„Měla bych už jít, čeká mě další přednáška," zamumlala po chvíli, ale její tělo ještě nebylo připravené se odtrhnout od jeho hřejivé hrudi.

„Nenechám tě odejít, dokud se neujistím, že jsi v pohodě," stál si tvrdohlavě za svým. „Můžeme si třeba udělat krátkou procházku, minule jsme toho moc nestihli," řekl a ušklíbl se na ní. Přestože ji nechtěl uvádět do rozpaků a vystavovat ji vzpomínkám na jejich poslední polibek, nepodařilo se mu to a Amy se v jeho sevření zachvěla.

„Myslím, že stejně začne každou chvílí pršet," řekla po chvíli. Naposledy si přičichla k jeho krku, ze kterého sálala nějaká dřevitě vonící kolínská a odtáhla se. Pohlédla nahoru, kde se opravdu začínalo smrákat. Někdejší mráčky vystřídala šedá mračna, kterými jen stěží pronikaly už tak slabé říjnové sluneční paprsky.

„Chceš jít zpátky dovnitř a ukázat těm dvěma, jak jsi naprosto nad věcí?" navrhnul a váhavě ji chytil za ruku. Amy jen zavrtěla hlavou.

„Díky za tohle všechno, ale musím už fakt jít," řekla výmluvně, přemáhala se, aby pustila jeho ruku a nezůstala tu s ním takhle stát, postavení mimo zákony času, déšť nedéšť.

Přednášky se neskutečně vlekly a Amy jen odpočítávala minuty, kdy zazvoní a bude se moct dopotácet zpátky na kolej a schovat se před světem. Před příchodem na pokoj radši několikrát hlasitě zaklepala, zkontrolovala i kliku, na které teď žádná ponožka natažená nebyla, ale stejně. Radši pro jistotu.

Lily v pokoji nebyla, když otevřela. Postel po ní zůstala neustlaná, věci po stole měla poházené a u jeho nohou se opírala smutně vyhlížející láhev od vína a vedle ještě několik plechovek od laciného piva. Kdy tohle všechno skončí? povzdychla si Amy a posbírala věci, se kterými došla ke tříděnému odpadu, který se nacházel na chodbě koleje, přecpaný až po okraj plechovkami od energiťáků. To je celá vysoká jedno velké chodící neštěstí? Studenti trápící se vlastními trablemi, nešťastnými láskami a nevydařenými zkouškami, na které se po nocích učí? Tohle nebylo to, na co se Amy celý maturitní ročník těšila. Doufala, že příchodem sem si najde spoustu nových přátel a bude mít každý večer co dělat a ne se každé odpoledne vracet do prázdného, chladného pokoje, kde na ní čekaly jen minuty plné přemýšlení nad tím, či oným.

Blížil se večer, Amy už měla sepsanou esej na právo, a ač to nebylo příjemně strávených pár hodin, byla ráda, že má úkol za sebou a mohla si jej tak v diáři odškrtnout jako hotový. Nepříjemně se tam na ní tvářil prázdný čtvereček u další kapitoly, který už byl třetí týden v řadě nevyplněný. Zvažovala, jestli by neměla dát fanouškům vědět, že si teď od psaní dává pauzu, nebo nechat web nečinný a radši na sebe moc neupozorňovat. V rozjímání ji přerušilo klepání.

„Dále," zavolala na dveře, které se chvilku na to otevřely a Lily vešla dovnitř, zapotácela se a dopadla na postel za hlasitého smíchu. „Jsi v pohodě?" zeptala se jí.

„V tý největší, žabko. Přišla jsem tě jen vyzvednout. Ethan říkal, že nejspíš budeš dneska chtít spravit náladu," broukla, zvedla se a došla ke stolu, za kterým se Amy už několik hodin hrbila. Zatahala ji za ruku a pokračovala: „Jdeme do baru, my tři a další naši kámoši. Mám za úkol tě přivést a konečně se všemi seznámit. A nemysli si, tentokrát se tomu nevyhneš. Moc dobře vím, že máš všechno už hotový," řekla a ukázala na odfajfkovaný to-do list v jejím rozevřeném diáři. „Takže žádný výmluvy, shoď ty šílený tepláky a nahoď něco sexy a pěknýho, protože se bude tancovat, a to hodně."

Amy v duchu zhodnotila svoje oblečení a momentální emocionální rozpoložení, ale už na samém začátku té myšlenky měla jasno - nikam se jí nechtělo. „Mám toho mraky ke čtení," zamumlala, zatímco volnou rukou zaklapávala diář přecpaný papíry a lepíky, které se hrnuly snad z každé stránky.

„Jen pojď, Ethan zněl, že už se nemůže dočkat, až přijdeš," naléhala na ni. Co se to stalo? Pila Lily tolik, že už na Ethana úplně zapomněla, že jí ho tu takhle bezmyšlenkovitě dohazuje?

