,,Jsi poslední dobou nějaká věčně zamyšlená." Kagami zrovna sundávala šermířskou helmu. Čekala jsem tu na ni, protože jsme měly v plánu jít do kavárny nebo někam jinam na jídlo, ale bylo mi jasné, že do večera skončíme u mě doma, obklopené makronkami a croissanty, s konzolí v ruce a Kagami z toho akorát bude mít problém u matky.

Ne že by se to už párkrát nestalo. Kagami je už od pohledu soutěživá a pochybuju, že jí výhra při dnešním šermu stačila.

,,Zamyšlená? To se ti zdá. Spíš jen vymýšlím nový design... nebo tak něco." Přesvědčivost na maximu, gratuluji Mari.

,,Neměla jsi dneska někam jít s Adrienem? Nerada bych vám dělala třetího," usmála se. Něco na jejím úsměvu bylo křečovitého.

Máchala jsem před sebou rukama na znamení záporu. ,,Ne, ne. Teda jo, ale... Nemůžeme spolu být každý odpoledne, stejně se vidíme ve škole a..." Když jsem zaregistrovala její povytažené obočí, zmlkla jsem. ,,C-co je?"

,,Jsi v pořádku? Ještě před pár dny bys ho k sobě nejradši přivázala. Nebo si ho přivázala někde u vás ve sklepě, co já vím. Stalo se něco?"

,,N-ne? Co by se mělo dít?" Děla se číča na balkóně.

Včera večer jsem mu jasně naznačila, že s ním nechci nic mít, že ano? A pořád jsem nechápala jeho filozofii "Adriena pořádně neznáš.". Znám ho dokonale. Znám jeho denní plán na zpamět, oblíbená barva, jídlo... Dokonce i co dělá po večerech, na což nejsem tak úplně hrdá a taky jsem radši tuto informaci dlouho neaktualizovala. Kdo by to řekl, že Adrien  bude mít tak rád anime a obzvlášť jeho specifický žánr...

,,Je mezi vámi s Adrienem všechno v pořádku, že jo?" Její otázky mě znervózňovaly. Ale proč? Nic špatného jsem neudělala. A přesto jsem se cítila provinile.

Zakousla jsem se do rtu. ,,Kagami... Ty mě i Adriena znáš, znáš ho i z tréninků a tak... Myslíš, že vím o něm všechno?" To znělo trapně. A já si to uvědomovala. Ale Chatova věta mi zněla celý den v hlavě a snažila jsem se jí rozlousknout.

Kagami se zamyslela, ruku strčenou ve skřínce, jak v ní něco uklízela. Vše už měla složené ve sportovní tašce a vlastně stačilo jen vyrazit. S tím skřínku zaklapla, pořád v hlubokém zamyšlení, které se ale nedalo na první pohled poznat, protože přeci jen ona se tváří pořád vážně a zamyšleně, no ne?

,,Určitě o něm nemůžeš vědět úplně všechno, jste spolu chvilku."

,,Víš, jakej jsem stalker," zasmála jsem se chabě, školní tašku jsem si vyhodila výš na záda.

,,Ale i tak. Adrien podle mě je trochu... jiný, když se nemusí chovat jak jeho otec chce. Já to mám s matkou docela podobně." Mluvila trochu smutně a já moc netušila o čem mluví, protože mi vždycky přišla stejná. Možná ano, byla víc uvolněná, když nad sebou neměla matčinu hůl, ale... Nechtělo se mi věřit, že by rozdíl v Adrienově chování byl drastičtější.

Před dveřmi z šaten jsem se zastavila s rukou na klice. ,,Takže když mi někdo jemu hodně blízký slibuje, že mi o něm prozradí víc, že... mi ukáže, jak pro něj být víc, tak... je to dobře?"

