Tak za prvý, bylo jich jen šest a za druhý, kdo tě má v takovým vohozu poznat?" řekla a odstoupila o krůček dál, aby si kamarádku pořádně prohlédla.

Amy po celém tom podivném znovushledání u ní na koleji úplně zapomněla, že jí Lily půjčila věci na sebe. Nejdřív se znovu podívala, co má na sobě a potom zhodnotila Charlottin převlek vysokoškolačky. Když spolu chodily na střední, nosila jen a jen kalhoty, v sukni ji Amy viděla výjimečně, většinou jen při předávání vysvědčení. Ale jen co se blížila maturita, bylo znát, jak se Letty na přechod na vysokou připravovala. Změnila účes, dlouhé černé lokny vyměnila za rovně střižené mikádo s červeným proužkem v nich, stěží dosahující po bradu, s nimi šly stranou i kalhoty, které nahradily sukně a šaty kratší než cokoli, co na ní kdy viděla. I tebe nějak proměníme, říkala jí, ale obě věděly, že dokud nebudou na území kampusu, změna se konat nebude. Takhle krátká sukně, ve které byla Letty oblečená dnes, by u Amyiny mámy rozhodně neprošla.

„Jo, to není moje. Za něco takovýho by máma neutrácela peníze." Amy přemýšlela, jestli se vůbec stačila učesat a došlo jí, že v tom spěchu nejspíš ne. Z batohu vylovila skládací kartáč, který u sebe vždy nosila, a snažila se napravit, co se dalo, ale asi polovina laku na vlasy, který na ně předešlý večer nastříkala, nechtěla povolit, a tak měla vlasy plné blonďatých chuchvalců.

„Pomůžu ti," nabídla jí Letty a poodešly stranou, kde společnými silami její světlé vlasy zkrotily. „Na, trochu se namaluj, máme ještě asi pět minut."

Přestože Amy šla studovat angličtinu a Charlotte ekonomii, pár přednášek si zapsaly společně, aby se alespoň někdy během dne potkaly. Jedna z nich byla ta následující. Podle popisu se mělo jednat o nějakou obdobu čtenářského kroužku, jen na vyšší úrovni se spoustou debat, esejí a domácích příprav.

St. Cross se rozprostírala před nimi a Amy znovu nestačila žasnout, přestože v ní byla už při úvodním semináři. Ačkoli většina budov v Oxfordu reprezentovala svou historickou stránkou, St. Cross působila vcelku moderně, i když byla postavena už v šedesátých letech minulého století. Uvnitř budovy už to byla moderna sama, klimatizace zajišťovala příjemně chladný vzduch po celé budově, jelikož byl ještě relativně horký říjen, učebny byly vybaveny projektory a interaktivními tabulemi.

Zapluly do jednoho z menších přednáškových sálů, jelikož Letty, narozdíl od Amy, neměla takový problém se v budově zorientovat. Jen pár lavic bylo zabraných, sem tam někdo zvedl hlavu na pozdrav, když je míjely. „Tady to bude dobrý," řekla Letty a zastavila se v předposlední řadě. „Uvidíme nejlíp a když bude profesor co k čemu, něco i uslyšíme," řekla a zahihňala se.

Amy si před sebe vyložila všechny věci, které si večer před odchodem do baru vzorně připravila. Laptop, zápisník i se všemi oddělovači, několik zvýrazňovačů a balíček s lepíky.

„Tebe nic nepřekvapí, co?" řekla Letty, jako by svou kamarádku a její puntíčkářství, co se týče studia, neznala.

„To s sebou nemáš nic?" podivila se Amy, když si všimla, že se její společnice opřela o dřevěné opěradlo a vytáhla si telefon.

„Je to jen dobrovolnej kurz," řekla lhostejně a upřela na kamarádku pohled. „Navíc mám šílenou kocovinu. Divím se, že ty jsi po včerejšku takhle akční," dodala a ušklíbla se.

