•37•

Pohled Nicol Fury

Ráno bylo vcelku pěkné. První jsem vstala já a udělala snídani. Cítila jsem se jak doma, opravdu. Příjemné a klidné. Dveře se otevřeli dovnitř přišel Tony. Usmála jsem se na talíř dala omeletu. Talíř jsem dala na stůl a klidu si sedla.

,,Tohle všechno si udělala ty?"

Zeptal se Tony překvapivě a ukázal na stůl plný jídla. Kývla jsem. Tony pokrčil rameny, sedl si, a pustil se s chutí do jídla. Usmála jsem se a také jsem začala jíst.

,,Musím něco s tebou probrat. "

,,Co?"

,,Dneska večer se vrátím. "

Zastavila jsem se a smutně kývla. Možná to zní divně, ale zvykla jsem si na něj. Jediný on mi zbyl. Avengers mají své povinnosti, a Tony mi pomohl. Je to jako druhý táta.

,,Aha. "

,,Je to tu skvělý. Teplo, zábava, venku i tady. "

,,Tony, nejde mi o to, že se budu nudit, ale o něco jiného. "

,,A o co?"

,,O to, že jsi jediný, kdo mi zůstal. "

,,A co Natasha, Vision a ostatní?"

,,Mám je ráda, ale oni mají své problémy. Když neustále slyším jen Steve tam, Bucky je tady, Wanda zas tady....."

,,Já vím. Tady si aspoň odpočineš."

,,Máš pravdu. "

Řekla jsem a dala do pusy kousek omelety. Dveře se otevřeli a dovnitř přišel Georgie. Při pohledu na jeho nohy, jsem se zadusila a Tony se mnou.

,,Co se děje?"

Zeptal se Georgie, když jsme byly v pořádku. No, to bych nečekala.

,,Jsi asi hodně zvyklí chodit v trenýrkách?"

,,Vadí vám to?"

,,Je to jen.......nezvyklí."

,,Já se nestydím, a Edwarde, tvůj otec tu chodil nahej. "

Řekl a Tony a zase se začal dusit. Georgie mi pomohl, načež si vysloužil od Tonyho naštvaný výraz.

,,To bych se nedivil. "

,,Nicol.."

,,Hm."

,,Chtěla bys vidět pláž?"

,,Pláž?"

,,Ano, máme to jen kousek. "

Řekl a ukázal za sebe. S úsměvem jsem kývla.

,,A kde to jsme?"

,,V Beverly Hills. "

Odpověděl Tony a já se začala dusit. Několikrát jsem zakašlala. To není možný! Tady bude ten deník! Hlavně klid, hlavně klid. Žádnou známku překvapení.

,,Klidně. "

,,Dobře, Nicolas se vzbudí zachvíli a pak můžete jít. "

,,A kolik je?"

,,Bude jedna. "

,,Aha. "

Po snídani, kde jsme si řekli, kde všechno je, a jaký tu jsou sousedi, jsem si sedla na balkón, který měl krásný výhled na moře. Bylo to krásné a kouzelné zároveň. V jednom má Tony pravdu. Odpočinu si. To by mi řekla i máma, Natasha, Steve i táta. Odpočinek nikomu neuškodí. A stejně, deník počká. Zavřela jsem oči a klidu si poslouchala šumění vln.

,,To je úžasný. "

,,Je, ale měla by si najít deník Nicol."

,,Já vím, ale řekla jsem si že..."

,,Odpočinek ti prospěje. "

,,Opravdu?"

,,Sama jsi to řekla. "

,,To jo...."

,,Tak si ho dopřej."

