„Tak už jste vzhůru, žabky? Paráda," řekla Lily ihned potom, co rozevřela dveře se třemi papírovými kelímky naskládanými v rukou. Podala každé po jedné kávě, za což se na ní obě s temnými kruhy pod očima vděčně usmály. „Nevěděla jsem, jaký chceš, tak jsem ti vzala to, co pije Amy," řekla k Letty trochu nervózně. Plašila v kavárně o dost déle, než čekala, že bude. Jako by tohle ráno už tak nebylo dost absurdní.

„Projednou ten její sladkej patok nějak přežiju," ušklíbla se a do Amy vrazila loktem. Pak se zhluboka napila a zašklebila se. „Vážně nechápu, komu něco takovýho chutná. Jak tohle můžeš pít dobrovolně? Mělo by být nelegální, dělat kafe takhle sladký," dodala a po zakuckání se zasmála.

„Myslela jsem, že..." ohradila se Lily a byla už už připravená se zvednout a nabídnout jí svoje černé double espresso na výměnu.

„Ale vůbec ne, holka, tím se vůbec netrap. My se jen tak škádlíme, viď?" řekla Letty k Amy. „Nevyrazíme někam na jídlo? Žaludek mi za včerejšek pěkně nadává a něco mastnýho a nezdravýho by bodlo."

„Taky míváte ráno po párty tak neutuchající touhu po mexickým jídle?" zeptala se Lily, ale nezdržovala se čekáním na odpověď. „Protože znám kousek jedno parádní bistro, kam se po protancovaných nocích ráda zajdu zašít. Touhle dobou tam nejspíš nikdo nebude."

„Mně je tak zle, že budu ráda, že v sobě udržím to kafe," ozvala se Amy a znovu trochu upila. „Nemůžeme zůstat tady?" prosila a s umíněností malého dítěte se znovu schovala pod deku.

„Kalorií je v tom rozhodně dost na to, aby ti to vystačilo na oběd," popíchla ji Letty. „Něco bys ale měla sníst. Půjdeme a uvidíš na místě, jestli ti přijde něco k chuti."

Oblečené nakonec přemlouvaly Amy, aby vylezla z postele a trochu se zkulturnila. „Nemůžete mě tady prostě nechat?" zakňourala a znovu se zamotala do deky, která byla konečně jen její. Jen deset minut, opravdu, nalhávala si.

„To nemůžeme, žabko. Co když na chvíli zavřeš oči, navalí se ti a ty se pak udusíš ve vlastních zvratcích? Žádný takový. Najít tě tu za pár hodin fialovou, měla bych nadosmrti trauma," pronesla se smrtelně vážným výrazem ve tváři Lily. Od Letty si jen vysloužila pohoršený pohled jejím směrem.

Amy ale už její morbidní humor znala a o něco veseleji se ušklíbla. „No jo, vždyť už jdu," řekla a po velké dávce sebezapření se opravdu zvedla a oblékla do prvního oblečení, které jí Letty ze skříně podala.

„Otrhaný džíny a krátký topy, ze kterých kouká pupík? Tvoje máma by vyváděla, kdyby tě viděla," zasmála se. „Jsem na tebe pyšná, zlato. Dokonce i ty rozcuchaný vlasy ti sluší, ale jsem příliš dobrá kamarádka na to, abych tě takhle nechala jít ven. Už takhle kdoví, co tři holky na jednom pokoji celou noc dělaly," zavtipkovala. „Co si jen lidi pomyslí?" napodobila hlas její matky.

„Jen tak s tím nepřestaneš, viď?" zazubila se na ni Amy a pocítila náhlý příval vděčnosti, že se spolu znovu baví. Svou kamarádku krátce ale pevně objala a pak vyrazily na oběd.

„Nejlepší burrito ve vašich životech, věřte mi,"  nadšeně přeháněla. „Nebudete litovat." Stály zrovna u pultu malého, ale o to kouzelnějšího bistra, které hrálo snad všemi barvami, jaké má mexické bistro mít. Nechyběly dokonce ani červené, bílé a zelené vlaječky pověšené na stěně za pokladnou.

„Měla jsem zůstat v posteli, vážně," ohradila se Amy a přidržovala se okraje sedadla, aby se nezapotácela. Hlava jí pukala bolestí a žaludek se jí převracel jako na centrifuze.

„Tady je někdo protivnej. Je to proto, že ti to nevyšlo s Ethanem?" zeptala se Letty a pak si objednala totéž, co Lily.

„Víš o tom něco?" zeptala se tiše. Pokud možno se chtěla tomuhle tématu před Lily vyhnout, ale zvědavost byla silnější než ona. „Mám hrozný okno." Jen co dostaly jídlo, zapluly do nejbližšího boxu. Amy si oddechla, že konečně sedí.

„Na nějakej čas ses ztratila z baru, nikdo vás dva neviděl, tak bylo snadný se domyslet, kam jste asi vyrazili," pokračovala a povytáhla obočí ve stylu vím, cos dělala včera večer. Amy ale neuniklo, jak se Lily zajíkla. „Je nějaký ostřejší než běžně," řekla mezi sousty a pak dál mlčky jedla.

