,,Pětset devadesát pět kroků. "

Řekla jsem unaveně a sedla si na lavičku. Chodit v vysokých botech je dost bolestný, a ještě když běžíte. Nadechla jsem se a vydechla.

,,Mohu si přisednout?"

Otevřela jsem oči s spatřila Mellontikós. Aspoň někdo. Kývla jsem a Mellontikós si sedla. Koukla se nahoru a ukázala na souhvězdí.

,,Tamhle je Orion. "

Kývla jsem a sledovala zem před sebou. Nechtěla jsem mluvit, něco dělat, přemýšlet. Jen koukat a nechat vše být.

,,Nicol, děje se něco?"

,,Ne. "

,,Opravdu?"

,,Ano. "

,,Víš, že je to zbytečné?"

,,Co?"

,,Lhát. "

Koukla jsem se na ni a ona kývla. Měla pravdu. Je to zbytečný. Posadila jsem se čelem k ní. Možná bude vědět i co šlo.

,,Omlouvám se, je to jen těžké. "

,,Vzpomínáš si, jak jsem říkala, že všichni jsme to měli těžké?"

,,Ano. "

,,To byl začátek. "

,,Abych pravdu řekla, nemám náladu někoho poslouchat. "

,,Máš velký štěstí. "

,,V čem? V tom, že nikoho nemám? Že jsem blbá? Nebo tím, jak nic neumím."

,,Ani v jednom. Máš někoho, jsi chytrá, a umíš toho víc, než já ve svém věku."

,,Tak mi řekněte, co mám dělat?"

,,Řekla jsem ti to, ale tohle není k tomu."

,,K čemu?"

,,Dobře víš k čemu. Nicol, po přemýšlej, proč chce tvůj přítel Stark tě tady nechat? Má to svůj důvod. "

,,Důvod? Nemá to žádný důvod!"

Vstala jsem a chodila tam a sem. Cítila jsem její pohled na sobě, který se mi značně malinko smál mé naštvanosti.

,,Nicol, zkus přemýšlet. Ne v dobrý ale na hlas. "

,,Na hlas? Nebudu přemýšlet! Řeknu vám, jak to vše bylo!"

,,Tak začni, mám dost času."

,,Začalo to tím, že....."

,,U ty hádky. "

,,Tony chce, abych zůstala u Pana Georgie, protože je to tam bezpečný, kvůli S.H.I.E.L.Du. Říkal, že když zjistil, kdo vlastně jsem, musel se mě zbavit! A tenhle chlap má dům za několik milionů! Určitě mě Tony prodal! Jinak by to nešlo!"

,,Zkus se zamyslet, proč. "

,,Kvůli S.H.I.E.L.Du a mě."

,,Tobě ano, ale zkus to citově. "

,,Bojí se. "

,,Čeho?"

,,Mě."

,,A co když ne?"

,,Vy to nechápete. "

,,Chápu. "

,,Tak mi to vysvětlete."

Stoupla jsem k ní blíž a založila si ruce na prsou. Mellontikós vstala a dala svoje ruce na moje ramena.

,,Má o tebe strach. Stark věděl, co jsi, ale nebál se tě, naopak měl o tebe strach. "

,,Je to sobecky milionář. "

,,Není, jen ho neznáš. "

,,Víte co jsem měla udělat?"

,,Co?"

,,Změnit budoucnost. "

,,To ty ještě neumíš. "

,,Právě. "

,,Ty bys to neudělala. "

,,Proč?"

,,Ráda řešíš věci jinak. "

Odpověděla se smíchem. Štvalo mě, jak měla tu dobrou náladu a nic mi nedocházelo. Jak může mít o mě, Tony strach? Když on je ten, který měl srdci místo jen pro Papper. Bál se oni. To vím na vlastní oči! Lásku, kterou jí dával byla velká. A když jsem byla u něj, byla to jen starost a strach. Strach, kterým se snažil mě dostat z mého zhroucení, ale já byla jak v koumatu a nezajímala se o něj. Nabízel mi všechno, snažil ve mě udělat radost. Ale když ví, co jsem, proč to neřekl? Že by se bál o mě víc? Proto mě dává k člověku, kterého ani neznám?

