•38•

,,.....dubnu, kdy jsme přišli z Francie. Bylo mi sedmnáct a po pár dnech jsem zjistil, co doopravdy jsem. Cítil jsem se hrozně. Chtěl jsem se zabít, ale nevyšlo to. Vždy jsem se přeměnil. Pak, když mi bylo osmnáct, mi rodiče řekli, že i oni mají schopnosti a já také. Když jsem jim řekl, že už to dávno vím, máma se rozbrečela, nechápal jsem to......"

Vydechl smutně a koukl se do písku. Pohladila jsem ho po zádech. Neměl to lehký.

,,........ale než mi mohla říct důvod jejího pláče......"

Zastavil se. Zase. Jeho oči se začali lesknout a po několika sekundách se slzy vydraly ven. Obejmula jsem ho a on se naplno rozbrečel.

,,Co se stalo?"

,,Přišli a zabili jí. Táta mě hned vzal do tajné skrýše, kde nás pak našli. Táta mě rychle schoval do mrazáku a snažil se všechny zabít, ale nevyšlo mu to a zabili ho. "

,,Je na lepším místě. "

,,Byl jsem zbabělec! Mohl jsem to všechno překazit!"

,,Nicolasi, nemohl si nic dělat. Všechno bylo rychlí. "

,,To nepochopíš. Ale děkuji ti. "

Odtáhl se a utřel si slzy. Vstal a pomohl mi na nohy. Nadechla jsem se ke slovům, ale Nicolas běžel pryč. Rozeběhla jsem se a byla vedle něj.

,,Neděkuj. "

,,Můžeš prosím počkat tady. "

Řekl a zrychlil. Zrychlila jsem taky. Jak to myslí? Počkat?

,,Co se děje?"

,,Musím si něco vyřešit. "

Odpověděl a ještě víc zrychlil. Zastavila jsem se a zhluboka dýchala.
Sedla jsem si na písek a sledovala mizející záda. Že by chtěl brečet? Něco rozbít? Co vůbec cítí? Udělala jsem něco špatně? Vstala jsem a viděla se jeho směrem. Já blbá se ptala. Jsem idiot! Několik lidí běželo mým směrem pryč, což mě dost zarazilo a vystrašilo. Jedna žena mě chytla za ruku a ukázala směrem, kterým běžela a jakým jsem cíl.

,,Rychle uteče! Je tam zvíře!"

,,Zvíře!"

,,Ano! Zase to s ním hází!"

,,Kdo!"

,,Shamakari!"

Vykřikla a běžela pryč. Rychle jsem zrychlila. Tohle začíná být dost divný. Že kvůli tomu Nicolas běžel pryč? Zastavila jsem se a koukla se do dálky. Nic jsem neviděla, jen vyplašený lidi, kteří běží pryč. Udělala jsem několik kroků dopředu, abych líp viděla na dění, a po několika mrkání jsem hleděla tváří tvář.......

Pohled Tonyho Starka

Sedl jsem na gauč, který měl pod sebou koberec z medvědí srsti. Napil jsem se a pozoroval Georgieho, který odněkud vytáhl starou knihu. Zkusil jsem nahlédnout na obsah knihy, ale žádný nebyl. Byl prázdný, natož vypadal divně a přesto krásně.

,,Že by sto let stará kniha?"

,,Kung-Fu Panda?"

,,Proč? Je to pohádka. "

,,Viděl?"

,,Jo, viděl. "

,,První díl?"

,,Ano. "

,,A co bylo ve svitku?"

,,Nic, byl prázdný. "

,,Vzpomínáš si, jak jsem říkal o ty knize?"

,,Jaký?"

,,Nicol. "

,,Jo. "

Odpověděl jsem a vychutnával si hořkou chuť whiskey v puse.

,,Ten deník mám u sebe. Je prázdný. Až do doby než ho Nicol najde. "

Řekl a já všechen obsah whiskey vyprskl na Georgieho. Rychle jsem si utřel pusu a vstal, přičemž jsem mu cz z ruky knihu.

,,Může se jí něco stát!"

,,Edwarde, ona musí ten deník mít, přečíst."

,,Ale Thor jí veme na Ásgard!"