„Pak ses ale vrátila," pokračovala Letty. „Našla jsem tě na baru, klopit jednoho panáka za druhým. Přišla jsem právě včas, než tě jeden z kluků tam stačil odvést na pokoj, musela jsem ho od tebe skoro odtáhnout. Celý večer jsme pak pily, tančily. Vážně, měla ses vidět."

„Jen mi proboha živýho neříkej, že jsem zase lezla po baru a tančila na něm," zhrozila se Amy a složila si bledý obličej do dlaní. „To snad ne," mumlala skrz prsty.

„Ne, to tentokrát ne, i když jsi k tomu asi neměla daleko. Umíš to vážně rozjet, když se připiješ. Myslím, že by si to barmanka určitě užila, kdyby ses odhodlala. Celej večer tě vraždila pohledem, ale ty pořád né, dáme si drink s Amber. Kdo to vůbec byl, Amy? Musela jsem po očku hlídat, aby ti něco nevhodila do pití."

„Nepřeháněj, prosím tě. Tím, že nám to s Ethanem evidentně nedopadlo, jsem jí musela zlepšit večer o milion procent."

„Rozhodně se tak netvářila. Nicméně, pak se na baru zjevila tady Lily a tebe přepadlo šílený nutkání jít znovu tančit, a znáš to střídat pořád dokola bar a tanec... Ani nevím v kolik jsme se dostaly k vám na pokoj a už vůbec nevím jak," řekla a pustila se do burrita. „Ježiš, to je slast."

„Vidíš? Říkala jsem to," přitakala Lily a dál blaženě přivírala oči při každém dalším zakousnutém soustu.

„Fakt si nedáš, kotě?" ptala se Letty a cpala jí burrito s vytékající šťávou před obličej. „Kousni si. Tohle musíš ochutnat," naléhala.

„Fakt ne, Charlotte. Spíš by mi pomohlo, kdybyste si vzpomněly, jestli jsem o Ethanovi něco neříkala. Nemám nejmenší ponětí, co se mohlo stát."

„Vrátila ses, takže to asi nedopadlo, ale kdoví, jak to bylo? Nejsi jediná, kdo to včera přehnal s pitím. Je zázrak, že vůbec vím, kdo jsem," zasmála se Lily, ale neznělo to příliš vesele. „Myslím, že nejlepší bude, když si promluvíte. Nejdřív bys ale měla něco sníst. Dojdu ti objednat."

Než stačila Amy cokoli namítnout, Lily už obsluze, kterou byla starší paní ve srandovní čepce ve tvaru tacos a červenozelené zástěře, diktovala objednávku. „Hned to bude, zlatíčko," slyšela ji Amy říkat. „Zrovna jsem si říkala, že vaše kamarádka nevypadá nejlíp a měla by něco sníst." Nad tím se musela jen pousmát. Žaludek už jí naštěstí nedělal takové přemety, a tak to vypadalo, že by mohla zkusit něco zakousnout.

„Hele, není to teď mezi váma dvěma divný? Víš, když jsi teď udělaná do jejího ex?" naklonila se k ní Letty a tlumeně dál mluvila: „Z fotek ve vašem pokoji to mezi nima vypadalo vážně. Jsi si jistá, že jí to nevadí?"

Amy nezbývalo, než pokrčit rameny. Doufala, že by jí Lily řekla, kdyby měla s jejich vztahem problém. Dá se tomu vůbec říkat vztah? „Je to složitý. Navíc, po včerejšku, kdoví jak to celé bude? Ethan s Lily prý už mluvil, i když předtím. Chci říct, řekla by mi, kdyby to nebylo oukej? Asi ne, viď? Docela očividně k němu ještě pořád něco cítí. Já jsem tak blbá."

„Sama nevím, jak bych se cítila a rozhodně bych nechtěla být ve tvý kůži. Na druhou stranu, asi za to stojí, nebo ne?" zeptala se a pozorovala, jak její nejlepší kamarádce nevědomky cukají koutky. „Když vidím, jak tvoje tělo reaguje, jen se o něm někdo zmíní. Jsi taková... já nevím, šťastnější, chápeš? Bylo by fajn, kdyby vám to vyšlo."

„Jídlo se nese!" zvolala nebezpečně rychle se blížící Lily s talířem a asi nejnacpanějším burritem, které kdy Amy viděla. Položila talíř před ní a hrdě prohlásila: „Vzala jsem ti tu větší možnost, dokonce i Dolores říkala, že bys měla něco sníst." Mrkla po paní a ta jí ukázala zvednuté palce. „Jsem tu prostě známá firma," řekla, když viděla, jak rozpačitě se holky na Dolores tváří. „Co mi uniklo?" zeptala se, když si sedala do boxu k nim.

„Dumala jsem nad tím, jak se to včera všechno seběhlo," vydechla Amy.

„No, my o vlku a vysvětlení za dveřmi," řekla Letty a podívala se někam za Amyinu hlavu.