,,Popravdě jste mě vcelku překvapili," pokračoval nenuceně. Mortova přítomnost byla oproti včerejšímu pozdravu se záhrobím vcelku vřelá. Dokonce jsem se přistihl, že se na smrťáka slabě usmívám. Zato můj nyní nápadně ztichlý společník zkameněl uprostřed pohybu.

Gustav měl místo očí skleněnky a z tváře mu pohled na hosta smyl všechny barvy.
,,U tří velekněží," vydechl a snad se mu zatočila hlava, neboť se rychle zády opřel o kuchyňskou linku. Zjevení se z úst vydralo slabé uchechnutí.
,,Včera v noci jsem zaznamenal až podezřele vysokou aktivitu v blízkém lese. V okamžiku, kdy se ke mně začal hrnout zástup duší navracejících se na věčnost, mi bylo jasné, kdo za to může," pokračoval nenuceně. Přísahal bych, že bylo v tom tónu znát jisté potěšení.
,,Je vše v pořádku, Gustave P-" chtěl se ujistit, vida, že jmenovaný stále na něj nijak více nereagoval.
,,Pommel a ano," dostal ze sebe a uvolnil část svého napětí.

Příbory se třpytily v prvních slunečních paprscích dopadajících na stůl. Z pootevřeného okna znělo štebetání ptáků a ke mně dosahoval jemný vánek nesoucí svěží vůni lesa, kterou zanechala včerejší bouřka. Jistě porostou houby. Spokojeně jsem si nabral další sousto a hodil pohled po zbytku osazenstva stolu.

Gustavovi, rozenému hostiteli, moc dlouho netrvalo, než nenabídl něco k snědku i Mortovi. Ten samozřejmě odmítl a vychutnával si jen šálek kávy. Tedy aspoň tak usuzuju vzhledem k tomu, jak rychle nápoj mizel v černotě pod kápí.
,,Takže čím jsem se to provinil u samotné smrti?" ozval se zrzek. I přes rádoby pobavený tón marně kryl náznak nervozity.
,,Pamatuješ si na 14.7. předminulého roku?" Vida, že toto datum mu nic neříká dodal:
,,Byl tehdy pátek, slunečno. Počasí přímo vybízející ke koupání." Na to už reagoval. Na chvilku se zarazil a slabě přikývl, zrak utopil v nedopitém hrnku před sebou.
,,Kolik takových seancí budeme muset provést, než se všechny ty duše vrátí ma věčnost? Tisíce, miliony...?" zazněla z mé strany otázka. Nechtěl jsem, abychom zůstali u tématu, které Gustava očividně vykolejilo.
,,Část duší se již navrátila sama. Né každý lpí na pozemském životu..." začal, kostnaté prsty ovinul kolem hrnku tak pevně, až zalupaly.
,,Opravdu? To je skvělé! Takže hledáme jen určité odpadlíky, že?" řekl jsem s úsměvem. V mysli se mi vyrojila troufalá myšlenka, že to třeba nebude tak náročné. Nutno podotknout, že mě nedobrovolná noční stezka odvahy zanechala nevyspalého, sotva jsem si dával dohromady souvislosti.
,,Ano, jen duše, které se se svým spočinem nesmířili," navázal na mne, ,, oběti násilných smrtí a nehod, agresivních diagnóz...list pokračuje dál," tato slova mi vymazala úsměv ze rtů. Přiznávám, že mi až nyní začala docházet povaha míst, na kterých se bude odvíjet naše budoucí pátrání.

A Gustavovi podle všeho též. Zajel si dlaní do   kotlet, co mu lemovaly masitou tvář, a na ukazováček hned natočil zatoulaný pramen vlasů.
,,Já miluju morbidní místa. Sakra, byl jsem už na tolika pohřebištích a navštívil tolik kostnic, divím se, že mi tu po domě nerendí poltergeist, ale...musím nějak normálně fungovat," vydechl a ohlédl se po mě, ,,mimo to, mám práci. Jako taxikář na cestách si zrovna nevydělám. Daeril se jistě taky nemůže ze zaměstnání jen tak ulít," čekal podporu, ale já zarytě mlčel. V krku se mi začal dělat knedlík.
,,Hele, ani se neznáme. Co bude na to říkat rodina, přítelkyně či přítel, když bude věčně v trapu?" pokračoval dál, sklonil jsem pohled ke stolu. Začalo mi tepat v hlavě. Přítelkyně... přítel...to působím tak stabilně?

Cítil jsem na sobě pohled uhrančivých očí, který mi hned rozvázal jazyk.
,,To nebude problém, rád bych na chvíli vypadl od rodiny," s úsměvem mi vyklouzla lež ze rtů.
,,Ale jak dlouhá ta chvíle má být, hm?" otočil se kudrnáč k smrti, ,,To jako máme...vymýtit všechny zbloudilé duše v dimenzi? Jen my, dva normální chlápci?!"
,,Gustave, nic ve zlém, ty zrovna normální chlápek nejsi," podotkl jsem tiše, ale ztratilo se to pod pevnou odpovědí smrťáka.
,,Nikoliv," položil hrnek rázně na stůl, až jsem čekal, že z něj zbylá tekutina vyšplíchne, ,,již jsem nalezl vícero osob, co mi zkur-zničily zápisy." Možná by se mu hodilo bělítko nebo něco podobného, když to tak prožívá. Nepomohl jsem si a přidušeně jsem se uchechl.
,,Budete řešit jen Severní teritorium," dodal už tišeji.