„Nemyslím si, že je to dobrý nápad," dodala výmluvně a pokrčila rameny. Zadívala se ven z okna, kde se mezitím značně setmělo. „Navíc neumím tancovat."

„Posledně ti to docela šlo," řekla a nevědomky jí tak připomněla první večer tady. „Né každej rok se stává, aby prvačky tančily na baru. Raphovi jsi udělala tenkrát dost dobrej večer," řekla a dala se do smíchu. „Myslím, že bychom to všichni rádi viděli znova."

„Ani mi to nepřipomínej. A nikam nejdu, už jsem řekla," dodala trucovitě, ale věděla, že se nenechá dlouho přemlouvat. Možná bude dnes ten večer, kdy konečně zažiju ten pravej vysokoškolskej noční život. Jedna sklenička mě nezabije.

Lily namísto dalšího přemlouvání došla k Amyině komodě a začala z ní pohotově vytahovat věci, které spolu koupily, ale Amy si je doteď neměla příležitost někam vzít. „Co třeba tohle? Nemyslíš si, že je ta sukně úplně smutná, že jsi ji ještě nikam nevytáhla?" zeptala se a hodila ji po ní. „A co teprv tohle tričko? Od koupení jsem ho na tobě neviděla," řekla a vytáhla červený crop top, na který už rozhodně nebylo počasí.

„V tom bych zmrzla," konstatovala. Poraženecky se zvedla ze židle a došla ke komodě, aby našla, co se k sukni bude hodit nejlépe. Nakonec vyhrál onen crop top, jelikož ji Lily ujišťovala, že v baru rozhodně mrznout nebude.

„Navíc tě bude hřát alkohol, tanec, kdoví jestli to nakonec nebude něčí upocené tělo," zahihňala se a z vnitřní kapsy bundy vytáhla placatku a upila z ní. „Dáš si?" nabídla jí a natáhla k ní ruku.

Amy přičichla k obsahu, který tvořila směsice vodky a nějakého přeslazeného džusu a nakonec pokrčila rameny a lokla si.

„Tak se mi to líbí, holka," zaradovala se Lily a placatku si od ní vzala nazpátek. Než ji vrátila do bundy, znovu se napila. „Doufám, že si k tomu vezmeš nějaký vysoký boty," řekla. „Kolikátku máš? Můžu ti půjčit něco od sebe," řekla potom, když viděla, jak Amy vrtí hlavou.

Po půlhodině převlékání (Nebylo by lepší tohle tílko?) a líčení se (Kdy jindy je vhodná příležitost pro rudou rtěnku, když ne teď?), při kterém jí přiopilá Lily téměř vypíchla oko řasenkou, byly připraveny vyrazit. Na poslední chvíli Amy znejistila. „Vážně si myslíš, že je to dobrý nápad?" ptala se znovu, ten večer už asi popáté. Lily to přešla neurčitým zamručením.

Bok po boku, lokty zaklesnuté do sebe, podpatky klepající o zem, vstoupily do baru, kde už byla párty v plném proudu. Lily zdravila kluky i holky, které míjely a prodíraly se davem až ke stolu hodně podobnému tomu, ve kterém naposledy pily s Letty. Na místě seděl kluk s dlouhými vlasy smotanými do drdolu, kterého poznávala z některých Lilyiných fotek.

„Jsem Taylor," křikl na ní ve snaze přehlušit basy, které se ozývaly ze všech stran.

„Amy," odpověděla. „Co studuješ, Taylore?" zeptala se, aby řeč nestála a přisedla si. Lily mezitím zmizela na baru s výmluvou, že dojde pro něco k pití.

„Práva, společně s Ethanem. S tím se asi znáte, ne?" křikl a přitáhl se k ní blíž, když na něj gestikulovala, že ho neslyší a větu ji znovu zopakoval, rty se téměř dotýkal jejího ucha. „Támhle ho máme, frajera. Pojď sem, chlape!" zakřičel a přiťukl si s Ethanem klouby prstů. „Koukej, koho jsem tu našel," řekl a Amy objal kolem ramen. „To je Amy."

„Dej z ní ty pracky pryč, Taylore. Ta je zcela očividně mimo tvojí ligu," řekl. Amy z jeho tvrdého výrazu nepoznala, jestli to myslí smrtelně vážně, nebo si z něj jen dělá srandu, přesto ji potěšilo, že ji tak bránil. „Ahoj Amy," řekl a podal jí do ruky sklenku, kterou do sebe ihned otočila. Pak se vymanila z Taylorovo sevření, popadla Ethana za ruku, povzbuzená další várkou alkoholu a táhla ho směrem k parketu. „Dobře holka, jdeme. Hlavně klid," řekl a pobaveně se zasmál.