Otevřela jsem oči a koukla se za sebe. Divný. Pokrčila jsem rameny a hleděla na moře. Ve vodě si hráli dvě malé holčičky, které potají vylily vodu s kyblíku na ženu. Ta se zasmála a rychle honila holčičky, které spadli s ženou na zem a smáli se. Usmála jsem se a zavřela oči. Přešla jsem zpět k hledání deníku. Už byla skoro na místě, když něco bylo v nepořádku. Žena, která šla do domu tam nebyla. Nikdo tam nebyl. Že by se něco změnilo? Prstem jsem si posunula čas, a koukala na dění, které bylo podivuhodné stejné. Pracovna, s balkónem, všemožnými věcmi, portréty, s krbem. Vyzařovala klidně, a také stařecky. Přiblížila jsem se k knihovně, kde na mě svítil deník. Kožený s kameny. Na první pohled vypadal divně a nehezky, ale na druhý pohled vypadal magický a plný tajemství. Vrátila jsem se zpět do reality a rozdychovala adrenalin.

,,Nicol?"

Otevřeli se dveře a vykoukl Nicolas. To je fakt dobrý. Nicol a Nicolas. Že bych se zamilovala?

,,Ano?"

,,Chtěla bys jít na pláž?"

,,Klidně, jestli ti to nevadí."

,,Nevadí, v tuhle dobu jdu běhat. "

,,Běhat?"

,,Ano, pro to co jsem."

Odpověděl smutně. Přišla jsem k němu a dala mu ruku na rameno. Vzhledl, načež jsem se soucitně usmála.

,,Půjdu taky."

,,Věci máš v pokoji. "

,,A kde mám pokoj?"

,,Druhý patro poslední dveře v právo."

Kývla jsem a vydala se podle instrukcí. První patro bylo věští než jiný místnost pode mnou. Gauč, televize, krb, knihovna a bar. Připomínalo to Tonyho obývák, jen bez krbu a balkónu. Až teď jsem se všimla, že říkám Statkovy Tony. Divný. Jakobych to říkala pořád. Pokročilá jsem rameny a vydala se do druhého patra. Druhé patro vypadlo útulně, i když to byla jen pouhá chodba. Poslední dveře v právo. Otevřela jsem dveře a do nosu mě bouchla vůně slané vody a exotických květin. Nadechla jsem se ještě víc, ale nemohla jsem se té krásně vůně nabažit. Po několika minutách hledání v kufru, a převlikaní, a v neposlední řadě hledání Nicolase, jsem po jeho boku boku běžela. Bylo krásné, odpočinkové, příjemné. A také jsme potkali hodně lidí. Bylo to kouzelné. Zastavil jsme se a vyhlíželi na moře. Nicolas si klekl a z hromádky písku našel krásnou a docela velkou mušli. Vstal, a dál mi to do ruky. Celou dobu jsem byla, překvapená, udivená, a možná jsem vypadala, jakobych viděla ducha prababičky a vedle ní Ježíše Krista.

,,Děje se něco?"

,,Ne, jen jsem pořád........."

,,V šoku? Nemůžeš se z toho zapamatovat?"

,,Jo, úplně mi čteš myšlenky. "

,,Měl jsem to taky. "

Řekl a posadil se do písku. Udělala jsem totéž. Měl to taky?

,,Jak to?"

,,Bylo osmnáct, když mi zabili rodiče před očima. "

,,To je mi líto. "

,,Nemusí."

,,Jo, ale ty potřebuješ útěchu. "

,,Útěcha se dnes nikomu nedostane."

,,Dostane, jen musíš hledat. "

Přisunula jsem se k Nicolase a obejmula. Nečekal to. Jde to od něj cítit, že nemá tu útěchu, někoho kdo by utěšil a on si mohl vylít srdce.

,,Jsi hodná. "

,,Chceš se s ničím svěřit?"

,,Spíš si vylít srdce. "

,,Klidně mluv."

,,A můžu ti věřit?"

,,Ano. "

,,Opravdu?"

,,Ano, nemusíš se bát. "

,,Dobře."

Odtáhl se a přitáhnul si nohy k sobě a rukama je obejmul. Asi si toho hodně špatnýho prožil. A rodiče mu zabili před rokem! Jestli se nepletu.

,,jen jsem se bál, že to někomu řekneš."

,,To bych neudělala."

,,Dobře, no.....kde začít?"

,,Od toho, kde to bylo hrozný. "

,,Hrozný? No, začalo v........

Bạn đang đọc truyện trên: AzTruyen.Top