Stála tam. Nevěřil svým očím. Nezestárla ani o den a přesto byla tolik jiná. Ale ty její oči, důvěrně znal ten plamen, plápolajíc uvnitř temného oceánu. Ačkoliv modř se teď jevila mnohem světlejší.

I její vlasy změnily barvu a tvar. Kdysi mahaganové prameny, splývající ve vlnách po zádech, viseli teď poněkud zplihle kolem obličeje, dlouhé sotva k ramenům přikryté sněhobílým přelivem. A tvář, bledější než dříve, zdobila rudá líčka, ošlehaná mohutným větrem. Spolu s očima tvořily jediný výrazný prvek bezbarvého obličeje. Nikde ani stopy po rtech zatěžkávaných rudou rtěnkou, víčkách zdobených měsíčním prachem.

A kam odložila své honosné šaty? Zimou se celá třese, marně se schovávajíc před podzimním nečasem pod slabounký kabát. Ani zdaleka se nepodobá jejímu běžnému stylu. Na několika místech je opětovně zašíván a rukávy jsou příliš krátké aby skryly hubené paže. Nepamatoval si, že by byla tak drobná. I přes kýčovitý pásek jí kalhoty padaly a ona si je co chvíli popotahovala. A kde  Popelka ztratila své nablýskáné střevíce? Její kotníky, zahalené do okopaných tenisek, jakoby se vysmívaly jejímu dřívějšímu šatníku.

Změnila se, ale to on ostatně taky. Od té nehody už nebylo nic jako dřív. Jejich životy se stáčely teď úplně jiným směrem, než by oba kdy  předpokládali. Věci, které kdysi tolik znamenaly, nyní ztratily svůj význam.

Život s náma oběma vyjebal zlato. Ale na tom už teď nesejde. Zase budeme šťastní. Nemusel nic říkat, stačilo drobné pokynutí hlavou a vzápětí se dalo všechno do pohybu. Drobná dívka nestačila ani vykřiknout, když se vedle ní zničehonic objevili dva cizinci. Za okamžik už jim omámená padala do náruče. S lehkostí ji zvedl, unášejíc ji k autu. Druhý cizinec jim otevřel dveře a následně usedl na místo řidiče. Netrvalo dlouho a auto se dalo do pohybu.

A zatímco dva cizinci němě sledovali ubíhající cestu z předních sedadel, on svou pozornost věnoval jí. Spící vypadala tak klidně, jako by ji nic netrápilo. „Neboj se, až se probudíš, budeš v bezpečí, doma. A já nedopustím aby ti znovu někdo ublížil.“ Šeptal něžně, hladíc jí ve vlasech.