Viperion. Paže založené na hrudi, lyru připnutou za opaskem, svaly těla napnuté. Koutky měl stažené dolů, obočí svraštěné. ,,Můžu vědět, co se tu děje, nebo mi do toho nic není?"

,,Nic ti do toho není," zaprskal Chat. Jeho ruce mě pustily.

,,Já myslím, že je.Marinette?" řekl nejdřív hadí hrdina jasně, ale pak poplašně zamrkal a přesunul svojí pozornost na mě. ,,Jmenuješ se Marinette, že jo?" Přikývla jsem. Snažil se tím skrýt, že prvně řekl moje jméno s takovou jistotou? Váhala jsem, jestli neudělat pár kroků k němu. Viperion by mi neublížil, to jsem věděla. Byl to fajn hrdina, vždycky klidný, rozvážný, nikdy se při akci nestresoval. Kdo ví, jestli to bylo jeho povahou nebo jeho životním stylem. Ryuko mu ráda nadávala do hipíka a podezřívala ho z užívání všeho možného.

A přesto byl momentálně nejspolehlivější osoba v okruhu několika metrů. Vydala jsem se k němu, ale Chatova packa mě zastavila. ,,Strkáš nos do cizích věcí."

,,Ty se tu očividně taky snažíš srtčit něco někam, ale nevypadá, že by s tím dáma souhlasila. Navíc, co by na to řekla tvá Lady?" Jeho klid se pomalu vytrácel, což mě znejistilo. Byl to vůbec Viperion? Když si mě Chatova ruka ale chtěla znova přitáhnout, usoudila jsem, že ať je to kdokoliv, bude u něj bezpečněji. Vysmekla jsem se mu a několika kroky se dostala na druhý konec balkónu. Kočičí hrdina zaprskal znova, jak pravá kočka.

,,Fakt tě mám rád, Viperione, ale míchat se mi do toho, co dělám po večerech, fakt nemusíš." Zmínka o Ladybug ho patřičně naštvala. A to mě přinutilo přemýšlet, proč vlastně chodil ke mně na balkón. Zjistil snad, kdo je Ladybug? Z té možnosti mi zatrnulo.

,,Kdyby ses choval normálně, tak bych to nedělal. Myslím to s tebou dobře." Přestože se snažil mluvil se svým obvyklým klidem, v jeho hlase zněla troška zoufalství. Vždyť jsem to viděla každý den, jak si ti dva rozuměli. Ovšem rozdíly mezi nimi byly a tak nebylo divu, že to občas skřípalo. ,,Jdi spát. Když jsi unavenej, nejsi to ty."

,,Já ale unavenej nejsem!"

,,Očividně seš něco jinýho. Nech Mari na pokoji." Jeho oslovení mě zahřálo. Mluvil na Chata jak na malé dítě a to se projevovalo na jeho popuzenosti. Naposledy se podíval na mě, pak na něj a se zaprskáním něčeho, co jsme mu ani jeden nerozuměl, odskákal pryč.

Dívala jsem se za ním a zjišťovala, že se mi vše rozmazává. Teď, když šok pominul, mi tekly slzy v proudech. Pocit zklamání v Chatovu osobu, možná i v Adriena a hlavně v sebe stoupl. Opřela jsem se o zábradlí a skryla obličej do dlaní. Když mi Viperion položil ruku na rameno, nadskočila jsem leknutím.

,,To byls ty na střeše Notre Damu?" potlačovala jsem vzlyky, aby neovlivnily moje vyjadřovací schopnosti, které se v tomto momentě blížily k nule.

,,No... jo. Promiň, že jsem nezasáhl dřív."

Zavrtěla jsem hlavou. Hlavně že zasáhl. Před očima mi běhaly představy toho, co by se mohlo stát. Potlačovaný vzlyk mi trhal hrdlo.

Ztuhla jsem, když jsem ucítila cizí prsty ve vlasech. Ze začátku mi až bolestně připomínaly Chata, když zajel svými drápy do mých vlasů nebo Adriena, který dělal to samé. Ale tyhle prsty byly jiné. Hrály si s mými vlasy jak s drahým hedvábím, hrály na ně jak na struny. Jejich pohyby byly tak uklidňující.

Chat byl vždycky úžasným parťákem, jako Ladybug jsem ho znala už dost dlouho na to, abych věděla, že mě nikdy nezklame. Jenže to jsem byla Ladybug. Všechno měnil ten blbý kostým. Spletla jsem se v té prašivé kočce.

,,Dozvím se, co se stalo, nebo o tom nechceš mluvit?" řekl to tak tiše, jemně, chápavě. Chat to uměl se slovy dokonale, ale takhle nemluvil.

Původně jsem mu nechtěla nic říct, všechno se seběhlo moc rychle, pořád jsem byla otřesená z vědomí, že by Chat něco takového udělal. Ale pak jsme si oba sedli na chladné kachličky balkónu, a to i přesto, že tam bylo lehátko k sednutí. Ten chlad mi nějak připomínal, že jsem vzhůru a tohle není sen.

Viperion seděl hned vedle mě, nepokusil se mě obejmout, jeho ruka jen projížděla mými vlasy a občas se zastavila na rameni, když soustředěně poslouchal. A takhle jsem mu všechno řekla. Těžko mohl rozumět přes vzlyky, musel si myslet, že jsem úplně blbá.

Ale neodešel, nic na to neřekl. Jen tiše poslouchal.