Viděla jsem to zaskočení. Sama jsem měla chuť si přikrýt ústa rukou, protože jsem tohle neměla v plánu říkat. Přesně to mi Chat včera pověděl, těsně před tím, než jsem ho z balkónu vyhnala. Dal mi nabídku.

On, protože Adriena dobře zná, mi poradí, jak být pro něj lepší, jak mu být lepší přítelkyní. Prý mě to naučí. Půjde jen o cvičení, noční schůzky, kdy mi řekne o Adrienovi vše. Hodiny svádění zadarmo, to znělo fajn, ne?

Samozřejmě, že mi mozek říkal, že to je podezřelé, divné, špatné. Nechat si od cizího kluka po večerech radit, jak jednat se svým přítelem. To znělo... šíleně, nemluvě o tom, že ten týpek je oblečen v latexu, v kočičím obleku a je to ten nejvíc a nejhůř flirtující člověk, kterého znám.

A možná proto, že jsem ho jako Ladybug znala, bych ho měla odmítnout. Vždyť ty jeho balící hlášky nikdy nefungovaly, tak proč bych si od něj měla nechat radit ve vztahu? A přesto možná proto jsem mu věřila ještě víc. Dávalo to smysl?

,,Nechápu, o čem mluvíš, ale... ty to nepotřebuješ, jste pro sebe s Adrienem stvoření, tak proč bys..."

Vzdychla jsem a dveře otevřela. Možná byli, ale já měla pořád pocit, že musím být lepší. Vždyť on byl známý model, mohl mít holku, na kterou si ukázal. Co ho u mě udrží, když mu někdo jako Chloe, ale méně vypatlaný, přejde před nosem? Nebo až se pokusí nějaká nána jako Lila na něj použít svoje lži? Tolik nástrah každý den!

,,N-nech to být," hlesla jsem nakonec, protože jsem viděla, jak se k nám blíží někdo další. Klidný úsměv, modré konečky trochu rozcuchané po dlouhém dni školy.

,,Dámská jízda nebo se můžu přidat?"

,,Dámská jízda," odpověděla Kagami. Ale já řekla tu druhou možnost. Představa, že se k nám přidá Luka, vypadala lákavě. S ním bylo všechno zábavnější. Kagami se nad mým odporem zamračila.

,,Měla to být dámská jízda."

,,Tak ti ji někdy vynahradím. Co kdybychom zašli do KFC?"

,,To zní fajn!" souhlasil Luka a poupravil si popruh kytary na rameni. Očividně dneska zkoušku neměl, ale kytara jako by mu už před lety přirostla k zádům.

,,Já bych radši do mekáče." Kagami se měnila v mrzutější a mrzutější. Vždycky mě to zaskočilo, protože bych čekala, že v Lukově přítomnosti taková právě naopak nebude. Chtěla jsem se už dlouho zeptat, jestli se mezi nimi nic nestalo, ale byli takový snad odjakživa, tak jsem to radši neřešila. Luka Kagamin nesouhlas očividně ignoroval.

,,Takže se jde do KFC?"

,,Jděte sami." Kagami udělala krok dozadu.

,,A-ale proč?" do hlasu se mi hnalo rozhořčení. ,,Už dlouho jsme nikde takhle nebyli, bylo by to fajn jít ve více lidech."

A pak Luka přišel s nápadem. ,,Co kdybychom někdy šli do kina? Mají tam nový sci-fi film, který má dobrý recenze. Třeba bych vzal i Juleku a-"

,,Můžeme vzít i Adriena? Vy, my, Juleka a kdyby šla Rose... Triple rande!" Tomu nápadu jsem sezasmála, protože už teď to znělo jako chaos. Šest lidí v kině na jeden film. Bude těžké vymslet čas, který by se všem hodil.

Při tom nápadu Kagami pookřála. ,,To bychom mohli."

,,Dobře, zeptám se," slíbil Luka.

,,Takže ještě tenhle týden, nebo to necháme na příští?"

,,Já bych šel co nejdřív, než ho přestanou promítat."