,,Zkus se s ním domluvit. Je to správnej chlap. "

,,Jo správnej, který křičí kvůli kávě!"

,,Chápu jaký máš ten strach o Nicol, ale ona musí. "

,,A proč si ji to neřekl?"

,,Bál jsem se jak zareaguješ."

,,Docela dobře, ne?!"

,,Uklidni se. Zeptej se Thora co by dělal, a kdyby udělal to, čeho se nejvíc obáváme, vymyslíme plán. "

,,Jak?! Pošleme Nicol na úplný konec vesmíru?!"

,,Špatný nápad to není Edwarde."

,,Co mám dělat?"

Zeptal jsem se a položil si ruku na čelo. Tohle je jen sen. Je to jen blbý sen. Nebo droga. Alkohol. To není možný!

,,Buď v klidu. Jdi za Thorem a promluv si s ním. "

,,A kde je? Neviděl jsem ho několik měsíců."

,,Já ti ho pošlu. "

,,Zná tě?"

,,Ne, a ani nebude. "

,,Dobře, večer odejdu. "

,,Odejdeš hned po večeři. "

,,Dobře, hned po večeři."

Řekl jsem a chystal se odejít z místnosti. Koukl jsem se na knihu a pak na Georgieho.

,,Můžu tu knihu sebou vzít Georgie?"

,,Ne, měl jsem ji u sebe dlouho. Teď musí jít dál Edwarde. "

Hodil jsem knihu Georgiemu, který ji ladně chytil. Kývl jsem a odešel na balkón. Chytil jsem se obouma rukama o zábradlí. Ne. Žádnou paniku. Hlavně klid. Všechno se vyřeší. Thor na sto procent řekne, že musí Nicol odnést na Ásgard. A co pak? Budu jí muset skrývat, schovat, nikdo nesmí o ní vědět. Třeba jí změnit identitu, podobu.......Možná i fyzičku. Všechno si můžu připravit, ale odpověď od Thora budu muset dostat. A neodkládat to. Nadechl jsem se a ze všech sil křičel, jakoby mě nikdo týral, bil, platil.

Pohled Nicoli Fury

Nešlo se od toho odtrhnout. Jeho oči byly jasné zlatavě žlutý, ale mezi barvami duhovek, jsem viděla člověka. Člověka, kterého jsem znala. Jeho pozornost upoutal mužský křik, který se podobal týrání, bití, plátění. Využila jsem situace a utíkala pryč. Už jsem byla skoro venku z pláže, ale něco se mi omotalo kolem pasu a přitáhlo zpátky. Bezmyšlenkově jsem na něj poslala proud energie, který ho zastavil a já dopadla na zem na záda. Bolestivě jsem natáhla nohy a hleděla bolestně na nebe. Jak jsem to vůbec udělala?

,,Nicol!"

Přiběhla ke mě žena v bílém oblečení a klekla si ke mě. Zamrkala jsem a viděla vystrašenou Mellontikós. Kde se tu vzala?

,,Jsi v pořádku?"

,,Jsem....."

Zkusila jsem vstát, ale bolest v zádech byla tak velká, že jediný pohyb byl námahou.

,,Nejsi! A co se tu stalo?"

,,Já......"

Neodpověděla jsem a hleděla na sochu velkého bílého draka.

,,Jak jsem to udělala?"

,,Starch, který jsi měla se proměnil ve tvou sílu. "

,,Jak proměnil?"

,,Bála si se a čím víc se bojíš, tím vyjde tvá síla. "

,,Neublížila jsem nikomu?"

,,Ne, jedině jemu, ale on je zastavený tvou moci. "

,,Jak ho mám zase "pustit"?"

Udělala jsem rychle uzovky a hleděla do očí Mellontikós. Až teď jsem si uvědomila její oči. Jsou jiný. Krásný, nadějný, tajemný a pravdivý zároveň. Soucitný.

,,Umíš se kouknout do budoucnosti a jít kam chceš pohou myšlenkou. "

,,No....."

Řekla jsem jak táž chápavě, i když pravda byla taková, že pohou myšlenkou se jen tak do budoucnosti nedostanu.

,,Musíš chtít....."

Bạn đang đọc truyện trên: AzTruyen.Top