Severní teritorium, ledová země táhnoucí se od věčně zamrzlého ostrova Svaté Galaxie po úpatí Křišťálových hor, tvořících hranici s velmi poeticky nazvanou monarchií- královstvím Slunce a Měsíce. Zeměpis byl jeden z mála předmětů, co mě ve škole bavil. Snad každý středověký kartograf byl svým způsobem nepovedený poeta, aspoň to tvrdil náš učitel. Jak jinak vysvětlit perly jako: pohoří Posváthého klidu, Věčně zamlklý dóm, což je mimochodem nejvíce hluboká, leč přístupná známá jeskyně, Prokleté lesy, Obeliskové ostrovy, a má nejoblíbenější, Velká úhoří zátoka, doteď známá rybolovem. Domov.

,,Tak to je o něco lepší," pípl jsem a nesmělý pohled hodil na Gustu, co si nadále hrál s vlasy.
,,No a proč to vlastně děláme?" nadhodil s povytaženým obočím.
,,Ten den jsi měl zemřít, ale cosi tě tu asi chtělo nechat," vydechl s tónem značícím netrpělivost, jako když se snaží po sté vysvětlit něco malému děcku. Gustavův nedostatek jisté bázně či pokory ho asi začal štvát. Já si Morta rozhodně znovu vytočit nepřál, tak jsem mlčel jak zařezaný.

,,A to je snad má chyba?" s uchechnutím se zvedl od stoly, snad ve snaze na okamžil svou výškou převyšovat. Mort učinil totéž. Nervně jsem polkl a složil ruce do klína.
,,Pohráváš si s věcmi, co bys měl nechat na pokoji, sám to dobře víš. Být tebou, neodporoval bych smrti," černá postava se přiblížila blíž ke kudrnáčovi. Sledoval jsem, kterak si založil ruce na hruď a zůstal stát, emeraldy v důlcích mířící do noci Mortových domnělých očí.
,,To mé zahrávání si nás včera tak trochu zachránilo před bandou duchů, co si chtěli zahrát na řezníky. Co tak tuším, dokud nemám zas zhebnout, tak se mě nemůžeš ani dotknout. A to snad nebude jen tak brzy," prohodil bezstarostně, ba nasadil úšklebek. I přesto se ale natáhl a zaklepal na desku stolu. A přece se bojí.
,,Gustave, nehádej se," pokusil jsem se situaci deeskalovat.
,,Možná si běž stěžovat k záchranářovi, co mi dělal masáž srdce. Já se o to v mrákotách zrovna neprosil," pokračoval jistě. Začalo mi docházet, proč je jediným obyvatelem chaty. Jistě dokázal své cholerické tehdence časem obrousit, ale aby se ukázaly zrovna teď...
,,Třeba potřebuješ trochu jiný přístup," šepl smrťák a já už před očima měl onu pověstnou kosu. Automaticky jsem zavřel víčka a očekával nejhorší.
,,Smrt nemá univerzální podobu. Mort je má nejoblíbenější, ale třeba máš autoritu aspoň k ženám, Gustave," rozhodil mě nyní pozměněný hlas.

Zmateně jsem civěl na novou reinkarnaci Morta. Gustavovi se po tváři rozlil jemný ruměnec a viditelně si ho, tedy nyní ji, prohlížel.
,,Trefil jsi můj typ, to je úctyhodné," okomentoval smrtku krev a mlíko, po jejíž křivkách mu klouzaly hladové oči, ,,ale to nic nemění," rázně zakroutil hlavou a ruce si přitiskl víc k hrudi. Moc jsem tomu tónu už nevěřil.
,,Ale mění. Umím se morfovat i na méně příjemné věci," vyšlo z karmínových rtů patřící alabastrové tváři jemného rázu. Kdyby tak dlouhá ofina šikovně neskrývala oči. Nahnula se blíž k němu, až byl donucen couvnout k parapetu. Lokny jí padly na mírně odhaletý dekolt, jehož zbytek halily jednoduché, ale hezky padnoucí šaty. Překvapivě byly černé.
,,No neříkej," odfrkl si a hlavou uhl do strany.
,,Sice ti nemohu přetrhnout nit života čepelí své kosy, ale nic mi nebrání udělat si u tebe malou návštěvu uprostřed noci v méně sympatické podobě. Že by to tvé velké srdénko nemuselo unést by, milý zlatý Gusto, už nebyla moje chyba," mluvila převelice sladce, postupně natáhla ruce k parapetu a nehty zaryla do dřeva. Dostala ho do šachu. Prakticky ho donutila podívat se na ni.

Poznal jsem, že ho polila husina a naježily se mu chlupy. Pohl se mu ohryzek, tiše přikývl. Vidí snad z téhle blízkosti do očí...?
,,Hodný kluk," odtáhla se temná postava a rychle se zas převtělila do původní podoby. V klidu se natáhl po hrnku a dopil ho.
,,Zbytek mého repertoáru znát nemusíte," odpověděl na nevyřčenou otázku. Jen jsem přikývl.
,,Tak do práce hoši. Je mi jedno, jak to zařídíte. Najděte zbloudilé duše a donuťte je vrátil se ke mně. Jste jen lidé, takže po vás nemohu čekat kdoví jakou rychlost...ale nezahálejte. Budu ututlávat ten průšvich dokud to půjde," řekl, nějak kvapně se chystal k odchodu.
,,Dobře, posnažíme se. Měj se, Morte," pousmál jsem se na něj, než vyšel ze dveří.