,,Marinette? Nestíháš."

,,Já vím." Ranní rutina se opakovala. Možná bych se měla zamyslet nad tím, jestli má cenu koukat se do tří do rána na módní přehlídky. Na Adrienovy módní přehlídky.

Ale jen ta vidina, že se ve škole potkáme, mě donutila z postele vstát a udělat víc pro to, abych přišla do školy včas, než obvykle. Oblečení v momentě na sobě, zuby rychle vyčištěné, vlasy jen ulíznuté a sepnuté. Jak dlouho už jsem takhle žila? Dost dlouho. A přestože jsem spěchala, vyhradila jsem si pět minut času na to, abych si řasenkou nevypíchla oko.

Když jsem otevřela poklop, ovanula mě vůně topinek s míchanými vajíčky. Moje porce čekala na stole, rodiče už dávno pracovali dole v pekárně. Vidličkou jsem naházela trochu vajíčka na topinku a tu si následně nacpala do pusy.

Bolely mě tváře? Ano! Chutnalo to výborně? Taky ano! A vypadala jsem jak idiot s topinkou šprajcnutou v puse? To bylo těžké posoudit, protože jsem cestou nepotkala zrcadlo. Vsadím se ale, že odpověď byla stejná, jako ty předchozí. Cestou ze schodů se mi ale snídani povedlo spolknout, až mě rozbolelo u hrdlo.

Zrovna jsem si utírala drobky z koutků, když jsem otevřela vchodové dveře a s úskokem vyjekla.

,,Ahoj Marinette." Ve dveřích Kagami, nehybná jak socha, se slabým úsměvem. Její bílé sako zářilo, vyžehlená sukeň se v ranním vánku vlnila a vlasy měla narozdíl ode mě pěkně učesané. Proč musela být vždycky tak dokonalá? ,,Myslela jsem, že zase zaspíš, tak jsem radši ti šla naproti. Teď jsem chtěla zvonit." Hlavou kývla k nepoznamenanému zvonku.

Neubránila jsem se úsměvu. ,,Tos' nemusela. Jak vidíš, tak dneska stíhám!" Taška na mém boku se slabě zatřásla, jak Tikki vyjadřovala nesouhlas. A Kagami to očividně viděla stejně.

,,Stíháš tak, že jsi ještě celá od snídaně." Vytáhla z kapsy svůj kapesník a utřela poslední drobky, které moje dlaň zapomněla.

Opravdu jsem cítila vděčnost. Přijít do školy takhle, tak bych se mohla tak propadnout hanbou, ale Kagami tu byla, aby mě zachránila. Co byla? Anděl strážný nebo tak? Nad tou myšlenkou jsem se krátce zasmála.

,,Co je k smíchu?" ptala se, když jsme přecházely přechod. Opravdu bylo trapné, že potřebuju doprovodit do školy, když jí mám vedle domu, fakt jo.

,,Ale nic..." V dálce už na nás mávala čísi ruka, pěkně vysoko, aby jsme ji i přes dav studentů spěchajících do tříd viděly. Dotyčný měl na zádech kytaru, na sobě rozthané džíny, za které už se párkrát dostal do ředitelny a tričko Jaggeda Stona. Mávala jsem na něj taky, ale Kagami se jen slabě usmívala, opět vážný obličej.

,,Někdo je ve škole včas? Nejsi nemocná nebo tak něco, Marinette?" Luka mi se smíchem položil ruku na čelo, aby zjistil, že jsem úplně v pořádku. Pak vzal kolem ramen Kagami a tiše se jí zeptal, jak se vyspala. Bylo poznat, jak je při tom strnulý a nervózní.

Ona mu na to jen něco zamumlala, pokusila se o chabý úsměv. Vždycky se takto k sobě chovali. Celí nervózní, strnulí a odtažití. Přesto bych řekla, že když jsem je takhle viděla vedle sebe, tak jim to spolu slušelo. Vždyť jak dlouho spolu byli? Už tři měsíce? A další měsíce před nimi, no ne?

,,Dneska jsem měla důvod vstávat dostatečně brzo," vypjala jsem hruď.

,,Pak mi o tom důvodu povíš, protože se vsadím, že vím, o co jde." Kagami se vyvlékla z Lukova objetí a usmála se na mě. Luka očividně chtěl taky všechno vědět, ale váhal, jestli se vměšovat. Když už se konečně nadechl ke slovu, pozornost všech zaujmulo bouchnutí dveří auta.

Pohledy většiny studentů se stočily k drahému, šedému vozu, které řídila mohutná gorila. Vystoupila z něj známá osobnost, jež zavinila, že několik holek na chodníku strnulo, pár vzdychlo a nedivila bych se, kdyby pár i omdlelo. Přeci jen jsem mezi nimi byla taky.

,,Důvod přichází," konstatovala Kagami a Luka nad tím něco nesouhlasně zamručel. Neměl Adriena v lásce a co jsem mohla vědět, tak to bylo vzájemné. Obzvlášť v poslední době se ti dva nemohli ani cítit, což se mi nepovedlo zjsitit proč.

Adrien se hravě protáhl davem, mířil zjevně k jedné určité osobě. Ke mně! Nemohla jsem si pomoct, už jsem zase cítila, jak se mi podlamují kolena. A to mě neskutečně štvalo, protože tyhle příznaky by se měly vytratit, no ne? Jak s ním mám chodit, když vedle něj nemůžu ani stát?

,,Ahoj Marinette, ahoj Kagami." Luku ignoroval a jemu to asi vyhovovalo.

,,A-ahoj."

,,Jdeš dneska na hodinu šermu?" Kagami hned ožila, nervozita způsobená Lukou jako by se vypařila.

,,Dlužím ti odvetu, viď? Jasně, že jdu." Jeho smích zněl okolím. Jeho úsměv zářil. Jeho vlasy házely odlesky. Zase jsem si uvědomovala, jak see mi žene krev do tváří a ne a ne to zastavit. Vždycky jsem Kagami záviděla, že umí šerm. Vždycky se díky tomu viděla s Adrienem a taky to vypadalo hrozně dobře, když ho dvěma výpady porazila. To ale neznamenalo, že byl proti ní Adrien horší.

,,A ty Marinette... Přijdeš dneska na zkoušku?"

,,Ona je dneska zkouška? Juleka nic neříkala." Nebo jsem jenom zapomněla. To je pravděpodobnější.

,,Hodil by se nám druhý hlas. Docela bychom tě potřebovali."

Nervozitou jsem se zakousla do rtu. Dneska jsem měla v plánu navrhovat nový baret pro Adriena. A taky se s ním vidět. Ale zkoušku Kitty Section jsem propásnout nemohla. Jenže...

Adrien mě chytl za ruku, aby mi rozhodování jasně ulehčil. ,,Marinette už na dnešek plány má. A za chvíli zvoní, takže jestli nás omluvíte..."

---------

Neví někdo, jak se jmenuje v češtině ta jejich skupina? Nemohla jsem to narychlo najít, ale tak asi to nevadí 😅

Anketa!

Názor na Lukagami? (jmenuje se ten ship tak, že ano?)

Bonusová otázka: Jak se Vám FF zatím líbí?

Vaše LucyX ♥