,,Jste si jistý, že na to chcete jít?" znejistěl Adrien, když viděl u vchodu plakát. Všude, kde jsem se po internetu dívala, měl film dobré a špatné recenze. Prý to byla blbost hrající na lidské city, přestože šlo o prvotřídní Hollywoodský snímek.

Možná právě kvůli recenzím jsem se na film těšila.

Koupě lístku proběhla rychle díky krátké frontě a Lukově schopnosti chopit se volné pokladny dřív než banda neukázněných děcek za námi. Stačilo jen projít do areálu kina, z kterého už není cesty zpět.

,,Máme tak čtvrt hodiny. Popcorn někdo?" ozval se znova Luka. Stal se z něho přirozený vůdce skupiny. Možná kvůli jeho věku, možná kvůli jiným vlastnostem.

,,Jasně, popcorn!" zaradovala jsem se. Neměla jsem ho už od poslední návštěvy kina.

,,Já jdu najít místo na sednutí nebo půjdeme rovnou do sálu?" ozvala se Kagami, která očividně  neměla chuť na popcorn. Koukala po rudých sedačkách, kde bylo dostatek místa pro naši velkou skupinu.

Chytla jsem ji za paži a táhla s sebou. ,,Můžeme jít rovnou do sálu. Trocha kukuřice ti neuškodí.

Nechala se přemluvit. Brzo už jsme stáli ve frontě, Adrien se bavil o šermu s Kagami, nadšeně si vyprávěli příhody z posledního tréninku a já stála s Lukou za nimi. Trochu jsem na Kagami zase žárlila. Měla si s Adrienem o čem povídat, my dva většinou vedle sebe šli v tichosti.

,,Děje se něco? Poslední dva dny jsi nějaká roztěkaná," uslyšela jsem u ucha. Luka se ke mě nakláněl, pohledem taky sledoval dvojici před námi.

,,Nic se neděje, co by se mělo dít?"

Pokrčil rameny. ,,Vypadá to jako něco mezi tebou a Adrienem."

Přestože nešlo o ten problém, momentálně jsem v hlavě měla jenom Adriena s Kagami. A to, jak si spolu skvěle rozumí. ,,Tebe trochu neštve, že se ti dva tak hrozně baví?" Kývla jsem hlavou k nim. V řadě před námi stálo už jen pár lidí.

Další pokrčení ramen. ,,Ani ne. Asi by mělo, ale ne."

Jeho odpověď mě neuklidnila, jak jsem doufala. Doufala jsem, že řekne něco ve smyslu, že s Kagami jim to klape dokonale a že by nikdy nedala Adrienovi přednost.

Vážně jsem tu teď žárlila na vlastní nejlepší kamarádku? Vážně jsem ani jednomu z nich nevěřila? A mělo to něco společného s tím, že z událostí na balkóně jsem měla pocit, že mě samotné se nedá věřit?

,,Jaký si dáš popcorn, Marinette?" Adrien se na mě otočil, kreditka připravená platit. Úplně mě to odzbrojilo, na tohle jsem nebyla zvyklá. Platil za mě maximálně zmrzlinu, ne super předražený popcorn v kině!

,,O-obyčejný, slaný, malý..."

,,A kolu?"

,,J-jo." Zase jsem rudla. Adrienův pohled mě ještě dobrou vteřinu provrtával, jako by nad něčím přemýšlel. Ten pohled mi připadal... zklamaný.

Pak se otočil, dořekl objednávku a zaplatil. Luka udělal po jeho vzoru, přestože komunikace mezi ním a Kagami vázla ještě hůř.

Juleka a Rose se brzo objevily s tím, že nás ne a ne najít. Bylo čas jít na film. Jenže já nemohla přemýšlet nad něčím jiným. Nedokázala jsem se soustředit. Seděla jsem mezi Adrienem a Kagami, když mi Adrien položil ruku kolem ramen, zalapala jsem po dechu a on ji zase stáhl. Nadávala jsem si za to. Trénink s Chatem byl přeci jen k ničemu.

A zároveň jako bych věděla, že nebyl.

Popcorn z poloviny plný, kola nakonec ukradnutá Kagami, která kvůli své přísné matce se často  k nezdravé stravě nedostala, tak si jí užívala. A hlavu jsem měla plnou vším možným, jen ne filmem.

Stačilo ale hodnocení a nadšené kritizování ostatních, abych pochopila, že děj nebyl moc originální. Prý jen nějaký týpek utekl s robotickou snoubenkou svého bratra. Přeci jen možná bylo dobře, že jsem nedávala pozor. Jen škoda těch peněz.

,,Mari, jsi v pořádku?" ozval se hned po odchodu z kina Luka. Pozornost všech se upřela ke mně.

,,S-samozřejmě, v nejlepším."

,,Jsi pořád taková zasněná, jako by jsi na někoho myslela," uculila se Rose. Všechny to rozesmálo.

Až na Adriena.