„Není mi dvakrát nejlíp," přiznala a bolest hlavy se jako na zavolanou připomněla. „Nemáš něco proti bolesti? Já nechala prášky na pokoji." Letty je vylovila z kabelky a podala jí je.

„Jak to včera vůbec dopadlo, šel s tebou ten barman pak někam?" zeptala se a zadívala se na svoje nehty, jeden pak strčila do pusy a začala si okusovat kůžičku.

Amy vyvalila oči a ohlédla se, jestli je někdo z přítomných nemohl zaslechnout. „Jakej barman?" zdůraznila šeptem.

„Po tom tvým tanci vypadal, že na tobě může oči nechat. Vsadím se, že za to mohly moje šaty. Máš je doufám, mimochodem, nezůstaly u něj v nějakým doupěti vášnivýho sexu, že ne? Jsou to moje oblíbený."

„Tančila jsem s barmanem? S tím, co mi většinu večera kladl na srdce, ať jdu domů spát?" vybavovala si matně a skládala dohromady dílky skládačky, která jí nedávala žádný smysl. Cítila, jak se jí do obličeje hrne krev. Do učebny se mezitím dotrousili další studenti a nakonec i profesor, kterému mohlo být něco kolem šedesátky.

„Nene, tančila jsi na baru, přímo před ním. Holka, sakra, pořádně jsi to tam rozjela. Kdo by to byl řekl, že ti bude stačit jeden večer, abys na Clifforda zapomněla? Nic ve zlým, ale kdo má vůbec tak blbý jméno?"

„Je rodinný, dědí se už celý generace. Říkala jsem ti to už několikrát," dodala šeptem dotčeně a jedním uchem se snažila vnímat profesorovo uvítací řeč.

„Teď už je to stejně jedno, když frnkl. Kam že to vůbec?" zeptala se a znovu zabodla oči do telefonu.

„Do Švédska, a nefrnkl, za rok nastoupí sem," řekla, aniž by se na ní podívala, a pozorovala, jak profesor píše na tabuli seznam knih, kterých měla už dobrou polovinu přečtenou. Poznamenala si jen ty, které jí scházely.

„Tolik jen k základu vaší četby. Vyberte si některá z děl a v příštích hodinách si o nich v užším kruhu poreferujeme," dodal profesor směrem nahoru k nim a upřel na ně pohled skrz tlusté brýle s kostěnými obroučkami.

„Když myslíš. Za mě se rozhodně nevrátí. Přece jste se stejně rozešli, ne? A jestli ne předtím, po tom tvým včerejším polibku je už určitě konec. Nemysli si, že jsem si nevšimla, jak jste se s tím fešákem navzájem okusovali. Vypadali jste, že si to na místě rozdáte."

„Ne že by ses ty chovala jako slušná holka," bránila se sarkasmem. „Navíc, jak jsi nás mohla vidět? Sama jsi byla zavěšená do Thomase. Jak jste vy dva vůbec dopadli?" vyzvídala a neúspěšně se snažila změnit téma.

„Počkej, to jsi jako líbala toho fešáka a pak v krátkých šatech tančila na baru barmanovi osobně? I ty rajdo," vypískla a profesor zamířil ostrý pohled opět do jejich řady, ve které jinak neseděl nikdo, tudíž bylo natuty jisté, že byl věnovaný jim.

„Varuji vás naposledy, dámy. Věnujte se výkladu, nebo opusťte místnost."

„Vůbec jsem si to neuvědomila, nějak jsem myslela, že jsou jeden a ten samej," dodala šeptem a zády sjela po sedačce tak nízko, až byla téměř schovaná za hranou stolu. „Asi jsem toho nevypila zrovna nejmíň."

„Jo, to já evidentně taky ne," řekla Amy a ze všech sil prosila vyšší síly, aby Letty nepřišla ještě s peprnějšími vzpomínkami na předešlou noc, a snažila se věnovat přednášce. Na psaní dalších poznámek ale nakonec nedošlo, poněvadž měla k přemýšlení příliš mnoho věcí.