,,Nicol...."

Koukla jsem se na Mellontikós a pevně jí objala.

,,Měla jste pravdu. Otevřela jste ji oči."

Pohled Tonyho Starka

Běžel jsem. Zpocený a malinko opilí. O Nicol jsem měl větší strach, než když se rozbrečela. Zastavil jsem se a zhluboka dýchal. Kde může být? Když anu já už nemůžu! Nadechl jsem se a zase běžel. Minul jsem už dva dny a jeden dům s velkým pitbullem, který málem na mě vyskočil, což mi dost pomohlo. V dálce jsem uviděl Nicol. Šla mým směrem. Zastavil jsem se a Nicol s pravou rukou na levé paži se přede zastavila. Vypadala, jakoby si uvědomila největší chybu, kterou udělala a šla se omluvit. Nadechla se k řeči, ale já to nevydržel a obejmul jí. Rozbrečela se. V tu chvíli mi bylo jedno, že budu mít oblek za tisíc dolarů od slz. Začal jsem ji hladit po vlasech. Cítila jsem něco pohled na sobě. Mužský. Kouknul jsem se do zadu a v kouří viděl Georgieho.

,,Tony...."

,,Ano Nicol?"

,,Omlouvám se. Měla jsem si vše uvědomit. "

,,Uvědomila, jen to bylo všechno moc rychle. "

,,Jsem hloupá. "

,,Nejsi. A víš co?"

,,Co?"

,,Zůstanu tady na pár dní, abys ses tu zabydlela. Bereš?"

,,Tak jo."

Vzlykla. Vzal jsem jí kolem ramen a přes portál, který udělal Georgie jsme prošli do obýváku. Posadila se na gauč a Georgieho vnuk přišel čaj. Nicol poděkovala a napila se. Sedla jsem si vedle a dál ruku na její rameno, čím jsem si jí přitiskl k sobě. Ještě několik minut jsem si povídali s Nicolasem a Georgie o našich největších trapasech, než Nicol usla. Vstal jsem a šel do pracovny, která patřila jak jinak než Georgiemu. Posadil jsem se na židli a unaveně jednou zamrkal.

,,Je vše v pořádku?"

,,S kým?"

,,S Nicol."

,,Je. Bylo to všechno na ní rychlý. "

,,Myslím, že to vzala velmi dobře.  "

,,Že utekla?"

,,Jo, Nicolas se chtěl zabít. "

,,Opravdu?"

,,Ano, ale pak to bylo dobrý."

,,Hodně mi na ní záleží."

,,A kvůli tomu tě nechala Papper."

,,Já..."

Vydechl jsem a ruce jsem si dal na obličej. Georgieho smích nešel jen tak přeslechnout, natož jsem dal svoje ruce pryč.

,,Dělám si z tebe srandu Edwarde, jsi jak svůj otec. "

,,Ten by mi dal. "

,,Jo dal, ale musím s tebou probrat jiné věci. "

,,Jaké věci?"

,,Nicol je futurum, což znamená, že umím ovládat čas."

,,Vím. "

,,Umí ovládat budoucnost, může do ní jít, vidět, a změnit. "

,,Mám si dělat starosti?"

,,Ne, ale jde o to, any Thor toho nevyužil."

,,Proč?"

,,Vezme jí a využije. "

,,Znásilní?"

,,Ne! Jsi magor? Budou od ní chtít vědět budoucnost nebo jí dají na Kouzelnou Horu. "

,,A co tam je?"

,,Jsou tam kouzelný bytosti, které si ji najdou a budou s ní dělat cokoliv."

,,Takže znásilní?"

,,Možná i to. "

,,Co mám dělat."

,,Víš že moje rada něco stojí?"

Řekl se smíchem a vyhrožoval prstem, jako by mě varoval nebo káral.

,,Opravdu?"

,,U tebe vždy udělám výjimku. "

,,Takže?"

,,Dokud Nicol nenajde knihu, a Thor se nedozví, že její moc je silnější, nic se neděje. "

,,Mám ještě jednu otázku. "

,,No, jakou?"

,,Jak tohle všechno víš?"